Inspirovaná církevní sociální péče Starší Joseph B. Wirthlin z kvora dvanácti apoštolů Spasitel, který nám dal vzor, je potěšen těmi, kteří ve všech věcech pamatují „na chudé a nuzné, na nemocné a zarmoucené.“ (NaS 52:40.) Milovaní bratři a sestry, jak úžasný je tento velikonoční den. Když přemýšlíme o životě Spasitele a o Jeho vzkříšení, určitě mi vyvstane v mysli mnoho obrazů těch, kteří ho prosili o pomoc. Snadno si mohu představit deformované nohy muže, který od narození nemohl chodit, nebo slzy stékající po tváři vdovy, když kráčí za tělem svého jediného syna, když je neseno do hrobu. Vidím prázdné oči hladových, třesoucí se ruce nemocných, úpěnlivé hlasy odsouzených, zoufalé pohledy vyvržených. Všichni se natahují k jedinému člověku, muži bez bohatství, bez domova, bez postavení. Vidím tohoto muže, Syna žijícího Boha, jak na každého z nich pohlíží s nekonečným soucitem. Dotekem své svaté ruky přináší útěchu sklíčeným, zdraví nemocným, vysvobození odsouzeným. Pouhým slovem povstává mrtvý muž z hrobu a vdova objímá obživlého syna. Tyto a další zázračné skutky milosrdenství a laskavosti, některé široce známé, jiné tiché a jemné, pro mě definují jednu z hlavních charakteristik Spasitele - Jeho lásku k utlačovaným, unaveným, slabým, trpícím a Jeho soucit s nimi. Vskutku, tyto skutky soucitu jsou synonymy Jeho jména. I když od pozemské služby Syna Božího uplynulo téměř 2000 let, Jeho milující příklad a Jeho učení zůstávají ústřední částí toho, kdo jsme jako lidé i jako Církev. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů dnes prostřednictvím svého inspirovaného programu sociální péče i prostřednictvím svých členů usiluje o napodobení Jeho příkladu, když se snaží ulevovat v utrpení a pěstovat soběstačnost. ROZSAH CÍRKEVNÍ SOCIÁLNÍ PÉČE Církevní program sociální péče je dobře známý po celém světě. Rozliční lidé cestují do církevního ústředí, aby na vlastní oči viděli, jak Církev pečuje o chudé a potřebné, aniž by vytvářela závislost na straně těch, kteří přijímají, nebo hořkost na straně těch, kteří dávají. President jedné země poté, co navštívil Welfare Square [Náměstí sociální péče], zrušil zbývající schůzky, které měl toho dne mít. „Zde je něco daleko důležitějšího, než cokoli jiného, co mám na programu,“ řekl. „Musím zůstat zde a dozvědět se více.“ V průběhu let se církevní program sociální péče rozrostl, aby uspokojoval potřeby stále se rozšiřující Církve. 80 církevních farem v Severní Americe dnes produkuje výživné potraviny pro potřebné. Osmdesát konzervárenských zařízení toto životně nezbytné jídlo konzervuje a balí. Více než 100 biskupových zásobáren je připraveno, aby pomáhalo více než 10 000 biskupů a presidentů odboček při plnění jejich posvátného závazku vyhledávat ve svých sborech a odbočkách chudé a potřebné a pomáhat jim. Padesát pracovišť sociální péče Deseret Industries nabízí práci a profesionální výcvik tisícům lidí. 160 středisek zaměstnanosti po celém světě každoročně pomáhá najít práci více než 78 000 lidí. Šedesát pět kanceláří Sociálních služeb SPD pomáhá členským manželským párům adoptovat děti a poskytuje poradenství těm, kteří to potřebují. Cítím jistotu, že velcí vedoucí, které Pán povolal, aby byli pionýry v tomto novodobém úsilí o blaho a sociální péči, by dnes byli potěšeni pokrokem tohoto inspirovaného programu. PÁNŮV ZPŮSOB „Základním učením Svatých posledních dnů vždy bylo,“ napsal president Joseph F. Smith, „že na náboženství, které nemá moc, aby zachránilo lidi časně, a učinilo, aby se jim dobře dařilo a aby byli šťastní zde, se nelze spolehnout, že je spasí duchovně a že je oslaví ve světě, který přijde.“1 Časné a duchovní je neoddělitelně spojeno. Když věnujeme svůj čas, talenty a zdroje, abychom pečovali o potřeby nemocných, nabízeli jídlo hladovým a učili závislé, jak se postavit na vlastní nohy, obohacujeme sami sebe duchovně více, než jsme schopni pochopit. Pán ve zjevení proroku Josephu Smithovi objasnil: „Můj záměr jest pečovati o své Svaté . . . Musí se však díti podle mé rady a vězte, že jsem já, Pán, vše tak zařídil, aby se mým Svatým vedlo dobře, když chudí budou pozdviženi a majetní se pokoří.“2 Pánův způsob spočívá v tom, že lidem pomáháme, aby si pomohli sami. Chudí jsou pozdviženi díky práci za dočasnou pomoc, kterou přijímají, jsou učeni správným zásadám a jsou schopni sami sebe pozvednout z chudoby k soběstačnosti. Majetní jsou pokořeni, protože pokoří sami sebe, aby štědře dávali ze svých prostředků těm, kteří to potřebují. Učíme členy, aby byli soběstační, dělali vše, co je možné, aby uživili sami sebe a aby usilovali o potřebnou pomoc od svých rodin. Když členové a jejich rodiny dělají vše, co mohou, aby si zajistili nezbytné, ale přesto nemohou uspokojit základní potřeby, Církev je připravena pomoci. Biskup má v Církvi zvláštní zodpovědnost pečovat o „chudé, potřebné, osamocené rodiče, staré lidi, postižené, sirotky, vdovy a další, kteří mají zvláštní potřeby.“3 Vím o případu, kdy jeden biskup zorganizoval své zdroje, aby pomohl muži, který k němu přišel pro pomoc. Muž byl roky šťastně ženatý, ale kvůli pozdější závislosti na alkoholu a drogách zůstal bez práce, bez domova i bez rodiny. Tvrdá léta života na ulici ho ponížila a pokořila. Slzy mu stékaly po tváři, když prosil biskupa o pomoc. Problém byl projednáván ve výboru sboru pro blaho a sociální péči. Jeden muž znal dentistu, který by mohl být ochoten nahradit mužovy vylomené přední zuby. Presidentka Pomocného sdružení doporučila výživné potraviny z biskupovy zásobárny, které by mohly zlepšit jeho zdraví. Další navrhoval, že tento muž potřebuje někoho, kdo by s ním každý den trávil čas a pomáhal mu najít sílu překonat své závislosti. Jak doporučení proudila, biskup si uvědomil, že celý sbor starostlivých bratrů a sester je připraven pomoci. Biskup začal brzy pozorovat zlepšení. Bratří v kněžství udělili muži požehnání. Soucitný dentista mu vyměnil vylomené zuby. Potraviny z biskupovy zásobárny zlepšily jeho zdraví. Věrný starší manželský pár souhlasil, že bude sloužit jako zvláštní domácí učitelé. Každý den byli s ním a pomáhali mu dodržovat jeho rozhodnutí. Následováním ustanovených zásad tento dobrý bratr poskytoval pomoc druhým ve sboru. Jeho život se pomalu začal zlepšovat. Zoufalý a bídný zjev byl postupně nahrazen radostí a štěstím. I když to byl bolestný proces, byl schopen osvobodit se od svých závislostí. Stal se aktivním členem Církve. Nuzný a bídný život se změnil v život naděje a štěstí. Toto je Pánův způsob péče o potřebné. CÍRKEV A HUMANITÁRNÍ POMOC Církev neomezuje svou pomoc pouze na členy, ale řídí se napomenutím proroka Josepha Smitha, který řekl: „Člověk naplněný láskou Boží není spokojený pouze s tím, že žehná své rodině, ale rozprostírá své požehnání na celý svět, dychtí žehnat celé lidské rase.“4 Poučil členy, „aby sytili hladové, odívali nahé, pečovali o vdovy, vysušovali slzy sirotků, utěšovali zarmoucené.“5 Za zhruba jedno desetiletí Církev vyslala více než 27 000 tun oblečení, 16 000 tun potravin a 3 000 tun zdravotnických a vzdělávacích potřeb a zařízení, aby ulevila milionům trpících Božích dětí ve 146 zemích v mnoha částech světa. Neptáme se: „Jsou členy naší Církve?“ Ptáme se: „Trpí?“ Všichni známe hurikán Mitch, který v minulém říjnu a listopadu zničil Nikaraguu a Honduras. S hrozivou silou zaplavil domovy a způsobil sesuvy bahna. Zahynulo více než 10 000 lidí a další dva miliony zůstaly bez domova. Tento velmi silný hurikán zničil domovy a ulice pokryl bahnem, které se zdálo tvrdé jako cement. Téměř okamžitě začala Církev posílat životně nezbytné potraviny, oblečení, léky a přikrývky, aby pomohla jak členům Církve, tak i příslušníkům jiných vyznání. Když zásilky dorazily na místo určení, členové Církve přicházeli po stovkách, aby vyložili nákladní auta a zásoby shromáždili do beden. Položky v každé bedně vystačily pro rodinu na týden. Náš milovaný president Gordon B. Hinckley, který je předsedou generálního výboru pro blaho a sociální péči, se trápil nad utrpením ve Střední Americe. Při jedné bezesné noci cítil vnuknutí, aby šel a poskytl svou lásku a podporu těm, kteří tuto velkou katastrofu přežili. Prorokova návštěva pozvedla duše a tisícům dala naději. „Dokud bude mít [Církev] nějaké zdroje,“ řekl jim, „budeme v obtížných časech stát při vás.“6 A já vám, bratři a sestry, svědčím, že on je skutečně prorok Boží. A z celého srdce ho podporuji. Kromě poskytování potřebných věcí v časech neštěstí a katastrofy, téměř 1 300 členů Církve přijalo povolání od Pána, aby sloužili potřebným v mnoha národech. Dovolte mi uvést dva příklady. Bratr David a sestra Dovie Glinesovi z Ivinsu v Utahu v současnosti žijí v Ghaně v Africe, kde učí dovednostem v oblasti obchodu, počítačů a vedení kanceláře ty, kteří se snaží zlepšit si zaměstnání. Bratr Mark Cutler je chirurg v důchodu z Claytonu v Kalifornii. Se svou ženou Bonnií slouží ve Vietnamu. Bratr Cutler je poradcem a instruktorem místních lékařů. Sestra Cutlerová učí angličtinu a lékařskou terminologii lékaře a personál nemocnice. SOCIÁLNÍ PÉČE A ČLEN Kromě pomáhání ostatním by rodiny i jednotliví členové udělali dobře, kdyby zkontrolovali úroveň své soběstačnosti. Můžeme sami sobě položit několik otázek: Jsme moudrými správci svých peněz? Utrácíme méně, než vyděláme? Vyhýbáme se zbytečným dluhům? Řídíme se radou Bratří, abychom „skladovali dostatek potravin, oblečení, a kde je to možné, i paliva alespoň na jeden rok“?7 Učíme své děti vážit si toho, co mají, a ne tím plýtvat? Učíme je pracovat? Rozumějí významu posvátného zákona desátku? Máme dostatečné vzdělání a odpovídající zaměstnání? Uchováváme si dobré zdraví tím, že žijeme podle Slova moudrosti? Jsme osvobozeni od nepříznivých vlivů škodlivých látek? Pokud čestně odpovíme „ne“ na jednu z těchto otázek, mohli bychom si přát zlepšit náš plán soběstačnosti. Proroci nám poskytli základní vodítka. Zaprvé jedním z dnešních zel je hřích chamtivosti. Nezřízená touha po materiálním vlastnictví se může stát posedlostí, která spaluje naše myšlenky, vysouší naše zdroje a vede k pocitu nešťastnosti. Někteří členové Církve jsou díky tomuto hříchu stále větší měrou zatíženi zbytečnými dluhy. President Heber J. Grant řekl: „Existuje-li něco, co přinese klid a spokojenost do lidského srdce a do rodiny, pak je to život v mezích našich prostředků. A existuje-li něco, co utiskuje, skličuje a deprimuje, pak jsou to dluhy a závazky, které člověk nemůže uspokojit.“8 „Podnikavost, šetrnost, soběstačnost jsou i nadále vůdčími zásadami tohoto úsilí,“ připomenul president Thomas S. Monson, předseda výkonného výboru Církve pro blaho a sociální péči. „Jakožto lid se máme vyvarovat zbytečných dluhů . . . Zaplať svůj dluh a žij. (Viz 2. Král. 4:7.) Jak moudrá to rada pro nás dnes!“9 Zadruhé Bůh nám od počátku přikazuje, abychom pracovali,10 a varuje nás před zahálkou.11 Naneštěstí mnozí v dnešním světě zahálku podporují, zejména v podobě bezmyšlenkovité, hloupé zábavy, která se nachází na internetu, v televizi a v počítačových hrách. Zatřetí doporučuji vám radu presidenta Hinckleyho, který řekl: „Získejte veškeré vzdělání, které můžete . . . Pěstujte dovednosti ducha i rukou. Vzdělání je klíč k příležitosti.“12 Ano, vzdělání je katalyzátorem, který bude zjemňovat a zdokonalovat naše talenty, dovednosti a schopnosti a způsobí, že rozkvetou. Začtvrté ti, kteří se rozhodují následovat příklad Spasitele a ulevovat v utrpení, by se mohli podívat na částku, kterou přispívají na postní oběti. Tyto posvátné prostředky se používají k jednomu jedinému účelu - požehnání nemocných, trpících a dalších potřebných. Přispívání štědrou postní obětí bohatě požehnává dárce a dovoluje jim, aby se stali partnery Pána a biskupa při pomoci v ulehčování utrpení a podporování soběstačnosti. V situaci, kdy se nám daří dobře, bychom možná měli zhodnotit své oběti a rozhodnout, zda jsme tak štědří k Pánu, jako je On k nám. ZÁVĚR Kdyby byl dnes mezi námi ve smrtelnosti Spasitel, našli bychom ho, jak slouží potřebným, trpícím a nemocným. Následování tohoto příkladu může být jedním z důvodů, proč president Spencer W. Kimball řekl: „Když na to pohlížíme v tomto světle, můžeme vidět, že [blaho a sociální péče] není program, ale podstata evangelia. Je to evangelium v praxi. Je to vrcholná zásada křesťanského života.“13 Když se uprostřed Velké hospodářské krize program blaha a sociální péče vynořoval ze svých skromných počátků, jen málokdo si představoval, že o 60 let později rozkvete a rozvine se k bodu, kdy bude žehnat doslovně milionům potřebným na světě. Nádherná náboženská píseň „Že mi bylo mnoho dáno“ se podobá inspirované lekci o dávání. Že jsi mi dal domov, péči svou laskavou, nechci, aby druhý strádal sám snouzí svou. Chci se starat, aby chléb měl i šaty a byl nasycen, aby i on byl utěšen.14 Bratři a sestry, Spasitel, který nám dal vzor, je potěšen těmi, kteří ve všech věcech pamatují „na chudé a nuzné, na nemocné a zarmoucené.“15 Je potěšen těmi, kteří naslouchají jeho napomenutí „posiluj slabé, buď oporou rukám ochabujícím a kolenům slábnoucím.“16 Kéž se řídíme Jeho příkladem, to je moje modlitba. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. „The Truth about Mormonism“, Out West magazine, září 1905, 242. 2. NaS 104:15-16. 3. Církevní příručka pokynů, Kniha 1: Předsednictva kůlů a biskupstva (1998), 14. 4. History of the Church, 4:227. 5. Times and Seasons, 15. březen 1842, 732. 6. Proslov pronesený v Hondurasu, 21. listopad 1998; viz také „President Hinckley: ‚We Will Not Forget You‘“, Church News, 28. listopad 1998, 3, 6-7. 7. Dopis Prvního předsednictva, 24. červen 1988. 8. Gospel Standards, comp. G. Homer Durham (1941), 111. 9. Conference Report, říjen 1988, 57; nebo Ensign, listopad 1988, 46. 10. Viz Gen. 3:19. 11. NaS 88:124. 12. Teachings of Gordon B. Hinckley (1997), 172. 13. Conference Report, říjen 1977, 123-24; nebo Ensign, listopad 1977, 77. 14. Zpěvník náboženských písní a písně pro děti 2, č. 18. 15. Viz NaS 52:40. 16. NaS 81:5.