Starší Robert D. Hales
Kvorum dvanácti apoštolů
„Náš křest a konfirmace je branou do Jeho království. Když vstupujeme, uzavíráme smlouvu, že budeme z Jeho království -- na věky!
Po zotavení ze tří závažnějších operací, které mi zabránily mluvit při dvou minulých generálních konferencích, mám radost, že jsem dnes schopen stát v tomto krásném Konferenčním centru, abych učil ty a vydával svědectví těm, kteří touží slyšet slovo Páně.
V minulých dvou letech jsem očekával od Pána lekce smrtelného života, aby mne učil v obdobích fyzické bolesti, duševní úzkosti a přemítání. Poznal jsem, že stálá intenzivní bolest je velikým posvěcujícím prostředkem, který nás pokořuje a přivádí nás blíže k Božímu Duchu. Jestliže nasloucháme a jsme poslušní, budeme Jeho Duchem vedeni a ve svém každodenním úsilí budeme uskutečňovat Jeho vůli.
Byly chvíle, kdy jsem v modlitbách položil několik přímých otázek, například: „Jaké poznatky chceš, abych získal z těchto zážitků?“
Když jsem studoval písma během tohoto kritického období svého života, závoj byl tenký a odpovědi mi byly dány tak, jak byly zaznamenány v životě jiných, kteří prošli dokonce těžšími zkouškami.
„Synu můj, mír tvé duši; Tvé nepříjemnosti a zkoušky potrvají jen malinko;
a pak, dobře-li vytrváš, Bůh tě povýší“ (NaS 121:7-8).
Temné okamžiky deprese byly rychle rozptýleny světlem evangelia, tak jak Duch přinášel pokoj a útěchu s ujištěním, že všechno bude dobré.
Při několika příležitostech jsem říkal Pánovi, že již jsem se zajisté naučil těm poznatkům, jimž jsem se naučit měl, a že již nebude nutné, abych snášel další utrpení. Zdálo se, že tyto naléhavé prosby nepřinášejí žádnou pomoc, neboť mi bylo dáno jasně najevo, že v tomto tříbicím procesu zkoušení je třeba vytrvat v Pánově čase a Pánovým vlastním způsobem. Jedna věc je učit slovům: „Staniž se vůle Tvá“ (Mat. 26:42). Ale něco jiného je žít podle nich. Také jsem poznal, že při zvládání těchto zkoušek a soužení nebudu ponechán osamocen, ale že o mne budou pečovat strážní andělé. Byli někteří, již měli blízko k andělům, a to v podobě lékařů, ošetřujících sester a především mé drahé společnice Marie. A příležitostně, když si to přál Pán, měl jsem být utěšován navštíveními nebeských zástupů, jež přinášely v čase potřeby útěchu a věčné uklidnění.
I když mé osobní utrpení nemá být porovnáváno se Spasitelovou agonií v Getsemanech, získal jsem lepší pochopení Jeho usmíření a Jeho utrpení. V době Jeho agonie prosil svého Otce: „Jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“ (Mat. 26:39.) Jeho Otec v nebi poslal anděla, aby Ho podporoval a utěšoval v Jeho době potřeby (viz Lukáš 22:43).
Ježíš se rozhodl, že nebude uvolněn z tohoto světa, dokud nevytrvá do konce a nedokončí poslání, jež byl poslán uskutečnit pro lidstvo. Na kříži na Kalvárii svěřil Ježíš svého ducha Otci svému s jednoduchými slovy: „Dokonánoť jest.“ (Jan 19:30.) Protože vytrval do konce, byl uvolněn ze smrtelnosti.
My také musíme vytrvat do konce. Kniha Mormon učí: „Člověk nemůže býti spasen, nevytrvá-li až do konce a nenásleduje-li příkladu Syna Otce živého.“ (2. Nefi 31:16.)
Zkušenosti minulých dvou let mě učinily silnějším v duchu a daly mi odvahu svědčit statečněji světu o hlubokých pocitech svého srdce. Stojím dnes před vámi s rozhodnutím učit zásadám evangelia podobně jako proroci zastara -- bez strachu z člověka, jasně ve srozumitelné řeči a učením jednoduchých pravd evangelia.
V tomto duchu si přeji mluvit o tom, jak nás obřad křtu a přijetí daru Ducha Svatého vyvádí z tohoto světa a uvádí nás do království Božího.
Známé rčení říká: Být ve světě, ale nebýt ze světa (viz Jan 14:11, 14-17). Naše smrtelná existence je nutná, aby se naplnil plán spasení. Musíme tudíž žít v tomto světě, ale musíme také odolávat světským vlivům, jež jsou stále před námi.
Ježíš učil: „Království mé není z tohoto světa.“ (Jan 18:36.) Tato slova mě vedla k tomu, abych přemítal více o jeho království. Došel jsem k závěru, že když jsme pokřtěni ponořením někým, kdo má náležitou kněžskou pravomoc, a rozhodneme se následovat našeho Spasitele, potom jsme v Jeho království a z Jeho království.
Být z království Božího vyžaduje, abychom dbali na Spasitelovo napomenutí „Následujte mne“ (2. Nefi 31:10). Nefi učil, že Ježíše následujeme tím, že zachováváme přikázání Nebeského Otce. „Nuže, milovaní bratří moji, můžeme Ježíše následovati, nemáme-li vůli, abychom zachovávali přikázání Otce?“ (2. Nefi 31:10.)
Při křtu uzavíráme smlouvu s Nebeským Otcem, že jsme ochotni přijít do Jeho království a zachovávat Jeho přikázání od té doby nadále, i když stále žijeme ve světě. Z Knihy Mormon je nám připomínáno, že náš křest je smlouva „býti božími svědky [a svědky Jeho království] ve všech dobách a ve všech věcech, ať jste kdekoliv, až do svojí smrti, abyste od Boha byli vykoupeni a počítáni mezi ty, již budou míti podíl na prvním vzkříšení, abyste mohli míti život věčný“ (Mosiáš 18:9; zvýraznění přidáno).
Když rozumíme své smlouvě křtu a daru Ducha Svatého, změní to náš život a navodí to naši naprostou věrnost království Božímu. Když nám do cesty přijdou pokušení, budeme-li naslouchat, Duch Svatý nám připomene, že jsme slíbili, že budeme mít na paměti Spasitele a že budeme dodržovat Jeho přikázání.
President Brigham Young řekl: „Všichni Svatí posledních dnů, když vstupují do Církve, vstupují do nové a věčné smlouvy. Slibují, že přestanou podporovati, podpírati a opatrovati království ďáblovo a království tohoto světa. Vstupují do nové a věčné smlouvy, že budou podporovat království Boží a žádné jiné království. Předkládají slib nanejvýš vážného charakteru, před nebesy a zemí . . . že budou podporovati pravdu a spravedlivost namísto zlovolnosti a falše a budou budovati království Boží namísto království tohoto světa“ (Teachings of Presidents of the Church: Brigham Young [Učení presidentů Církve: Brigham Young], [1997], 62-63).
Vstoupit do Jeho království je tak důležité, že Ježíš byl pokřtěn, aby nám ukázal „přímý směr cesty a úžinu brány, jíž [máme] vcházeti“ (2. Nefi 31:9). „Ačkoli je Svatý, přece ukazuje člověčenstvu, že se podle těla před Otcem pokořuje, a prokazuje Otci, že ho chce býti poslušen v dodržování Jeho přikázání.“ (2. Nefi 31:7.)
Ježíš, zrozen ze smrtelné matky, byl pokřtěn, aby naplnil přikázání svého Otce, že synové a dcery Boží mají být pokřtěny. Dal nám všem příklad, abychom se pokořili před Nebeským Otcem. Všichni jsme vyzváni, abychom vstoupili do vod křtu. Byl pokřtěn, aby svědčil svému Otci, že bude poslušný v zachovávání Jeho přikázání. Byl pokřtěn, aby nám ukázal, že máme přijmout dar Ducha Svatého (viz 2. Nefi 31:4-9).
Když následujeme Ježíšův příklad, také projevujeme, že budeme činit pokání a že budeme poslušně zachovávat přikázání našeho Otce v nebi. Pokořujeme se se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem, když vyznáváme hříchy a usilujeme o odpuštění přestupků (viz 3. Nefi 9:20). Uzavíráme smlouvu, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista a vždy ho mít na paměti.
„Neboť brána, kterou máte vcházeti, je pokání a křest vodou; a pak přijde odpuštění vašich hříchů prostřednictvím ohně a Ducha Svatého.
A pak budete na této úzké a přímé cestě, jež vede k životu věčnému.“ (2. Nefi 31:17-18.)
Toto je slib, jenž nám byl dán, když jsme vstoupili do království skrze křest a když nám byly na hlavu vloženy ruce, když nám byl udělen dar Ducha Svatého a my jsme byli konfirmováni jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů -- což znamená, že jsem se stali „[spoluměšťany] svatých a domácí Boží” (viz Efezským 2:19) a máme kráčet “v novotě života” (viz Římanům 6:4).
Nesmíme brát na lehkou váhu zákon, který nám byl dán, abychom učili své děti nauce pokání, víry v Ježíše Krista, Syna žijícího Boha, a křtu a daru Ducha Svatého vkládáním rukou, když dosáhnou věku osmi let, což je věk, kdy se podle Božího určení stávají zodpovědnými. Musíme lépe pracovat, pokud jde o učení svých dětí a vnoučat, aby pochopily, co to znamená vstoupit do království Božího, protože budeme voláni k zodpovědnosti. Mnozí členové Církve zcela nechápou, co se stalo, když vešli do vod křtu. Je velmi důležité, abychom porozuměli podivuhodnému daru odpuštění hříchů, ale je toho mnohem více. Rozumíte tomu, a rozumějí tomu vaše děti, že když jsou pokřtěny, že jsou na věky změněny? Dospělí obrácení do Církve často tuto proměnu chápou lépe, protože cítí ten kontrast, když přecházejí ze světa do království Božího.
Když jsme pokřtěni, bereme na sebe posvátné jméno Ježíše Krista. Vzít na sebe Jeho jméno je jedna z nejdůležitějších zkušeností, kterou v životě máme. Přesto někdy procházíme touto zkušeností, aniž bychom ji úplně pochopili.
Kolik našich dětí -- kolik z nás -- skutečně rozumí tomu, že když jsme byli pokřtěni, vzali jsme na sebe nejen jméno Kristovo, ale také zákon poslušnosti?
Každý týden na shromáždění svátosti, když obnovujeme svou smlouvu křtu, slibujeme, že budeme mít na paměti smírnou oběť našeho Spasitele. Slibujeme, že budeme dělat to, co dělal Spasitel -- budeme poslušni Otce a vždy budeme dodržovat Jeho přikázání. Požehnání, které naopak dostáváme, je to, že Jeho Duch bude stále s námi.
Dar Ducha Svatého, jenž nám je dán, když jsme konfirmováni, nám dává schopnost rozlišovat rozdíl mezi cestami dávání v království Božím a praktikami braní ve světě. Duch Svatý nám dává sílu a odvahu vést svůj život po cestách království Božího a je zdrojem našeho svědectví o Otci a Synu. Když jsme poslušni vůle našeho Otce v nebi, tento nedocenitelný dar Ducha Svatého bude s námi ustavičně.
Potřebujeme Ducha Svatého jako stálého společníka, aby nám pomáhal lépe volit v rozhodnutích, s nimiž se denně setkáváme. Naši mladí muži a mladé ženy jsou bombardovány odpornými věcmi světa. Společenství s Duchem jim dá sílu odporovat zlu a, pokud je to nutné, činit pokání a vrátit se na těsnou a úzkou cestu. Nikdo z nás není imunní vůči pokušením protivníka. Všichni potřebujeme opevnění, jež je k dispozici skrze Ducha Svatého. Matky a otcové mají s modlitbou zvát Svatého Ducha, aby přebýval v jejich zasvěceném domově. Když členové rodiny mají dar Ducha Svatého, pomáhá jim to moudře se rozhodovat -- přijmout rozhodnutí, jež jim pomohou vrátit se se svou rodinou ke svému Otci v nebi a k Jeho Synu Ježíši Kristu, aby s nimi žili věčně.
Písma potvrzují, že vpravdě obrácení činí více, než je to, že jen opustí svody světa. Milují Boha a své bližní. Jejich mysl a srdce jsou soustředěny na Spasitelovu smírnou oběť. Enos, Alma mladší, Pavel a další se od chvíle svého obrácení celým srdcem chopili úkolu přivést sebe a své bližní k Bohu. Světská moc a majetek ztratily svůj dřívější význam. Synové Mosiášovi odmítli pozemské království a riskovali život pro druhé. Tito věrní synové byli unášeni nadějí, že by mohli býti schopni pomoci ke spasení dokonce i jediné duše -- a tak získat pro sebe a své bratří místo v Božím věčném království.
Rozhodnutím být v Jeho království se oddělujeme -- neizolujeme se -- od světa. Naše oblečení bude cudné, naše myšlenky budou čisté, naše řeč bude čistá. Filmy a televize, na které se díváme, hudba, kterou posloucháme, knihy, časopisy a noviny, které čteme, budou povznášející. Budeme si vybírat přátele, kteří podporují naše věčné cíle, a budeme jednat s druhými laskavě. Budeme se vyhýbat nemravným zlozvykům, hazardním hrám, tabáku, alkoholickým nápojům a drogám. Naše nedělní činnosti budou odrážet přikázání Boží pamatovat dne sabatu a světit jej. Budeme následovat příklad Ježíše Krista v tom, jak jednáme s druhými. Budeme žít tak, abychom byli hodni vstoupit do domu Páně.
Budeme příkladem „věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“ (1. Tim. 4:12.)
Přijmeme „v našich srdcích velikou změnu, takže již nemáme sklonu činiti zlo, nýbrž chceme stále činiti dobro.“ Budeme zachovávat s naším Bohem svou úmluvu, že budeme činit jeho vůli a že po celý svůj život budeme poslušni jeho přikázání ve všech věcech. (Viz Mosiáš 5:2, 5.)
Budeme dávat najevo, že si přejeme být nazýváni jeho lidem a že jsme ochotni navzájem si nést svá břemena, aby se nám tak stala lehčími.
Ano, a jsme „ochotni truchliti s truchlícími, a utěšovati ty, kdož útěchy potřebují.“ (Viz Mosiáš 18:8-9.)
Naléhám na všechny rodiče, aby připravovali své děti, a na misionáře, aby připravovali své obrácené na posvátný obřad křtu. Učte jeho významu, aby jejich křest byl vtisknut do jejich duchovní paměti po zbytek jejich života. Berte je každý týden na shromáždění svátosti, aby obnovili svou smlouvu křtu skrze obřad svátosti. Buďte pro ně dobrým příkladem, aby ho následovali. Učte je, že pro křest a dar Ducha Svatého se způsob, jakým hledí na věci světa, má změnit. Mocná změna musí nastat v jejich srdci a v jejich mysli, aby mohli být schopni odvrátit se od pokušení světa a od tohoto času nadále vkládat své srdce, moc, mysl a sílu (viz NaS 4:2) do toho, aby byli v království Božím.
Cítím velikou vděčnost za svůj křest a konfirmaci do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jsem vděčný za duchovní sílu a vedení, kterou mi dar Ducha Svatého dal během mého života. Jsem vděčný za řadu rodičů a učitelů, kteří mi vštípili důležitost křtu, takže vzpomínky a pocity ohledně této události měly trvalý vliv během mého života.
Svědčím o božskosti evangelia znovuzřízeného v těchto posledních dnech. Svědčím o usmíření Ježíše Krista a o působivosti a moci kněžství a jeho evangelických obřadů. Modlím se, aby každý z nás členů Jeho království porozuměl tomu, že náš křest a konfirmace je branou do Jeho království. Když vstupujeme, uzavíráme smlouvu, že budeme z Jeho království -- na věky! Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
