Starší F. Enzio Busche
Emeritní člen kvora sedmdesáti
„Začínáme ožívat díky tomu, že vědomě přijímáme plnou zodpovědnost za svůj život a přestáváme svádět vinu na okolnosti.“
Kdyby se mě někdo zeptal, co je podle mého názoru nejdůležitější událostí, ke které na zemi došlo v posledních 200 letech, bez jakéhokoli zaváhání bych odpověděl: je to následek modlitby mladého chlapce, který počátkem 19. století v horním New Yorku poklekl před Bohem a položil mu otázky o věčné pravdě.
Tento mladý muž jménem Joseph Smith se stal v rukou Pána Ježíše Krista nástrojem, kterým byla lidstvu znovuzřízena znalost dlouho ztracené a téměř zapomenuté pravdy: znalost o nás, lidských bytostech -- kdo jsme, odkud jsme přišli, co je smyslem a účelem naší pozemské existence a proč lidstvo zažívá tolik neštěstí a nespravedlnosti. Konečně se lidstvu dostalo odpovědí i na otázky života po smrti a našeho konečného osudu.
I dnes, více než 42 let poté, co jsem z vlastního rozhodnutí přijal Pánovu posvátnou smlouvu křtu, pociťuji úžas nad všemi těmi úžasnými a zázračnými událostmi znovuzřízení. Bylo nám dovoleno učit se nejen všemu o základním významu usmíření Pána Ježíše Krista, ale byl zjeven také důležitý význam Božího kněžství, které bylo znovuzřízeno, abychom působili s pečující láskou a trpělivostí a přinesli tak všem volbu spasení.
Čas mi nedovolí hovořit více o podrobnostech tohoto úžasného díla v naší době, ale cítím, že mám hovořit o jednom klíčovém aspektu Pánova království, který, pokud mu neporozumíme, může způsobit, že celkový obraz nikdy nevystoupí zcela ostře.
Abych se přiblížil k tomuto bodu, chci vám vyprávět o jednom věrném bratrovi, který byl v počátečních letech mého členství členem stejné odbočky jako já v mé rodné zemi -- Německu.
Žil ve skromných poměrech a cítil se velmi požehnaný, že mohl krátce předtím začít pracovat v jednom malém soukromém podniku. Řekl mi o nadcházející události, při které budou všichni zaměstnanci pozváni k účasti na tradiční podnikové oslavě. Dělal si starosti, protože věděl, že na konci setkání má být velká pivní party, přičemž šéf bude asi největší piják ze všech. Ale věděl také, že by to ostatní považovali za velkou nezdvořilost, kdyby se oslavy vůbec nezúčastnil.
Když jsem se s ním setkal znovu, už po oné večeři, uviděl jsem na něm velmi radostnou, hlubokou vnitřní záři a on se nemohl dočkat, až mi poví, co se stalo. Protože byl v podniku nový, sedl si šéf přímo k němu, aby se s ním více seznámil. S postupem večera bratr viděl, že se naplňují jeho nejhorší obavy -- šéf nechtěl připustit, že by si s ním nedal pivo, a řekl: „Co to je za církev, že vám nedovolí vypít se mnou ani skleničku piva?“
Strach mého přítele nepřerostl v paniku, a tak dokázal šéfovi s klidem odpovědět, že to, že nepije, nemá nic společného s církví, ke které patří, ale že sám uzavřel posvátnou smlouvu s Bohem, že nebude pít. Kdyby tuto smlouvu někdy porušil, jak by pak mohl dostát tomu, co někdy slíbí, a jak by mu pak mohli ostatní, i jeho zaměstnavatel, důvěřovat, že nebude lhát nebo krást nebo podvádět?
Jak můj přítel řekl, toto prohlášení udělalo na majitele hluboký dojem -- objal ho a vyjádřil se o něm velmi obdivně a s důvěrou.
Drazí bratři a sestry, v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů se mnozí noví členové, zvláště pokud pocházejí z jiné země než ze Spojených států, poprvé dozví skutečný rozměr slova svoboda. Svoboda pro většinu lidí ze světa znamená „svobodu od“ -- od přítomnosti záště nebo bolesti nebo zákazů. Ale svoboda, jak ji chápe Bůh, když jedná s námi, jde ještě o krok dál. Bůh tím míní „svobodu k něčemu“ -- svobodu jednat v důstojnosti naší vlastní volby.
Co tedy znamená být svobodný? Svoboda znamená dozrát k úplné znalosti našich nebezpečně mnohých zodpovědností, které jako lidské bytosti máme. Naučili jsme se, že cokoli děláme, a dokonce i co říkáme nebo co si myslíme, má následky. Uvědomujeme si, že jsme příliš dlouho věřili, že jsme oběťmi okolností. V evangeliu Jana 8:32 čteme toto: „A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“
Když otevřeme srdce vůči poselství Boží pravdy, tak jak byla znovuzřízena v naší době, začneme chápat, proč bylo a stále je tolik neštěstí, bolesti, utrpení a dokonce hladovění. Ve stejné době, kdy se budeme učit přijímat do svého života zjevené pravdy, poroste naše víra v žijícího Syna Božího a tím obdržíme duchovní dary dosud neznámé kapacity. Naučíme se, že nic není nemožné pro ty, kteří věří v Ježíše Krista. Falešná pouta budou uvolněna. Omezené myšlení, zrozené v tragédiích falešných tradic, zmizí.
Čím více se rozvíjí naše chápání obsáhlosti a úplnosti plánu spásy, tím více vidíme sami sebe ve své malosti, ve své neúplnosti. A to, že se uvidíme v této pokoře, se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem, nám dovolí pochopit a nakonec i přijmout tuto tak posvátnou smlouvu s naším Nebeským Otcem ve formě křtu.
S radostí se podvolíme této smlouvě, protože víme, že mezi pouhým přáním a smlouvou je velký rozdíl. Když si něco jen přejeme, snažíme se toho dosáhnout, jen pokud se to právě hodí. Jsme-li však vázáni posvátnou smlouvou, jakou je křest, učíme se překonávat všechny překážky poslušností, a budeme-li to činit, bude nám požehnáno přítomností Ducha a nakonec i úspěchem. Začínáme ožívat díky tomu, že vědomě přijímáme plnou zodpovědnost za svůj život a přestáváme svádět vinu na okolnosti.
Jednu věc samozřejmě víme: mít „svobodu k něčemu“ znamená, že máme možnost špatně se rozhodovat. Špatná rozhodnutí mají své nemilosrdné následky, a nejsou-li zastavena a opravena, vedou nás do neštěstí a bolesti. Nejsou-li špatná rozhodnutí opravena, povedou nás k nejvyšší možné katastrofě v životě každého člověka: k odloučení od našeho Nebeského Otce ve světě, který přijde.
Když přijmeme toto životodárné poselství, začneme chápat, že v předchozím životě jsme byli jako fotbalista, který stojí uprostřed hřiště, naprosto sklíčení, protože jsme neznali smysl ani pravidla té hry. Nevěděli jsme, ke kterému družstvu patříme, a dokonce jsme nevěděli, kdo je náš trenér. Pouze s vědomím znovuzřízeného evangelia se plán naší hry vyjasní a my chápeme, že Ježíš Kristus a Jeho znovuzřízená Církev a kněžství jsou pro nás jediným způsobem, jak můžeme ve své pozemské zkušenosti uspět.
Ježíš Kristus chce podle našich vlastních spravedlivých rozhodnutí posílit náš život do takového stupně, aby se ony okolnosti, jejichž zajatci jsme v minulosti byli, nakonec díky naší víře a činům změnily. V Knize Mormon se dozvídáme, že Vykupitel sleduje náš život, společně se zástupem svatých andělů. Čteme:
„Ustaly zázraky . . . ? Vizte, pravím vám, nikoliv; také andělé nepřestali sloužiti člověčenstvu.
Neboť vizte, jsou mu poddáni, aby [udělovali] podle slov příkazu jeho a se ukazovali těm, kdož jsou silní ve víře . . . “ (Moroni 7:29-30.)
V této svobodě, kterou jsme v naší době obdrželi, skrze naše pochopení Jeho božského plánu pro nás, jsme sami plně zodpovědní. Kéž vždy zůstáváme blízko milující a pečující ruky našeho Vykupitele a Spasitele, abychom našli bezpečí a radost. To říkám s hlubokou pokorou. A vydávám vám svědectví jako váš bratr a služebník, že vím, že Ježíš žije a že stojí v čele tohoto díla. To říkám v Ježíšově jménu, amen.
Previous
