Žijící proroci, vidoucí a zjevovatelé Starší Dennis B. Neuenschwander Předsednictvo sedmdesátníků „Mezi měřítky světa a měřítky evangelia a království Božího je rostoucí propast a . . . žijící proroci budou vždy učit měřítkům Božím.“ Bratří, dnes večer bych se s vámi chtěl podělit o zkušenost, která má pro mě velký význam. 6. dubna 1986 se během nedělního odpoledního zasedání generální konference uskutečnilo posvátné shromáždění, jehož účelem bylo vyjádřit podporu Ezru Taftu Bensonovi jako proroku, vidoucímu a zjevovateli a 13. presidentovi Církve. Všichni členové Církve byli pozváni, aby se shromáždění zúčastnili buď přímo v Tabernaclu, nebo prostřednictvím rozhlasu či televize. Naše rodina přijala pozvání k účasti ve svém domově. Kromě jednoho syna, který tehdy sloužil na misii, jsme byli přítomni všichni -- jeden vysoký kněz, jeden kněz, jeden jáhen, jedenáctiletý syn a má žena LeAnn. Podle pokynů se každý z nás, kdo byl nositelem kněžství, popořadě postavil a pak jsme stáli všichni společně jako rodina, abychom vyjádřili podporu presidentu Bensonovi. Proč Pán povolává proroky, vidoucí a zjevovatele? A jak je podporujeme? Zásadní zodpovědností proroků, vidoucích a zjevovatelů, kteří mají všichni apoštolskou pravomoc, je vydávat na celém světě jisté svědectví o jménu Ježíše Krista. Toto hlavní povolání být zvláštním svědkem o Jeho jménu zůstává stejné vždy, když jsou apoštolové na zemi. Toto svědectví vydávané Duchem Svatým skrze zjevení bylo jádrem novozákonní Církve a je jádrem Církve dnes. V den letnic vydal Petr ryzí svědectví, že Ježíš Nazaretský byl vzat, ukřižován a zabit a že byl vzkříšen „zprostiv bolestí smrti“, čehož jsou oni, apoštolové, všichni svědky.1 Toto svědectví o Ježíši Kristu vyslovené žijícím apoštolem bylo tak mocné, že změnilo srdce lidí a kolem 3 000 jich bylo pokřtěno na odpuštění hříchů. Čteme, že tito nově obrácení „zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách“.2 Tato zpráva v knize Skutků dodává hluboký duchovní význam slovům, která Pavel později napsal Efezským, že z těch, kteří přijali evangelium, se stávají domácí Boží a že jsou „vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus“.3 V této dispensaci znovuzřízení prorok Joseph Smith učil, že „základními zásadami našeho náboženství je svědectví apoštolů a proroků o Ježíši Kristu, že zemřel, byl pohřben a třetího dne opět vstal a vystoupil do nebe; a všechny ostatní věci, jež se týkají našeho náboženství, jsou jen přídavkem k tomu.“4 Aby žijící apoštolové této doby dostáli této božsky nařízené zodpovědnosti vydávat celému světu jisté svědectví o jménu Ježíše Krista, vydali své svědectví. V prohlášení „Žijící Kristus“ vypovídají o znovuzřízení Jeho kněžství a Církve, svědčí o Jeho druhém příchodu a vydávají svědectví „jako Jeho řádně vysvěcení apoštolové, . . . že Ježíš je žijící Kristus, nesmrtelný Syn Boží“.5 Dávní, stejně jako novodobí apoštolové vydávají svědectví o jménu Ježíše Krista, protože „nemá býti dáno jiného jména a také jiné cesty a žádného jiného způsobu, kterým by mohla člověčenstvu přijíti spása, nežli jenom jménem Krista, Všemohoucího Boha.“6 Zadruhé proroci, vidoucí a zjevovatelé učí slovu Božímu v jasnosti, aby z něj všechny Jeho děti mohly mít prospěch a byly požehnány skrze poslušnost jejich učení. O Josephu Fieldingu Smithovi president Hinckley napsal: „Hovořil přímočaře a bez dvojznačností. To je poslání proroka.“7 Potřeba prorockých učitelů, kteří znají zjevené slovo Boží a kteří ho promlouvají přímo a bez omlouvání, je důležitá v naší době, stejně jako tomu bylo vždy. V matoucím světě protichůdných myšlenek, měnících se hodnot a sobecké touhy po moci by nám prospělo, kdybychom si pečlivě prostudovali rozhovor mezi Filipem a mužem Mouřenínem. Když tento muž četl písma, Filip k němu přiběhl a otázal se ho: „Rozumíš-liž medle, co čteš? A on řekl: Kterakž bych mohl, leč by mi kdo vyložil?“8 Alma učil lid Boží: „Nepřijímejte nikoho za svého učitele nebo kazatele, leč by to byl muž Boží, který kráčí po cestách jeho a jeho přikázání dodržuje . . . I byli posvěcováni jenom muži spravedliví. A ti bděli nad svým lidem a živili jej věcmi spravedlnosti.“9 Tato slova přesně popisují proroky, vidoucí a zjevovatele, kteří vedou tuto Církev. Promlouvají slova Boží s jasností, pravomocí a porozuměním. Zatřetí oněch 15 mužů podporujeme nejen jako proroky a zjevovatele, ale také jako vidoucí. O přítomnosti vidoucích mezi námi se příliš nehovoří, avšak schopnost vidět za přítomnost propůjčuje apoštolskému svědectví a učení moc a pravomoc. Zmíním se o dvou verších z písem, které hovoří o tomto důležitém a jedinečném povolání. Ammon učí krále Limhiho v Knize Mormon, že „videc může věděti věci minulé i budoucí, a jimi mají býti všechny věci zjeveny . . . a věci . . . mají býti jejich pomocí ozřejměny . . . , o nichž by se jinak ničeho nezvědělo.“10 V Drahocenné perle čteme, že Pán poučil Enocha, aby si pomazal oči hlínou a pak si je omyl, aby viděl. Enoch tak učinil. „A viděl . . . věci, které nejsou pro přirozené oči viditelnými, a odtud pocházelo rčení v zemi: Pán vzbudil vidoucího lidu svému.“11 Na otázku, co naši novodobí vidoucí oznamují, co by jinak nemohlo být známo, a co vidí, co není viditelné pro přirozené oči, odpovídám velmi prostě. Naslouchejte, přemítejte a s modlitbou zvažujte to, čemu učí a co dělají. Budete-li to dělat, všimnete si určitého vzoru, který prozrazuje mnohé, a v něm se bude nalézat odpověď na tuto otázku. Nyní se vracím ke zkušenosti naší rodiny s posvátným shromážděním. President Hinckley, který shromáždění vedl, v závěru hlasování řekl: „Děkuji vám, bratři a sestry, za váš hlas podpory. Cítíme, že jste nás podporovali nejen rukou, ale i srdcem a vírou a modlitbami, které tak naléhavě potřebujeme, a modlíme se, abyste tak činili nadále.“12 Bratří, naše posilující podpora prorokům, vidoucím a zjevovatelům nespočívá jen v samotném zvednutí ruky, ale mnohem více v naší odvaze, svědectví a víře naslouchat jim, dbát jich a následovat je. Sám sebe se však ptám, proč, když je to tak jasné, je to tak obtížné? Na to může být mnoho odpovědí, ale myslím si, že ve skutečnosti je jen jedna. Příčinu většiny těchto obtíží lze vysledovat v naší touze být přijatelnější pro svět než pro Boha. Učení žijících proroků je často protichůdné trendům světa. Jako Svatí posledních dnů a nositelé Božího kněžství musíme chápat, že mezi měřítky světa a měřítky evangelia a království Božího je rostoucí propast a že žijící proroci budou vždy učit měřítkům Božím. I kdybychom si sebevíce přáli, aby se evangelium přizpůsobilo světu, nemůže se to stát, nestane se to a nikdy předtím ani potom se to nestalo a nestane. Velmi mnoho z našeho moderního světa je založeno na nevázanosti, okamžitém zisku a uspokojení a společenské přijatelnosti za každou cenu. Evangelium a království Boží jsou mnohem více než toto. Mezi vlastnosti, kterých si Bůh cení, patří trpělivost, strpení, vytrvalost, laskavost a bratrská láska, z nichž žádná není krátkodobá nebo dosažitelná v okamžiku. Bratří, mít mezi sebou žijící proroky, vidoucí a zjevovatele, a nenaslouchat jim není o nic lepší než je nemít vůbec. Prorok Jakob doufal, že slova, která s takovými obtížemi napsali spravedliví muži na desky, přijmou jejich děti s vděčným srdcem a že se z nich budou moci poučit „s radostí a nikoli se starostí“.13 Kéž jsme natolik moudří, abychom učinili totéž se slovy žijících proroků, vidoucích a zjevovatelů naší doby. Vydávám svědectví o spásné moci usmíření Ježíše Krista. Vydávám svědectví o žijících apoštolech, prorocích, vidoucích a zjevovatelích. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Skutkové 2:23-24, viz také v. 32. 2. Skutkové 2:42. 3. Efezským 2:20. 4. Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith (1976), 121. 5. „Žijící Kristus -- svědectví apoštolů,“ Liahona, duben 2000, 3. 6. Mosiáš 3:17. 7. The Teachings of Gordon B. Hinckley, (1997), 525. 8. Skutkové 8:30-31. 9. Mosiáš 23:14, 17-18. 10. Mosiáš 8:17. 11. Mojžíš 6:36, viz také v. 35. 12. Ensign, November 1986, 75. 13. Jakob 4:3.