President Gordon B. Hinckley
„Neznám žádný lepší způsob, jak reagovat na tyto špinavé praktiky, kterým čelí naši mladí lidé, než když je matka učí s láskou a s důrazným varováním.“
Stačilo by mi, kdybych právě teď toto shromáždění ukončil. Dostalo se nám skvělého ponaučení. Chválím členky předsednictva za jejich znamenitá slova. Měly byste vědět, že si dělaly starosti, modlily se a prosily Pána, aby jim pomohl s přípravou proslovů a s jejich přednesením. Jsme vám všichni zavázáni, sestro Smootová, sestro Jensenová a sestro Dewová. Odvedly jste skvělou práci.
Považuji za vzácnou příležitost, že k vám mohu hovořit. Neexistuje žádné jiné shromáždění, jako je toto. Promlouváme z Tabernaclu na Chrámovém náměstí v Salt Lake City. Slyšíte nás však téměř všude. Shromáždily jste se ve Spojených státech a v Kanadě, v zemích Evropy, v Mexiku, ve Střední Americe a v Jižní Americe. Jste sjednoceny na tomto velkém shromáždění, i když se nalézáte v Asii, v jižním Pacifiku nebo v jiných vzdálených zemích.
Vy všechny smýšlíte v srdci stejně. Shromáždily jste se, protože milujete Pána. Máte svědectví a jste přesvědčeny o tom, že skutečně žije. Modlíte se k Otci v Ježíšově jménu. Rozumíte tomu, jak účinná je modlitba. Jste manželky a matky. Jste vdovy a svobodné matky, které nesou velmi těžké břímě. Jste nedávno vdané ženy a jste ženy, které se nevdaly. Tvoříte ohromný zástup žen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Patříte do této úžasné organizace, ve které je vás více než čtyři miliony. Nikdo nemůže spočítat, jak ohromnou silou ve věci dobra můžete být. Pečujete o rodinný krb. Jste hospodyněmi ve svém domově. Spolu se sestrou Dewovou vás vyzývám, abyste stály zpříma a byly silné v obraně oněch skvělých ctností, které jsou páteří pokroku naší společnosti. Pokud jste sjednoceny, vaše moc nezná mezí. Můžete dosáhnout čehokoli, co si přejete. A jak velmi, velmi je vás potřeba ve světě, ve kterém se hodnoty rozpadají a ve kterém se zdá, že protivník dosáhl tak velké nadvlády!
Velmi si vás vážím a obdivuji vás, mladé ženy, které jste vstoupily do tohoto sdružení teprve nedávno. Většinou jste obstály v bouřích, které kolem vás zuří ve vašem mládí. Uchovaly jste se neposkvrněné světem. Vyvarovaly jste se skvrn nespravedlivosti. Jste skutečným výkvětem spořádané, dospívající mládeže Církve. Došly jste tak daleko čisté, krásné a ctnostné! Co nejsrdečněji vás chválím.
Chválím vás, ženy, které jste svobodné. Poznaly jste mnohé z toho, co obnáší samota. Poznaly jste úzkost, obavy a zoufalé očekávání. Nedopustily jste však, aby vás to přemohlo. Šly jste dál životem a přitom jste se staly významným a úžasným přínosem. Bůh vám žehnej, mé drahé sestry a přítelkyně.
Dnes večer nemohu hovořit přímo k vám všem. Vybral jsem si jednu skupinu z tohoto ohromného společenství a to vás, matky. Mohl bych zahrnout i ty, které se stanou matkami. Jako matky jste vykonaly něco nádherného. Porodily jste děti a vychovaly jste je. Vstoupily jste do partnerství s naším Otcem na nebesích a daly jste Jeho synům a dcerám možnost prožít smrtelnost. Jsou to Jeho děti a jsou to vaše děti, tělo vašeho těla, a On vás za ně činí zodpovědnými. Měly jste z nich radost a v mnoha případech jste se kvůli nim trápily. Přinesly vám štěstí jako nikdo jiný. Přinesly vám bolest jako nikdo jiný.
Všeobecně řečeno jste při jejich výchově vykonaly úžasnou práci. Mnohokrát jsem řekl, že věřím, že máme tu nejlepší generaci mladých lidí, jakou kdy tato Církev poznala. Jsou vzdělanější; jsou lépe motivováni; znají písma; žijí podle Slova moudrosti; platí desátek; modlí se. Snaží se dělat to, co je správné. Jsou bystří a schopní, čistí a svěží, atraktivní a chytří. Co do počtu je jich velmi mnoho. Více, než kdykoli předtím, jich chodí na misii. Více jich uzavírá sňatek v chrámu. Vědí, co evangelium znamená, snaží se podle něj žít a vzhlížejí přitom k Pánu, aby získali Jeho vedení a pomoc.
S politováním však musím říci, že tolik našich mladých lidí odpadá. Zkoušejí jednu hloupost za druhou, aniž by je to očividně uspokojovalo, až spadnou do jámy, ze které se nemohou dostat. Mezi nimi jsou i některé naše děti a vy, matky, nesete břímě trápení, které toto přináší. Jsou to vaši synové a dcery. A tak se dnes večer na vás obracím s prosbou, v naději, že vám snad pomohu.
V některých případech je možná příliš pozdě, ale ve většině případů máte ještě možnost, abyste je usměrňovaly a přesvědčovaly, abyste je s láskou učily, abyste je vedly po plodných a úrodných cestách, stranou od slepých uliček, které nepřinášejí nic dobrého.
Na tomto světě pro vás není nic dražšího než vaše děti. Až zestárnete a zbělejí vám vlasy a tělo se unaví, až budete mít sklon k tomu, abyste sedávaly v houpacím křesle a meditovaly o životě, nebude nic důležitější než otázka, jak se vaše děti vyvedly. Nebude to otázka peněz, které jste vydělaly. Nebude to otázka aut, která jste vlastnily. Nebude to otázka prostorného domu, ve kterém bydlíte. Ona palčivá otázka, která vám bude znovu a znovu probíhat myslí, bude znít: Jak uspěly mé děti v životě?
Pokud odpověď zní, že byly úspěšné, pak bude vaše štěstí úplné. Pokud byly méně než úspěšné, nic jiného nemůže vynahradit vaši ztrátu.
Obracím se na vás s prosbou, mé drahé sestry. Sedněte si a v klidu sečtěte „má dáti“ a „dal“ své mateřské role. Není příliš pozdě. Když všechno ostatní selže, modlitba a slíbená pomoc Páně vám pomůže ve vašich zkouškách. Nic však neodkládejte. Začněte ihned, ať je vašemu dítěti šest nebo šestnáct.
Bylo mi řečeno, že nedávno se v této oblasti konala velká akce, která přilákala 10 000 mladých lidí. Jsem přesvědčen, že někteří z nich byli naši mladí lidé.
Zprávy uvádějí, že to, co probíhalo na zábavě onoho večera, bylo obscénní a špatné. Bylo to odporné a ponižující. Představovalo to ty nejhanebnější aspekty života. Nebylo na tom nic krásného. Nebylo to nic jiného než ošklivost a nemravnost. Byla to špína v nejhorší formě.
Tito mladí lidé zaplatili za vstupné od 35 do 50 dolarů. V mnoha případech tyto peníze pocházely od jejich rodičů. Něco podobného se stává všude ve světě. Někteří vaši synové a dcery umožňují pořadatelům takové špíny, aby díky těmto hříšným aktivitách prosperovali.
Minulou neděli byl v novinách Deseret News podrobný článek o drogových večírcích, kterým se říká rave. Konají se od 3.00 do 7.30 hodin v neděli ráno. Na nich mladí muži a ženy, kterým je téměř nebo jen málo přes dvacet let, tančí v tepujícím rytmu takzvané hudby, která se valí z mnoha reproduktorů. „Někteří na sobě mají křiklavě barevné korálky; jiní mávají svítícími pruty. Někteří mají v ústech dudlíky a jiní mají roušky.“ (Deseret News, 17 Sept. 2000, B1.)
Drogy se stěhují od prodejců k uživatelům v ceně od 20 do 25 dolarů za jednu dávku.
Neznám žádný lepší způsob, jak reagovat na tyto špinavé praktiky, kterým čelí naši mladí lidé, než když je matka učí s láskou a s důrazným varováním. Ano, lze počítat s neúspěchy. Lze počítat se zklamáním, které zlomí vaše srdce. Lze počítat s tragédiemi, bezútěšnými a beznadějnými tragédiemi. Pokud však tento proces začal včas a pokračuje i nadále, dostaví se ve většině případů úspěch, štěstí, láska a velká vděčnost. Když předtím, než odběhnete do práce, otevřete peněženku a dáte z ní synovi nebo dceři peníze, ničeho tím nedosáhnete. Může to pouze vést k horším praktikám.
Dávno pronesené přísloví praví: „Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.“ (Přísl. 22:6.)
Jiné moudré rčení zní: „Jak se proutek ohýbá, tak se bude sklánět strom.“ (Alexander Pope, Moral Essays, vol. 2 of The Works of Alexander Pope, Esq., „Epistle I: To Sir Richard Temple, Lord Cobham“ [1776], 119; line 150.)
Učte své děti, když jsou velmi malé a mladé, a nikdy nepřestaňte. Dokud bydlí s vámi doma, učiňte je středem svého zájmu. Dovolím si dnes večer navrhnout několik věcí, kterým byste je mohly učit. Tento seznam není úplný. Můžete k němu přidat další položky.
Učte je vyhledávat dobré přátele. Budou mít přátele, dobré nebo špatné. Tito přátelé budou mít velký vliv na jejich život. Je důležité, aby se cvičily v toleranci ke všem lidem, je však důležitější, aby se obklopily těmi, kteří mají podobné názory, kteří jim pomohou rozvíjet to nejlepší, co se v nich skrývá. Jinak se mohou nakazit tím, jak se chovají okolní lidé.
Nikdy jsem nezapomněl na příběh, který u tohoto řečnického pultu v Tabernaclu vyprávěl starší Robert Harbertson. Vyprávěl o jednom indiánském chlapci, který vylezl na vysokou horu. Nahoře bylo chladno. U nohou se mu objevil had -- chřestýš. Hadovi byla zima, a tak snažně prosil mladíka, aby ho zdvihl a vzal ho dolů, kde bylo teplo.
Indiánský chlapec naslouchal hadovu přesvědčování. Souhlasil. Vzal hada do náručí, přikryl ho svou košilí a snesl ho z hory dolů, kde bylo teplo. Tam ho opatrně položil do trávy. Když se had zahřál, vztyčil se a uštkl chlapce svými jedovatými zuby.
Chlapec proklínal hada za to, že jeho laskavost odměnil tím, že ho uštkl. Had odpověděl: „Však jsi věděl, co jsem zač, když jsi mě zvedl.“ („Restoration of the Aaronic Priesthood“, Ensign, July 1989, 77.)
Varujte své děti před těmi, kteří mají jedovaté zuby, kteří je budou svádět, kteří je oklamou úlisnými slovy a pak je zraní a dost možná i zničí.
Učte je tomu, jakou cenu má vzdělání: „Sláva Boží jest inteligence, jinými slovy světlo a pravda.“ (NaS 93:36.)
Na lidech této Církve spočívá Pánovo nařízení, aby se vzdělávali. Vzdělání požehná jejich život nyní i během všech následujících let.
Jednou večer jsem v televizi s velkým zájmem sledoval příběh jakési rodiny ze středozápadu Spojených států. Tuto rodinu tvořili otec, matka, tři synové a jedna dcera.
Když se tento otec a matka vzali, rozhodli se udělat vše, co bude v jejich silách, aby pro své děti zajistili to nejlepší vzdělání.
Domov, ve kterém bydleli, byl skromný. Žili skromně. Své děti však živili znalostmi. Každé z nich dosáhlo pozoruhodného úspěchu. Každé z nich bylo velmi vzdělané. Jedno se stalo rektorem univerzity; další se staly vedoucími velkých obchodních společností. Byli to lidé úspěšní v každém ohledu.
Učte děti, aby si vážily svého těla. Mezi mladými lidmi se rozmáhá praxe nechat si na těle udělat tetování nebo piercing. Přijde doba, kdy toho budou litovat, ale to bude příliš pozdě. Písma jednoznačně prohlašují:
„Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?
Jestližeť kdo chrámu Božího poškvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.“ (1. Kor. 3:16-17.)
Je smutné a politováníhodné, že někteří mladí muži a ženy mají potetované tělo. Co si myslí, že tímto bolestivým zákrokem získají? Je na tom, když si někdo nechá do kůže vytetovat nehezké, takzvané umělecké dílo, které mu vydrží celý život až do stáří a do smrti, něco, co je „ctnostné a krásné, co se těší dobré pověsti nebo je chvályhodné“? (Čl. v. 1:13.) Musíte jim říkat, aby se tomu vyhýbali. Musíte je upozorňovat, aby se toho vyvarovali. Přijde doba, kdy toho budou litovat, avšak této trvalé připomínce své hlouposti neuniknou jinak, než pomocí dalšího nákladného a bolestivého zákroku.
Říkám, že je nevzhledné, a přesto běžné, vidět mladé muže s ušima propíchnutýma náušnicemi, ne pouze jedním párem náušnic, ale i několika.
Nemají žádnou úctu k tomu, jak vypadají. Domnívají se, že když se takto zdobí, vypadají inteligentně nebo přitažlivě?
Já říkám, že to není ozdoba. Je to zošklivení toho, co bývalo přitažlivé. Nechávají si propichovat nejen uši, ale i jiné části těla, dokonce i jazyk. To je absurdní.
My, členové Prvního předsednictva a Rady Dvanácti, jsme k tomuto zaujali stanovisko. Cituji: „Církev neschvaluje tetování. Také neschvaluje propichování těla k jiným než lékařským účelům, ačkoli nezaujímá žádné stanovisko k nepatrnému propichování uší pro jeden pár náušnic u žen.“
Učte své syny a dcery, aby se vyvarovali drog jako moru. Používání těchto narkotik je zničí. Nemohou takto zneužívat své tělo, nemohou takto v sobě vytvářet zvrácené a zotročující chutě, aniž by utrpěli nevyčíslitelné škody. Jeden návyk přitahuje další, až se nakonec oběť v mnoha případech ocitá ve stavu naprosté bezmocnosti, ztráty veškeré sebekontroly a s návykem, který nelze překonat.
Nedávný televizní pořad ukázal, že 20 % mladých lidí, kteří jsou drogově závislí, dostali drogy poprvé od svých rodičů. Co se to s lidmi děje? Užívání drog vede do slepé uličky. Člověka to nevede nikam jinam než ke ztrátě sebekontroly, ke ztrátě sebeúcty a k sebezničení. Učte své děti, aby se jich vyvarovaly jako ošklivé nemoci. Pěstujte v nich naprostý odpor k těmto věcem.
Učte je, aby byly čestné. Věznice po celém světě jsou plné lidí, které malé nečestnosti vedly k tomu, že se začali dopouštět zločinnosti. Malá lež velmi často vede k větší lži. Malá krádež velmi často vede k větší krádeži. A zanedlouho je člověk zapleten do sítě, ze které se nemůže sám vyprostit. Široká cesta vedoucí do vězení začíná úzkou a přitažlivou pěšinkou.
Učte je, aby byly ctnostné. Učte mladé muže, aby si vážili mladých žen jako dcer Božích, které jsou obdarovány něčím velmi drahocenným a krásným. Učte své dcery, aby si vážily mladých mužů, chlapců, kteří mají kněžství, chlapců, kteří se mají povznést nad nevkusné zlovolnosti světa a kteří tak činí.
Učte je, aby se modlily. Nikdo z nás není dost moudrý na to, aby vše zvládl sám. K tomu, abychom dospěli k rozhodnutím, která jsou v našem životě tak nesmírně důležitá, potřebujeme pomoc, moudrost a vedení Všemohoucího. Neexistuje žádná náhražka za modlitbu. Neexistuje žádný lepší zdroj.
Mé drahé matky, to, co jsem zde zmínil, není samozřejmě nic nového. Jsou to záležitosti tak staré jako Adam a Eva. Ve svých příčinách a důsledcích jsou však tak spolehlivé, jako že ráno vyjde slunce. A tento seznam není úplný.
Ačkoli existuje mnoho věcí, kterých se máme vyvarovat, můžeme si přesto užít spousty zábavy a radosti. S dobrými přáteli můžeme prožít mnoho šťastných chvil. Nemusejí být žádní puritáni. Mohou se skvěle bavit a již dokázali, že to umějí.
Bůh vám žehnej, drahé přítelkyně. Neprodávejte své dědictví za nějakou nicotnost povrchní hodnoty. Nechť je vaším prvořadým zájmem váš domov. Děťátko, které nyní chováte v náručí, vyroste rychle jako východy a západy slunce ubíhajících dní. Doufám, že až vaše dítě vyroste, nebudete muset zvolat jako král Lear: „Oč krutější než hadí zub je mít nevděčné dítě!“ (Král Lear, I, iv, 312.) Spíše doufám, že budete mít všechny důvody k tomu, abyste na své děti byly hrdé, abyste je milovaly, abyste v ně měly důvěru, abyste je viděly vyrůstat ve spravedlivosti a ctnosti před Pánem, abyste je viděly stávat se užitečnými a produktivními členy společnosti. Pokud se po tom všem, co jste vykonaly, vyskytne příležitostný neúspěch, můžete si přesto říci: „Alespoň jsem se snažila ze všech sil, jak nejlépe jsem mohla. Snažila jsem se, jak to jen nejlépe šlo podle mých znalostí. Nedovolila jsem, aby cokoli stálo v cestě mé mateřské roli.“ Za těchto okolností bude neúspěchů málo.
Abyste si nemyslely, že veškerou tuto zodpovědnost vkládám na vás, mohu říci, že mám v úmyslu hovořit o těchto záležitostech k otcům na generálním shromáždění nositelů kněžství, které se koná za dva týdny.
Kéž na vás spočívá požehnání nebes, mé drahé sestry. Kéž nebudete měnit něco, co má dnes pomíjivou hodnotu, za to, co má větší cenu pro vaše syny a dcery, chlapce a dívky, mladé muže a ženy, za jejichž výchovu máte zodpovědnost, které se nemůžete vyhnout.
Kéž ctnost života vašich dětí posvěcuje vaše stáří. Kéž budete pohnuti k tomu, abyste jako Jan s vděčností zvolaly: „Nemámť větší radosti, než abych slyšel, že [moje děti] chodí v upřímnosti.“ (3. Jan. 1:4.) O to se modlím, a modlím se naléhavě, v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.
Previous