Svědek: Martin Harris Starší Dallin H. Oaks z kvora dvanácti apoštolů Jedním z nejvýznamnějších příspěvků Martina Harrise Církvi, kvůli kterému bychom si ho měli vždy vážit, bylo jeho financování vydání Knihy Mormon. ZÁKON SVĚDKŮ Svědkové a zásada svědčení jsou nezbytnými součástmi Božího plánu pro spásu Jeho dětí. Duch svatý, jako člen Božství, má za úkol vydávat svědectví o Otci a Synu (viz 2. Nefi 31:18). Otec vydal svědectví o Synu (viz Matouš 3:17, 17:5; Jan 5:31-39) a Syn vydal svědectví o Otci (viz Jan 17). Pán přikázal svým služebníkům, aby o Něm svědčili (viz Izaiáš 43:10; Mosiáš 18:9; NaS 84:62), a všichni proroci vydávali svědectví o Ježíši Kristu (viz Skutkové 10:43; Zjevení 19:10). Písma praví, že „v ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo“ (2. Korintským 13:1; NaS 6:28; viz též Deuteronomium 19:15). K nejdůležitějším spásným obřadům - křtu, sňatku a ostatním chrámovým obřadům - je třeba svědků (viz NaS 127:6; 128:3). Bible svědčí o Ježíši Kristu proroctvími o Jeho příchodu, záznamy o Jeho službě a svědectvími těch, kteří nesli Jeho poselství do světa. Kniha Mormon obsahuje totéž: svědectví z doby před službou Mesiáše, během ní i po ní. Proto jí právem náleží označení „další svědectví o Ježíši Kristu“. SVĚDKOVÉ KNIHY MORMON Existují i svědkové Knihy Mormon. Dnes bych chtěl promluvit o významu jejich svědectví a o životě jednoho z nich. Když Joseph Smith překládal Knihu Mormon, Pán mu zjevil, že kromě jeho svědectví se světu dostane i „svědectví tří mých služebníků, které zvolím a povolám, kterým ukáži tyto věci“ (NaS 5:11; viz také Ether 5:2-4; 2. Nefi 27:12-13). Pán prohlásil: „Mají věděti s určitostí, že tyto věci jsou pravdivé, neboť jim to prohlásím z nebe.“ (NaS 5:12.) Dále bylo ještě osm svědků, ale jejich svědectví se budu věnovat někdy příště. Tři muži, kteří byli vybráni jako svědci Knihy Mormon, byli Oliver Cowdery, David Whitmer a Martin Harris. Jejich písemné svědectví „Výpověď tří svědků“ se stalo součástí všech zhruba 100 milionů výtisků Knihy Mormon, které Církev od roku 1830 vydala. Tito svědkové slavnostně dosvědčují, že „viděli desky, které tyto záznamy obsahují“ a „rytiny, které jsou na deskách“. Dosvědčují také, že tyto záznamy „byly přeloženy darem a mocí Boží, neboť jeho hlas nám tak prohlásil“. Píší: „Prohlašujeme vážnými slovy, že přišel s nebes anděl Boží, desky přinesl a položil je před našima očima, že jsme si je i s rytinami mohli prohlédnouti a pozorovati; víme, že jsme byli tyto věci viděli z milosti Boha Otce a jeho syna Ježíše Krista, a dosvědčujeme, že jsou skutečně pravdivé.“ Dále „nám poručil Pán, abychom toho byli svědky; proto, abychom uposlechli příkazů Božích, dáváme o těchto věcech svoje svědectví“ („Výpověď tří svědků“, Kniha Mormon). Lidé, kteří popírají možnost existence nadpřirozených bytostí, mohou toto pozoruhodné svědectví odmítnout, ale ti, kteří jsou otevřeni uvěřit, že zázraky jsou možné, by měli rozpoznat jeho závažnost. Slavnostní písemné svědectví tří svědků ohledně toho, co viděli a slyšeli - dva z nich současně a třetí téměř ihned potom - má nárok na to, aby bylo považováno za velmi důležité. Víme přece, že svědectvím jednoho svědka byly doloženy mnohé velké zázraky a mnozí věřící lidé je přijali, a také víme, že ve světské praxi se svědectví jednoho svědka považuje za dostatečný důkaz pro uložení vysokých trestů a vynesení závažných rozsudků. Lidé, zabývající se hodnocením svědectví, obvykle zkoumají, nakolik měl svědek možnost danou skutečnost pozorovat a zda může být v dané záležitosti nějak zaujatý. Vydávají-li různí svědkové totožné svědectví o téže události, skeptikové se snaží zjistit, zda se svědkové předem nedomluvili, nebo hledají svědka, který by jim protiřečil. Prověříme-li z hlediska všech těchto možných námitek svědectví tří svědků Knihy Mormon, ukazuje se, že si stojí velmi pevně. Každý z těchto tří svědků měl velmi mnoho důvodů a příležitostí, aby své svědectví popřel, pokud by nebylo pravdivé, nebo aby se odchýlil v podrobnostech, pokud by nebylo přesné. Jak je dobře známo, kvůli neshodám a žárlivostem, které měli s ostatními vedoucími Církve, byli všichni tito tři svědkové přibližně do osmi let po zveřejnění tohoto svědectví z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů vyloučeni. Každý z nich se vydal svou cestou, aniž by je vázal jakýkoli společný zájem skrývat nějakou tajnou dohodu. Přesto až do konce svého života - po dobu 12 až 50 let od vyloučení - se ani jeden z těchto svědků od svého zveřejněného svědectví neodchýlil, ani neřekl cokoli, co by vrhlo sebemenší stín pochybnosti na jeho pravdivost. Proti jejich svědectví také nestojí žádné jiné, které by ho popíralo. Můžete ho odmítnout, ale jak vysvětlíte, že tři počestní muži vytrvali sjednoceni na tomto zveřejněném svědectví až do konce svého života, i když kvůli tomu museli čelit mnoha posměškům a dalším osobním nevýhodám? Stejně jako v případě Knihy Mormon, ani zde neexistuje žádné lepší vysvětlení než to, které je uvedeno právě v tomto svědectví - posvátné prohlášení řádných a čestných mužů, kteří řekli to, co viděli. MARTIN HARRIS Protože se o Martina Harrise hodně zajímám, byl jsem smutný z toho, jak na něj vzpomíná většina členů Církve. Martin Harris si zaslouží něco více, než jen to, aby na něj bylo pamatováno jako na člověka, který nespravedlivě získal a pak ztratil první stránky rukopisu Knihy Mormon. Když byla Kniha Mormon vytištěna, bylo Martinu Harrisovi již téměř 47 let a byl tedy o více než dvacet let starší než Joseph Smith a druzí dva svědkové. Byl to úspěšný a ctěný občan města Palmyry v New Yorku. Vlastnil farmu s 240 akry půdy, což na tu dobu a tamní poměry bylo hodně. Byl také čestným veteránem dvou bitev z války roku 1812. Jeho spoluobčané ho ve městě volili do mnoha úřadů a pověřovali ho mnoha zodpovědnostmi. Všichni si ho vážili pro jeho píli a poctivost. Jeho současníci ho popisují jako „pilného, pracovitého farmáře, obratného v obchodních počtech, skromného ve svých zvycích“ a „nesmlouvavě poctivého ve svých obchodních záležitostech“ (quoted in Richard Lloyd Anderson, Investigating the Book of Mormon Witnesses [1981], 96-97, 98). Tento úspěšný a bezúhonný starší muž se seznámil s mladým a chudým Josephem Smithem, dal mu 50 dolarů, které mu umožnily zaplatit dluh v Palmyře a usadit se v severovýchodní Pensylvánii asi 150 mil odtamtud. Tam začal Joseph Smith v dubnu 1828 poprvé soustavně překládat Knihu Mormon. Joseph diktoval a Martin Harris psal, až vzniklo 116 stránek rukopisu. Neustálé Martinovy žádosti, aby mohl rukopis ukázat své rodině, Josepha nakonec unavily, takže mu dovolil vzít ho do Palmyry, kde mu však byl odcizen, ztracen a pravděpodobně spálen. Pán za to Martina a Josepha přísně pokáral. Josephovi dočasně odňal jeho dar překládání a Martin byl pokárán jako zlovolný muž, který „naprosto nedbal rad Božích, a . . . zrušil nejposvátnější sliby učiněné před Hospodinem“ (NaS 3:12-13; viz také NaS 10). Naštěstí Pán později Josephovi i Martinovi odpustil a práce na překladu pokračovala s jinými písaři. Zcela pochopitelně si vážíme Josepha a jeho vynikající služby, ale Martinovu následnou věrnost dosud zastírá stín, kterého by měl být tento významný muž zbaven. Uvedu zde několik nejvýznamnějších událostí z Martinova života, ke kterým došlo po oné hrozné příhodě s ukradeným a ztraceným rukopisem. Asi devět měsíců poté, co Pán Martina takto pokáral, obdržel prorok Joseph zjevení, že budou povoláni tři svědkové desek a jestliže se Martin pokoří, bude mít výsadu je vidět (viz NaS 5:11, 15, 24). Několik měsíců nato byl Martin vybrán jako jeden z těchto tří svědků, tuto zkušenost získal a vydal svědectví, o němž jsme se zmínili. Jedna z nejvýznamnějších věcí, kterou Martin Harris Církvi přispěl a kvůli které bychom si ho měli vždy vážit, je ta, že financoval vydání Knihy Mormon. V srpnu roku 1829 zastavil svůj dům a farmu Egbertu B. Grandinovi, aby tak mohla být zajištěna platba podle smlouvy s tiskařem. O sedm měsíců později bylo zhotoveno 5 000 výtisků prvního vydání Knihy Mormon. Později, když měla být hypotéka splacena, byly dům a část farmy za 3 000 dolarů prodány. Takto Martin prokázal poslušnost Pánovu zjevení: „A znovu ti nařizuji, abys nelpěl na svém majetku, ale věnoval z něho štědře na tisk Knihy Mormon . . . Zaplať dluh, který jsi udělal u knihtiskaře. Osvoboď se od závazku.“ (NaS 19:26, 35.) Další záznamy a zjevení ukazují, jak se Martin Harris významně podílel na práci ve znovuzřízené Církvi, a to, jak si stál před Bohem. 6. dubna 1830 byl přítomen zorganizování Církve a téhož dne byl také pokřtěn. Rok na to byl společně s Josephem Smithem, Sidneym Rigdonem a Edwardem Partridgem povolán na cestu do Missouri (viz NaS 52:24). Téhož roku - v roce 1831 - mu bylo v Missouri přikázáno, aby „byl příkladem Církvi v tom, že položí své peníze před biskupa Církve“ (NaS 58:35), a tak se stal prvním člověkem, kterého Pán jmenovitě povolal, aby zasvětil svůj majetek v Sionu. O dva měsíce později byl s Josephem Smithem, Oliverem Cowderym, Sidneym Rigdonem a dalšími muži jmenován, aby byli „správci nad zjeveními a přikázáními“ (NaS 70:3; viz také 70:1), tedy aby vydali tiskem a uvedli do oběhu knihu, která byla později nazvána Knihou nauk a smluv. V roce 1832 byl Martinův starší bratr Emer, který byl mým prapradědečkem, povolán z Ohia na misii (viz NaS 75:30). Emer strávil rok kázáním evangelia v blízkosti svého původního bydliště v severovýchodní Pensylvánii. Po většinu té doby byl Emerovým společníkem jeho bratr Martin, který se kvůli své horlivosti při kázání ocitl dokonce na několik dní ve vězení. Bratři Harrisovi pokřtili okolo sta lidí. Mezi pokřtěnými byla i rodina Oaksova, do níž patřil i můj prapradědeček. Mé druhé křestní jméno a příjmení tedy pocházejí od pradědů, kteří se poznali při tomto misionářském působení v hrabství Susquehanna v letech 1832-33. Po návratu z misie byl Martin Harris v Kirtlandu v Ohiu v roce 1834 zjevením vyvolen, aby sloužil v první vysoké radě Církve (viz NaS 102:3). Ani ne po třech měsících odešel z Kirtlandu s muži ze Sionské výpravy a šel 900 mil až do Missouri, aby tam pomohl utiskovaným Svatým. Jednou z nejvýznamnějších událostí znovuzřízení bylo povolání kvora dvanácti apoštolů v únoru 1835. Tři svědkové, včetně Martina Harrise, byli pověřeni, aby „vyhledali těch dvanácte“ (NaS 18:37), vybrali je a prostřednictvím pravomoci, kterou jim udělil prorok a jeho rádci, je vysvětili [Tato vysvěcení pak byla potvrzena z rukou Prvního předsednictva] (viz B. H. Roberts, Comprehensive History, 1:372-75). Všichni tři svědkové ze svého vlivného a důležitého postavení odpadli, každý svým způsobem. Během roku 1837 se v Kirtlandu v Ohiu objevilo mnoho finančních a duchovních sporů. Martin Harris později řekl, že „ztratil v Josepha Smitha důvěru“ a „jeho mysl se zatemnila“ (quoted in Anderson, Investigating the Book of Mormon Witnesses, 110). V září 1837 byl uvolněn z vysoké rady a o tři měsíce později vyloučen. Martinova žena Lucy, která měla podíl na ztrátě rukopisu, zemřela v roce 1836 v Palmyře. Rok na to se Martin s rodinou přestěhoval do Kirtlandu a oženil se zde s Caroline Youngovou, neteří Brighama Younga. Když se většina Svatých začala stěhovat - do Missouri, do Nauvoo a na západ - zůstal Martin Harris v Kirtlandu. Zde byl v roce 1842 znovu pokřtěn vyslaným misionářem. V roce 1856 podnikla Caroline a její čtyři děti dlouhou cestu do Utahu, ale Martin, tehdy třiasedmdesátiletý, zůstal na svém pozemku v Kirtlandu. Při sčítání lidu v roce 1860 o sobě řekl, že je „mormonský kazatel“, což potvrzuje, že byl i nadále věrný znovuzřízenému evangeliu. Později jednomu návštěvníkovi řekl: „Já jsem Církev nikdy neopustil, to ona opustila mě.“ (Quoted in William H. Homer Jr., „‚Publish It Upon the Mountains‘: The Story of Martin Harris“, Improvement Era, July 1955, 505), čímž samozřejmě mínil to, že Brigham Young odvedl Církev na západ a stárnoucí Martin zůstal v Kirtlandu. Po nějakou dobu, kdy žil Martin Harris ještě v Kirtlandu, působil z vlastního rozhodnutí jako průvodce po opuštěném kirtlandském chrámu, který miloval, a také jako jeho správce. Lidé, kteří se s ním setkali, mluvili o jeho odcizení od vedoucích Církve v Utahu, ale také o jeho rozhodnosti, se kterou znovu potvrzoval své svědectví, vydané v Knize Mormon. Martinova touha spojit se znovu se svou rodinou v Utahu mu nakonec přinesla v roce 1870 vřelé pozvání od Brighama Younga s jízdenkou na cestu a oficiálním doprovodem jednoho z presidentů sedmdesátníků. Jistý novinář v Utahu popsal tohoto sedmaosmdesátiletého muže jako „pozoruhodně energického na svůj věk, . . . jemuž velmi dobře slouží paměť“ (Deseret News, 31. srpna 1870). Podle tehdy běžného zvyku byl znovu pokřtěn a dvakrát promluvil před shromážděním v tomto Tabernaclu. Z jeho proslovů neexistuje žádný oficiální záznam, ale můžeme si být jisti jeho hlavní myšlenkou, neboť více než 35 lidí se podobným způsobem vyjádřilo o tom, co jim v tomto období řekl. Podle jednoho z nich Martin prohlásil: „Není to jen pouhá víra, ale je to skutečná znalost. Viděl jsem desky a rytiny na nich. Viděl jsem anděla a on mi je ukázal.“ (Quoted in Anderson, Investigating the Book of Mormon Witnesses, 116.) Když Martin Harris na sklonku života své svědectví o Knize Mormon znovu opakoval, prohlásil: „Říkám vám o těchto věcech, abyste vy mohli říci ostatním lidem, že to, co jsem řekl, je pravda, a já si to netroufám popřít. Slyšel jsem hlas Boží, který mi přikázal, abych totéž dosvědčoval.“ (Quoted in Anderson, Investigating the Book of Mormon Witnesses, 118.) Martin Harris zemřel v Clarksonu v Utahu v roce 1875 ve věku 92 let. Na jeho památku se v Clarksonu každé léto hraje pozoruhodné divadelní představení: Martin Harris - člověk, který věděl. Čemu se z jeho příkladu můžeme naučit? 1) Svědkové jsou důležití a svědectví tří svědků Knihy Mormon je pozoruhodné a hodnověrné. 2) Následujeme-li vedoucí Církve, přinese nám to štěstí a duchovní pokrok. 3) Každý z nás má naději, i když zhřešil a odpadl z vysokého postavení. Pán nás vyzývá se srdečností a láskou: „Vraťte se a hodujte u Pánova stolu a ochutnejte opět sladké a lahodné plody společenství Svatých.“ (The First Presidency, „An Invitation to Come Back“, Church News, 22 Dec. 1985, 3.) Svědčím vám o tom, že toto je Pánovo slovo a Pánovo dílo, ve jménu Ježíše Krista, amen. BIBLIOGRAFIE 1. Anderson, Richard Lloyd. Investigating the Book of Mormon Witnesses. 1981, chap. 7-8. 2. Homer, William H., Jr. „,Publish It Upon the Mountains‘: The Story of Martin Harris“. Improvement Era. Mar.- July 1955. 144-46, 194-95, 238-39, 244, 310-11, 344-46, 387, 462-63, 505-7, 524-26. 3. James, Rhett Stephens. The Man Who Knew: The Early Years. 1983. „Dramatic Biography Annotations“. 95-169. 4. Ludlow, Daniel H., ed. Encyclopedia of Mormonism. 1992. „Book of Mormon Witnesses.“ „Martin Harris.“ „Witnesses, Law of.“ 5. Roberts, B. H. A Comprehensive History of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints. 6 vols. 1930. 1:371-76. 6. Tuckett, Madge Harris and Belle Harris Wilson. The Martin Harris Story. 1983.