Jsme nástroji v rukou Božích Mary Ellen Smootová Generální presidentka Pomocného sdružení „Nepotřebujeme nový program, který by nás podnítil -- potřebujeme jen přijmout za své přání sdílet evangelium a podat pomocnou ruku novým členům a těm, kteří jsou méně aktivní.“ Drahé sestry, dovolte mi, abych vám nejprve řekla, že vás velmi miluji. Cítím se nevýslovně vděčná za to, že jsem součástí tohoto skvělého sesterství, o kterém president Gordon B. Hinckley řekl, že to je celosvětová rodina sester. My jsme skutečně sestry a mě neustále inspiruje vaše víra, vaše dobrota a vaše touha dělat to, co si od vás Pán přeje. Děkuji vám za službu, příklad a to, že jste skutečně ženy víry, ctnosti, vize a pravé lásky. Kamkoli přijdu, vidím, jak se v životě sester Církve projevují plody Pomocného sdružení. Každá jsme nástrojem v rukou Božích. Nedávno jsem se setkala se sestrou v Oregonu, která byla opět přivedena k aktivitě díky podpoře navštěvující učitelky. Tato navštěvující učitelka se jistě musí cítit jako Ammon a jeho bratři, kteří se radovali, že „byli nástroji v rukou Božích“ (Alma 26:3) v tom, že přivedli ke znalosti o Kristu Lamanity, kteří byli Pánu cizí (viz Alma 26:9). Neboť „cena duše je velká v očích Božích“ (NaS 18:10). Ve více než 165 zemích světa jsou naše sestry nástrojem v rukou Božích. Vzpomínám na jeden sbor v Brazílii, do kterého každý týden přicházejí noví členové. Sestry v tomto Pomocném sdružení se rozhodly dát si za cíl, že nenechají uplynout ani jeden týden, aniž by navštívily každou nově pokřtěnou sestru a daly jí výtisk „Rodiny -- prohlášení světu“ a Prohlášení Pomocného sdružení. Dosud se ani jedna sestra nestala neaktivní. Obdivuji inspirovanou presidentku jednoho Pomocného sdružení sboru v Koreji, která se rozhodla navštívit každou méně aktivní sestru ve sboru. Dosud navštívila 25 sester a kromě tří se všechny vrátily do Církve. Takové sestry jsou žijícím důkazem prohlášení, které učinil president Hinckley -- že „žádné povolání v této Církvi není . . . málo důležité. Každý z nás, když vykonává své povinnosti, ovlivňuje životy druhých . . . . . . Ať je vaše povolání jakékoliv, obsahuje stejný druh příležitosti dosáhnout dobrého jako moje . . . Naším dílem je jít a činit dobro, jako to činil [Mistr].“ („Toto je dílo Mistrovo“, Poselství Prvního předsednictva, červenec 1995, 3.) Každá můžeme být opravdu nástrojem v rukou Božích. Naštěstí není třeba, abychom všechny byly stejným nástrojem. Stejně jako se nástroje v orchestru liší velikostí, tvarem a zvukem, i my se vzájemně lišíme. Máme odlišné talenty a sklony, ale stejně jako lesní roh nemůže napodobit zvuk pikoly, ani my nemusíme sloužit Pánu stejným způsobem. Sestra Eliza R. Snowová řekla, že „žádná sestra není tak izolovaná a působiště žádné sestry není tak úzké, aby nemohla učinit velmi mnoho pro vybudování království Božího na zemi“ (Woman’s Exponent, 15 Sept. 1873, 62; zvýraznění přidáno). Naší výsadou a naší povinností jako dcer Božích a jako sester v Pomocném sdružení tedy je stát se tím nejefektivnějším nástrojem, jakým můžeme být. Pomocné sdružení nám může pomoci. Prorok Joseph, který Pomocné sdružení v roce 1842 zorganizoval, dal jasně najevo, že účelem této božsky inspirované organizace není jen „ulevit chudým, ale spasit duše“ (History of the Church, 5:25). Od prvních dnů své existence vykonalo Pomocné sdružení nezměrné množství dobra. Pomocné sdružení poskytlo první vagón mouky, který se dostal k těm, kdo přežili zemětřesení v San Franciscu v roce 1906, a později poskytlo pšenici vládě Spojených států během 1. a 2. světové války. V minulém roce naše sestry darovaly více než 140 000 prošívaných pokrývek pro pomoc lidem v nouzi. Zastávaly jsme se mateřství a rodiny, vedly jsme válku proti negramotnosti a odvedly jsme bezpočet hodin služby po celém světě. Ale dnes večer vám prohlašuji, že naše nejdůležitější práce spočívá v tom, že se připojíme ke svým vedoucím kněžství a budeme pomáhat království Božímu postupovat kupředu. Sestry, druzí nás potřebují -- Pán, naši vedoucí kněžství, naše rodiny a jedna druhou. Pán potřebuje, abychom přijaly své věčné povolání a naplnily míru svého stvoření. Potřebuje, abychom přišly domů do Pomocného sdružení a hledaly způsoby, jak sloužit druhým ve jménu Jeho organizace pro ženy, a společně pracovaly jako sestry v napomáhání tomu, aby království evangelia postupovalo kupředu. Pomocné sdružení skutečně pomůže každé z nás sloužit své rodině i jedna druhé tak, jak to nemůže učinit žádný jiný klub nebo organizace. President Spencer W. Kimball řekl: „Ve světě, kde jsme žili předtím, než jsme přišli sem, byly věrným ženám dány určité úlohy . . . I když si nyní nevzpomínáme na podrobnosti, nemění to nic na slavné skutečnosti toho, s čím jsme kdysi souhlasili. [Jsme] zodpovědni za to, co bylo od [nás] očekáváno před dávnou dobou.“ (“The Role of Righteous Women”, Ensign, Nov. 1979, 102.) Jak to tedy učiníme? Jak se uprostřed tlaků světa staneme nejefektivnějšími nástroji, jakými můžeme v rukou Páně být? Hodně se o tom můžeme naučit od synů Mosiášových a z Prohlášení Pomocného sdružení. Zaprvé tomu musí předcházet naše vlastní obrácení. Nejdůležitějším obrácením pro každou z nás je naše vlastní obrácení. Máme-li vnést světlo evangelia do života druhých, musí toto světlo jasně zářit v našem životě. Poté, co se synové Mosiášovi obrátili, bez přestání se snažili sdílet evangelium s ostatními, „neboť nemohli snésti, že by duše některého člověka měla zahynouti“ (Mosiáš 28:3). Teprve když se samy obrátíme k Pánu Ježíši Kristu, jsme schopné posilovat ostatní. A teprve tehdy začínáme chápat, že náš život má opravdu smysl, účel a směr a že naším povoláním jako sester spojených v oddanosti Ježíši Kristu je být světlem světu. Zadruhé se musíme, stejně jako synové Mosiášovi, stát „silnými v poznání pravdy“ (Alma 17:2). Tito bratři neustále studovali evangelium. Půstem a modlitbou a ponořením se do písem poznali, že Ježíš je Kristus, a naučili se slyšet Jeho hlas. Stejně tak se jako sestry v Pomocném sdružení máme snažit modlitbou a studiem písem o růst svého svědectví o Ježíši Kristu a máme usilovat o duchovní sílu následováním nabádání Ducha Svatého. Je téměř nemožné být efektivním nástrojem ve své rodině, pro své bližní i u řečnického pultu, nedokážeme-li rozeznávat našeptávání Ducha Svatého. Ammon dokázal vnímat myšlenky lamanitského krále, protože žil blízko Pánu (viz Alma 18:16). Naše schopnost slyšet hlas Ducha závisí na naší ochotě dodržovat přikázání, protože „získáme-li od Boha jakákoliv požehnání, pak jest to závislé na poslušnosti k onomu zákonu, na němž je podmíněno“ (NaS 130:21). Chceme-li prožívat onu nevýslovnou radost z života podle evangelia a pociťovat Kristovo smírné milosrdenství, jedinou cestou k tomu je dodržování všech, nejen několika vybraných, Božích přikázání. Obdržely jsme ona nespočetná požehnání, která plynou z pořádání rodinného domácího večera každý týden a z každodenního studia evangelia a modlitby? Chápeme, jak dalekosáhlá požehnání plynou z dodržování smluv a z toho, když svou mysl plníme jen tím, co je „ctnostné, krásné [a co má] dobrou pověst“ (Články víry 1:13)? Když se poslušnost stane naším cílem, přestává nás dráždit. Pomocné sdružení nám může pomoci řídit se božskými zákony a přiblížit se Bohu. Představte si, jaká dobrota naplní zemi, až se tento okruh spravedlivých žen pod vedením kněžství spojí v uskutečňování spravedlivých záměrů! Tím, že v jednotě sloužíme jedna druhé a všem dětem našeho Otce, můžeme být nástroji v rukou Božích nejen pro úlevu tělesného utrpení, ale, což je důležitější, i pro posilu těch, kteří jsou duchovně potřební. Zatřetí služba je klíčem k tomu, abychom byly efektivním nástrojem. Synové Mosiášovi se rozhodli sloužit Lamanitům namísto toho, aby se ujali vedení království jejich otce. A v mnoha případech jejich služba obměkčila srdce Lamanitů a učinila je vnímavé vůči evangeliu. V době, kdy služebníci vyprávěli Lamonimu o Ammonových hrdinských činech při odrážení záškodníků, samotný Ammon krmil ve stáji koně a sloužil králi (viz Alma 18:9-10). I my nacházíme potěšení ve službě a v dobrých skutcích. Služba obměkčuje srdce a otevírá ho, protože to je skutečně evangelium v praxi. Znám jeden sbor v Arizoně, kde se v současné době zajímají o Církev tři rodiny, a toto je přímý důsledek soucitné služby poskytnuté Pomocným sdružením. Pomocné sdružení nám poskytuje bezpočet příležitostí, jak rozvíjet čistou lásku Kristovu ve všech aspektech života a jak ji projevovat. Například schůzka pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce je skvělým prostředím pro společné učení a službu. Služba je evangelium Ježíše Krista v praxi, protože služba žehná jak dárci, tak příjemci. Hledejte prosím způsoby, jak směřovat svou službu skrze organizaci Pomocného sdružení, a uvědomte si přitom, že služba je jedním z nejefektivnějších způsobů, jak můžeme ostatním časně a duchovně žehnat. Začtvrté motivací ke všemu, co děláme, nám musí být láska. Jako sestry v Pomocném sdružení milujeme Pána, milujeme svou rodinu, milujeme život a studium a milujeme se navzájem. Když Lamoniův otec, který byl králem Lamanitů, viděl, jak upřímně Ammon miluje jeho syna, obměkčilo to jeho srdce. Ammonova láska nakonec vedla k obrácení Lamoniovy rodiny (viz Alma 20:26-27). Co se týče obrácení, udržení obrácených a aktivizace, naším největším a prvotním zájmem musí být naše vlastní rodina. Ještě jednou, Pomocné sdružení může pomoci. Sestra Elsa Bluhmová, které je 102 let, věděla, že evangelium je pravdivé. Milovala Pána. Poznala dobrého muže a provdala se za něj. Pocházel z Německa a nebyl členem Církve. Její manžel se nikdy neučil modlit. Když Elsa každý večer poklekla k posteli, vzala ho za ruku a modlila se. Po mnoha letech vstoupil do Církve a oba byli zpečetěni v chrámu. Bratr Bluhm se před smrtí stal nástrojem v rukou Božích tím, že vyhledal své německé předky. Na počátku tohoto šťastného konce stál příklad jedné neústupné, milující a spravedlivé ženy. Elsa zvala Ducha do svého domova a manželství tím, že milovala svého muže a milovala Pána. Byla věrná i plná víry, i když se občas cítila osamělá. Byla nástrojem v rukou Božích ve vlastním domově. Náš vlastní spravedlivý příklad může každé z nás připadat malý, ale svým vlivem je velký. Pro všechny lidi v okruhu svého vlivu buďte „příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě“ (1. Timoteovi 4:12). Ať ostatní cítí klid a radost, které vám přináší život podle evangelia. Pozvěte přátele jiného vyznání nebo méně aktivní členy k sobě na rodinný domácí večer. Přiveďte je na shromáždění a buďte jim příkladem v uctivosti. Ať vidí, že se vyhýbáte filmům nebo televizním pořadům nebo internetovým stránkám, které by odehnaly Ducha a tak nás učinily méně efektivními nástroji. President Hinckley nás opakovaně žádal, abychom se stali lepšími misionáři, a starší M. Russell Ballard z kvora dvanácti apoštolů naznačil, že má-li misionářský program Církve dosáhnout všeho, čeho musí dosáhnout, musíme se jako sestry do tohoto úsilí zapojit. Nepotřebujeme nový program, který by nás podnítil -- potřebujeme jen přijmout za své přání sdílet evangelium a v našich současných programech podat pomocnou ruku novým členům a těm, kteří jsou méně aktivní. Ať sloužíme jako navštěvující učitelka nebo plánujeme schůzky pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce nebo učíme v Primárkách děti nebo vedeme mládež, můžeme nalézt způsoby, jak podat pomocnou ruku těm, kteří jsou noví ve víře nebo jejichž víra ochabla, nebo těm, kteří pravdu ještě nenašli. Můžeme být nástrojem, který pomůže shromažďovat Pánovy ovce zpět do stáda. Vím, že můžeme. Vím, že to můžeme udělat. Přinesly jsme teplo desítkám tisíců lidí po celém světě našimi podomácku vyrobenými pokrývkami. Projevily jsme ochotu sloužit a dávat a milovat. Najděme nyní způsoby, jak dát dar evangelia těm, kteří potřebují duchovní teplo. Až se dnes večer vrátíte domů, udělejte si prosím chvíli čas a napište si dojmy, které vám dnes večer přicházejí do srdce. Přemýšlejte prosím o konkrétních způsobech, jak můžete být nástrojem v Božích rukou. Zamyslete se nad požehnáními, která vás za vaši poslušnost čekají v tomto životě a po celou věčnost. A doplňte prosím své jméno do tohoto verše z písem a poznejte z celé duše, že vás Bůh miluje: Jest to má vůle, abys nadále v pokorném duchu kázala pro Sion a mne před světem vyznávala a já tě ponesu jako na orlích perutích a přineseš slávu a čest sobě a mému jménu (NaS 124:18). Vím, že evangelium je pravdivé. Vím, že toto dílo je Pánovo. Vím, že Ježíš je Kristus a že dnes máme na zemi skutečného proroka. Sladké je toto dílo. O tom pokorně vydávám svědectví ve jménu našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista, amen.