Posilování rodin - naše posvátná povinnost Starší Robert D. Hales z kvora dvanácti apoštolů Klíčem k posilování našich rodin je příchod Ducha Páně do našeho damova. Cílem našich rodin je být na přímé a úzké cestě. Posilování rodin je naší posvátnou povinností jako rodičů, dětí, členů širší rodiny, vedoucích, učitelů a jednotlivých členů Církve. O důležitosti duchovního posilování rodin učí jasně Písma. Otec Adam a matka Eva učili své syny a dcery evangeliu. Abel Pána miloval, a proto Pán jeho oběti přijal. Kain však „miloval Satana více nežli Boha“ a dopustil se vážných hříchů. Adam a Eva „truchlili před Pánem pro Kaina a bratry jeho“, nikdy však nepřestali své děti učit evangeliu (viz Mojžíš 5:12, 18, 20, 27; 6:1, 58). Musíme porozumět tomu, že každé naše dítě přichází s rozličnými dary a talenty. Někteří, jako Abel, jako by měli dar víry od narození. Jiní zápasí s každým rozhodnutím, které činí. Jako rodiče bychom nikdy neměli připustit, abychom kvůli hledání a zápasům svých dětí začali kolísat nebo ztrácet víru v Pána. Alma mladší, když byl „mukami trýzněn a znepokojován myšlenkou na mnohé hříchy svoje“, vzpomněl si na to, že slyšel svého otce učit o příchodu „Ježíše Krista, Syna Božího, který má přijíti, aby usmířil hříchy světa“ (Alma 36:17). Slova jeho otce ho vedla k obrácení. Podobně i naše děti si budou pamatovat naše učení a svědectví. 2000 mladistvých válečníků v Helamanově armádě svědčilo o tom, že jejich spravedlivé matky je velmi působivě učily zásadám evangelia (viz Alma 56:47-48). V době velkého duchovního hledání Enos řekl: „Slova, která jsem často slýchal svého otce promlouvati o věčném životě . . . mi šla k srdci.“ (Enos 1:3.) V Knize nauk a smluv Pán říká, že rodiče mají své děti učit, „když je jim osm let, rozumět nauce o pokání, víře v Krista, Syna živého Boha, a křtu a daru Ducha svatého vkládáním rukou . . . A mají také učit své děti, aby se modlily a kráčely spravedlivě před Pánem“ (NaS 68:25, 28). Když slovy i příkladem učíme své děti evangeliu, naši rodinu to duchovně posílí a upevní. Slova žijících proroků mluví jasně o naší posvátné povinnosti duchovně své rodiny posilovat. V roce 1995 vydalo První předsednictvo a Rada dvanácti apoštolů prohlášení světu, ve kterém se praví, že „rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí . . . Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti . . . Rodiče mají posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti, starat se o jejich tělesné a duchovní potřeby, učit je vzájemně se milovat a sloužit jeden druhému [a] dodržovat přikázání Boží“ („Rodina - Prohlášení světu“, Liahona, červen 1996, 10-11). V únoru tohoto roku vydalo První předsednictvo provolání ke všem rodičům, „aby věnovali své nejlepší úsilí učení a výchově svých dětí podle zásad evangelia, které jim pomohou zůstat blízko Církvi. Domov je základem spravedlivého života a nic jiného ho nemůže nahradit nebo naplnit jeho základní funkce v této Bohem dané zodpovědnosti“. Ve svém únorovém dopise První předsednictvo říká, že učí-li rodiče své děti zásadám evangelia a vychovávají-li je podle nich, mohou tak svou rodinu ochránit před ničivými vlivy. Dále rodičům a dětem radí, „aby největší důležitost přikládali rodinné modlitbě, rodinnému domácímu večeru, studiu a výuce evangelia a hodnotné rodinné činnosti. Jakkoliv hodnotné a vhodné mohou být jiné závazky nebo činnosti, nesmí jim být dovoleno, aby zaujaly místo božsky určených povinností, které mohou odpovídajícím způsobem splnit pouze rodiče a rodiny“ (Dopis Prvního předsednictva z 11. února 1999, 99704 121) S pomocí Pána a Jeho nauky mohou rodiny rozpoznat a překonat všechny škodlivé účinky problémů, se kterými se mohou setkat. Ať už jsou potřeby členů rodiny jakékoli, můžeme svou rodinu posilovat tím, že se budeme řídit radami proroků. Klíčem k posilování našich rodin je příchod Ducha Páně do našeho domova. Cílem našich rodin je být na přímé a úzké cestě. Uvnitř stěn domova můžeme dělat nespočetně mnoho věcí, kterými můžeme rodinu posílit. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o několik námětů, které nám mohou pomoci určit oblasti, které je třeba v rodinách posilovat. Nabízím je v duchu povzbuzení, protože vím, že každá rodina - a každý člen rodiny - jsou jedineční. Učiňme z domova bezpečné místo, kde všichni členové rodiny mohou cítit lásku a to, že tam patří. Uvědomme si, že každé dítě má různé dary a schopnosti; každé dítě je jednotlivec, který vyžaduje zvláštní lásku a péči. Pamatujme, že „odpověď měkká odvracuje hněv“ (Přísloví 15:1). Když jsme byli s mou milovanou ženou zpečetěni v chrámu v Salt Lake City, starší Harold B. Lee nám dal tuto moudrou radu: „Když hněvivě zvýšíte hlas, Duch z vašeho domova odchází.“ Nikdy nesmíme před svými dětmi zamknout kvůli hněvu dveře svého domova nebo svého srdce. Stejně jako marnotratný syn, i naše děti potřebují vědět, že když přijdou k rozumu, mohou se na nás obrátit o lásku a o radu. Věnujme čas každému dítěti zvlášť a nechme při tom na něm, aby si samo vybralo, co budeme společně dělat a o čem budeme mluvit. Vylučme rušivé vlivy. Podporujme u svých dětí jejich vlastní náboženské chování, jako je osobní modlitba, osobní studium Písma a půst za určitým účelem. Jejich duchovní růst posuzujme podle toho, jak se chovají, jak mluví a jak jednají s ostatními. Modleme se s dětmi každý den. Čtěme společně Písma. Vzpomínám si na svou matku a otce, jak nám četli Písma a my děti jsme seděli na zemi a poslouchali jsme. Občas se nás zeptali: „Co pro tebe znamená tento verš?“ nebo „Jaké pocity ti přináší?“ A pak nám naslouchali a my jsme jim odpovídali vlastními slovy. Čtěme v církevních časopisech slova žijících proroků a další inspirující články určené dětem, mládeži i dospělým. Domov můžeme naplnit zvuky hodnotné hudby tím, že budeme společně zpívat ze zpěvníku náboženských písní a písní pro děti. Pořádejme rodinné domácí večery každý týden. Jako rodiče se někdy příliš stydíme děti učit a vydávat jim svědectví. Sám jsem tuto chybu také dělat. Děti potřebují, abychom s nimi sdíleli duchovní pocity a abychom je učili a vydávali jim svědectví. Pořádejme rodinné porady, abychom mohli společně mluvit o plánech a záležitostech rodiny. Jedny z nejefektivnějších rodinných porad jsou individuální porady s každým členem rodiny. Pomozme dětem, aby poznaly, že jejich nápady jsou důležité. Naslouchejme jim a učme se od nich. Pozvěme misionáře, aby u nás doma učili naše méně aktivní přátele a přátele, kteří nejsou členy Církve. Dávejme najevo, že podporujeme církevní vedoucí. Kdykoli je to možné, jezme spolu a veďme při tom smysluplný rozhovor. Pracujme společně jako rodina, i když by mohlo být rychlejší a jednodušší udělat tuto práci sami. Hovořme se svými syny a dcerami při práci. Měl jsem k tomu s otcem příležitost každou sobotu. Pomáhejme dětem učit se, jak budovat dobré přátelské vztahy s ostatními, a zajistěme, aby se jejich přátelé cítili u nás doma vítáni. Poznejme rodiče přátel svých dětí. Vlastním příkladem učme děti, jak hospodařit s časem a s majetkem. Pomozme jim, aby se naučily soběstačnosti a tomu, jak důležité je být připraveni na budoucnost. Učme děti o svých předcích a o historii své vlastní rodiny. Vytvářejme rodinné tradice. Naplánujme smysluplnou společnou dovolenou, berme při tom ohled na potřeby, talenty a schopnosti dětí a pak ji uskutečněme. Pomozme jim získávat radostné vzpomínky, zdokonalovat talenty a budovat v sobě pocit vlastní hodnoty. Slovy a vlastním příkladem učme morálním hodnotám a odhodlání dodržovat přikázání. Poté, co jsem byl pokřtěn a konfirmován, mě matka vzala stranou a zeptala se mě: „Co cítíš?“ Popsal jsem jí, jak nejlépe jsem uměl, onen hřejivý pocit klidu, uspokojení a radosti, který jsem cítil. Matka mi vysvětlila, že to, co cítím, je dar, který jsem právě přijal, dar Ducha Svatého. Řekla mi, že budu-li žít tak, abych ho byl hoden, budu mít tento dar neustále. Na tento poučný okamžik vzpomínám celý život. Učme děti významu křtu a konfirmace, přijetí daru Ducha Svatého, přijímání svátosti, ctění kněžství a uzavírání a dodržování chrámových smluv. Děti potřebují vědět, jak důležité je žít tak, aby byly hodny chrámového doporučení, a jak je důležité připravovat se na sňatek v chrámu. Jestliže jste nebyli ke svému partnerovi nebo dětem připečetěni v chrámu, pracujte jako rodina na tom, abyste mohli obdržet chrámová požehnání. Stanovte si s celou rodinou cíle ohledně své návštěvy chrámu. Buďme hodni svého kněžství, kterého jsme nositeli, bratří, a používejme ho k tomu, abychom žehnali život členů své rodiny. Prostřednictvím moci Melchisedechova kněžství zasvěťme svůj domov. Můžeme využít i toho, co se nám nabízí mimo domov. Budeme-li v tom moudří, naši rodinu to posílí. Povzbuzujme děti, aby sloužily v Církvi i v obci. Hovořme s učiteli, trenéry, rádci, poradci a církevními vedoucími svých dětí o tom, co potřebujeme vyřešit, a o potřebách svých dětí. Mějme přehled o tom, co naše děti dělají ve volném čase. Ovlivňujme to, jaké filmy, televizní programy a videokazety si vybírají. Mají-li přístup k internetu, mějme přehled o tom, co tam dělají. Pomozme jim pochopit důležitost vhodné zábavy. Podporujme vhodné školní činnosti. Seznamujme se s tím, čemu se naše děti učí. Pomozme jim s domácím úkolem. Pomáhejme jim uvědomit si, jak důležité je vzdělání a příprava na povolání a soběstačnost. Mladé ženy, až dosáhnete osmnácti let, zapojte se do Pomocného sdružení. Některé z vás se možná zdráháte tento krok učinit. Můžete se bát, že se vám tam nepodaří zapadnout. Moje mladé sestry, toho se nebojte. V Pomocném sdružení je toho pro vás tolik! Pomocné sdružení pro vás může být požehnáním na celý život. Mladí muži, ctěte Aronovo kněžství. Je to přípravné kněžství, které vás připravuje na Melchisedechovo kněžství. Až budete vysvěceni k Melchisedechovu kněžství, plně se zapojte do kvora starších. Toto společenství bratří, výuka v kvoru a příležitosti ke službě druhým budou po celý život požehnáním pro vás i vaši rodinu. Každá rodina může být posílena, ať už jakýmkoli způsobem, pokud do svého domova vneseme Ducha Páně a učíme podle Jeho příkladu. Jednejme na základě víry, nereagujme ve strachu. Když naše dospívající děti začnou podrobovat rodinné hodnoty zkoušce, je třeba, abychom se jako rodiče obrátili k Pánu o vedení ohledně specifických potřeb každého člena rodiny. V této době je třeba, abychom jim projevovali ještě více lásky a podpory a také abychom je ještě usilovněji učili tomu, jak se správně rozhodovat. Může se nám zdát riskantní umožnit dětem, aby se učily z vlastních chyb. Děti se však budou pro Pánovo řešení a pro rodinné hodnoty rozhodovat ochotněji, pokud toto rozhodnutí bude vycházet z nich, než kdybychom se jim snažili tyto hodnoty vnutit. Pánovy metody lásky a porozumění jsou lepší než Satanovy násilné a donucovací způsoby, obzvláště při výchově dospívajících. Pamatujme na slova proroka Josepha Smitha: „Není nic lepšího, co by dokázalo vést lidi k tomu, aby upustili od hříchu, než to, když je vezmeme za ruku a s něhou je opatrujeme. Projeví-li mi někdo i sebenepatrnější laskavost nebo lásku, jak mocně to zapůsobí na mou mysl, zatímco opačné chování dokáže v člověku vzbudit ty nejtrýznivější pocity a sklíčit jeho mysl.“ (Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith [1976], 240.) Zoufáme-li si, když přes všechno, co můžeme dělat, se některé naše děti odchýlí ze stezky spravedlivosti, mohou nám dodat útěchu slova Orsona F. Whitneyho: „I když některé ovce mohou zbloudit, Pastýř je stále sleduje a ony dříve či později pocítí ruce Božské Prozřetelnosti, jak se k nim vztahují a přivádějí je zpět do stáda. Buď v tomto životě, nebo v příštím se vrátí. Budou muset splatit svůj dluh spravedlnosti, budou trpět za své hříchy a jejich cesta může být trnitá. Ale jestliže je nakonec, stejně jako kajícího marnotratného syna, dovede k srdci a domovu milující a odpouštějící [matky] a otce, nebude tato bolestná zkušenost zbytečná. Modlete se za [své] lehkomyslné a neposlušné děti, vytrvejte ve víře pro ně. Stále doufejte, stále důvěřujte, dokud neuvidíte spásu Boží.“ (Orson F. Whitney, in Conference Report, Apr. 1929, 110.) A co když jste svobodní nebo jste nebyli požehnáni dětmi? Měli byste se zajímat o rady, které jsou určeny rodinám? Ano. Právě tomuto se během svého života na zemi potřebujeme učit všichni. Svobodní dospělí členové mohou rodině poskytnout zvláštní sílu a stát se tak pro svou rodinu a rodiny lidí kolem sebe velkým zdrojem pomoci, pochopení a lásky. Mnoho dospělých členů širší rodiny zastane při výchově dětí ve své oblasti působnosti mnoho práce. Prarodiče, tety a strýcové, bratři a sestry, neteře a synovci, sestřenice a bratranci a další členové rodiny mohou mít na rodinu velký vliv. Chtěl bych vyjádřit svůj dík všem členům své vlastní širší rodiny, kteří mě vedli svými příklady a svědectvím. Někdy mohou členové širší rodiny říci to, co by nemohli říci rodiče, aniž by tím vyvolali konflikt. Jedna mladá žena řekla své matce po dlouhém otevřeném rozhovoru: „Bylo by to hrozné, kdybych musela říci tobě a tatínkovi, že jsem udělala něco špatného. Ale bylo by to ještě horší, kdybych to musela říci tetě Zuzaně. Nemohla bych ji prostě tak zklamat.“ Víme-li, že se během tohoto života máme učit a máme rozvíjet svou víru, měli bychom také chápat, že všechny věci musejí mít protiklad. Během jedné naší rodinné porady moje žena řekla: „Když se vám zdá, že nějaká rodina je dokonalá, prostě ji jen neznáte tak dobře.“ Bratři a sestry, jako rodiče dbejme napomenutí, nebo dokonce výtky, kterou v roce 1833 obdržel od Pána Joseph Smith a vedoucí Církve, a to, že mají „svou domácnost dáti do pořádku“ (NaS 93:43). „Já jsem vám . . . přikázal, abyste své dítky vychovávali v pravdě a světle.“ (NaS 93:40.) „Ať si svou rodinu uvede[te] do pořádku a dohlédne[te], aby byla pilnější, více se zajímala o svůj domov a stále se modlila, sice i ona bude vyvrácena.“ (NaS 93:50.) V naší době proroci podobně napomínají a varují rodiče, aby si své rodiny dali do pořádku. Kéž můžeme být požehnáni inspirací a láskou, abychom překážkám ve své rodině čelili s vírou. Pak budeme vědět, že naše zkoušky nás mají více přiblížit k Pánu a jednoho k druhému. Kéž nasloucháme hlasu proroka a dáme své rodiny do pořádku (viz NaS 93:41-49). Jestliže se přibližujeme k Pánu, naši rodinu to posiluje, a jestliže se vzájemně pozvedáme, posilujeme se, projevujeme si lásku a pečujeme o sebe, posiluje to každého člena naší rodiny. „Ty pozvedni mě a já pozvednu tebe a budeme stoupat společně.“ (Kvakerské přísloví.) Kéž jsme všichni schopni přijmout a udržet si ve svém domově Ducha Páně, abychom dokázali svou rodinu posilovat. Aby všichni členové naší rodiny mohli zůstat na oné „úzké a přímé cestě, jež vede k životu věčnému“ (2. Nefi 31:18), o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.