Zapišme si zásady evangelia do srdce Starší Walter F. González Sedmdesátník „Znalost sama nestaèí. Musíme vìnovat èas tomu, abychom tyto zásady používali ve svém životì.“ Angliètina je jazykem znovuzøízení a pøi tomto zasedání konference angliètina pronášená s pøízvukem symbolizuje rùst Církve po celém svìtì. Jsem z Jižní Ameriky, kde Církev prošla ohromným rùstem. Když jsem pøed tøiceti roky vstoupil do Církve, mìli jsme 108 000 èlenù a 6 kùlù. V té dobì jsme na našem kontinentu nemìli žádný chrám. Nyní máme 2 600 000 èlenù a 557 kùlù. V provozu je jedenáct chrámù a dva další se stavìjí. Nefi, syn Lehiùv, øekl: „Avšak já, Nefi, jsem psal, co jsem napsal, a já to pokládám za velmi cenné, hlavnì pro mùj lid. Nebo se za dne zaò neustále modlím a moje slzy proò za noci svlažují moji podušku.“ (2. Nefi 33:3.) Tento upøímný pláè je zodpovìdìn v naší dobì skrze Knihu Mormon. Nefi se modlil, aby slova, která „napsal ve slabosti, [byla pro nás] uèinìna silnými, nebo jim bude jimi dán podnìt k tomu, aby èinili dobro; podávají jim vìdomost o jejich otcích; a promlouvají o Ježíši a pohnou je k tomu, aby v Nìho vìøili a vytrvali až do konce, což jest život vìèný.“ (2. Nefi 33:4.) Vidím, jak nauka a zásady evangelia vedou stále více èlenù v Jižní Americe. Naším úkolem jak v Jižní Americe, tak všude jinde, je i nadále vyhledávat zásady, které se nalézají v písmech a v uèení prorokù, a zapisovat si je „ne èernidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.“ (2. Kor. 3:3.) Takové utvrzení zásad evangelia vyžaduje èas. Èas vyžaduje uèení se pravdám evangelia i jejich používání v našem životì. Pro vìtšinu jihoamerických èlenù uèení se evangeliu zaèíná tím, že vìnujeme èas vyslechnutí diskusí a svìdectví misionáøù. Vìnovali jsme èas tomu, abychom naslouchali, a nyní nemùžeme než pociovat hlubokou vdìènost misionáøùm, kteøí sloužili v našich zemích. A nejsme hluboce vdìèni pouze misionáøùm, ale i rodinám, ze kterých pocházejí. (Nyní tisíce Jihoamerièanù posílají vlastní dìti, aby sloužily na misii a sdílely radostné zvìsti znovuzøízeného evangelia.) Ti z nás, kteøí jsme èleny Církve v první generaci, také cítíme velkou vdìènost za své rodièe -- neèleny, kteøí vìnovali èas tomu, aby nás uèili spravedlivým zásadám, které nás pøipravily na rozpoznání a pøivítaní poselství evangelia. Misionáøi zahájili úkol uèit se nauce a zásadám evangelia, avšak uchovávání si evangelia v srdci je trvalý úkol, který vyžaduje èas. Znalost sama nestaèí. Musíme vìnovat èas tomu, abychom tyto zásady používali ve svém životì. Napøíklad Nefi vìdìl, že Pán odpovídá na naše modlitby. Pøed staletími tuto znalost použil a tím pøinesl velká požehnání nám v dnešní dobì. Èteme-li pozornì, vidíme, že se Nefi modlil s velkou vírou k Bohu, protože vìdìl, že Bùh jeho „pláè“ uslyší (viz 2. Nefi 33:3). Jak vdìèni jsme za to, že Nefi vìnoval èas tomu, aby svou znalost použil! Jak vdìèni jsme za to, že si Nefi tuto znalost zapsal do srdce ne „èernidlem, ale Duchem Boha živého“! Podobnì jako vzdìlanost i uèednictví vyžaduje èas. Nìkdy si uvìdomujeme, že je nìjaká zásada pravdivá, ale nezmìníme své priority, abychom si udìlali èas a podle této zásady žili. Když tak èiníme, unikají nám cenné pøíležitosti k rozvoji zmìny srdce, jak nás tomu uèí Duch Svatý. Uvažujte na okamžik o pøíkladu Enose, který odkládal použití znalosti, kterou obdržel od svého otce. Nakonec vìnoval èas tomu, aby podle této znalosti žil, a díky tomu, že tak uèinil, obdrželi jsme mnoho požehnání. Enos nám øíká, že když šel do lesa, aby lovil zvìø, uèení jeho otce o vìèném životì a radosti svatých se dotklo jeho srdce, a proto se rozhodl vìnovat èas modlitbì (viz Enos 1:3-4). V božské odpovìdi na jeho modlitbu uzavøel Pán s Enosem smlouvu, že ve vlastní pøíhodné dobì pøinese Lamanitùm záznamy (viz Enos 1:16). Bùh odpovídá na naše modlitby. Enos vzal tuto zásadu z kamenných desek a zapsal si ji na masité desky svého srdce a tak získal vyšší úroveò znalosti. To pøineslo požehnání jemu i nám v této dispensaci. Našim dobrým úmyslùm vìnovat èas uèení se zásadám evangelia a zejména podle nich žít se staví do cesty mnoho vìcí. Napøíklad hojnost informací o jakémkoli konkrétním pøedmìtu, která pøichází z rùzných médií, mùže být ohromující. Taková hojnost informací mùže zpùsobit, že nìkteøí „vždycky se uèí, ale nikdy ku poznání pravdy pøijíti nemohou“. (2. Tim. 3:7.) Každý z nás mùže zhodnotit sám sebe, rozhodnout, které vìci nám brání v tom, abychom vìnovali èas žití podle nìjaké zásady evangelia, potom èinit pokání a podniknout všechna potøebná opatøení tak, abychom mohli mít èas na používání oné zásady evangelia v životì. Uèiníme-li tak, Pán slíbil, že naše porozumìní jeho pravdám se bude prohlubovat, stejnì jako Enosovo. Spasitel prohlásil: „Bude-li kdo chtíti vùli jeho èiniti, ten bude umìti rozeznati, jest-li to uèení z Boha, èili [zda] mluvím já sám od sebe.“ (Jan 7:17.) Udìlat si v životì èas na uèení se, pøemítání a zejména na používání zásad evangelia nám pøinese radost a klid, které pøicházejí od Ducha. Církev v Jižní Americe i v jiných èástech svìta bude i nadále kvést, protože více a více èlenù bude i nadále zapisovat zásady evangelia nikoli èernidlem, ale Duchem Svatým, ne na kamenné desky, ale na masité desky svého srdce. Vydávám svìdectví o tom, že budeme-li vìnovat èas tomu, abychom pravdy z písem zaèlenili do svého života, mohou se rozvinout od intelektuálního porozumìní k tomu, abychom se stali podobnými Kristu. Vím, že Spasitel je žijící Kristus. O tìchto vìcech svìdèím ve jménu Ježíše Krista, amen.