Toto je náš den President James E. Faust Druhý rádce v Prvním předsednictvu Zázraky moderní vědy a technologie nám nepřinesou oslavení. Vskutku, velká výzva, které čelíme, když se připravujeme na budoucnost, je, abychom byli duchovně osvícenější. Drazí bratři, sestry a přátelé, naléhavě prosím, aby se mnou během těchto několika chvil, kdy stojím u tohoto řečnického pultu, byl vliv Ducha. Modlím se o vedení a moudrost, aby to, co říkám, mohlo být přijatelné pro našeho Nebeského Otce. Bratří a sestry, žijeme v době, o které hovořil prorok Joseph Smith: „O které s obzvláštním potěšením přemýšleli proroci, kněží a králové [v minulých dobách]; [a] těšili se s radostným očekáváním na den, ve kterém žijeme; a rozníceni nebeskými a radostnými předtuchami o tomto našem dni zpívali a psali a prorokovali; . . . my jsme lidem, který Bůh [vyvolil], aby uskutečnil slávu posledních dnů.“1 Od doby, kdy toto prorok Joseph v roce 1842 řekl, lidé získali více znalostí než za celou dobu, která předcházela jeho službě. Stojíme na přelomu příštího století. Z tohoto pohledu si musíme připomenout, že nejvýznamnějšími událostmi uplynulých 2000 let nebyly zázraky vědy, technologie a cestování. Bylo to Spasitelovo usmíření a znovuzřízení evangelia s klíči a pravomocí kněžství. Tyto dvě jedinečné události budou mít i nadále všepřesahující význam pro lidstvo, jak se budeme v čase pohybovat dál. Minulost, současnost i budoucnost se otáčí kolem těchto úžasných božských zásahů. 1. ledna 1901 První předsednictvo právě v této budově takto pozdravilo svět: „Dnešnímu světu svítá nové století. Století, které právě uplynulo, bylo nejvýznamnější v historii člověka na této planetě. Je nemožné učinit byť i jen stručný přehled pozoruhodných událostí, úžasného rozvoje, obrovských výsledků a prospěšných vynálezů a objevů, které vyznačují pokrok deseti desetiletí, kterým se nyní lidstvo na svém neúnavném pochodu vzdaluje. Již při pouhé zmínce o devatenáctém století se vybaví pokrok, zdokonalení, svoboda a světlo. Jsme šťastni, že žijeme uprostřed jeho zázraků a dělíme se o bohatství jeho pokladů inteligence!“2 Před sto lety, kdy bylo toto prohlášení proneseno, lidé ještě cestovali na koních a v kočárech. Právě začínal věk telefonu a elektřiny. Neexistovalo žádné cestování vzduchem, žádný e-mail, žádné faxové přístroje, žádný internet. Uskutečnila se exploze světských znalostí. Věřím, že Bůh otevřel tyto poklady inteligence, aby podpořil své záměry na zemi. Nové století přinese ještě větší rozvoj světské znalosti. Mé dnešní poselství pojednává o tom, jak se na budoucnost připravit. Toto je náš čas a vyžaduje více než pouhé dívání se na hodiny. Někteří z nás s velkou úzkostí sledují hodiny, jak neúprosně odtikávají do příštího století. Naše uvědomování si času má vliv na způsob, jakým myslíme a jednáme. To je znázorněno příběhem o hodinách ve výloze restaurace. „Zastavily se několik minut po poledni. Jednoho dne se přítel zeptal majitele restaurace, zda ví, že hodiny nejdou. ‚Ano,‘ odpověděl majitel restaurace, ‚ale byl bys překvapen, kdybys věděl, kolik lidí se na ty hodiny podívá, pomyslí si, že mají hlad, a jdou dovnitř, aby si dali něco k jídlu.‘“3 Kdyby tak existovaly nějaké nebeské hodiny, které by v lidech vyvolávaly duchovní hlad! Po čem většina lidí hladoví? Věřím, že po duchovním a morálním vedení. Pokroky v technologii, vědeckých vynálezech a zázracích medicíny jsou úžasné a neuvěřitelné. Ale aby nám přinášely radost, musíme je správně používat, a to vyžaduje duchovní a morální vedení. Civilizace existuje dlouhou dobu. I když počítače přinášejí velké výhody a jsou úžasně užitečné při odbourávání dřiny, máme mít na paměti, že Nefité „žili . . . v blaženosti“4 i bez počítačů. Elektronické zázraky mohou ve skutečnosti přinášet některá nebezpečí. Například surfování po internetu nás může zavést k tomu, co může zničit, když se tomu budeme oddávat, naše manželství, náš domov a dokonce i náš život. Dnes je mnoho lidí posedlých problémem roku 2000 a dělá si starosti o datum, které nastává, právě kvůli způsobu, kterým měří čas počítače. Jak o času kdosi kdysi řekl: „Mění se [to] s časem - v mládí čas pochoduje, ve středním věku čas letí a ve stáří čas dochází.“5 Začali jsem se spoléhat na elektroniku ve většině své každodenní práce a máme přirozený zájem o to, že je potřeba přeprogramovat počítače, aby přešly do příštího století. I když mohou nastat určité problémy, jsem optimista v tom, že žádné velké katastrofické zhroucení počítačů nezničí společnost, až vstoupíme do příštího století. Mám daleko větší strach ze zničení tradičních hodnot společnosti. Vskutku, mám větší obavy ze zhroucení našich morálních počítačů čestnosti, bezúhonnosti, slušnosti, zdvořilosti a pohlavní čistoty. Kolik dnešních lidí je skutečně neúplatných? Příliš mnoho jich je uchváceno vlnami populárních námětů a přílivem rétoriky. Toto zhroucení morálních hodnot je způsobeno tím, že oddělujeme učení Boží od osobního jednání. Úctyhodný muž nebo žena se osobně zaváží žít podle určitých dobrovolně přijatých očekávání a přitom nepotřebují žádnou vnější kontrolu nebo dohled. Doufám, že můžeme do svých morálních počítačů nahrát tři prvky bezúhonnosti: spravedlivé jednání se sebou samým, spravedlivé jednání s druhými a uznávání zákona sklizně. Také doufám, že naše osobní uctívání Spasitele zůstane jednoduché, aby tak prostá vznešenost pravd evangelia mohla působit a přinášet nám mír. Musíme udržovat svou víru v prostotě a své uctívání v čistotě. Náboženství je více než rituál, je to spravedlivost. Vůbec nepochybuji, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů jako instituce zvládne těžkosti spojené se vstupem do roku 2000. Růst počtu členů, počet nových chrámů a inspirovaná organizace, to vše je na místě, aby se se silou pohnulo do příštího století. Mít v mysli představu o technologii je chvályhodné, ale abychom se pohnuli vpřed duchovně, musíme mít ve tváři a v srdci obraz Spasitele.6 Jak se blíží milník roku 2000, panuje velké nadšení, protože nevstupujeme pouze do nového století, ale také do třetího tisíciletí od narození Ježíše Krista, Spasitele a Vykupitele světa. Ojedinělá postava Ježíše z Nazareta bez společenského nebo úředního postavení nebo bohatství změnila svět. Pokud je nám známo, během svého života nevlastnil žádnou zem ani jakoukoli světskou věc, s výjimkou prostého oděvu, který nosil. Jeho poselství bylo také prosté: „Pokoj tomuto domu.“7 „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.“8 „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“9 Těmito a dalšími prostými zásadami uvedl nový způsob života. Učil lásce, naukám o naději a spáse, cestě pro mír v tomto světě i ve světě příštím. Hovořil o vzkříšení, kdy duchovní temnota bude odňata a celému lidstvu bude dáno zářivé světlo a naděje věčného života. Po Jeho vystoupení na nebesa se z Petra, Jakuba a Jana a dalších nevzdělaných apoštolů a sedmdesátníků stali muži z ocele a nesli toto osvícené poselství světu. Tato malá skupina misionářů se svými primitivními prostředky dopravy a komunikace šla neohroženě vpřed s tímto novým poselstvím naděje. Vykonali majestátní dílo, když široko daleko nesli inspirované nauky Kristovy. Pokrok v cestování a komunikaci pomohl institucionální Církvi, aby se při hlásání evangelia pohnula rychlým tempem vpřed. Informace ve sdělovacích prostředcích představují naše misionáře více zájemcům. Církví vydávaná videa pomáhají misionářům vysvětlovat poselství evangelia a poslání Církve. Vykonáváme však svůj díl jako jednotlivci, abychom pohnuli tímto svatým dílem vpřed? Informační dálnice se všemi jejími komunikačními prostředky nám dnes poskytuje příležitost naplňovat poslání tisíckrát rychleji a pohodlněji, než mohl Petr, Jakub a Jan a další neohrožení učedníci. Tisíce poslů, kteří mají nohy obuty v evangelium pokoje, jdou nyní vpřed s poselstvím Božím. Technologie poskytuje významnou podporu stále pokračujícímu poslání Církve. Na konci padesátých let tohoto století, když začínala éra tryskových letadel, nastoupil president David O. McKay na palubu tryskového letadla poté, co zasvětil chrám na Novém Zélandu. Když dorazil do Los Angeles, řekl staršímu Henrymu D. Taylorovi a ostatním: „Bratří, příští čtvrtek, až se sejde První předsednictvo a Rada Dvanácti, chci doporučit, aby byl na Novém Zélandu zorganizován kůl.“ Potom řekl: „S těmito rychlými letadly bude možné, aby generální autority rychle cestovaly do kterékoli části světa, aby navštěvovaly kůly, které budou zorganizovány.“10 Nyní máme stovky kůlů mimo území Spojených států. Pokrok v komunikaci a cestování během tohoto posledního století zrychlil tempo, se kterým ze Sionu vychází slovo Páně.11 Cítím se téměř jako Izaiáš, který hovořil o naší době, kdy „země naplněna bude známostí Hospodina, tak jako vodami moře naplněno jest.“12 Věřím, že toto podivuhodné vylití znalosti zvýšilo naši schopnost nést Pánovo spásné poselství světu, „aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy.“13 Jak se přibližujeme k roku 2000, stále sílí tlak na to, abychom zvládli zázraky technologie. Při tomto úsilí bychom se mohli stát technologicky moudrými, ale duchovně nevzdělanými. Nepochybně, vzdělání nám odemyká dveře budoucnosti. Ale máme si být jisti, že naše počítače víry pracují tak, abychom mohli neustále zůstat na stezce spravedlivosti. To můžeme činit každodenní modlitbou a čtením Písem, rodinnými domácími večery a každodenním dodržováním svých smluv a obřadů. Naše uctívání musí jít hlouběji, než jsou vnější symboly, a musí zahrnovat prosté, hluboké zásady lidského jednání vyjádřené ve Spasitelově učení - Čiňte pokání a obraťte se ke mně celým srdcem.14 Máme ve víře „býti jako [malé děti] a dáti se pokřtíti ve jménu [Jeho].“15 Spasitelův příkaz pro nás zní: „Milujte nepřátele svoje, žehnejte těm, kteří vás proklínají, čiňte dobře těm, jež vás nenávidí, proste za ty, kteří vás urážejí a pronásledují.“16 Nejobtížnější ze všech výzev, které nám jsou dány, zní: „Přeji [si], abyste byli dokonalí, jako já, nebo jako Otec váš v nebesích dokonalý jest.“17 Dokonalost je věčný cíl. I když ve smrtelnosti nemůžeme být dokonalí, snaha o dokonalost je přikázáním, které nakonec prostřednictvím usmíření můžeme dodržet. Mějte na paměti, že zázraky moderní vědy a technologie nám nepřinesou oslavení. Vskutku, velká výzva, které čelíme, když se připravujeme na budoucnost, je, abychom byli duchovně osvícenější. Veškeré toto nové, rozšiřující se intelektuální vlastnictví musí být nepochybně zvládnuto prostřednictvím velkého úsilí a učení se. Ale technická znalost není plně prospěšná, pokud nemá duchovní účel a význam. Jsem si jist, že Pán od nás očekává, že ji budeme používat pro pokrok Jeho záměrů a pro požehnání lidstva, ale tyto vznešené ideály musíme přijmout jako osobní cíle a touhy dříve, než na tyto účely můžeme zaměřit technologii. Jak má deset milionů nás, kteří jsme byli pokřtěni ve jménu Spasitele, pokračovat v Jeho díle dnes, kdy se blížíme počátku třetího tisíciletí od Jeho narození? Můžeme to činit tím, že následujeme směr stanovený presidentem Hinckleyem, Prvním předsednictvem, kvorem Dvanácti a dalšími generálními autoritami. Většina naší práce se má zaměřovat na změnu vlastního života a na změnu myšlení. Má zahrnovat to, co Spasitel nazval novým přikázáním: „Abyste se milovali vespolek.“18 Pro nás pro všechny platí i nadále pokračující zodpovědnost pást Jeho ovce.19 Jak uvedl prorok Joseph, toto je náš den a naše doba. Věřím, že budoucnost chová pro lidstvo větší požehnání, než tomu bylo kdy dříve. Raduji se z tohoto velkého vylití duchovní znalosti, kdy „[naplňována je] země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.“20 Znalost a inteligence prší „jako jemný déšť z nebe“21, aby požehnaly život nás všech. Měli bychom se chopit každé příležitosti, abychom se pohnuli vpřed s vírou a abychom hleděli za rok 2000 do budoucnosti se zářivou nadějí a uznáním, že všechny dobré dary přicházejí prostřednictvím božské prozřetelnosti. S touto prohloubenou znalostí přichází vyšší zodpovědnost. Když budeme pilně pracovat, moudře spravovat své osobní správcovství a žít prozíravě, Pán nám pomůže v našem používání této prohloubené znalosti k pokroku Jeho svatého díla. President Gordon B. Hinckley je prorokem pro náš den a naši dobu. Intenzivně si tuto vyšší zodpovědnost uvědomuje a energicky činí vše, co může, aby uskutečňoval Boží záměry na zemi. Každý z nás musí dělat vše, co může, aby pomohl pohnout tímto dílem vpřed. Jak řekl žalmista: „Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima.“22 O tomto jsem přesvědčen a o tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. History of the Church, 4:609-10. 2. James R. Clark, comp., Messages of the First Presidency of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 6 vols. (1966), 3:333. 3. Jacob M. Braude, comp., Braude’s Treasury of Wit and Humor (1964), 178. 4. 2. Nefi 5:27. 5. Evan Esar, comp., 20,000 Quips and Quotes (1995), 812. 6. Viz Alma 5:14. 7. Lukáš 10:5. 8. Matouš 22:37. 9. Matouš 22:39. 10. Henry D. Taylor, Conference Report, duben 1960, 118-19. 11. Viz Micheáš 4:2. 12. Izaiáš 11:9. 13. Lukáš 24:47. 14. Viz 3. Nefi 10:6. 15. 3. Nefi 11:37. 16. 3. Nefi 12:44. 17. 3. Nefi 12:48. 18. Jan 13:34. 19. Viz Jan 21:15-17. 20. Abakuk 2:14. 21. William Shakespeare, Kupec benátský, akt 4, scéna 1, 185. Viz též Deuteronomium 32:2. 22. Žalmy 118:23.