Moc učení nauky Starší Henry B. Eyring z kvora dvanácti apoštolů I dítě můžeme učit nauce o Ježíši Kristu tak, aby tomu rozumělo. Nauku spásy je proto možné s Boží pomocí učit jednoduchým způsobem. Mezi světlem a temnotou, mezi dobrem a zlem probíhá válka od chvíle, kdy byl svět stvořen. Bitva zuří stále a zdá se, že počet obětí roste. Všichni máme v rodině někoho, koho milujeme a koho sužují síly ničitele, jenž by chtěl uvést všechny Boží děti do stavu bědy. Mnozí z nás proto zažili bezesné noci. Snažíme se přispět každou silou dobra, kterou můžeme, k silám kroužícím kolem lidí, kteří jsou v ohrožení. Milujeme je. Dáváme jim ten nejlepší příklad, jaký můžeme. Prosíme za ně v modlitbách. Kdysi dávno nám jeden moudrý prorok dal radu ohledně ještě jiné síly, kterou můžeme občas podceňovat, a proto i málo využívat. Alma byl vůdcem lidu, kterému hrozilo, že budou zničeni zuřivými nepřáteli. Tváří v tvář tomuto nebezpečí nemohl dělat vše, a proto musel volit. Mohl stavět opevnění nebo vyrábět výzbroj nebo cvičit armádu. Ale jeho jedinou nadějí na vítězství bylo to, že získá pomoc od Boha, a k tomu bylo nutné, jak věděl, aby lidé činili pokání. A proto se rozhodl vyzkoušet nejprve toto: „Proto tedy mělo kázání slova veliký vliv na lid, aby činil to, co je dobré - ano, mělo to mocnější vliv na ducha lidu nežli meč nebo cokoliv jiného, co se s nimi setkávalo - proto pomýšlel Alma na to, že by bylo radno zkusiti u nich sílu slova Božího.“ (Alma 31:5.) Slovo Boží je nauka, které učí Ježíš Kristus a Jeho apoštolové. Alma věděl, že slova nauky mají velkou moc. Mohou otevřít mysl lidí, aby viděli duchovní věci, které nejsou viditelné pro přirozené oko. A mohou otevřít srdce člověka, aby cítil lásku Boží a pociťoval lásku k pravdě. Spasitel využíval obou těchto zdrojů moci, aby nám otevřel oči a srdce, v 18. oddíle Knihy nauk a smluv, kde učil své nauce ty, o nichž si přál, aby Mu sloužili jako misionáři. Poslechněte si tato slova a přemýšlejte při tom o onom mladém muži z vaší rodiny, který nyní kolísá ve své přípravě na misii. Takto Mistr učil své dva služebníky a takto můžete vy učit Jeho nauce onoho mladého muže, kterého milujete: „A nyní, Oliwere Cowdery, mluvím k tobě a také k Davidu Whitmerovi, cestou rozkazu; neboť vizte, poroučím všem lidem kdekoliv, aby činili pokání, a mluvím k vám, tak jako jsem mluvil k svému apoštolu Pavlovi, neboť vy jste povoláni týmž povoláním, kterým byl povolán on. Pamatujte, cena duše je velká v očích Božích.“ (NaS 18:9-10.) Nejprve jim řekl, jak velmi jim důvěřuje. Pak si nakloní jejich srdce tím, že jim řekne, jak moc Jeho Otec i On milují každou duši. Pak přechází k jádru své nauky. Popisuje, jak velký důvod máme my k tomu, abychom Ho milovali: „Neboť hleďte, Pán, váš Spasitel, vytrpěl smrt v těle, vytrpěl bolest všech lidí proto, aby všichni lidé mohli činiti pokání a přijít k němu. A vstal zase z mrtvých, aby přivedl všechny lidi k sobě, budou-li činit pokání. A jak veliká je jeho radost nad duší činící pokání.“ (NaS 18:11-13.) Nakonec jim otevírá oči, aby mohli vidět za závoj. Přenáší je i nás do budoucí existence, popsané ve velkém plánu spásy, kde můžeme jednoho dne být. Říká nám o nádherném společenství, kvůli kterému stojí za to dát sami sebe: „A když se stane, že budete pracovat po všechny své dny volajíce tento lid k pokání a přivedete byť jen jednu duši ke mně, jak veliká bude vaše radost s ní v království mého otce. Nuže tedy, bude-li vaše radost veliká pro jednu duši, kterou jste ke mně přivedli do království mého Otce, jak veliká bude teprve vaše radost, přivedete-li mnoho duší ke mně.“ (NaS 18:15-16.) V těchto několika pasážích nás učí nauce, kterou nám otevírá srdce Jeho lásce. A učí nás nauce, která nám otevírá oči, abychom viděli duchovní skutečnosti, jež jsou neviditelné jakékoli mysli, která není ozářena Duchem pravdy. Tato potřeba otevřít oči a srdce lidí nám říká, jak musíme nauce učit. Nauka nabývá na moci tím, jak Duch Svatý potvrzuje její pravdivost. Ty, které učíme, připravujeme, jak nejlépe umíme, na to, aby mohli přijímat pokojná nabádání tichého a jemného hlasu. K tomu je třeba alespoň trochu víry v Ježíše Krista. Je třeba i trochu pokory, trochu ochoty podřídit se tomu, co si ohledně nás Spasitel přeje. Člověk, kterému se snažíte pomoci, má možná trošku od všeho, ale vy ho můžete podnítit k tomu, aby měl touhu věřit. Kromě toho můžete načerpat jistotu z jiné moci nauky. Pravda si může sama připravit cestu. Stačí, když člověk naslouchá slovům nauky, a to mu může do srdce zasadit seménko víry. A i malinké seménko víry v Ježíše Krista přitahuje Ducha. Více ovlivnit můžeme to, jak se sami připravíme. Hodujeme na slově Božím v Písmech a studujeme slova žijících proroků. Postíme se a modlíme, aby Duch přišel k nám i k člověku, kterého chceme učit. Protože potřebujeme Ducha Svatého, musíme si dát pečlivý pozor, abychom v učení nezašli dále, než je pravá nauka. Duch Svatý je Duchem pravdy. Vyvarujeme-li se spekulací a osobních interpretací, vybízíme Ho tím k potvrzení toho, čemu učíme. To pro nás může být těžké. Člověka, kterého se snažíte ovlivnit, milujete. Možná nedbal toho, čemu byl předtím učen. Zdá se vám lákavé zkusit něco nového nebo senzačního. Ale Ducha Svatého vybízíme k tomu, aby byl naším společníkem jen tehdy, když si dáváme pozor, abychom učili pouze pravdivé nauce. Jednou z možností, jak se vyvarovat toho, že bychom se k falešné nauce i jen přiblížili, je to, že se rozhodneme učit jednoduše. Tato jednoduchost nám zaručí bezpečnost a přijdeme tak jen o málo. Víme to, protože Spasitel nám řekl, abychom té nejdůležitější nauce učili malé děti. Poslechněte si, co přikázal: „A dále, jestliže rodiče mají děti v Sionu nebo v kterémkoliv z jeho okrsku, jež jsou organisovány, a neučí je, když je jim osm let, rozumět nauce o pokání, víře v Krista, Syna živého Boha, a křtu a daru Ducha Svatého vkládáním rukou, hřích je na hlavách rodičů.“ (NaS 68:25.) I dítě můžeme učit nauce o Ježíši Kristu tak, aby tomu rozumělo. Nauku spásy je proto možné s Boží pomocí učit jednoduchým způsobem. Největší příležitost učit máme při učení dětí. Nejvhodnější čas pro výuku je, dokud jsou malé a dokud jsou ještě v bezpečí před pokušeními jejich pozemského nepřítele a dlouho předtím, než pro ně v hluku svých osobních zápasů může být těžké slova pravdy slyšet. Moudrý rodič si nikdy nenechá ujít příležitost shromáždit své děti kolem sebe, aby se mohly učit nauce Ježíše Krista. Těchto okamžiků je tak málo v porovnání s tím, jaké úsilí vyvíjí nepřítel. Na každou hodinu, během které do života dítěte přichází moc nauky, mohou připadat stovky hodin, kdy se dítěti dostávají poselství a obrazy popírající nebo ignorující spásné pravdy. Nemáme se sami sebe ptát, zda jsme příliš unavení, abychom se na učení nauky připravili, nebo zda by nebylo lepší posílit vzájemnou blízkost s dítětem nějakou zábavnou činností nebo zda dítěti nepřipadá, že mu kážeme přespříliš. Musíme se sami sebe ptát: „Máme-li jen tak málo času a příležitostí, kterými slovy nauky je mohu posílit proti útokům na jejich víru, které určitě přijdou?“ Slova, která řeknete dnes, mohou být těmi slovy, která si ony zapamatují. A dnešek za chvíli uplyne. Roky utíkají, my učíme nauce, jak nejlépe umíme, a přesto stále někteří na ni nereagují. To nám přináší smutek. Ale záznamy, které máme o rodinách v Písmech, nám dávají naději. Pomyslete na Almu mladšího a na Enose. V okamžicích, kdy jim bylo těžko, si vzpomněli na slova svého otce, slova nauky Ježíše Krista. To je zachránilo. To, co o této posvátné nauce učíte, si budou pamatovat. Do mysli se vám mohou vplížit dvě pochybnosti. Můžete si říkat, zda znáte nauku natolik dobře, abyste jí mohli učit. A jestliže jste jí již zkusili učit, můžete si říkat, jak to, že nevidíte žádný pozitivní výsledek. V mé vlastní rodině se odehrál příběh mladé ženy, která měla odvahu začít učit nauce v době, kdy byla novou obrácenou a měla jen nízké vzdělání. A skutečnost, že její učení dosud nepřestalo na lidi působit, mi dodává trpělivost, abych si počkal na plody svého vlastního úsilí. Mary Bommeliová byla mou prababičkou. Nikdy jsem ji neviděl. Její vnučka ji slyšela vyprávět její příběh, a tak ho zapsala. Mary se narodila v roce 1830. Když jí bylo 24 let, učili její rodinu ve Švýcarsku misionáři. V té době ještě žila doma, tkala látky a prodávala je a snažila se tak pomoci uživit rodinu hospodařící na malém statku. Když rodina uslyšela nauku znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista, věděla, že je pravdivá. Byli pokřtěni. Mariiny bratři byli povoláni na misii, bez brašny a měšce. Ostatní členové rodiny prodali svůj majetek a vydali se do Ameriky, aby se tam připojili ke Svatým. Nebylo dost peněz na cestu pro všechny. Mary dobrovolně zůstala, protože cítila, že by mohla vydělat dost peněz tkaním pro sebe i na to, aby si ušetřila na cestu. Dostala se do Berlína do domu jedné ženy, která si ji najala, aby tkala látku na oblečení pro její rodinu. Žila v pokoji pro služebné a svůj stav umístila do společné obytné místnosti. Učit nauce Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů bylo v Berlíně protizákonné. Ale Mary si nedokázala nechat tu dobrou zprávu pro sebe. Paní domu a její přítelkyně sedávaly kolem stavu a naslouchaly učení této dívky ze Švýcarska. Vyprávěla jim o zjevení Nebeského Otce a Ježíše Krista Josephu Smithovi, o návštěvách andělů a o Knize Mormon. Když se dostala k příběhu o Almovi, učila nauce o vzkříšení. Toto jí zkomplikovalo její tkaní. V té době mnoho dětí umíralo ve velmi útlém věku. Ženám, které ji poslouchaly, děti umřely, některým i více dětí. Když Mary učila onu pravdu o tom, že malé děti jsou dědici celestiálního království a že s těmito ženami a se Spasitelem a Nebeským Otcem mohou tyto děti opět být, stékaly ženám po tvářích slzy. Mary plakala také. A všechny tyto slzy namočily látku, kterou Mary tkala. Mariino učení však způsobilo ještě vážnější problém. I když Mary ženy prosila, aby nemluvily o tom, co jim řekla, ony to dělaly. Tuto radostnou nauku sdílely se svými přítelkyněmi. A tak jednou večer někdo zaklepal na dveře. Byli to strážníci. Odvedli Mary do žaláře. Mary se cestou strážníka zeptala na jméno soudce, před kterého měla být druhý den ráno předvolána. Zeptala se, zda má rodinu. Zeptala se, zda je dobrým otcem a manželem. Strážník se smál, když jí popisoval soudce jako světského člověka. Ve vězení Mary poprosila o tužku a papír. Soudci napsala dopis. Napsala mu o vzkříšení Ježíše Krista, tak jak je to popsáno v Knize Mormon, o duchovním světě a o tom, jak dlouho bude soudce muset přemýšlet a hodnotit svůj život při posledním soudu. Napsala mu, že ví, že má mnoho důvodů k tomu, aby činil pokání z věcí, které zarmucují srdce jeho rodiny a které jim způsobují mnoho zármutku. Psala mu celou noc. Ráno požádala strážníka, aby dopis soudci donesl. A on to udělal. Později si soudce zavolal strážníka k sobě do kanceláře. Dopis, který Mary napsala, byl nezpochybnitelným důkazem, že učí evangeliu a tak porušuje zákon. Netrvalo však dlouho a strážník přišel znovu do Mariiny cely. Oznámil jí, že všechna obvinění proti ní byla zamítnuta a že může jít na základě toho, co prohlásila v dopise. Kvůli tomu, že její učení nauky znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista otevřelo oči a srdce lidí, byla uvržena do vězení. A díky tomu, že soudci hlásala nauku pokání, byla z vězení osvobozena. (Viz Theresa Snow Hill, Life and Times of Henry Eyring and Mary Bommeli [1997], 15-22.) Učení Mary Bommeliové se dotklo více lidí, než jen žen u stavu a onoho soudce. Můj otec, její vnuk, se mnou před svou smrtí několik nocí mluvil. Mluvil o tom, jaká radostná setkání ho brzy v duchovním světě čekají. Téměř jsem viděl onen jasný sluneční svit a ty úsměvy v ráji díky tomu, s jakou jistotou o tom mluvil. V jednu chvíli jsem se ho zeptal, zda potřebuje z něčeho učinit pokání. Usmál se. S úsměvem řekl: „Ne, Hali, já jsem pokání činil průběžně.“ Nauka ráje, které Mary Bommeliová učila ony ženy, byla skutečností i pro jejího vnuka. A i ta nauka, které Mary učila onoho soudce, ovlivnila život mého otce k dobrému. A ani tím učení Mary Bommeliové nekončí. Záznam jejích slov přinese pravdivou nauku generacím z její rodiny, které se ještě nenarodily. Díky tomu, že věřila, že i nový obrácený ví dostatečně mnoho, aby mohl učit, mysl a srdce jejích potomků budou otevřeny a posílí je to v jejich bitvě. Vaši potomci se budou navzájem učit nauce, protože jste jí učili vy. Nauka dokáže ještě více, než jen otevřít mysl pro duchovní věci a srdce pro lásku Boží. Kromě toho, že nauka přináší radost a klid, má také moc otevřít ústa. Stejně jako ony ženy v Berlíně, i vaši potomci nedokáží nechat si tuto dobrou zprávu pro sebe. Jsem vděčný, že mohu žít v době, kdy my i naše rodiny mají plnost znovuzřízeného evangelia. Jsem vděčný za Spasitelovo poslání lásky, které je určeno nám, a za slova života, která nám dal. Modlím se, abychom dokázali sdílet tato slova s lidmi, které milujeme. Svědčím vám, že Bůh náš Otec žije a že miluje všechny své děti. Ježíš Kristus je Jeho Jednorozený Syn v těle a náš Spasitel. Je vzkříšený. Poslušností zákonů a obřadů evangelia Ježíše Krista můžeme být omyti a být čisti. Klíče kněžství jsou znovuzřízeny. President Gordon B. Hinckley je držitelem těchto klíčů. Vím, že je to pravda. Ve jménu Ježíše Krista, amen.