Tento velký rok tisíciletí President Gordon B. Hinckley „Toto dílo má životaschopnost, jaká nebyla nikdy předtím v takové míře vídána.“ Bratři a sestry, jste velkou inspirací! Když se dívám do tváří tohoto rozsáhlého shromáždění a uvědomuji si, že mnozí další jsou shromážděni po celém světě, přemáhá mě velký pocit lásky ke každému z vás. Jste nádherní lidé! Modlím se, aby mě Svatý Duch vedl, až k vám budu hovořit. Než jsme dnes ráno vstoupili do této budovy, zapečetili jsme kámen zakrývající úhelný kámen této stavby, této skvělé nové stavby. Tím je tato budova dokončena. Symboliku úhelného kamene uchováváme jako připomínku Syna Božího, na jehož životě a poslání je tato Církev založena. On, a jedině On, je nejdůležitější úhelný kámen. Na Něm je vybudován pevný základ apoštolů a proroků a nad tím „všecko stavení příslušně vzdělané“, které tvoří Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Efezským 2:21). Jak jsem dnes ráno připomněl skupině u úhelného kamene, nechť je tento symbol uznáván jako znázornění Vykupitele světa, Syna Božího, Pána Ježíše Krista, jehož jméno tato Církev nese. Jsem velmi vděčný, že tato budova je nyní dokončená. Využili jsme ji pro naši dubnovou konferenci a při jedné příležitosti v červnu. Tehdy ještě nebyla zcela hotová. Nyní je prohlášena za dokončenou s trvalým svolením k užívání. Tento mileniální rok 2000 byl pro Církev pozoruhodným rokem. Na celém světě jsme postoupili na všech frontách. Překonali jsme hranici 11 milionů členů. To je velmi významná věc! Byl jsem u toho, když v roce 1947 Církev oslavovala sté výročí příchodu pionýrů. Tehdy byl zasvěcen památník To je to místo. V Tabernaclu se konala velká slavnost s divadelním vystoupením znázorňujícím celosvětové poslání Církve. Hlavním tématem, které se vším prolínalo, byla skutečnost, že Církev dosáhla ve svém růstu jednoho milionu členů. Přibližně polovina jich žila v Utahu. Nyní jich zde žije jen asi 15 procent, ale přesto zde máme více členů než kdy předtím. Když si uvědomím, že dnes máme 11 milionů členů, je to něco obrovského a nádherného, co s sebou nese příslib do budoucna. Dostali jsme se do celého světa, kamkoli nám bylo dovoleno jít. Učíme evangeliu, jak bylo zjeveno v této dispensaci plnosti časů. Nyní přicházíme do oblastí, jejichž jméno bylo tehdy v roce 1947 možné zaslechnout jen zřídka. Naše misionářská práce se rozšířila podivuhodným způsobem. Myslím, že jsem navštívil většinu míst, kde je Církev zorganizována. Všude jsem se setkal s nádhernými lidmi. Jsou to Svatí posledních dnů v tom nejpravějším slova smyslu. Usilují o život podle přikázání. Při setkáních a rozhovorech s nimi jsem pochopil skutečný význam Pavlových slov: „A [Bůh] učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, Aby hledali Pána, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. Nebo jím živi jsme a hýbeme se, i trváme . . . Že i rodina jeho jsme.“ (Skutkové 17:26-28.) Stali jsme se velkou světoobčanskou společností, rozsáhlou rodinou bratrů a sester v Pánu. Jak toto velké seskupení mužů a žen, chlapců a dívek, všech Svatých Nejvyššího, postupuje, zpíváme, zatímco kráčíme kupředu: „Mé oči zřely slávu příchodu Páně; On šlape révu tam, kde hrozny hněvu leží. Vypustil osudný blesk svého hrozného, rychlého meče; Jeho pravda jde dál.“ („Battle Hymn of the Republic“, Hymns, no. 60.) Toto dílo má životaschopnost, jaká nebyla nikdy předtím v takové míře vídána. Na poli vzdělávání jsme všude, kam se Církev rozšířila, zavedli program semináře a institutu. Dotýká se v dobrém života studentů po celém světě. V institutu mladí studenti vysokoškolského věku nacházejí radostné společenství, nacházejí tam vědomosti, společenské zkušenosti a dokonce manžele a manželky v rámci své víry. Během několika posledních měsíců jsme oznámili, že Ricks College, ona velká pionýrská vzdělávací instituce, která dosud poskytovala dvouleté vysokoškolské studium, bude rozšířena, aby mohla poskytovat čtyřleté studium, a ponese jméno BYU -- Idaho. To nijak nesnižuje jméno velkého muže, po němž byla škola pojmenována. Rozšíří se tím vzdělávací příležitosti pro mnoho mladých mužů a žen. Ze skvělé školy se tak stane škola ještě lepší. Je to součást úsilí Církve rozšířit příležitost světského vzdělání v rámci církevní školy, kde se učí víře v žijícího Boha a Jeho božského Syna, našeho Pána. Dalším bodem s pozoruhodnými následky, který v tomto roce tisíciletí zdůrazňujeme, je stavba chrámů. Je to zázrak. Minulou neděli jsme v Bostonu v Massachusetts zasvětili 100. chrám Církve, který je v provozu. Do Prvního předsednictva jsem přišel v červenci 1981 jako rádce presidenta Kimballa. Od té doby bylo zasvěceno 81 z oněch sta chrámů. Předtím jich bylo v provozu jen 19. Od doby, kdy jsem byl před pěti lety vysvěcen presidentem Církve, bylo zasvěceno třiapadesát chrámů, tedy více než polovina z onoho sta, které nyní pracují. Zmiňuji se o tom jen proto, abych vám připomněl, jak se tento neuvěřitelný rozmach zrychluje. Když jsem na konferenci oznámil, že doufám, že se zasvěcení 100. fungujícího chrámu dočkáme do konce roku 2000, nebyl jsem si jist, zda je to možné. Nemohu vyjádřit dostatečné díky tomu velkému množství mužů a žen, kteří pracovali tak dlouho a pilně, aby se tento zázrak uskutečnil. Některé tyto nové chrámy jsou menší. Ale každý obřad, který může být vykonán v chrámu v Salt Lake City, největším v Církvi, může být vykonán i v těchto menších chrámech. Jsou určeny výlučně pro práci na obřadech. Jsou to krásné stavby, postavené dobře v každém ohledu. A tisícům a tisícům našich lidí umožnily mnohem snadnější cestu do domu Páně. Budeme je stavět i nadále. Do konce roku zasvětíme ještě tři další. Budeme stavět i v budoucnosti -- možná ne v takovém rozsahu, v jakém jsme pracovali tento rok, ale tyto posvátné domy se budou stavět nepřetržitě, aby uspokojily potřeby lidí. Naši lidé jsou velmi vděční! Doufám, a věřím, že Pán je potěšen! A nyní, jako další významný úspěch tohoto roku tisíciletí, zasvěcujeme dnes toto skvělé Konferenční centrum. Je to jedinečná a pozoruhodná budova. Když jsme o ní na začátku uvažovali a plánovali ji, neměli jsme v úmyslu postavit největší dům uctívání na světě. Měli jsme v úmyslu uspokojit potřeby našich lidí. Tabernacle, který nám tak dobře sloužil více než století, už jednoduše nestačil našim potřebám. Byla to velká a vážná věc pustit se do stavby této budovy. Samozřejmě jsme si byli vědomi všech elektronických prostředků, které mohou do daleka přenášet poselství pronášená od řečnického pultu. Uvědomovali jsme si však i touhu velmi mnoha lidí být v sále spolu s řečníkem, jak je to vidět dnes dopoledne. Jak jsem řekl, když jsem oznamoval rozhodnutí učinit to: „Stavba této budovy byl odvážný podnik. Měli jsme ohledně ní obavy . . . Čekali jsme na našeptávání Ducha [když jsme se o ni modlili]. A teprve když jsme cítili potvrzující hlas Páně, jsme se odhodlali k její stavbě přikročit.“ („Celému světu na svědectví“, Liahona, červenec 2000, 4.) Své rozhodnutí jsme oznámili na generální konferenci v dubnu 1996. Při této příležitosti jsem řekl: „Je mi líto, že mnozí, kteří si přejí se s námi dnes ráno setkat v Tabernaklu, se nemohou dostat dovnitř. Velmi mnoho lidí je venku na okolním pozemku . . . Je mi líto těch, kteří [si přáli dostat se] dovnitř, ale nejsou pro ně místa. Asi před rokem jsem navrhl generálním autoritám, že snad přišel čas, kdy bychom měli uvažovat o možnosti postavit ještě jeden daleko větší dům zasvěcený bohoslužbě, kam by se vešlo třikrát nebo čtyřikrát více lidí, než pojme tato budova.“ („Toto slavné velikonoční ráno“, Poselství Prvního předsednictva, červenec 1996, 1.) Za něco málo více než rok byl proveden slavnostní výkop. Uskutečnil se 24. července 1997 při 150. výročí příchodu našich předků do tohoto údolí. Na závěr shromáždění u příležitosti slavnostního výkopu přednesl president Packer závěrečnou modlitbu. V této modlitbě Pána požádal, aby zachoval můj život tak, abych se mohl zúčastnit zasvěcení této nové budovy. Jsem vděčný za očividné splnění této žádosti. Dnes ji zasvětíme jako dům k uctívání Boha Věčného Otce a Jeho Jednorozeného Syna, Pána Ježíše Krista. Doufáme, že od tohoto řečnického pultu budou do světa nadále vycházet prohlášení svědectví a nauky, víry v žijícího Boha a vděčnosti za velkou smírnou oběť našeho Vykupitele, a o to se i modlíme. Zasvětíme ji také jako dům, kde budou probíhat umělecká vystoupení důstojného charakteru. Skvělý pěvecký sbor Tabernacle Choir zde bude zpívat písně chvály. Budou zde vystupovat i další hudební tělesa pro zábavu velkého počtu lidí. Budou zde probíhat divadelní vystoupení prezentující krásným a uměleckým způsobem historii tohoto hnutí, stejně jako mnoho dalších věcí. Tato stavba byla postavena z nejlepších materiálů těmi nejnadanějšími řemeslníky. Jsme zavázáni všem, kteří přispěli ke vzniku tohoto velkolepého centra pro konference Církve a pro další účely. Očekáváme, že o možnost používat tento sál požádají i jiné skupiny. Umožníme to za podmínek, které zajistí, aby byl využíván v souladu s účely, ke kterým bude dnes zasvěcen. Není to muzeální kus, i když architektura je skvostná. Je to místo, které má být využíváno s úctou k Všemohoucímu a pro uskutečnění Jeho věčných záměrů. Jsem velmi vděčný, že ho máme. Jsem velmi vděčný, že je dokončen. Zbývá ještě doladit trochu varhany, což nějakou dobu potrvá. Doporučuji vám vynikající články, které na toto téma vyjdou v říjnovém Ensignu. Když uvažuji o této úžasné stavbě v samé blízkosti chrámu, přicházejí mi na mysl velká prorocká slova Izaiášova: „I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové. A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma . . . Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově.“ (Izaiáš 2:2-3, 5.) Věřím, že toto proroctví se vztahuje na historický a nádherný chrám v Salt Lake City. Ale věřím, že se vztahuje i na tento velkolepý sál. Protože právě od tohoto řečnického pultu bude vycházet Boží zákon, společně se slovem a svědectvím Páně. Kéž nám Bůh jako lidu žehná. V tomto velkém roce tisíciletí jsme učinili další pokrok. Kéž kráčíme ve stopách velkého Jehovy, Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova. Kéž kráčíme ve světle toho, kdo byl Mesiáš světa, Syn Boží, jenž o sobě pravil: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6.) O to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. POKYNY KE ZVOLÁNÍ „HOSANA“ Bratři a sestry, za okamžik přednesu zasvěcovací modlitbu a vás všechny zveme, abyste se k ní připojili. Ihned po skončení zasvěcovací modlitby zveme všechny, kteří se chtějí zapojit, aby vstali a připojili se k nám při zvolání „hosana“. Tento posvátný pozdrav Otci a Synu se provádí při zasvěcování každého chrámu. Bylo to tak i při několika příležitostech historického významu, jako například při položení závěrného kamene pro chrám v Salt Lake City a při oslavě stého výročí Církve na generální konferenci v roce 1930. Cítíme, že je vhodné toto zvolání provést zde při zasvěcování této skvělé budovy. Něco jí podobného už možná nikdy neuskutečníme. Jakákoli zmínka o tom v médiích by měla uznat, že toto je pro nás velmi posvátná a osobní záležitost. Žádáme, aby k ní bylo přistupováno s úctou a vážností. Nyní vám předvedu, jak se zvolání „hosana“ provádí. Každý vezme do ruky čistý bílý kapesník, uchopí ho za jeden roh a mává jím a přitom všichni jednohlasně říkají: „Hosana, hosana, hosana Bohu a Beránku.“, opakováno třikrát, po čemž následuje: „Amen, amen a amen.“ Ještě jednou, ty, kteří si přejí se zapojit, zveme, aby se ihned po zasvěcovací modlitbě postavili a provedli zvolání „hosana“. Ti, kteří si přejí zůstat sedět, mohou tak učinit. Pokud nemáte bílý kapesník, můžete jednoduše mávat rukou. Lidé v jiných oblastech se mohou k provádění zvolání připojit, je-li to vhodné vzhledem k okolnostem. Po provedení zvolání pěvecký sbor Tabernacle Choir bez oznámení zazpívá „Píseň ‚hosana‘“, kterou složil Evan Stephens pro zasvěcení chrámu v Salt Lake City v roce 1893. Na pokyn dirigenta se shromáždění připojí ke zpěvu „Písně nadšení“, kterou složil W. W. Phelps a která se zpívala při zasvěcení chrámu v Kirtlandu v roce 1836. Závěrečnou modlitbu pronese starší W. Don Ladd z kvora sedmdesáti a konference bude přerušena do 14 hodin dnes odpoledne. Nyní, milovaní bratří a sestry, prosím skloňte hlavu a zavřete oči, připojíme se k modlitbě zasvěcení. ZASVĚCOVACÍ MODLITBA Ó Bože, náš Věčný Otče, s vděčným srdcem přicházíme k Tobě v modlitbě během tohoto historického sabatu, kdy zasvěcujeme toto velkolepé Konferenční centrum. Bylo zbudováno k Tvé cti a k Tvé slávě. Je to další z řady skvělých staveb zasvěcených pro uskutečnění Tvých záměrů a pro pokrok Tvého díla. Sousedí s posvátným chrámem, na jehož stavbě pracovali naši předkové po dobu čtyřiceti let. Shlíží na historický Tabernacle, který Tvému lidu tak dobře sloužil po více než století. V blízkosti je Assembly Hall, jejíž použití jsou mnohá a různá. Nedaleko je budova Úřadu Církve, Administrativní budova a Pamětní budova Josepha Smitha. Blízko je též Lion House a Beehive House, jež oba mají historický charakter. Opačným směrem je Muzeum církevní historie a umění a Knihovna rodinné historie. Tato skvělá nová stavba ční nad nimi všemi a doplňuje jejich různost, funkčnost a krásu. Spolu se stávají svědectvím o síle a životaschopnosti Tvého díla, ústředím Církve a zřídlem, z něhož se valí pravda, aby naplnila zemi. Děkujeme Ti za všechny ty mnohé oddané a nanejvýš zručné muže a ženy, kteří pracovali dlouho a pilně, aby ji dovedli k dokončení. Kéž pociťují vědomí hrdosti na svůj úspěch. Zatímco se scházíme na této velké generální konferenci Tvé Církve a tato shromáždění jsou přenášena k lidem po celé zemi, skláníme hlavu v úctě před Tebou. Pravomocí svatého kněžství, které přichází od Tebe, a ve jménu Tvého Jednorozeného Syna, Pána Ježíše Krista, zasvěcujeme a posvěcujeme toto Konferenční centrum Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zasvěcujeme ho Tobě, našemu Otci a našemu Bohu, a Tvému Milovanému Synovi, našemu Spasiteli, jehož jméno Tvá Církev nese. Zasvěcujeme ho jako shromažďovací místo pro Tvůj lid, kde se může scházet, aby slyšel slovo Páně, když je promlouváno Tvými služebníky, kteří působí jako proroci, vidoucí a zjevovatelé a jako svědkové světu o živoucí skutečnosti Pána Ježíše Krista, jehož jméno je jediné jméno dané mezi lidmi, kterým mohou být spaseni. Zasvěcujeme ho od základů, na nichž spočívá, k vrcholku jeho věže. Zasvěcujeme tento velkolepý sál, jedinečný svou konstrukcí a tvarem, který byl zbudován, aby poskytl místo tisícům, kteří se zde budou během let shromažďovat, aby Tě uctívali a aby se pobavili prospěšným a krásným způsobem. Kéž je od tohoto řečnického pultu pronášeno Tvé jméno s úctou a láskou. Kéž je jméno Tvého Syna neustále připomínáno posvátnými prohlášeními. Kéž svědectví o Tvém božském díle odtud zaznívá do celého světa. Kéž je prohlášena spravedlivost a odsouzeno zlo. Kéž jsou slova víry pronášena směle a přesvědčivě. Kéž prohlášení a vyhlášení nauky zaznívají národům. I kdyby se země třásla, kéž tato velkolepá stavba stojí pevně a bezpečně pod Tvou bdělou péčí. Kéž se v tomto sále nikdy nepozvedne zlý hlas, který by snižoval Tebe, Tvého Syna, Tvou znovuzřízenou Církev nebo její proroky a vedoucí, kteří léta předsedali. Ochraňuj ji před bouřemi přírody a před znesvěcující rukou vandala a ničitele. Chraň ji před konfliktem a teroristickými činy. Kéž všichni, kteří procházejí touto cestou, ať jsou jakéhokoli náboženského přesvědčení, pohlížejí na tuto stavbu s úctou a obdivem. Kéž je tento skvělý sál místem důstojné zábavy, domovem umění, které je povznášející a které rozvíjí kulturnost lidí. Kéž zde nikdy není předváděno nic, co postrádá důstojnosti a co nezobrazuje krásu, jež je z Tvé božské přirozenosti. Zasvěcujeme tyto skvělé varhany, krásné sály a další místnosti, parkovací plochu a ostatní zařízení a příslušenství spojené s touto stavbou. Kéž je pro pozorovatele krásná jak uvnitř, tak vně. Kéž je to dům mnohého použití, dům kultury, dům umění, dům uctívání, dům víry, dům Boží. Kéž je výrazem prohlášení Tvého lidu, že „je-li něco ctnostné, krásné, má-li to dobrou pověst nebo je-li to chvályhodné, pak o to usilujeme“. (Články víry 1:13.) Otče, společně se zasvěcením tohoto Konferenčního centra zasvěcujeme i divadlo, které s ním sousedí. Je to krásná stavba, určená k tomu, aby sloužila jako shromažďovací místo, jako domov dramatického umění a pro rozmanité funkce, všechny důstojné a stvořené ke kultivaci krásného a ušlechtilého. Chraň ho a požehnej mu tak, jak jsme se modlili ohledně Konferenčního centra. Stejně tak dnes zasvěcujeme parkovací zařízení vybudované pod Main Street a všechna vylepšení provedená v prostoru bezprostředně před domem Páně, chrámem našeho Boha. Kéž se na tento prostor pohlíží jako na místo klidu, oázu uprostřed uspěchaného města. Kéž je to místo, kde si unavený může sednout a rozjímat o věcech Božích a o krásách přírody. Je ozdoben stromy a keři, květinami a vodou a vše je propojeno tak, aby vytvářelo ostrov tiché krásy uprostřed tohoto skvělého prosperujícího společenství. Kéž všichni, kteří projdou touto cestou, ocení touhu lidí Tvé Církve zvelebit a zkrášlit tento prostor. Modlíme se, aby příznivé ohlasy převládaly a množily se, až nakonec zavládne všeobecné přijetí a ocenění toho, co bylo učiněno. Dovoláváme se Tvých požehnání pro toto město a tento stát. Toto je oblast, do které přišel Tvůj lid při hledání útočiště před útiskem, který poznal. Nyní se stala velkou světoobčanskou společností, ve které se shromáždili lidé z celého národa i celého světa. Kéž všichni, kteří zde žijí, a všichni, kteří sem přicházejí, rozpoznají jedinečnost a přitažlivost toho společenského prostředí. Kéž my z Tvé Církve jsme pohostinní a vlídní. Kéž zachováváme měřítka a zvyklosti, kterými jsme známí, a poskytujeme ostatním výsadu uctívání kohokoliv, „kdekoliv nebo cokoliv chtějí“ (Články víry 1:11). Požehnej nám, abychom nabízeli pomocnou ruku jako dobří sousedé a abychom byli prospěšní všem. Kéž pozvedneme ruce a posílíme slábnoucí kolena kohokoli v tísni. Kéž spolu všichni žijeme v míru se vzájemným oceněním a úctou. Všemohoucí Bože, jsme Ti velmi vděčni za Tvá podivuhodná požehnání pro nás! Přijmi naši vděčnost. Dodrž své dávné sliby ohledně těch, kteří přispívají svými desátky a oběťmi, které toto vše umožnily. Otevři průduchy nebeské a vylij na ně požehnání. Milujeme Tebe a Tvého božského Syna. Snažíme se činit Tvou vůli. Chválíme Tvé svaté jméno. Pozvedáme hlas v písních uctívání. Svědčíme o Tobě a o svém Vykupiteli, Tvém nedostižném Synu. Majestátní je Tvá cesta, nádherná je tapiserie Tvého věčného plánu pro všechny, kteří v poslušnosti kráčejí k Tobě. Usměj se prosím na nás svou přízní, o to se modlíme v posvátném jménu našeho Pána Ježíše Krista, amen.