Biskup a jeho rádci President Boyd K. Packer Zastupující president kvora dvanácti apoštolů Církev není větší než sbor . . . Vše, co potřebujeme pro své vykoupení, s výjimkou chrámu, je zde soustředěno - a chrámy se nám všem nyní stále přibližují. Minulý večer na kněžském zasedání president Hinckley složil poklonu našim biskupům, dal jim radu a požehnání. V rámci pravidla dvou svědků, které nám včera objasnil starší Oaks, zde stojím jako druhý svědek. Před lety jsem sloužil ve vysoké radě kůlu s Emerym Wightem. Emery sloužil 10 let jako biskup venkovského sboru Harper Ward. Jeho žena Lucille se stala naší presidentkou Pomocného sdružení kůlu. Lucille mi vyprávěla, jak se u ní jednoho jarního rána zastavil soused a hledal Emeryho. Řekla mu, že jel orat. Soused jí pak velmi znepokojeně sdělil, že ještě předtím, téhož rána, šel kolem pole a všiml si, že Emeryho koňské spřežení stojí v nedokončené brázdě a že otěže jsou přehozeny přes pluh. Emery nebyl nikde v dohledu. Soused si z toho nic nedělal, dokud mnohem později nešel znovu kolem pole a spřežení se nepohnulo. Přelezl plot a šel přes pole ke koním. Emery nebyl nikde k nalezení. Pospíchal k Lucille, aby zjistil, co se děje. Lucille s klidem odpověděla: „Ale nemějte strach. Někdo má určitě potíže, a tak přišel pro biskupa.“ Představa koňského spřežení, jak hodiny stojí na poli, symbolizuje oddanost biskupů v Církvi a jejich rádců, kteří stojí po jejich boku. Když někdo potřebuje pomoc, každý biskup a každý rádce, obrazně řečeno, zanechává své spřežení stát v nedokončené brázdě. Během let jsem kolem toho pole prošel mnohokrát. Je připomínkou oběti a služby těch, kteří jsou povoláni sloužit v biskupstvu sborů, a jejich žen a rodin, bez jejichž pomoci by nemohli sloužit. Nedávno jsem v neděli časně zrána stál na tom poli. Podíval jsem se směrem k domu, kde Emery a Lucille vychovali své děti, a dál k úpatí hor. Jako chlapec jsem s ostatními skauty odcházel z toho domu s biskupem Wightem. Vyrazili jsme pěšky do hor a Emery nás na každém kroku učil. „Biskup,“ napsal Pavel Timoteovi, „[musí] býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení.“1 Ona slova způsobný k učení, mají zvláštní význam. Způsobný znamená „nakloněný, pohotový, připravený.“ Na celém světě není nic, co se doopravdy podobá úřadu biskupa v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. S výjimkou rodičů má biskup nejlepší příležitost učit tomu, na čem nejvíce záleží, a zasadit se o to, abychom tomu byli učeni. Biskup má mimořádnou příležitost učit rodiče svým zodpovědnostem; poté jim musí ponechat čas k tomu, aby učili své děti. Biskup je zodpovědný za mladé muže v Aronově kněžství a také za mladé ženy. Přijímá desátky a oběti a odpovídá za ně. Je zodpovědný za časné záležitosti Církve, má zodpovědnost vyhledávat chudé a mnoho dalších povinností. Biskup má „[soudit] svůj lid svědectvím spravedlivých a za pomoci svých rádců, podle zákonů království, jež jsou dány proroky Božími.“2 Má je soudit ohledně toho, zda jsou hodni obdržet obřady nebo sloužit v úřadech. Jeho zodpovědností je radit a napomínat a kázat evangelium svému stádu, jednotlivě i všem kolektivně. Jeho zodpovědností je při tom všem učit evangeliu Ježíše Krista, ukřižování, usmíření, vzkříšení, znovuzřízení. Slyšel jsem, že se toto popisuje jako dobrovolná služba, protože ani biskup, ani jeho rádci nejsou za to, co dělají, placeni. Také oni platí desátky a oběti a věnují nekonečné hodiny svému povolání. Jsou placeni pouze ve formě požehnání, stejně jako jsou placeni ti, kteří slouží s nimi. Člověk se však dobrovolně nehlásí, aby byl biskupem, ani o to neusiluje. Je povolán biskupem, „povolán Bohem . . . prostřednictvím proroctví.“ Poté je vysvěcen a ustanoven „vkládáním rukou těch, kteří k tomu mají pravomoc, aby mohl kázat evangelium a vykonávat jeho obřady.“3 Muž je vysvěcen biskupem, což je úřad v kněžství; poté je ustanoven a jsou mu předány klíče k tomu, aby předsedal sboru. On a jeho dva rádci tvoří biskupstvo - druh předsednictva. Když je jednou vysvěcen, je biskupem po zbytek života. Když je uvolněn z předsednictví sboru, jeho vysvěcení přechází do klidového stadia. Je-li opět povolán, aby předsedal sboru, jeho dřívější vysvěcení je uvedeno do činnosti. Když je uvolněn, přechází opět do klidového stadia. S vysvěcením biskupem je spojen nárok i závazek být veden inspirací. Biskup má moc, aby pomocí Ducha rozlišil, co má dělat. Zjevení je oním znakem oprávnění, který mají všichni biskupové společný. Biskupové pocházejí z mnoha kultur, z mnoha zaměstnání. Liší se ve zkušenosti, osobnosti a věku, ale co se týče jejich práva na to, aby byli duchovně vedeni, není mezi nimi rozdíl. Před lety šel jeden můj přítel na velkou univerzitu, aby tam studoval pod vedením přední autority na poli poradenství a vedení. Tento profesor se začal brzy zajímat o tohoto příjemného, inteligentního mladého Svatého posledních dnů. Tak, jak postupoval v práci spojené se školením, nezbytným pro získání doktorátu, přitahoval na sebe pozornost. Jako téma své disertace si vybral biskupa Svatých posledních dnů. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy popisoval vysvěcení biskupa, moc rozlišování a právo biskupa na duchovní vedení. Jeho doktorská komise se domnívala, že tyto zmínky nemají ve vědeckých spisech co dělat, a trvala na tom, aby je odstranil. Přemýšlel, že by alespoň mohl napsat, že Svatí posledních dnů věří, že biskup má duchovní porozumění. Komise mu však odepřela i to, neboť by jim způsobilo značné rozpaky, kdyby tato duchovní složka byla zahrnuta do vědecké disertace. Řekli mu, že s jistou menší úpravou - konkrétně, kdyby vynechal všechny zmínky o zjevení - by jeho disertace byla vydána a jeho dobré jméno by bylo nastoleno. Snažil se, jak nejlépe mohl. Jeho disertace v sobě neměla o Duchu tolik, kolik by mu vyhovovalo, a měla toho příliš moc na to, aby byla zcela přijata jeho světskými profesory. Svůj doktorát však získal. Zeptal jsem se tohoto přítele, co bylo tím nejdůležitějším, co se dozvěděl během své studie o biskupech. Odpověděl: „Zjistil jsem, že pověření a pravomoc je mnohem, mnohem důležitější než intelekt, zjistil jsem, že vedoucí silou je kněžství.“ Nemějte pochybnosti o tom, že obyčejná duše, která byla povolána z řad členů, aby byla biskupem, může dát inspirovanou radu a napomenutí. Bohužel ti, kteří by mohli získat tolik pomoci, se zdráhají žádat biskupa o radu, zatímco se zdá, že jiní potřebují radu a útěchu nepřetržitě a cítí se zanedbáváni, když se o ně neustále nepečuje. Biskupové jsou inspirováni! Každý z nás se může svobodně rozhodnout, zda přijmout nebo odmítnout rady od svých vedoucích, nikdy však radu od svého biskupa neberte na lehkou váhu, ať ji získáte od řečnického pultu nebo osobně, a nikdy od svého biskupa neodmítněte povolání. Svět může být tvrdý, život může být těžký a určitým způsobem to může být těžší, když jsme v Církvi. Eliza R. Snowová napsala: Nemysli, že když se shromáždíš do Sionu, tvé problémy a zkoušky zmizí, a že nic než útěcha a potěšení na tebe vSionu nečeká: Ne, ne, život tam je jako ohnivá pec, která prověří každý materiál a každé jádro, aby spálila veškeré dřevo a strniště, aby zlato očistila od nečistot . . . Nemysli, že když se shromáždíš do Sionu, že tam Svatí nemají nic na práci, než pečovat o tvé osobní blaho a stále ti dodávat útěchy. Ne; ti, kteří jsou věrní, dělají, co je potřeba udělat smocí; aby shromáždili rozptýlený Izrael pracují dnem i nocí.4 Když potřebujeme pomoc, biskup je nám k dispozici, ale buďte opatrní, abyste zbytečně nevyužívali jeho času. Biskup nemůže udělat vše. Členové biskupstva musejí mít čas na to, aby si vydělali na živobytí, a musejí mít čas na svou rodinu. Jsme často dotazováni, jak může poměrně malé množství apoštolů v Prvním předsednictvu a ve Dvanácti spravovat Církev, která má nyní více než 10 milionů členů. Ve skutečnosti Církev není větší než sbor. Každý biskup má rádce. Má zvláštní pověření a pravomoc a je určen, aby byl předsedajícím vysokým knězem sboru. Jsou zde další vysocí kněží a je zde předsednictvo starších. Jsou zde vedoucí pomocných organizací a učitelé, kterých je tolik, kolik je zapotřebí. Když sloužíme poslušně a vždy ochotně, naše mzda přijde, stejně jako mzda biskupa, ve formě požehnání. Nezáleží na tom, poroste-li Církev tak, že bude mít sto milionů členů (a ona určitě bude!), přesto nebude větší než sbor. Vše, co potřebujeme pro své vykoupení, s výjimkou chrámu, je zde soustředěno - a chrámy se nám všem nyní stále přibližují. Menší množství sborů je sdruženo do kůlů, které je zastřešují, a odbočky jsou sdruženy do okrsků. Předsednictvo kůlu a rada školí biskupstvo a další vedoucí školí ty, kteří slouží s nimi. Tato organizace, která je zřízena po celém světě, je dílem znovuzřízení evangelia Ježíše Krista. Tento zázrak ochotné služby je možný díky osobním svědectvím o Vykupiteli. Zjevení, které existovalo při vytvoření tohoto uspořádání, tím neskončilo, neboť cílem toho všeho je poskytnout ochranu pro rodiny. Rodiny jsou sdruženy do sboru nebo do odbočky. Zodpovědností biskupa je dohlížet na to, aby každá rodina byla k sobě svázána trvalými smlouvami a aby každý jednotlivec byl v bezpečí a šťastný. Systém pracuje nejlépe, když biskup uznává, že zodpovědnost leží v prvé řadě na rodičích. I když se o biskupovi někdy zmiňujeme jako o „otci sboru“, měli bychom mít na paměti, že není povolán k tomu, aby vychovával děti ve sboru. V našich příručkách se praví: „Rodiče mají prvořadou zodpovědnost za blaho svých dětí.5 V této zodpovědnosti je biskupstvo a další vedoucí sboru podporují, ale nenahrazují.“6 „Kvora, pomocné organizace, programy a aktivity v Církvi mají posilovat a podporovat rodinu. Mají zkvalitňovat rodinné aktivity, které jsou soustředěny na evangelium, ne s nimi soupeřit.“7 První předsednictvo nedávno napsalo Církvi: „Domov je základem pro spravedlivý život a žádná jiná instituce ho nemůže zastoupit a ani se nemůže zhostit jeho základní funkce při uskutečňování této Bohem dané zodpovědnosti . . . . . . Jakkoli hodnotné a vhodné mohou být jiné závazky nebo činnosti, nesmí jim být dovoleno, aby zaujaly místo božsky uložených povinností, které mohou odpovídajícím způsobem splnit pouze rodiče a rodiny.“8 Rodiny, stejně jako sbory, se liší ve velikosti a podobě. Čas plyne; jedno pokolení střídá druhé. Děti se narodí, dospívají a stávají se rodiči a poté prarodiči. Jedna rodina se rozdělí a stává se z ní rodin několik. Sbory rostou a dělí se. Kde byl jeden, tam je jich několik. Cokoli se ve světě stane, jakákoli výše kultivovanosti nebo jakákoli hloubka zkaženosti ve společnosti vzejde, plán zůstává beze změny. Církev poroste, až naplní celou zemi. Přesto nebude větší než sbor. Církev poskytuje aktivity a přátelské vztahy a obřady a vysvěcení a smlouvy a dohody a nápravy, které každého z nás připravují k oslavení. Řídí se předlohou, která byla vytvořena v nebesích, neboť žádná smrtelná mysl by ji nemohla navrhnout. Když někdo potřebuje pomoc, tak nyní i v budoucnu, opustí obyčejní muži svá spřežení, která zůstanou stát v nedokončené brázdě, s otěžemi přehozenými přes pluh. Ženy a děti, které s nimi slouží, je budou podporovat, vybaveny pravdou z knih zjevení, jejichž klenotem je Kniha Mormon, která svědčí o Kristu, o usmíření a o Jeho vzkříšení; a já o něm vydávám svědectví. Bude-li sbor naší záštitou v rámci plánu, který zjevil, budeme se svými rodinami v bezpečí. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. 1. Timoteovi 3:2. 2. NaS 58:18; zvýraznění přidáno. 3. Články víry 1:5. 4. „Think not, When You Gather to Zion,“ Hymns (1948), no. 21, vv. 1, 3. 5. Viz NaS 68:25-28. 6. Church Handbook of Instructions, Book 2: Priesthood and Auxiliary Leaders (1998), 178. 7. Church Handbook of Instructions, Book 2, 299. 8. Dopis Prvního předsednictva z 11. února 1999, 99704 121.