Starší Jeffrey R. Holland
Kvorum dvanácti apoštolů
„Jozuova výzva je výzvou, která platí v každé době -- a zvláště v dnešní době: ‚Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi.‘“
Bratří, miluji kněžství Boží a vážím si ho a jsem poctěn, že mohu být s vámi, kteří jste jeho nositeli. Mé dnešní poselství je určeno každému z nás, nehledě na věk nebo léta strávená ve službě, přeji si však hovořit konkrétně k jáhnům, učitelům a kněžím v Aronově kněžství a k mladým, nově vysvěceným starším v Melchisedechově kněžství -- k vám z povstávající generace, kteří musíte být připraveni použít kněžství, často ve chvílích a způsoby, které jste nečekali.
V tomto duchu moje dnešní výzva obsahuje něco z výzvy, kterou Jozue pronesl k dřívější generaci nositelů kněžství, k mladým mužům i k těm ne tak mladým, kteří ve své době museli vykonat zázrak. Těmto mužům, kteří potřebovali splnit nejobtížnější úkol dávného Izraele -- znovu dobýt a získat svou dávnou zaslíbenou zemi -- Jozue řekl: „Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi.“1
Dovolte mi, abych vám vyprávěl příběh, který ilustruje, jak brzy a jak neočekávaně mohou tyto zítřky přijít a jak málo času můžete v některých případech mít k urychlené, opožděné přípravě.
30. září 1998 ve středu odpoledne, minulý týden to byly přesně dva roky, mělo jedno chlapecké družstvo amerického fotbalu z Inkamu v Idahu na hřišti svůj týdenní trénink. Měli po rozcvičce a začali trénovat hru. Jak se to na podzim občas stává, temné mraky zakryly oblohu a začalo jemně pršet, což ovšem skupině chlapců, kteří milovali americký fotbal, vůbec nevadilo.
Náhle, zdánlivě odnikud, projel vzduchem naprosto ohlušující úder hromu a blesk, který osvětlil a doslova zelektrizoval celé okolí.
Přesně v tom okamžiku můj mladý přítel A. J. Edwards, tehdy jáhen ze sboru Portneuf v kůlu McCammon Idaho, byl připraven chytit míč, se kterým by v této hře, ve které členové družstva hráli proti sobě, určitě skóroval. Avšak blesk, který osvětlil zemi i oblohu, zasáhl A. J. Edwardse a projel jím od fotbalové přilby až k patě.
Zásah ohromil všechny hráče, několik jich padlo k zemi, jeden hráč dočasně oslepl a prakticky všichni ostatní byli oslněni a otřeseni. Instinktivně se rozběhli k betonovému altánku vedle parku. Někteří chlapci začali plakat. Mnozí padli na kolena a začali se modlit. A. J. Edwards mezitím ležel nehnutě na hřišti.
Bratr David Johnson ze sboru Rapid Creek v kůlu McCammon Idaho přiběhl rychle k hráči. Zakřičel na trenéra Rexe Shaffera, který byl zároveň členem jeho sboru: „Nemohu nahmatat puls. Má zástavu srdce.“ Tito dva muži, kteří byli oba jako zázrakem školenými pohotovostními zdravotníky, začali provádět oživovací pokusy v bitvě o záchranu života.
Během úsilí těchto mužů podpíral hlavu A. J. Edwardse mladý asistent trenéra, 18letý Bryce Reynolds, člen sboru Mountain View v kůlu McCammon Idaho. Když pozoroval bratra Johnsona a bratra Shaffera, jak se usilovně snaží o resuscitaci, dostal vnuknutí. Jsem si jist, že to bylo zjevení z nebes v pravém slova smyslu. Zřetelně si vzpomněl na požehnání, které kdysi biskup dal jeho dědečkovi při podobně tragické a životu nebezpečné nehodě, která se stala o mnoho let dříve. Nyní, když v náručí držel tohoto mladého jáhna, si uvědomil, že poprvé v jeho životě bylo zapotřebí, aby podobným způsobem použil své nedávno udělené Melchisedechovo kněžství. Mladý Bryce Reynolds byl vysvěcen starším před pouhými 39 dny a čekal na své devatenácté narozeniny a následné povolání sloužit na misii.
Ať již starší Reynolds promluvil nahlas nebo šeptem, vyřkl tato slova: „A. J. Edwardsi, ve jménu Pána Ježíše Krista a skrze moc a autoritu Melchisedechova kněžství, jehož jsem nositelem, ti žehnám, abys byl O. K. Ve jménu Ježíše Krista, amen.“ Když Bryce Reynolds zakončil toto krátké, avšak vroucí požehnání vyřčené jazykem osmnáctiletého mladíka, A. J. Edwards se poprvé znovu nadechl.
O nepřetržité modlitby, zázraky a další kněžská požehnání spojená s celou touto událostí -- včetně rychlého převozu sanitkou do Pocatella a téměř beznadějného leteckého přesunu do centra specializovaného na popáleniny při Universitě Utahu -- se s námi může podělit rodina Edwardsových později. Postačí říci, že naprosto zdravý a silný A. J. Edwards a jeho otec jsou dnes večer v publiku jako mí zvláštní hosté. Také jsem nedávno telefonoval se starším Brycem Reynoldsem, který již sedmnáct měsíců věrně slouží na misii v Texas Dallas Mission. Mám rád tyto dva úžasné mladé muže.
Nuže, mí mladí přátelé, nositelé Aronova i Melchisedechova kněžství, ne každá modlitba je zodpovězena tak okamžitě a ne každé prohlášení učiněné skrze kněžství může nařídit obnovení nebo udržení života. Někdy je vůle Boží opačná. Avšak vy, mladí muži, zjistíte, pokud jste to ještě nezjistili, že během chvil strachu, dokonce i nebezpečí, bude vaše víra a vaše kněžství vyžadovat to nejlepší, co ve vás je, a to nejlepší, co budete moci svolat z nebes. Vy chlapci, kteří jste nositeli Aronova kněžství, nebudete používat kněžství přesně tak, jak vysvěcený starší používá kněžství Melchisedechovo, avšak všichni nositelé kněžství musejí být nástroji v rukou Božích, a abyste jimi byli, musíte se, jak řekl Jozue, posvětit. Musíte být připraveni jednat a být toho hodni.
Z tohoto důvodu Pán opakovaně říká v písmech: „Buďte čistí, vy, kteří nesete nádoby Páně.“2 Dovolte mi, abych vám řekl, co výraz „nést nádoby Páně“ znamená. V dávných dobách měl nejméně dva významy, které se oba vztahují k práci kněžství.
První význam se vztahuje k znovuzískání různého chrámového náčiní, které bylo odvezeno do Babylonu králem Nabuchodonozorem, a k jeho návratu do Jeruzaléma. Při fyzickém zajišťování návratu těchto předmětů Pán připomněl těmto dřívějším bratřím, že vše, co se týká chrámu, je posvátné. Proto, když nesli zpět do své rodné země tyto různé misky, umývadla, poháry a jiné nádoby, měli být sami tak čistí jako obřadní náčiní, které nesli.3
Druhý význam se vztahuje k tomu prvnímu. Podobné misky a náčiní byly používány pro rituální očistu doma. Apoštol Pavel, když o nich psal svému mladému příteli Timoteovi, řekl: „V domě pak velikém . . . jsou nádoby zlaté a stříbrné . . . dřevěné i hliněné“ -- tyto prostředky k omytí a očištění byly ve Spasitelově době běžné. Pavel však pokračuje: „Jestliže by se kdo očistil od [nehodnosti], bude nádobou . . . posvěcenou, a užitečnou Pánu, ke všelikému skutku dobrému hotovou. [Proto],“ říká Pavel, „mládenčích . . . žádostí utíkej, . . . následuj spravedlnosti, . . . [vzývej] Pána z srdce čistého.“4
Smyslem poselství v obou těchto biblických pasážích je, že jako nositelé kněžství máme nejen nakládat s posvátnými nádobami a symboly Boží moci -- vzpomeňte například na přípravu, žehnání a roznášení svátosti -- ale máme také být posvátnými nástroji. Z části proto, co máme činit, avšak především proto, čím máme být, nám proroci a apoštolové říkají, abychom utekli od „mládenčích . . . žádostí“ a abychom vzývali „Pána z srdce čistého“. Říkají nám, abychom byli čistí.
Žijeme v době, kdy je stále obtížnější si tuto čistotu udržet. Díky moderní technologii se dokonce i vaši nejmenší bratři a sestry mohou prohánět prakticky celým světem dříve, než jsou dost staří na to, aby na tříkolce bezpečně přejeli ulici. To, co pro většinu lidí mé generace představovalo bezstarostné chvíle strávené návštěvou kina, sledováním televize nebo četbou časopisů, se nyní, s dodatečnou dostupností videopřehrávačů, internetu a osobních počítačů, stalo zábavou plnou skutečného mravního nebezpečí. Slovo zábava uvádím kurzívou. Věděli jste, že původní latinský význam anglického slova „amusement“ (neboli zábava) znamená „odvedení mysli s úmyslem podvádět“? To je bohužel to, co se dnes z velké části opět stalo ze „zábavy“ v rukou arcipodvodníka.
Nedávno jsem četl, co napsal jeden autor: „To, jak trávíme volné chvíle, dokonce jak si hrajeme, je předmětem k vážnému zamyšlení. [Je tomu tak proto], že ve vesmíru neexistuje neutrální území; na každý čtvereční centimetr, na každý zlomek vteřiny si na jedné straně dělá nárok Bůh a na druhé straně Satan.“5 Domnívám se, že je to naprostá pravda a že nikde nejsou tyto nároky i nároky druhé strany uplatňovány s větší závažností a zřejmostí než v zápase, který je veden o naši mysl a mravní zásady, o osobní čistotu mládeže.
Bratří, v rámci svého dnešního varovného prohlášení konstatuji, že situace se bude dále zhoršovat. Zdá se, že dveře vedoucí k uvolněným mravům, dveře vedoucí k oplzlosti, vulgárnosti a k obscénnosti se otevírají pouze jedním směrem. Otevírají se pouze více a více do šířky; nezdá se, že by se někdy pohybovaly opačným směrem. Jednotlivci se mohou rozhodnout je zavřít, avšak z historického pohledu je jisté, že choutky veřejnosti a veřejná politika je nezavřou. Ne, v oblasti morálky je sebeovládání jediným skutečným ovládacím prostředkem, který máte k dispozici.
Bratří, zápasíte-li se sebevládou nad tím, na co se díváte nebo co posloucháte, nad tím, co říkáte nebo děláte, žádám vás, abyste se modlili o pomoc k Otci na nebesích. Modlete se k němu, jako se modlil Enos, který zápasil před Bohem a mocně usiloval v duchu.6 Zápolte jako Jákob, který zápasil s andělem a odmítal ho pustit, dokud se nedostavilo požehnání.7 Promluvte si s maminkou a s tatínkem. Promluvte si se svým biskupem. Získejte tu nejlepší pomoc, jakou jen můžete, od všech dobrých lidí, kteří jsou kolem vás. Vyhněte se za všech okolností ostatním, kteří by vás chtěli pokoušet, oslabovat vaši vůli nebo udržovat v problémové situaci. Pokud dnes večer někdo necítí, že je úplně způsobilý, může se stát způsobilým prostřednictvím pokání a usmíření Pána Ježíše Krista. Spasitel kvůli vám plakal, krvácel a zemřel. Obětoval vše pro vaše štěstí a spásu. Nyní vám pomoc dozajista neodepře!
Dále můžete pomáhat ostatním, ke kterým jste nyní i v budoucnosti posláni jako ti, kteří jsou nositeli kněžství Božího. Pak můžete být jako misionáři těmi, o kterých Pán hovořil jako o lékařích v Církvi.8
Mladí muži, máme vás rádi. Máme o vás starost a chceme vám pomoci, jak jen můžeme. Před téměř 200 lety William Wordsworth napsal, že „svět je příliš naší součástí.“ Co by pro všechno na světě řekl o rušivých vlivech, které doléhají na naši duši a na naše city v dnešní době? Když hovoříme o některých těchto problémech, kterým čelíte, jsme si vědomi toho, že velký zástup mladých mužů žije věrně podle evangelia a stojí pevně před Pánem. Jsem si jist, že tento zástup zahrnuje převážnou většinu z vás všech, kteří dnes večer nasloucháte. Avšak varování, která dáváme těm několika málo, jsou důležitou připomínkou i pro ty, kteří jsou věrní.
V nejtěžším a nepesimističtějším období 2. světové války pronesl Winston Churchill k lidu Anglie toto: „V životě každého člověka . . . přichází ona výjimečná chvíle, kdy mu obrazně řečeno někdo poklepá na rameno a dá mu příležitost vykonat něco výjimečného a pro daného člověka jedinečného, k čemu má vlohy. Jaká je to tragédie, když je v oné chvíli nepřipraven nebo není způsobilý vykonat dílo, které by bylo nejlepším okamžikem jeho života.“
Během ještě závažnější duchovní války, bratří, může přijít den -- ve skutečnosti jsem si jist, že přijde -- kdy za nečekaných okolností nebo v době naléhavé potřeby tak říkajíc udeří blesk a budoucnost se ocitne ve vašich rukou. Buďte připraveni, až ten den přijde. Buďte silní. Buďte vždy čistí. Chovejte ve vážnosti a v úctě kněžství, jehož jste nositeli, dnes večer i nadále. Vydávám svědectví o tomto díle, o moci, která nám byla dána, abychom ho řídili, a o tom, že musíme být hodni ji používat. Bratří, svědčím o tom, že Jozuova výzva je výzvou, která platí v každé době -- a zvláště v dnešní době: „Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi.“ Ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. Jozue 3:5.
2. Iz. 52:11; viz též 3. Nefi 20:41; NaS 38:42; 133:5.
3. Viz 2. Král. 25:14-15; Ezdráš 1:5-11.
4. 2. Tim. 2:20-22; zvýraznění přidáno.
5. C. S. Lewis, Christian Reflections, ed. Walter Hooper (1967), 33.
6. Viz Enos 1:2-10.
7. Viz Genesis 32:24-26.
8. NaS 31:10.
Previous
