Jeden po druhém Starší Ronald A. Rasband Sedmdesátník „Chopte se Spasitelovy vroucí výzvy přijít k Němu, jeden po druhém, a být v Něm dokonalými.“ Drazí bratři a sestry, považuji za velkou výsadu a čest stát dnes zde u tohoto řečnického pultu. Modlím se o požehnání Svatého Ducha, aby to, co budu říkat, mohlo přispět k duchovním pocitům, které my všichni v době konference zažíváme. Byl bych velmi nevděčný, kdybych nevyužil této příležitosti poděkovat Pánu se vší upřímností za své povolání sedmdesátníka. Chtěl bych také poděkovat našemu drahému prorokovi, presidentu Hinckleymu, a jeho společníkům ve vedení Církve za jejich důvěru ve mě. Slibuji jim i každému z vás, že během let služby, která leží přede mnou, vyvinu své nejvyšší úsilí. Prostřednictvím mnoha hodin přemítání byly mé myšlenky v hlubokém uznání přitahovány zpět k mým pionýrským předkům. Všech osm mých praprarodičů vstoupilo do Církve mezi prvními obrácenými. Šest z osmi se přistěhovalo do Spojených států z Evropy, kde nyní sloužím. Cítím pocit hluboké lásky k evropským Svatým a spojení s nimi a zavazuji se, že budu dělat vše možné, abych tam, nebo kdekoli, kam mohu být přidělen, posiloval Církev a budoval království Boží. Vyjadřuji svou lásku a vděčnost své drahé věčné společnici a výborné rodině za jejich oddanou podporu a lásku. Přeji si vyjádřit svou lásku našim přátelům a drahým misionářům, s nimiž jsme donedávna sloužili v Newyorské misii New York-sever. Jedním z největších požehnání mého života jsou drahocenní přátelé a blízcí společníci, které jsem měl výsadu poznat a učit se od nich. V průběhu svého života jsem skrze vlastní zkušenosti došel k poznání, že Nebeský Otec slyší naše osobní modlitby a odpovídá na ně. Vím, že Ježíš je žijící Kristus a že každého z nás zná individuálně nebo, jak to vyjadřují písma -- „jednoho po druhém“. Tomuto posvátnému ujištění soucitně učil sám Spasitel při svém zjevení se lidu Nefi. Dočítáme se o tom ve 3. Nefim, 11. kapitole, 15. verši: „I přistoupil zástup a vložil svoje ruce na bok jeho a cítili rány od hřebů na jeho rukou i nohou; a učinili tak a předstupovali všichni, jeden po druhém, až všichni viděli.“ (Zvýraznění přidáno.) Abychom dále ilustrovali podstatu služby našeho Spasitele „jednomu po druhém“, ve 3. Nefim, kapitole 17 ve verši 9 čteme: „A když byl takto promluvil, předstoupil jednomyslně všechen lid se svými nemocnými a trýzněnými, s chromými, slepými, němými a se všemi, kteří byli trápeni nějakou chorobou, a on je uzdravoval, každého z nich, který byl k němu přiveden.“ (Zvýraznění přidáno.) Potom čteme o zvláštním požehnání uděleném drahocenným dětem ve verši 21: “A když byl tato slova řekl, plakal a zástup to dosvědčoval, a On vzal malé děti jejich, jedno po druhém, a žehnal je a modlil se za ně k Otci.“ (Zvýraznění přidáno.) Nebylo to malé shromáždění. Ve 25. verši čteme: „A bylo [to] asi dva tisíce pět set duší; mužové, ženy i děti.“ Jistě, zde se nalézá velmi hluboké a něžné osobní poselství. Ježíš Kristus nám všem slouží a všechny nás miluje jednoho po druhém. Když uvažujeme o způsobu lásky našeho Spasitele, podporujeme vás, oddané vedoucí kůlů a sborů, muže a ženy velké víry. S vděčností vyjadřujeme uznání za mnohé úsilí těch z vás, kteří pracujete s mládeží. A velké uznání vyjadřujeme vám, našim starostlivým vedoucím a učitelům Primárek, za vaši křesťanskou službu. Víme o vaší službě jednomu po druhém a děkujeme vám a prosím, prosím pokračujte. Snad nikdy v historii lidstva jsme nepotřebovali službu založenou na zásadě jednomu po druhém více než nyní. Vloni během závěrečných měsíců naší misie jsme zažili událost, která nás ještě jednou učila této hluboké zásadě, že Bůh zná a miluje každého z nás. Do New York City měl kvůli nějakým církevním záležitostem přijet starší Neal A. Maxwell a my jsme byli informováni, že by rád měl také misijní konferenci. Byli jsme velmi potěšeni touto příležitostí slyšet jednoho z Pánových vyvolených služebníků. Byl jsem požádán, abych vybral jednoho z našich misionářů, aby na shromáždění pronesl úvodní modlitbu. Mohl jsem k modlitbě náhodně vybrat jednoho z misionářů, ale cítil jsem, že mám přemítat a s modlitbou vybrat toho, kterého Pán chce, abych vybral. Když jsem procházel seznam misionářů, výrazně přede mnou vyvstalo jedno jméno. Starší Joseph Appiah z Accry v Ghaně. Byl tím, o kom jsem cítil, že si Pán přeje, aby se na onom shromáždění pomodlil. Před misijní konferencí jsem měl se starším Appiahem rozhovor, pravidelně naplánovaný, a řekl jsem mu o nabádání, které jsem obdržel, aby se pomodlil. S úžasem a pokorou v očích začal velice plakat. Jeho reakce mě poněkud překvapila, začal jsem tedy říkat, že to je v pořádku a že se modlit nemusí, když v tom mi on řekl, že velmi rád pronese modlitbu, že jeho pohnutí bylo způsobeno láskou, kterou ke staršímu Maxwellovi chová. Řekl mi, že tento apoštol má pro Svaté v Ghaně a pro jeho rodinu zvláštní význam. Starší Maxwell povolal jeho otce, aby byl presidentem okrsku v Accře, a zpečetil jeho rodiče v chrámu v Salt Lake City. Nevěděl jsem o tomto misionáři nebo jeho rodině nic z toho, o čem jsem nyní vyprávěl, ale Pán to věděl a inspiroval misijního presidenta v zájmu jednoho misionáře, aby poskytl celoživotní vzpomínku a svědectví posilující zkušenost. Na shromáždění pronesl starší Appiah úžasnou modlitbu a pokorně přispěl ke shromáždění, na kterém starší Maxwell učil misionáře o vlastnostech Ježíše Krista. Všichni, kteří tam byli, nikdy nezapomenou na pocity lásky vůči svému Spasiteli, které pocítili. Bratři a sestry, v srdci mám svědectví, že Bůh, náš Nebeský Otec, a Ježíš Kristus nás znají a milují jako jednotlivce. Nejsem si jist, zda plně rozumím tomu jak, jenom vím a zažil jsem, že tomu tak je. Naléhavě vyzývám každého z nás v naší vlastní službě své rodině a svým bližním: chopte se Spasitelovy vroucí výzvy přijít k Němu, jeden po druhém, a být v Něm dokonalými. Toto svědectví a naději sdílím ve jménu Ježíše Krista, amen.