Starší Douglas L. Callister
Sedmdesátník
„Když se více spřátelíme s Duchem Svatým, náš život se stává vytříbeným. Nízké a špatné věci nás nepřitahují.“
V Itálii stojí majestátní socha Mojžíše, na jehož koleně je trhlina. Některý průvodce vám možná řekne, že když se Michelangelo díval na své mistrovské dílo, mrštil sekáčkem o sochu a s opovržením zvolal: „Proč nemluví?“
Církev Ježíše Krista je na rozdíl od neživého kamene plná života. Na našich bohoslužbách nebo kdekoli, kde jsou prováděny obřady svatého kněžství, je přítomen hlas -- Duch -- a moc Boží.
Eliáš se dotazoval Elizea: „Žádej sobě, co chceš.“ Elizeus řekl: „Nechť jest, prosím, dvojnásobní díl ducha tvého na mně.“1 Nemohl žádat o nic lepšího.
Starší Joseph Fielding Smith napsal: „Duch Boží, který promlouvá k duchu člověka, má moc vštípit mu pravdu . . . Prostřednictvím Ducha Svatého je pravda vetkána do každého vlákna a šlachy v těle, takže jí nelze zapomenout.“2
Když jsme konfirmováni za členy Církve, otevírají se nám dveře k tomu, abychom o tento nebeský dar usilovali. Toto se má stát naším neodkladným, celoživotním úsilím.
Když se více spřátelíme s Duchem Svatým, náš život se stává vytříbeným. Nízké a špatné věci nás nepřitahují. Je to právě rozvinutá duchovnost, která nás odděluje od světskosti.
Duchovně založený člověk si všímá krásy, která je ve světě kolem něj. Když byla zorganizována země, Pán viděl, že to „bylo dobré“. Posléze to „bylo velmi dobré.“3 Našeho Otce na nebesích těší, když se také zastavíme, abychom si všimli krásy svého okolí, což budeme přirozeně dělat, staneme-li se duchovně vnímavějšími. To, jak vnímáme vznešenou hudbu, literaturu a krásné umění, je často přirozeným důsledkem duchovní vyzrálosti. V poetické zmínce o Mojžíšově božském zjevení a hořícím keři Elizabeth Barrett Browningová napsala: „Země napěchovaná je nebem a každý obyčejný keř plane Bohem; a jen ten, kdo vidět dokáže, zouvá si boty své.“4
Když usilujeme o Ducha, začínáme při četbě písem více rozjímat. Znovu objevujeme přednosti pozvolné četby. Písma se čtou nahlas možná častěji, než jak bylo zamýšleno. Brigham Young řekl: „Mým jediným úkolem je . . . udržovat svého ducha, pocity a svědomí jako čistý list papíru a nechat Ducha a moc Boží, aby na něj napsali, co si On přeje. Když napíše, přečtu to; pokud však budu číst předtím, než On píše, je velmi pravděpodobné, že se zmýlím.“5
Známkou větší duchovnosti je to, že se stáváme vybíravějšími v tom, co čteme. J. Reuben Clark řekl: „Mám pravidlo nikdy nečíst nic, co nestojí za to si pamatovat.“6 Thomas Jefferson vždy četl něco povznášejícího, než šel spát, „o čem pak mohl přemýšlet, když se snažil usnout.“7
Dalším ovocem duchovní vyzrálosti je schopnost lépe se modlit. Před více než 30 lety mě president Kimball povolal, abych sloužil jako president kůlu. Na konci dlouhého konferenčního víkendu jsem se ho zeptal, zda má pro mě nějakou radu. On odpověděl: „Učte Svaté posledních dnů, jak se mají modlit. Jako lidé nesmíme zapomenout na to, jak rozmlouvat s naším Nebeským Otcem. To je vše.“ To nejhlubší a nejdůležitější učení v Církvi je jednoduché.
Ti, jejichž cílem bylo usilovat o neustálé společenství Svatého Ducha, se v příštím životě probudí jako duchovní obři v protikladu k nezralosti ostatních, kteří na tomto světě žili bez Boha.
Jedním z těch, kteří byli duchovně na výši, byl president Joseph F. Smith. Jeden člen Dvanácti o něm řekl: „Co se týče duchovnosti, byl tím nejvznešenějším mužem, kterého jsem kdy potkal. Navštívil jsem Tabernacle, kde president Smith žehnal Svatým posledních dnů. Dvacet minut jim žehnal. Dvacet minut nezůstalo v Tabernaclu ani jedno oko suché.“8
Biskup Charles W. Nibley řekl při úmrtí Josepha F. Smitha: „Žádný člověk nebyl mravnější a cudnější a ctnostnější do poslední částečky své bytosti. Byl proti všem formám nebo myšlenkám nemravnosti a stál neochvějně jako hora . . . Kdo se s ním mohl srovnávat jako s kazatelem spravedlnosti? Byl tím nejlepším, kterého jsem kdy slyšel -- byl silný, mocný, jasný, působivý. Bylo úžasné, jak z něho prýštila slova živého světla a ohně . . . [Když] president Smith naladil své srdce na celestiální melodii -- dokázal slyšet, a [on] skutečně slyšel.“9
Dalším mužem, který rozvinul tento velký dar duchovnosti, byl president David O. McKay, což přimělo staršího Bryanta S. Hinckleyho, aby napsal: „David O. McKay vykonal mnoho dobrého a řekl mnoho krásného, ale z nějakého důvodu je ušlechtilejší než cokoli, co kdy řekl nebo vykonal.“10
Ona velká bitva v našem předpozemském životě byla zápasem o jednotlivé duše. Tutéž bitvu zde vedeme o to, abychom se stali svrchovaně duchovními bytostmi. President McKay řekl: „Duchovnost je vědomí vítězství nad sebou samým.“11 Je to jistá znalost, že vyhráváme bitvu o duši. Smyslnost je doménou nevázanosti. Duchovnost je doménou vítězství nad sebou samým.
Jednou jsem navštívil církevní třídu, ve které se instruktor zeptal, jakou radu bychom dali svým dětem v posledních okamžicích svého života. Odpověděl jsem: „Zaprvé dodržujte smlouvy. Bůh je také dodržuje. Až budete stát před svým Otcem v nebesích, bude mít velký význam, když mu oznámíte: ‚Jsem doma. Jsem čistý. Vykonal jsem vše, k čemu jsem se zavázal.‘“
Zadruhé usilujte o Ducha Božího. Písma na nás naléhají: „Ducha neuhašujte.“12 „Nezarmucujte Ducha.“13 Duch nevstoupí do nečistého srdce nebo mysli. Přichází potichu a bez dramatických projevů. Naslouchající ucho může slyšet onen slabý šelest křídla. Pokud nebudeme naslouchat, opustí nás.
Svědčím o tom, že působení Ducha je skutečné a že ho lze nalézt v této Církvi. Také svědčím o Kristu, Vykupiteli, a o díle, které ustanovil v této dispensaci. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. 2. Královská 2:9.
2. „The Sin against the Holy Ghost“, Instructor, Oct. 1935, 431.
3. Genesis 1:4, 31.
4. John Bartlett, Favorite Quotations, 11th ed. (1937), 431.
5. Deseret News Weekly, 19 Apr. 1871, 125.
6. Quoted by Joseph L. Wirthlin in Conference Report, Apr. 1947, 85.
7. The Best Letters of Thomas Jefferson, ed. J. G. de Roulhac Hamilton (1926), 227.
8. Osobní rozhovor se starším LeGrand Richardsem 1. července 1978.
9. Quoted in Joseph F. Smith, Gospel Doctrine, 5th ed. (1939), 522-525.
10. „Greatness in Men -- David O. McKay“, Improvement Era, May 1932, 446.
11. Gospel Ideals (1953), 390.
12. 1. Tessalonicenským 5:19.
13. Efezským 4:30.