„Chrám Boží jste“ President Boyd K. Packer Zastupující president kvora dvanácti apoštolů „Vaše tělo je skutečně nástroj vaší mysli a základ vaší osobnosti.“ Chci reagovat na vnuknutí, které již velmi dlouho cítím -- hovořit k mládeži Církve, která čelí problémům, které byly během našeho mládí neznámým jevem. President J. Reuben Clark popsal naše mladé lidi jako „lačnící po duchovních věcech; dychtí poznat evangelium a chtějí ho poznat přímo, v nezředěné formě. Chtějí poznat . . . zásady naší víry; chtějí získat svědectví o jejich pravdivosti; v této chvíli nejsou nedůvěřiví, ale ptají se, hledají pravdu . . . Nemusíte se přikrádat k těmto duchovně zkušeným mladým lidem a našeptávat [jim] náboženství do ucha; můžete vystoupit přímo, tváří v tvář, a rozmlouvat s [nimi] . . . Můžete [jim] tyto pravdy předávat otevřeně . . . Může se ukázat, že se jich mladí lidé nebojí o nic víc než vy. Není zapotřebí pozvolného přístupu.“ („The Charted Course of the Church in Education“, in Boyd K. Packer, Teach Ye Diligently, rev. ed. [1991], 365, 373-374.) Souhlasím s presidentem Clarkem a budu k mládeži hovořit otevřeně o tom, čemu jsem se naučil a co vím, že je pravdivé. Když mi bylo 18 let, byl jsem povolán sloužit v armádě. Ještě jsem nedostal své patriarchální požehnání, a tak mi dal biskup doporučení k patriarchovi, který žil nedaleko naší letecké základny. Požehnání mi dal patriarcha J. Roland Sandstrom z kůlu Santa Ana California. V tomto požehnání mi bylo řečeno následující: „Rozhodl ses svobodně a ochotně, že budeš dodržovat zákony věčného pokroku, jak je nastínil náš starší bratr, Pán Ježíš Kristus. Obdržel . . . jsi . . . fyzické tělo, s kterým můžeš prožít pozemský život, . . . tělo s takovými tělesnými proporcemi a kondicí, které umožní tvému duchu, aby skrze ně působil, aniž by byl omezován tělesnými vadami . . . Pečuj o ně jako o velké dědictví.“ (Patriarchální požehnání Boyda K. Packera, 15. ledna 1944, 1.) To mě velmi utěšilo. Protože jsem prodělal dětskou obrnu, nemohl jsem sportovat a měl jsem pocit méněcennosti, když jsem se porovnával s přáteli. Mé patriarchální požehnání mi radilo: „Střež a chraň [své tělo] -- nepřijmi do něj nic, co by uškodilo jeho orgánům, protože je posvátné. Je to nástroj tvé mysli a základ tvé osobnosti.“ (Patriarchální požehnání Boyda K. Packera, 15. ledna 1944, 1.) Zjistil jsem, že Slovo moudrosti je zásada se zaslíbením. Zásada zní: Pečuj o své tělo; vyvaruj se návykových povzbuzujících látek, čaje, kávy, tabáku, alkoholu a drog. (Viz NaS 89:3-9.) Tyto návykové látky nedělají nic jiného, než že zmírňují chutě, které v první řadě vyvolaly. Zaslíbení zní: Ti, kteří budou poslušni, získají lepší zdraví (viz NaS 89:18) a „velké skvosty poznání, ba skvosty skryté.“ (NaS 89:19.) Prorok Joseph Smith řekl: „Přišli jsme na tuto zem, abychom mohli mít tělo a abychom ho mohli Bohu v celestiálním království představit čisté. V tom, že máme tělo, spočívá důležitá zásada štěstí. Ďábel nemá tělo a v tom spočívá jeho trest. Má radost, když může získat tělesnou schránku člověka . . . Všechny bytosti, které mají tělo, mají moc nad těmi, které ho nemají.“ (Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith [1976], 181.) Dokonce i vážné zdravotní zkoušky nebo handicapované či chromé tělo může vytříbit duši pro slavný den znovuzřízení a uzdravení, který dozajista přijde. Vaše tělo je skutečně nástroj vaší mysli a základ vaší osobnosti. President Harold B. Lee učil o důležitém symbolickém i skutečném účinku toho, jak se oblékáme a jak se upravujeme. Jste-li pěkně upraveni a střízlivě oblečeni, vytváříte podmínky pro společenství Ducha našeho Otce na nebesích a máte dobrý vliv na ty, kteří jsou kolem vás. Když nedbáte o svůj zevnějšek, vystavujete se vlivům, které vás snižují. (Viz Teachings of Harold B. Lee, ed. Clyde J. Williams [1996], 220.) Vyvarujte se neslušného oblékání. Oblékejte se a upravujte se tak, abyste Pánu dali najevo, že víte, jak vzácné je vaše tělo. President Hinckley vás varoval, abyste si nezdobili tělo obrázky nebo symboly, které se nedají nikdy smýt, ani abyste si nepropichovali tělo kroužky a šperky podle způsobu světa. (Viz „Být matkou -- váš nejdůležitější úkol“, Liahona, leden 2001.) Chrám byste nepomalovali ponurými obrázky ani symboly ani grafity, ani byste na něj nenapsali svůj monogram. Nečiňte tak ani se svým tělem. „Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého v vás? Kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji. Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou.“ (1. Kor. 6:19-20.) „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá? Jestližeť kdo chrámu Božího poškvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.“ (1. Kor. 3:16-17.) Vaše tělo má nadpřirozenou moc tvořit život. Chlapci vyrostou v muže a mohou se stát otci; dívky vyrostou v ženy a mohou se stát matkami. Muže a ženy k sobě přitahují přirozené a správné pocity. „Všechny lidské bytosti -- muži a ženy -- jsou stvořeny podle obrazu Božího. Každý je milovaný duchovní syn nebo dcera nebeských rodičů a jako takový má každý božskou podstatu a určení. Pohlaví je základní charakteristikou předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce.“ („Rodina -- prohlášení světu“, Liahona, říjen 1998, 24.) „Manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a . . . rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí.“ („Rodina -- prohlášení světu“, Liahona, říjen 1998, 24.) Máte si být navzájem přitažliví a uzavřít sňatek. Poté, a jen tehdy, smíte správně zareagovat na silnou, správnou a trvalou touhu vyjádřit onu lásku, díky které děti požehnají váš život. Podle přikázání Boha, našeho Otce, se tak musí dít pouze mezi manželem a manželkou, mužem a ženou, kteří jsou si odevzdáni ve smlouvě manželství. (Viz 1. Kor. 7:2; NaS 42:22.) Činit jinak je zakázáno a přinese to zármutek. Nejstriktnější přikázání, která jsou dána ve zjeveních, se týkají právě ovládání těchto přirozených tužeb. (Viz Smith, Teachings, 181; Gal. 5:19; Efez. 5:5; Mormon 9:28.) Mladí muži a ženy, uchovejte si svou počestnost. Vyhýbejte se prostředí, hudbě, filmům, videím, klubům a lidem, kteří vás vedou k nemorálnímu chování. (Viz 1. Kor. 6:9; 1. Tes. 5:22; 2. Tim. 2:22; NaS 9:13.) Nyní musím promluvit o dalším nebezpečí, které bylo za našich mladých let téměř neznámým jevem, ale které je nyní všude kolem vás. Během let dospívání se objevují přirozené tužby a pocity přitažlivosti a přichází pokušení experimentovat a zahrávat si s posvátnou mocí plození. Tyto tužby mohou být vystupňovány, dokonce zvráceně používány, díky pornografii, nevhodné hudbě nebo povzbuzováním od nedobrých lidí. To, co by jinak bylo jen více či méně běžným přechodným obdobím v uvědomování si identity svého pohlaví, se může hluboko zapsat a zanechat vás zmatené, dokonce narušené. Pokud k tomu svolíte, protivník může převzít vládu nad vašimi myšlenkami a může vás pomalu vést ke zvyku a k návyku, a přesvědčovat vás, že nemorální, nepřirozené chování je neměnnou součástí vaší osobnosti. K několika málo přichází pokušení, které se zdá být téměř přemáhající, kdy muž přitahuje muže nebo žena ženu. Písma otevřeně odsuzují ty, kteří „zprznili těla svá vespolek . . . Mužské pohlaví s mužským pohlavím mrzkost pášíce“ (Řím. 1:24, 27) nebo „ženy . . . [které] změnily přirozené . . . užívání v to, kteréž jest proti přirození.“ (Řím. 1:26.) Brány svobody a to dobré nebo špatné, co za nimi je, se otevírají nebo zavírají na heslo volba. Máte svobodu zvolit si cestu, která může vést k beznaději, k nemoci, dokonce ke smrti. (Viz 2. Nefi 2:26-27.) Zvolíte-li si tuto cestu, pramen života může vyschnout. Nepoznáte ono spojení lásky a námahy, bolesti a radosti, zklamání a oběti, onu lásku, která se mísí v rodičovství a která povznáší muže i ženu a vede k plnosti radosti, o které se hovoří v písmech. (Viz 2. Nefi 2:25; 9:18; NaS 11:13; 42:61; 101:36.) Neexperimentujte; nedopusťte, aby se kdokoli, jakéhokoli pohlaví, dotýkal vašeho těla, aby tak vzbudil vášně, které se mohou nekontrolovaně rozhořet. Začíná to nevinnou zvědavostí, Satan působí na vaše myšlenky, až se to stane způsobem života, zvykem, který vás může uvěznit v návyku, což vede k zármutku a k zklamání těch, kteří vás milují. (Viz Jan 8:34; 2. Petr. 2:12-14, 18-19.) Na zákonodárce je vyvíjen tlak, aby legalizovali nepřirozené chování. Nikdy nemohou učinit něco správného z toho, co je v zákonech Božích zapovězeno. (Viz Lev 18:22; 1. Kor. 6:9; 1. Tim. 1:9-10.) Někdy jsme dotázáni, proč neuznáváme toto chování jako odlišný a přijatelný životní styl. To nemůžeme udělat. Zákony jsme nevytvořili my; byly vytvořeny na nebesích „před stvořením světa“. (NaS 132:5; 124:41; viz též Alma 22:13.) My jsme pouhými služebníky. Stejně jako dávní proroci, byli jsme posvěceni „na kněze a učitele tohoto lidu . . . [se zodpovědností zvelebovat] Pána ve svém úřadě a převzali jsme na sebe zodpovědnost uvaliti na svoje vlastní hlavy hříchy lidu, kdybychom je nepoučovali s veškerou pilností o slovech Božích.“ (Jakob 1:18-19.) Chápeme, proč si někteří myslí, že je zavrhujeme. To není pravda. My nezavrhujeme vás, ale pouze nemorální chování. Nemůžeme vás zavrhovat, protože jste synové a dcery Boží. Nezavrhneme vás, protože vás máme rádi. (Viz Židům 12:6-9; Řím. 3:19; Helam. 15:3; NaS 95:1.) Můžete si dokonce myslet, že vás nemáme rádi. To také není pravda. Rodiče vědí, a vy jednoho dne poznáte, že jsou chvíle, kdy rodiče a my, kteří vedeme Církev, musíme dát lásku najevo tvrdým způsobem, v případě, kdy nepoučit a neukáznit by vedlo k vašemu zničení. Nevytvořili jsme pravidla; byla zjevena jako přikázání. Nejste-li poslušni zákonů mravnosti, nemůžeme přivolat následky ani jim nemůžeme zabránit. (Viz NaS 101:78.) Navzdory kritice nebo odporu musíme učit a varovat. Když jakékoli nevhodné tužby útočí na vaši mysl, bojujte proti nim, odporujte jim, ovládejte je. (Viz Jakub 4:6-8; 2. Nefi 9:39; Mosiáš 3:19.) Apoštol Pavel učil: „Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.“ (1. Kor. 10:13; viz též NaS 62:1.) To, s čím zápasíte, může být něco, čeho se v tomto životě nezbavíte. Pokud se nepoddáváte pokušení, nemusíte cítit žádnou vinu. Bude možná velmi těžké odolávat těmto pokušením. Je to však lepší, než kdybyste se jim poddali a způsobili zklamání a neštěstí sobě a těm, kteří vás milují. Někteří se domnívají, že Bůh je stvořil s nepřemožitelnými, nepřirozenými tužbami, takže jsou v pasti a nejsou za to zodpovědni. (Viz Jakub 1:13-15.) To není pravda. Nemůže to být pravda. I kdyby to měli přijmout jako pravdu, museli by si uvědomit, že On dokáže vyléčit a uzdravit. (Viz Alma 7:10-13; 15:8.) A co vy, kteří jste se již dopustili chyb nebo kteří jste zabředli do nemorálního způsobu života? Jakou máte naději? Jste navždy vyvrženi a ztraceni? Tyto hříchy nejsou neodpustitelné. Jakkoli špatné nebo nepřirozené nebo nemorální tyto přestupky mohou být, nejsou neodpustitelné. (Viz NaS 42:25.) Když se jich zcela zřeknete a činíte z nich úplné pokání, může očišťující dar odpuštění zahájit svou činnost a smazat břímě viny. Cesta zpět existuje -- dlouhá, snad; obtížná, určitě; možná, samozřejmě! (Viz Skut. 5:31; Efez. 1:7; Mosiáš 4:2; 26:29; NaS 1:31-32; 58:42; 61:2.) Není třeba, abyste touto cestou kráčeli sami, ani to není možné. Máte Vykupitele. Pokud se rozhodnete činit pokání a odvrátit se od svých hříchů a již více nehřešit, Pán odejme vaše břímě. Z tohoto důvodu Kristus přinesl smírnou oběť. „Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.“ (Iz. 1:18.) Rozhodnutí je na vás; nejste navždy vyvrženi. Opakuji, tyto přestupky nejsou neodpustitelné. Můžete si pomyslet: Je příliš pozdě, můj život za chvíli skončí a já budu navždy zatracen. Není to pravda, neboť „jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.“ (1. Kor. 15:19.) Stejně jako se může očistit a uzdravit fyzické tělo, může být duch očištěn mocí usmíření. Pán vás pozvedne a ponese vaše břímě během utrpení a úsilí, které je třeba přinést, abyste byli očištěni. Toto je celým smyslem Kristova usmíření. On řekl: Já, Pán, již na vaše hříchy nebudu vzpomínat. (Viz NaS 58:42; viz též Židům 8:12; 10:17; Alma 36:19.) Naše milovaná, drahocenná mládeži, držte se na cestách Páně. Pokud klopýtnete, zvedněte se a jděte dál. Pokud jste se ztratili, budeme čekat na váš návrat s otevřenou náručí. Bůh buď pochválen za očišťující, odpouštějící moc usmíření, které přinesl Pán Ježíš Kristus, o kterém vydávám svědectví. Ve jménu Ježíše Krista, amen.