President Gordon B. Hinckley
V srdci cítím hluboké uznání vůči našim biskupům. Jsem hluboce vděčný za zjevení od Všemohoucího, na jehož základě byl tento úřad vytvořen a na kterém působí.
Milovaní bratří, je to pro mě obrovská pocta a zodpovědnost, že k vám mohu mluvit. Modlím se, aby mně Pán požehnal.
Toto společenství bratří je úžasné, složené ze stovek tisíců mužů a chlapců, kteří byli vysvěceni k božímu kněžství. Jak obrovské shromáždění by to bylo, kdybychom se všichni sešli na jednom místě. Svět by to uvedlo v úžas. Nevím o ničem, co by se tomu podobalo.
Bratří, vy jste páteří Církve. Z vašich řad pocházejí biskupové a presidenti odboček, presidenti okrsků a kůlů, sedmdesátníci - územní autority a všechny generální autority.
Vy, mladí muži, tvoříte podstatu skvělého misionářského programu, jehož vliv lze cítit po celém světě. Krátce řečeno, vy jste muži a chlapci, kteří na sebe vzali celé odění Boží, aby Jeho dílo na zemi mohlo jít kupředu.
Kdykoli se scházíme na nějakém podobném shromáždění, lituji, že nemůžeme vyhovět všem, kteří by chtěli přijít. Od okamžiku, kdy se dnes večer v Tabernaclu otevřely dveře, sem začaly proudit zástupy mladých mužů a jejich otců. Doufejme, že novou shromažďovací budovu se podaří dokončit ode dneška do roka a pak budeme moci vyhovět všem, kteří by chtěli přijít.
A vám, bratří, kteří využíváte možnosti vysílání a satelitního přenosu tohoto setkání, říkám, že se s vámi cítíme spojeni.
Myslím, bratří, že náš Otec v nebi se na nás shůry usmívá. Myslím, že Ho musí velmi těšit pohled na stovky tisíc mužů a chlapců, kteří Ho milují, kteří chovají v srdci svědectví o Něm a Jeho milovaném Synu, kteří vedou a řídí Jeho Církev a kteří stojí v čele rodin, v nichž vládne spravedlivost a v nichž je učena a vlastním příkladem dokládána pravda.
Stali jsme se velkým společenstvím mužů, mladých i starých. Neexistuje téměř nic, čeho bychom nemohli dosáhnout, pokud pracujeme ve vzájemné jednotě, spojeni jednou myslí a jedním záměrem a srdcem.
Doufám, že každý z nás si uvědomuje, jak úžasné je to, co jsme díky vysvěcení ke kněžství obdrželi. Toto je pravomoc Boží na zemi. Přichází od Něho jako božský dar. Nese s sebou moc a pravomoc spravovat záležitosti Církve. Nese s sebou moc a pravomoc žehnat v Pánově jménu, vkládat ruce na nemocné a přivolávat moci nebes. Kněžství je posvátné a svaté. Podílí se na božskosti. Jeho pravomoc se projevuje ve smrtelnosti a sahá i za závoj smrti.
Doufám, že jsme hodni kněžství, jehož jsme nositeli. Snažně vás prosím, každého z vás, abyste vedli takový život, abyste ho byli hodni.
Jak už nám bylo připomenuto, nyní je období velkého zla ve světě. Nikomu to není třeba připomínat. Neustále jsme vystaveni neřádu a špíně pornografie, obscénnímu a odpornému chování, které se absolutně neslučuje s jednáním kohokoli, kdo je nositelem kněžství Božího.
Je to obtížný úkol pracovat ve světě a žít nad jeho špínou.
Nepoctivost se rozmáhá všude. Projevuje se jako podvádění ve školách, jako působení důmyslných intrik a v obchodě jako okrádání a podvody. Pokušení jsou všude kolem nás a někteří jim naneštěstí podléhají.
Bratří, buďte silní. Pozvedněte se nad všechno zlo světa. Není třeba, abychom byli upjatí. Není třeba si myslet, že jsme spravedlivější než ostatní. Je pouze třeba, aby naše jednání bylo řízeno naší osobní bezúhonností, naším smyslem pro dobro a zlo a prostou čestností.
Žijme podle evangelia ve svém domově. Ať si manžel a manželka i děti a jejich rodiče upřímně projevují lásku. Ovládejte své projevy hněvu. Buďte si vzájemně naprosto oddaní.
Jednoduše „dělejte to, co je správné, a nechte následky, ať přicházejí“. (Hymns, č. 237.) Žijte tak, abyste mohli každý den ráno pokleknout k modlitbě a usilovat o rady a vedení Ducha Svatého a také o jeho ochraňující moc ve své každodenní práci. Žijte tak, abyste každý den večer předtím, než ulehnete k spánku, mohli v modlitbě předstoupit před Pána bez studu a rozpaků či bez toho, že byste ho museli žádat o odpuštění. Nezdráhám se říci, že Bůh vám bude žehnat, učiníte-li tak. Jednou zestárnete a budete se ohlížet na svůj život. Budete pak moci říci: „Žil jsem čestně. Nikoho jsem nepodvedl, ani sám sebe. Těšil jsem se ze společenství své ženy, která je matkou našich dětí. Jsem na ně hrdý. Jsem Bohu vděčný za Jeho očividná požehnání.“
Jestliže toto dokážete, slibuji vám, že až vás obklopí stíny stáří, budete mít v očích slzy díkůvzdání a v hrudi vám bude tepat srdce naplněné vděčností.
Před několika lety, před více něž deseti lety, jsem od tohoto řečnického pultu mluvil o biskupech Církve. Dnes večer bych se chtěl k tomuto tématu krátce vrátit.
V srdci cítím hluboké uznání vůči našim biskupům. Jsem hluboce vděčný za zjevení od Všemohoucího, na jehož základě byl tento úřad vytvořen a na kterém působí.
Jak všichni víte, na podzim minulého roku zasáhla Střední Ameriku ničivá bouře. Po šest dní a šest nocí zuřil nad tímto územím a zvláště nad Hondurasem hurikán Mitch. Zuřil vítr a bez ustání pršelo. Řeky se rozvodnily a odnášely s sebou domy postavené na březích. V Hondurasu bylo odplaveno více než 200 mostů, což znemožnilo dopravní spojení. Půda z výše položených území byla odplavena směrem k moři v záplavě špinavého bahna. Domy jím byly zaneseny až nad úroveň oken. Zaplnilo dvory i ulice. Lidé všechno opouštěli a v hrůze utíkali.
Jeden náš biskup si obstaral velké nákladní auto a jel shromažďovat své lidi a převážel je na výše položená místa. Když už auto nemohlo projet, podařilo se mu opatřit si nějakým způsobem člun. Staral se tak o své stádo.
Jel jsem tam, abych viděl, co se stalo, a abych poskytl útěchu tam, kde je to možné. Uviděl jsem zázrak. Byl jsem svědkem toho, jak jednoduše a nádherně efektivně funguje organizace této Církve.
Každý člen této Církve má biskupa nebo presidenta odbočky. Pro humanitární úsilí, které přišlo z celého světa, mám jen slova chvály. Ale velmi se obdivuji tomu, jak nádherně pracovala Církev. Biskupové se obrátili na presidenty svých kůlů, ti se obrátili na své územní předsednictvo a to se obrátilo na ústředí zde v Salt Lake City. Během několika hodin bylo z našich zásobáren vypraveno na cestu velké množství základních potravin, léků a oblečení.
V San Pedro Sula, v nejvíce postižené oblasti, se pronajalo skladiště. Lidé podle pokynů svých biskupů zde pracovali na směny - do igelitových pytlů ukládali týdenní zásoby potravin pro rodinu, oblečení, které si lidé odnášeli na zádech, a léky, které jim pomohly chránit se před nemocemi. Každý biskup měl o svých lidech přehled. Společně s presidentkou Pomocného sdružení věděl o jejich potřebách. Nebyli to anonymní cizinci pracující jako zaměstnanci pro vládu. Byli to přátelé, každý z nich byl člen rodiny sboru, která byla dostatečně malá na to, aby všichni vzájemně věděli o svých potřebách. Nikdo se s nikým nehádal, nikdo si chamtivě nepřivlastňoval jídlo ani oblečení. Všechno probíhalo spořádaně. Vládl tam určitý systém. Vládlo tam přátelství. Motivovala je láska a zájem o druhé a vše bylo vykonáno rychle, aby mohly být uspokojeny bezprostřední potřeby. V poklidu a velkolepě se zde projevilo evangelium v praxi.
Vody nakonec ustoupily, ale na všem zůstala silná vrstva nepříjemného bahna. Nejcennější teď byly lopaty a kolečka. A společně, opět pod vedením biskupů, očišťovali domy od bahna.
V sobotu jsme navštívili jeden sborový dům. Bylo tam právě shromážděno mnoho lidí a biskup, milující otec svého stáda, tam udílel pokyny. Lavice, které plavaly ve vodě, lidé vytáhli ven a pečlivě je očistili. Ze stěn a z podlahy oškrábali bahno. Pak vše umyli a vyleštili a než nastal večer, byla budova připravena k sabatní bohoslužbě.
K biskupům této Církve cítím pokornou vděčnost, úctu a obdiv. Pozoroval jsem je v La Limě v Hondurasu za velmi extrémních podmínek. Mluvil jsem s nimi, potřásl jsem si s nimi rukou, vyjadřoval jsem jim lásku. Jsem vděčný za tyto muže, kteří bez ohledu na své vlastní pohodlí věnují jako předsedající úředníci svůj čas, moudrost a inspiraci svým sborům po celém světě. Nedostává se jim za to žádné jiné odměny než lásky od jejich lidí. Nemají žádný odpočinek o sabatu, a ani jindy si ho příliš neužijí. Jsou svým lidem nejblíže a nejlépe znají jejich potřeby a situaci.
Na jejich úřad jsou dnes kladeny tytéž požadavky, jak tomu bylo i v době Pavla, který Timoteovi napsal:
„Ale musíť biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení,
Ne piján vína, ne bitec [to znamená, ne surový nebo násilnický], . . . ne svárlivý, ne lakomec . . . “ (1. Timoteovi 3:2-3.)
V dopise Titovi Pavel dodává, že „biskup má býti bez úhony, jako Boží šafář, . . .
Pilně se přídržící věrné řeči k vyučování dostatečné, aby mohl i napomínati učením zdravým, i ty, kteříž odpírají, přemáhati.“ (Titovi 1:7, 9.)
Po všechny roky mého dětství a mládí až do doby, když jsem byl vysvěcen starším a vrátil jsem se domů z misie, jsem měl pouze jediného biskupa. Byl to obdivuhodný muž. Sloužil 25 let. My jsme ho znali a on znal nás. Vždy jsme ho oslovovali „biskupe Duncane“ a on nám vždy říkal křestním jménem. Měl v našich očích velkou vážnost, téměř posvátnou. Ale nikdy jsme se ho nebáli. Věděli jsme, že je naším přítelem. Měl na starosti velký sbor a svým lidem sloužil velmi dobře.
Mluvil jsem na jeho pohřbu. V mládí měl na mě, hned po mém otci, pravděpodobně největší vliv. Jsem za něj velmi vděčný.
Od té doby jsem měl mnoho biskupů. Všichni bez výjimky to byli oddaní a inspirovaní vedoucí.
Nyní mi dovolte říci několik slov přímo biskupům, kteří jsou dnes večer s námi. A mnohé z toho, co řeknu, by bylo možné vztáhnout i na presidenty kůlů a další bratry v podobných povoláních. Doufám, že víte, že k vám v srdci chovám velkou lásku. Vím, že vaši lidé vás milují. Máte úžasnou důvěru. Tím, že jste byli povoláni, ve vás vkládáme naprostou důvěru. Očekáváme od vás, že budete pro svůj sbor předsedajícím vysokým knězem, že budete rádcem svých lidí, že je budete chránit a budete jim pomáhat v těžkostech, že budete utěšovat zarmoucené a že zabezpečíte ty, kteří potřebují pomoc. Očekáváme od vás, že budete strážcem a ochráncem nauky, která je ve vašem sboru učena, kvality výuky a toho, aby byly obsazeny všechny mnohé úřady, které jsou nezbytné.
Vaše osobní jednání musí být bezúhonné. Musíte být čestní, aby vám nikdo nemohl nic vytknout. Váš příklad udá vašim lidem směr, kterým se budou ubírat. Musíte nebojácně odsuzovat zlo, musíte být ochotni postavit se za to, co je správné, a být nekompromisní při obraně pravdy. Ačkoli toto vše vyžaduje neústupný postoj, je třeba to činit s laskavostí a láskou.
Jste otcem svého sboru a strážcem svých lidí. Musíte jim podat pomocnou ruku, když jsou zarmouceni nebo nemocni či vyčerpáni. Jste presidentem Aronova kněžství a spolu se svými rádci musíte jáhnům, učitelům a kněžím poskytovat vedení, abyste zajistili, že budou růst „v cvičení a napomínání Páně“. (Efezským 6:4.)
Jste mužem své manželky, jejím milovaným společníkem, jejím ochráncem a živitelem. Jste otcem svých dětí a musíte o ně s láskou pečovat, učit je i oceňovat.
Můžete očekávat, že protivník na vás bude působit. Právě vy ze všech mužů nejvíce musíte uplatňovat sebekázeň a držet se v životě daleko od jakéhokoli hříchu nebo zla. Musíte se vyhýbat pornografii, vypnout televizi, když zábava je obscénní, a být čistý v myšlenkách a činech.
Nemůžete využívat svého povolání k tomu, abyste mezi svými lidmi propagovali své obchodní zájmy, a mohli tak být obviněni z toho, že máte jako biskup ze své služby prospěch.
Jste všeobecným soudcem v Izraeli. Toto je téměř hrozivá zodpovědnost. V některých případech musíte posoudit i to, zda jsou vaši lidé způsobilí být členy Církve. Musíte posoudit to, zda jsou hodni přijmout křest, zda jsou hodni být vysvěceni k Aronovu kněžství, zda jsou hodni sloužit na misii a především, zda jsou způsobilí vstoupit do domu Páně a podílet se na požehnáních, která tam mohou získat. Máte dohlížet na to, aby nikdo neměl hlad a nebyl bez oblečení nebo příbytku. Musíte znát situaci všech, kterým předsedáte.
Musíte své lidi utěšovat a vést je. Vaše dveře musí být vždy otevřeny jakémukoli pláči nešťastného člověka. Vaše bedra musí být schopna podílet se s nimi o jejich břemena. Musíte se s láskou obrátit i k tomu, kdo se chová špatně.
Bratří, prosím Všemohoucího, aby vám ve vaší velké zodpovědnosti, kterou máte, žehnal. Kéž vám Bůh žehná zdravím a silou. Kéž se vaší mysli dotkne moudrostí a porozuměním, vděčností a láskou. Kéž zájmy vašich lidí jsou tím, na čem vám v životě nejvíce záleží, aniž přitom zanedbáváte požadavky, které na vás klade vaše zaměstnání, nebo nevěnujete řádnou péči své rodině.
Děkuji Pánu za každého z vás. Mám vás za to, co děláte, rád. Modlím se za vás, za každého z vás, ať jste kdekoli. Snažně vás prosím, abyste se chránili před šípy protivníka. Radím vám, abyste si oblékli celé odění Boží.
Kéž požehnání nebes sestoupí na vaši ženu a vaše děti. Jednoho dne budete uvolněni. Bude to smutný den. Vzpomínky na vaše lidi vám zůstanou po celý život. Posvětí vaše dny a přinesou vám mír, odpočinutí a radost. Bůh vám žehnej, milovaní bratří moji, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
