Vaše celestiální cesta President Thomas S. Monson První rádce v Prvním předsednictvu Každá z vás bude moci zažívat chvíle, kdy budete získávat poučení díky tomu, že budete svědkem lásky vaší matky, síly vašeho otce a inspirace Boží. Drahé sestry, je pro mě velkým požehnáním, že mohu dnes večer stát před vámi a uvědomovat si, že kromě vás všech, které jste se zde v Tabernaclu shromáždily, sleduje průběh tohoto zasedání prostřednictvím satelitního přenosu mnoho tisíc dalších z vás. Modlím se, aby mi Pán pomohl. Henry Wadsworth Longfellow v jedné své klasické básni popsal vás a vaši budoucnost. Napsal: Jak nádherné je mládí! Jak jasně září iluzemi, nadšením a sny! Kniha počátků, Příběh bez konce, každá dívka hrdinkou, každý člověk přítelem!1 Vzácné mladé ženy, vaše matky, učitelky a vedoucí Mladých žen, dovolte mi, abych se s vámi podělil o několik myšlenek a návrhů, kterými můžete řídit své kroky na cestě smrtelností a do celestiálního království našeho Nebeského Otce. Pečlivě jsem vybral čtyři věci, které můžete dělat a které vám poslouží jako vodítka a přinesou vám věčnou radost. 1. Dívejte se vzhůru, 2. pohlížejte do svého nitra, 3. projevujte zájem o své okolí a 4. postupujte kupředu. Nejprve se zamysleme nad výzvou dívejte se vzhůru. Náš Nebeský Otec vložil do každého z nás touhu směřovat vzhůru. Slova Písem to vyjadřují zřetelně a jasně: Hled’ k Bohu a žij.2 Žádný problém pro něj není příliš malý, aby Mu nestál za pozornost, a žádný není příliš velký, aby nemohl zodpovědět modlitbu víry. Modlitba je opravdu tím, co nám otevírá cestu k duchovní síle. Jestliže si uvědomíte, kdo jste a kým si Nebeský Otec přeje, abyste se staly, může mít vaše modlitba smysl a cíl. Nebude se vám zdát těžké obrátit se na Něj v upřímné modlitbě, pokud budete mít na paměti slova apoštola Pavla: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?”3 Chcete-li dělat Nebeskému Otci radost, ctěte svého otce a svou matku, tak jak vám to přikázal. Oni vás velice milují. Vaše radost je jejich radostí a váš zármutek je jejich zármutkem. Přejí si, abyste mohly mít nebeské vedení, které Pán poskytuje. Slyšel jsem, jak někteří rodiče mluví s pocitem bezmoci o tom, že jejich dcera nebo syn právě prožívají „hrozná léta dospívání”. Já tomuto období mnohem raději říkám „báječná léta dospívání”. Život nikdy nebyl míněn tak, aby byl jen samý smích a radost. Každá z vás bude moci zažívat chvíle, kdy budete získávat poučení díky tomu, že budete svědkem lásky vaší matky, síly vašeho otce a inspirace Boží. Se svolením staršího Russella M. Nelsona se s vámi podělím o jednu bolestnou zkušenost, kterou však zmírnila znalost plánu našeho Nebeského Otce. Starší Nelson a jeho žena byli požehnáni devíti dcerami a nakonec i jedním synem. Je to šťastná rodina, velmi semknutá. Jednou večer, když byly děti ještě malé, se všichni shromáždili kolem otce a matky a otec je začal učit. Řekl: „Mnoho manželských párů je povoláváno sloužit jako misionáři a v případě presidentů misie s sebou mají na místo svého povolání vzít i své děti.“ A pak položil rozhodující otázku: „Kdybychom s maminkou obdrželi takové povolání, byli byste ochotni jet s námi?” A pak čekal, co děti odpovědí. Jedna z dcer řekla: „Ale oni by tě nepovolali, tatínku, protože já jsem ve škole vedoucí povzbuzování našeho sportovního oddílu.“ Jedno ze starších dětí se připojilo: „Já bych jet nemohla. Studuji přeci na univerzitě.” Reagovaly i ostatní dospívající děti, až nakonec malá Emily z hloubi svého čistého srdce řekla: „Kdybyste byli povoláni, jela bych s vámi, tatínku.” Ve skutečnosti by byli ochotni jet všichni, ale Emilina upřímná, i když prostá odpověd’, je dojala. Léta rychle ubíhala. Dcery se vdaly a syn se oženil. Přišla vnoučata. Pak ale Emily postihla obávaná rakovina a po udatné a statečné bitvě byla povolána domů. Starší Nelson měl na smutečním obřadu proslov. Ještě nikdy jsem neslyšel krásnější nebo něžnější poselství. Mluvil o plánu spásy a popsal zaslíbení, která Bůh učinil ohledně věčné podstaty rodiny. Tiše řekl: „Emily jen absolvovala tento život trochu předčasně.“ Jak poučný okamžik to byl! Když pak celá tato velká rodina šla za rakví, starší Nelson nesl v náručí obě Emiliny malé děti. Všichni zúčastnění se stali svědky pravdivé zásady, která zde byla demonstrována, a mohli se poučit. Byli jsme inspirováni podívat se vzhůru. Zadruhé: pohlížejte do svého nitra. Položte si prosím každá z vás tuto otázku: Vím, kam chci jít, čím se chci stát a co chci dělat? Pán takovéto otázky zodpověděl: „ . . . vyhledávejte . . . slova moudrosti z nejlepších knih, . . . studiem a vírou.“4 Svatá Písma, vedení vašich rodičů a ono pilné vyučování, jehož se vám dostává v Primárkách, v Mladých ženách, v Nedělní škole, na shromážděních svátosti a v semináři vás upevní v odhodlání být nejlepšími, jakými můžete být. Studujte s určitým cílem, jak v Církvi, tak ve škole. Napište si své cíle a také to, čeho jimi chcete dosáhnout. Miřte vysoko, protože máte schopnost dosáhnout věčných požehnání. Nelze očekávat, že se před vámi otevírá ničím nerušená cesta života. Musíte předvídat, že vás na ní čekají rozcestí a obraty. Nemůžete však doufat, že svého vytouženého cíle na cestě dosáhnete, pokud nebudete dbát na to, zda máte jít na východ, či na západ. Musíte se rozhodovat cílevědomě. Lewis Carroll ve své proslulé Alence v říši divů vypráví o tom, jak Alenka jde v říši divů po cestě lesem a dojde k místu, kde se cesta dělí na dva směry. Nerozhodně postává, a tak se ptá kočky Šklíby, jež se najednou objeví v koruně blízkého stromu, kterou cestou se má dát. „Kam chceš jít?“, zeptá se jí kočka. „Nevím,“ odpoví Alenka. „Pak na tom tedy nesejde,“ řekne kočka.5 My víme, kam chceme jít. Máme však ono odhodlání - nebo dokonce víru - abychom tam dokázali dojít? „Pod’tež, . . . učte se ode mne,“6 řekl Pán. „ . . . pod’, následuj mne,“7 naléhal. Tím, že Jeho vlídné pozvání přijmete, bude každá z vás připravena přejít k našemu dalšímu cíli, což je projevit službou zájem o své okolí. Apoštol Pavel vám dal tuto moudrou radu: „Nižádný mladostí tvou nepohrdej, ale bud’ příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“8 Mladé sestry, máte neomezené možnosti projevit svůj zájem o ostatní a být pro jejich život požehnáním. Pomyslete například na to, že máte výsadu vstoupit do svatého chrámu a podat tam pomocnou ruku těm, kteří již odešli, tím, že jim jako jejich zástupci poskytnete požehnání křtu. Když jsem jednou ráno přicházel do chrámu, uviděl jsem skupinu mladých žen, které se brzy ráno zúčastnily křtů za ty, kteří již odešli. Měly vlhké vlasy. Zářily úsměvem. Srdce měly naplněno radostí. Jedna z dívek se obrátila zpět k chrámu a vyjádřila své pocity takto: „Byl to ten nejradostnější den v mém životě.“ Existují ještě další možnosti, jak sloužit žijícím lidem. Můžete tyto možnosti využít a přinést lidem nevýslovnou radost. Pečovatelská zařízení se stávají domovem pro ty, kteří jsou již příliš nemocní nebo staří a potřebují tuto péči. Touží po dnech svého mládí. Touží po společnosti své rodiny a po pohodlí domova. Na jednom církevním shromáždění, kterého jsem se v domově důchodců zúčastnil, poté, co obyvatelé tohoto domova odkázaní na vozíček přijali svátost, hrála jedna mladá žena vašeho věku sólo na housle. Tyto starší sestry to velmi oceňovaly. Vyjadřovaly svou vděčnost hlasitými pochvalami: „Krásné.“ „Skvělé.“ „Mám tě ráda.“ Tyto poznámky ji nevyrušily, ale spíše naopak - umožnily jí dosáhnout ještě lepšího výkonu než kdy předtím. Toho dne mi řekla: „Nikdy v životě jsem nehrála lépe. Zdálo se mi, jako by mě něco pozvedalo nad mě samotnou a nad mé schopnosti. Cítila jsem se inspirovaná láskou Nebeského Otce.“ Připomněl jsem jí: „ . . . jste jenom tehdy ve službě svého Boha, jste-li ve službě svých bližních.“9 Přikývla na souhlas, opatrně uložila housle do pouzdra a se slzami radosti, které jí stékaly po tváři, se vrátila na své místo. Kéž pamatujeme na to, abychom projevovali zájem o své okolí. A nakonec, postupujte kupředu. Vyvarujte se toho, abyste odkládali uposlechnout nabádání nebo využít příležitosti k růstu a službě. Otálení je opravdu zlodějem času. Plňte si každodenní úkoly svého života. Kdy jste naposledy pohlédly své matce do očí a upřímně jí řekly ta vítaná slova: „Mami, mám tě opravdu ráda.“? A co váš otec, který se každý den namáhá, aby vás živil? I otcové rádi slyší z úst svého dítěte tato vzácná slova: „Mám tě rád.” Je velice snadné považovat své rodiče za samozřejmost a neuvědomovat si, jak moc znamenají oni pro vás a jak moc pro ně znamenáte vy. Příkladem toho může být příhoda, která se udála v jedné třídě. Potom, co se na střední škole Olympus probíraly magnety, padla tato otázka: „Začíná to na M a zvedá to předměty ze země. Co je to?“ Více než třetina studentů odpověděla: „Matka.” Překonejte dočasné těžkosti a překážky, které zpomalují váš pokrok. Jedním z požehnání, které si můžete zasloužit, je vaše patriarchální požehnání. Vaši rodiče a biskup poznají, kdy pro vás nastane ta správná doba, abyste ho přijaly. Patriarchální požehnání obsahuje kapitoly z knihy možností vašeho života. Bude pro vás jako maják na pahorku, bude vás varovat před nebezpečími a povede vás do poklidu bezpečných přístavů. Jsou to prorocká slova pronesená člověkem, který je k udělování takového požehnání povolán a vysvěcen. Dovolte mi, abych využil této příležitosti a vyjádřil za každou z vás, mladých žen, upřímné poděkování vašim rodičům, učitelům a vedoucím. Jsou pro vás příklady v chování. Vědí, že vás v životě čekají i zklamání, dny naplněné smutkem a osobní nezdary. Ukáží vám, jak se můžete nad tyto zkušenosti povznést a ubírat se dál po této hlavní cestě životem, která vede vzhůru a směrem k celestiální slávě. Pamatujte na to, že jakmile jednou dosáhnete výborných výsledků, nebudete už nikdy spokojeny s průměrností. Před několika lety přivezli rodiče do mé kanceláře Jami Palmerovou, sympatickou mladou ženu, tehdy dvanáctiletou. Lékaři zjistili, že má rakovinu. Bylo nutné provést operaci. Čekalo ji složité léčení a pak dlouhé uzdravování. Jejich návštěva byla pro mne posvátným okamžikem. Její otec mě požádal, abych se k němu připojil při požehnání své sklíčené dcery, která byla právě nucena odložit své sny, naděje a plány na neurčito. Všichni jsme plakali. Kněžské požehnání bylo uděleno. S Jami a její rodinou jsem zůstal v kontaktu. Míjela léta. Jami odvedla za tu dobu mnoho práce pro druhé jako mluvčí nadace Make-A-Wish, která žehná mladým lidem postiženým smrtelně nebezpečnými chorobami. Stala se z ní nádherná mladá žena. Nyní studuje na Univerzitě Brighama Younga. Je už zdravá. Prošla očistným ohněm a její život byl prodloužen. Vyjadřuje vděčnost všem, kteří jí během těchto obtížných let pomáhali, a především Nebeskému Otci za to, že dnes může vůbec žít. Zvrat v jejím životě nastal brzy po zahájení léčby. S ostatními mladými ze sboru právě plánovala výlet do Timpanožské jeskyně. Vy, kteří jste tento výlet někdy absolvovali, víte, jak náročný je to výstup a jak se cesta k jeskyni zdá nekonečná. Jami svým přátelům smutně řekla: „Nebudu moci jít na tento výlet s vámi.” “Proč ne?“ zeptali se. “Nemohu chodit,“ odpověděla Jami. Chvíli bylo ticho a pak jeden z nich odpověděl: „Jestliže nemůžeš chodit, Jami, poneseme tě.“ A opravdu to udělali - nahoru i dolů! Mladé ženy, dívejte se prosím vzhůru, pohlížejte do svého nitra, projevujte zájem o své okolí a postupujte kupředu. Bude-li tomu tak, velká bude vaše odměna a věčná bude vaše sláva.10 Vydávám vám, mé milované sestry, svědectví, že Nebeský Otec žije, že Ježíš je Kristus a že jsme dnes vedeni prorokem pro naši dobu, a to presidentem Gordonem B. Hinckleym. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. „Morituri Salutamus”, v: The Complete Poetical Works of Longfellow (1922), 311. 2. Viz Alma 37:47. 3. 1. Korintským 3:16. 4. NaS 88:118. 5. Upraveno z Alice’s Adventures in Wonderland (1929), 76. 6. Matouš 11:28-29. 7. Lukáš 18:22. 8. 1. Timoteovi 4:12. 9. Viz Mosiáš 2:17 10. Viz NaS 76:6.