Starší M. Russel Ballard
z kvora dvanácti apoštolů
Jedna věc je jistá - přikázání se nezměnila . . . Správné je stále správné. Špatné je stále špatné, bez ohledu na to, jak chytře je maskováno, aby bylo společensky nebo politicky přijatelné.
Bratří a sestry, toto byly inspirující dva dny a já doufám, že mé poznámky také přispějí k poučení a duchu této generální konference.
Příležitostně mám výsadu sloužit v chrámu, když jsou dva mladí lidé, kteří jsou toho hodni, oddáváni a pečetěni v domě Páně. Pro rodinu a pro přátele to jsou vždy zvláštní okamžiky. Při takových příležitostech je cítit sladká a uspokojující směsice pozemského štěstí a věčné radosti, kterou je vidět v zaslzených očích matek, které se o tento den modlily z celého svého srdce. Vidíte ji v očích otců, kteří poprvé po měsících myslí na něco jiného kromě toho, jak zaplatit všechny výdaje. Ale nejvíce ji vidíte v očích ctnostného ženicha a nevěsty, kteří žili věrně podle učení evangelia a vyhýbali se pokušením světa. Existuje zvláštní nepopiratelný pocit, ze kterého se mohou těšit ti, kteří zůstali neposkvrnění, čistí a cudní.
Příliš mnoho našich mladých mužů a žen podléhá tlakům, které vyvolává svět prosycený zlými poselstvími a nemorálním jednáním. Lucifer vede hříšnou válku o duše mladých i starých a počet obětí roste. Měřítka světa se změnila jako písek pouště hnaný větrem. To, co bylo kdysi neslýchané nebo nepřijatelné, je nyní běžné. Stanoviska světa se změnila tak dramaticky, že na ty, kteří se rozhodují zachovávat tradiční měřítka morálky, se pohlíží jako na podivíny, téměř jako by museli ospravedlňovat svou touhu dodržovat Boží přikázání.
Ale jedna věc je jistá - přikázání se nezměnila. Nechť se v tom nikdo nemýlí. Správné je stále správné. Špatné je stále špatné, bez ohledu na to, jak chytře je maskováno, aby bylo společensky nebo politicky přijatelné. Věříme v cudnost před manželstvím a v neustálou věrnost poté. Toto měřítko je absolutním měřítkem pravdy. Nezávisí na výzkumech veřejného mínění, ani na situaci nebo okolnostech. O něm, ani o jiných měřítcích evangelia, není třeba debatovat.
Je však zoufale zapotřebí rodičů, vedoucích a učitelů, aby naší mládeži pomáhali chápat, milovat a oceňovat měřítka evangelia a žít podle nich. Rodiče a mládež musí stát společně při obraně proti vychytralému a nečestnému protivníkovi. Musíme být právě tak oddaní, výkonní a odhodlaní ve svém úsilí žít podle evangelia, jako je on ve svém úsilí o jeho - i naše - zničení.
Úkol, který leží před námi, je obrovský. V sázce jsou nesmrtelné duše těch, které milujeme. Chtěl bych navrhnout čtyři způsoby, kterými můžeme ve svém domově budovat pevnost víry, a zejména pomáhat připravovat naši mládež, aby byla neposkvrněná, cudná a čistá, v každém ohledu hodna vstupu do chrámu.
První je informace o evangeliu. Nejdůležitější informace, která dokáže změnit život a kterou znám, je znalost, že jsme skutečně děti Boha, našeho Věčného Otce. To není pouze naukově správné, je to duchovně životně důležité. Spasitel ve své mocné přímluvné modlitbě řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3.) Poznat Nebeského Otce a porozumět našemu vztahu k Němu, jako k našemu Otci a našemu Bohu, znamená najít smysl tohoto života a naději v životě, který přijde. Naše rodiny potřebují vědět, že On je skutečný, že jsme skutečně Jeho synové a Jeho dcery a dědicové všeho, co má, nyní i navždy. Budou-li si členové rodiny touto znalostí jisti, bude méně pravděpodobné, že budou vyhledávat ďábelské rozptýlení, a bude pravděpodobnější, že budou vzhlížet k Bohu a žít. (Viz Num. 21:8.)
Nějakým způsobem si potřebujeme vštípit do srdce mocné svědectví o evangeliu Ježíše Krista podobné tomu, které měli naši předkové pionýři. Vzpomeňte si na to, když v září 1846 padlo Nauvoo, a na nesnesitelné podmínky Svatých v nuzných táborech. Když došla zpráva do Winter Quarters, Brigham Young ihned svolal bratří. Poté, co jim vysvětlil situaci a připomněl smlouvu, učiněnou v chrámu v Nauvoo, že nikdo, kdo chce přijít, bez ohledu, jak chudý je, nebude ponechám vzadu, jim předložil tuto pozoruhodnou výzvu:
„Nyní je čas pracovat,“ řekl. „Nechte oheň smlouvy, kterou jste uzavřeli v domě Páně, plát ve svém srdci jako neuhasitelný plamen.“ (Journal History of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 28. září 1846, 5; zvýraznění přidáno.) Během několika dnů, nehledě na téměř zoufalé podmínky ve Winter Quarters, se mnoho vozů valilo na východ, aby zachránily Svaté v nuzných táborech podél řeky Mississippi.
Často slyšíme o utrpení, které tito první Svatí vydrželi, a o obětech, které přinesli, a ptáme se sami sebe - Jak to dokázali? Co jim dalo takovou sílu? Odpověď částečně spočívá v mocných slovech presidenta Younga. Tito první Svatí posledních dnů uzavřeli smlouvy s Bohem a tyto smlouvy plály jako neuhasitelný oheň v jejich srdci.
Občas jsme v pokušení dovolit, aby náš život byl více řízen výhodou než smlouvou. Není vždy výhodné žít podle měřítek evangelia a stát za pravdou a svědčit o znovuzřízení. Sdílet evangelium s druhými není obvykle výhodné. Není vždy výhodné přijmout povolání v Církvi, zejména takové, které rozvíjí naše schopnosti. Příležitosti smysluplně sloužit druhým, když jsme uzavřeli smlouvu, že tak budeme činit, jen vzácně přicházejí ve výhodnou dobu. Ale v životě podle výhod není žádná duchovní moc. Moc přichází, když dodržujeme své smlouvy. Když pohlížíme na životy těchto prvních Svatých, vidíme, že jejich smlouvy byly prvořadou silou v jejich životě. Jejich příklad a svědectví byly dostatečně mocné, aby ovlivňovaly generaci za generací jejich dětí.
Jak naše děti rostou, potřebují, aby je rodiče otevřeněji a jasněji učili tomu, co je a co není správné. Rodiče musejí učit děti, aby se vyhýbaly jakýmkoli pornografickým fotografiím nebo příběhům. Děti a mládež musejí vědět od rodičů, že pornografie jakéhokoli druhu je nástrojem ďábla, a že když si s ní někdo zahrává, má moc učinit lidského ducha závislým, otupělým a dokonce ho i zničit. Musejí být učeny, aby nepoužívaly vulgární řeč a nikdy nebraly nadarmo jméno Páně. Zaslechnuté hrubé vtipy nemají být nikdy opakovány. Učte členy rodiny, aby neposlouchali hudbu, která oslavuje smyslnost. Hovořte s nimi jasně o sexu a učení evangelia, které se týká cudnosti. Nechť tyto informace přijdou vhodným způsobem od rodičů v domově. Všichni členové rodiny musejí znát pravidla a být duchovně opevněni tak, aby je mohli dodržovat. A když jsou učiněny chyby, musí být pochopeno a přijato úžasné usmíření Pána Ježíše Krista tak, aby prostřednictvím úplného a někdy obtížného procesu pokání mohlo být získáno odpuštění a neustálá naděje do budoucna. Nikdy se nesmíme vzdát svého individuálního a rodinného hledání věčného života.
Naneštěstí příliš mnoho rodičů v dnešním světě rezignovalo na zodpovědnost učit těmto ctnostem a dalším církevním naukám své rodiny a věří, že to udělají jiní - skupina vrstevníků, škola, církevní vedoucí a učitelé nebo dokonce sdělovací prostředky. Každý den se naše děti učí, naplňují svou mysl a srdce zkušenostmi a vjemy, které hluboce ovlivňují osobní hodnotové systémy.
Bratří a sestry, abychom se opevnili odvahou dodržovat přikázání ve světě neustále narůstající zlovolnosti, musíme učit jeden druhého a vštěpovat si do srdce hlubší víru. Musíme se stát natolik hluboce obrácenými ke Kristovu evangeliu, aby oheň smluv plál v našem srdci jako neuhasitelný plamen. A s tímto druhem víry budeme dělat to, co je nutné, abychom zůstali pravdiví a dobří.
Druhý je komunikace. Pro vztah mezi členy rodiny není nic důležitějšího než otevřená, čestná komunikace. To obzvláště platí pro rodiče, kteří se snaží učit své děti zásadám a měřítkům evangelia. Schopnost radit se s naší mládeží - a co je snad důležitější, skutečně naslouchat jejich starostem - je základem, na kterém jsou budovány úspěšné vztahy. To, co vidíme v očích, a to, co cítíme v srdci, nám často sdělí daleko více než to, co slyšíme nebo říkáme. Slovo pro vás, děti - Nebuďte nikdy neuctivé ke svým rodičům. Musíte se také naučit naslouchat, zejména radám maminky a tatínka a nabádáním Ducha. Musíme čekat na zvláštní okamžiky k výuce, které neustále nastávají v rámci našich rodinných vztahů, a musíme se jich chopit a musíme se nyní rozhodnout konat každé pondělí večer rodinný domácí večer.
Existují mocné okamžiky komunikace prostřednictvím pravidelné rodinné modlitby a prostřednictvím rodinného studia Písem. Písma pomohou formulovat rodinné hodnoty a cíle, a vzájemný hovor o nich bude členům rodiny pomáhat, aby se učili stát se individuálně jistými, duchovně silnými a soběstačnými. To vyžaduje čas, a tak se musíme vzájemně radit o tom, kolik času u televize, kolik filmů, videí, videoher, času na internetu nebo činností mimo domov má být dovoleno.
Třetí je zásah. Je povinností rodičů zasáhnout, když vidí, že děti se rozhodují špatně. To neznamená, že rodiče dětem vezmou drahocenný dar svobody jednání. Protože svoboda jednání je Bohem daný dar, konečné rozhodnutí, co budou dělat, jak se budou chovat a v co budou věřit, je vždy na dětech. Ale jako rodiče musíme zajistit, aby rozuměly tomu, co je vhodné chování a jaké následky bude mít, když půjdou špatným směrem. Mějte na paměti, že v domově neexistuje nic takového jako nezákonná cenzura. Filmy, časopisy, televize, videa, internet a další sdělovací prostředky jsou zde hosty a mají být pozvány pouze tehdy, když jsou vhodné pro rodinné potěšení. Učiňte svůj domov útočištěm míru a spravedlivosti. Nedovolte zlým vlivům, aby znečistily vaše specifické duchovní prostředí. Buďte laskaví, ohleduplní, jemní a taktní v tom, co říkáte a jak spolu vzájemně jednáte. Rodinné cíle založené na měřítcích evangelia vám potom usnadní správné rozhodování.
Stejná zásada se týká i vás, biskupů, učitelů a dalších vedoucích v Církvi, když pracujete, abyste pomáhali rodinám. Nemusíte nečinně přihlížet, když ti, pro které jste duchovními správci, se špatně morálně rozhodují. Když někdo z vaší mládeže stojí v životě na morální křižovatce, téměř vždy je někdo - rodič, vedoucí, učitel - kdo by mohl způsobit změnu tím, že s láskou a laskavostí zasáhne.
Čtvrtý je příklad. Právě tak, jako je pro unaveného námořníka obtížné najít cestu přes nezmapované moře bez pomoci kompasu, je pro děti a mládež téměř nemožné, aby nalezly cestu přes moře života bez světla dobrého příkladu, které by je vedlo. Nemůžeme očekávat, že se vyvarují nevhodných věcí, když vidí, že jejich rodiče činí kompromisy v zásadách a selhávají v životě podle evangelia.
Jako rodiče, učitelé a vedoucí máme posvátnou povinnost dát mocný osobní příklad spravedlivé síly, odvahy, oběti, nesobecké služby a sebeovládání. To jsou rysy, které naší mládeži pomohou, aby se držela železné tyče evangelia a zůstala na přímé a úzké stezce.
Přál bych si, abych mohl říci, že zaměření na informaci, komunikaci, zásah a příklad budou mít vždy za následek dokonalou rodinu s dokonalými dětmi, které nikdy nezbloudí od měřítek evangelia. Naneštěstí tomu tak není. Ale rodiny, které znají zásady a měřítka evangelia, učí jim a žijí podle nich, s větší pravděpodobností ušetří samy sebe bolesti ze závažných chyb. Tam, kde převládají zavedené modely pozitivní komunikace a věrný příklad, je mnohem snadnější vzájemně se radit o osobních problémech a uskutečnit nezbytné změny, které požehnají každého člena rodiny.
Naslouchejte důležité radě krále Benjamina: „Nemohu vám jmenovati všechny věci, kterými můžete hřešiti; neboť jsou různé cesty a prostředky, ba tak mnoho jich je, že je nemohu vypočítávati.
Avšak tolik vám mohu říci, nebdíte-li nad sebou samými, nad svými myšlenkami i nad svými slovy a činy, nedodržujete-li přikázání Boží a nevytrváte u víře vzhledem k tomu, co jste slyšeli o příchodu našeho Pána, až do konce, pak musíte zahynouti. Proto pomýšlej na to, ó člověče, a nezahyň.“ (Mosiáš 4:29-30.)
Bratří a sestry, kéž Bůh každému z nás žehná, aby v našem srdci jako neuhasitelný plamen hořel oheň našich smluv. Kéž jsme duchovně připraveni, abychom každý týden, když přijímáme svátost, obnovovali své posvátné smlouvy. Abychom v těchto velmi vzrušujících a významných dnech ctili Pána a dychtili vykonat svou část, abychom vybudovali Jeho Církev tím, že budeme posilovat své rodiny, to je má pokorná modlitba, ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
