Jako zahrada svlažená Starší Jeffrey R. Holland Kvorum dvanácti apoštolù „Máme . . . platit [desátky a obìti] jako osobní vyjádøení lásky ke štìdrému a milosrdnému Otci na nebesích.“ Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnù se jistì a vytrvale rozšiøuje po celé zemi. Slovy Danielovými pøedstavuje kámen, který byl vytržen z hory bez pomoci rukou.1Izaiáš popsal to, co vidìl, slovy: podivuhodné dílo a zázrak.2Je to skuteènì zázrak! Znovuzøízení evangelia Ježíše Krista je plné zázrakù, zjevení a rozmanitých božských projevù. Mnohé z nich se staly bìhem našeho života. Až do mých 17 let, nikde mimo území Severní Ameriky, neexistoval žádný kùl Sionu. Nyní je na tìchto vzdálených kontinentech a na moøských ostrovech více než 1000 kùlù. Nyní máme 125 chrámù, které jsou buï v provozu, nebo jejichž stavba byla oznámena, z nichž více než polovina (64) se nachází mimo území Spojených státù. Bylo mi témìø 16 let, než byl postaven první chrám mimo území státù a provincií USA a Kanady. Bìhem svého života jsme byli svìdky zjevení, které rozšíøilo knìžství na všechny zpùsobilé muže pøíslušného vìku, požehnání, které urychlilo toto dílo v mnoha èástech svìta. Bìhem svého života jsme byli svìdky vydání našich písem, celých nebo jejich èástí, v témìø 100 jazycích. Bìhem svého života jsme byli svìdky dlouho oèekávaného vytvoøení kvor sedmdesátníkù složených ze skvìlých mužù, kteøí pocházejí z mnoha národù a kteøí jsou pak posíláni sloužit do mnoha národù. Zcela nedávno president Hinckley oznámil založení Stálého vzdìlávacího fondu, který mùže požehnat mnohé, nakonec i v tìch nejvzdálenìjších místech na zemi. A tak proces zmezinárodnìní Církve pokraèuje dál. Uvádím tento struèný výèet, abych se zamìøil na další zázrak, další zjevení, chcete-li, které je možná všeobecným èlenstvem Církve pøehlíženo. Do jisté míry bylo zámìrem, aby probìhlo bez povšimnutí veøejnosti. Mám na mysli rozhodnutí, které uèinili bratøí pøed více než deseti lety a kterým zastavili vybírání financí na zvláštní projekty nebo závazné shromažïování finanèních prostøedkù mezi èleny Církve doma èi v zahranièí. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí bylo uèinìno bìhem onoho mezinárodního rùstu, který jsem právì popsal, jak mohlo být proveditelné po finanèní stránce? Jak jsme se mìli dostat do stále vzdálenìjších míst, když jsme v témže okamžiku pøerušili výbìr všech dodateèných finanèních prostøedkù od našich lidí? Logický úsudek by v této situaci velel uèinit pøesný opak. Jak to bylo provedeno? Øeknu vám jak -- bylo to provedeno s upøímnou vírou na stranì pøedsedajících bratøí, že i ten nejnovìji pokøtìný èlen Církve bude ctít Pánovu zásadu desátku a dobrovolné obìti a že oddanost této božské zásadì nás dovede k úspìchu. Nebyl jsem èlenem kvora dvanácti, když bylo uèinìno toto významné rozhodnutí, ale dokáži si pøedstavit diskuse, které probíhaly, a skutek víry, který byl požadován od pøedsedajících rad Církve. Co kdyby bratøí pøestali požadovat výbìr dodateèných finanèních prostøedkù a Svatí by neplatili desátek a obìti, co pak? Pokud vím, touto myšlenkou se nikdy vážnì nezabývali. Bratøí uèinili tento krok s vírou -- s vírou v Boha, s vírou ve zjevenou zásadu, s vírou v nás. Ani jednou se neohlédli zpìt. Byl to velkolepý (i když témìø nepovšimnutý) den v dospívání Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnù. Abychom však mohli ctít toto rozhodnutí, musíme být jako jednotliví èlenové Církve stejnou mìrou dospìlí. Dovolte mi proto, abych uvedl pìt dùvodù, proè máme my všichni, bohatí èi chudí, dlouholetí èlenové èi novì obrácení, vìrnì platit desátky a obìti. Zaprvé uèiòte tak kvùli svým dìtem a vnouèatùm, nastupující generaci, která by dnes mohla, nejsme-li opatrní, vyrùstat v Církvi s absolutnì žádným vìdomím o tom, jak jsou pro nì zajištìny chrámy, kaple, budovy semináøe a spoleèenské aktivity. Uète své dìti, že mnohá požehnání Církve jsou jim k dispozici díky tomu, že vy a ony odevzdávají Církvi desátky a obìti. Uète je, že tato požehnání by se nemohla uskuteènit prakticky žádným jiným zpùsobem. Pak s sebou vezmìte dìti na koneèné vyrovnání desátku, stejnì jako to pøed nìkolika lety uèinil otec vnuka presidenta Howarda W. Huntera. Bìhem této schùzky biskup projevil své potìšení nad tím, že mladý bratr Hunter chce platit plný desátek. Když od chlapce pøijímal mince, zeptal se ho, zda si myslí, že evangelium je pravdivé. Když tento sedmiletý chlapec odevzdával svùj plný desátek èítající 14 centù, odvìtil, že evangelium je nejspíš pravdivé, ale že „stojí pìknou spoustu penìz“.3Nuže, budovy, programy a materiály, o kterých jsem se zmínil, skuteènì stojí peníze. Je dùležité, aby se této dùležité skuteènosti naše dìti nauèily, když jsou malé. Zadruhé plate desátek, abyste uplatòovali právo na požehnání, která jsou slíbena tìm, kdož tak èiní. „Zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupù, nezotvírám-li vám prùduchù nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.“4Poté, co Mary Fielding Smithová ztratila svého manžela, který zemøel jako muèedník poblíž Nauvoo, a vypravila se na západ s pìti osiøelými dìtmi, nepøestala ani v chudobì platit desátek. Když jednou nìkdo v kanceláøi, kde se odevzdával desátek, nevhodnì naznaèil, že by nemìla odevzdávat desetinu z jediných brambor, které toho roku dokázala vypìstovat, zvolala na tohoto muže: „Williame, mìl by ses stydìt! Chtìl bys mnì odepøít požehnání? Kdybych neplatila desátek, mohla bych oèekávat, že Pán ode mì odejme svá požehnání. Platím desátek nejen proto, že je to Boží zákon, ale protože za to oèekávám požehnání. [Požehnání potøebuji.] Tím, že dodržuji tento zákon a další, oèekávám, že … budu schopna zaopatøit rodinu.“5 Nemohu uvést všechny zpùsoby, kterými získáte požehnání za poslušnost této zásady, avšak svìdèím o tom, že mnohá pøijdou duchovní formou, která dalece pøesahuje požehnání ekonomická. Bìhem svého životì jsem napøíklad zažil naplnìní Božího zaslíbení, že Bùh pøimluví „pro [nás] tomu, což zžírá“.6Toto požehnání ochrany pøed zlem bylo vylito na mì a na mé milované v míøe, která pøesahuje veškerou mou schopnost náležitì ho docenit. Vìøím však, že této božské ochrany se nám dostalo alespoò zèásti díky tomu, že jsme se jako jednotlivci i jako rodina rozhodli platit desátek. Zatøetí, berte placení desátku jako prohlášení, že vlastnictví hmotných statkù a hromadìní svìtského bohatství nepøedstavuje nejvyšší cíl vašeho bytí. Nedávno mi jeden mladý manžel a otec, který žije ze studentského rozpoètu, øekl: „Pravdìpodobnì nejklíèovìjší momenty v životì Svatých posledních dnù pøicházejí ve chvílích, kdy musíme plavat proti hlavnímu proudu kultury, ve které žijeme. Jedním z takových momentù je placení desátku. Ve svìtì, který klade dùraz na hmotný majetek a živí nedùvìru vùèi komukoli nebo èemukoli, co si èiní nárok na naše peníze, se zbavujeme tohoto pohroužení do sebe tím, že dáváme dobrovolnì, s dùvìrou a štìdøe. Tímto jednáním dáváme ve skuteènosti najevo, že jsme jiní, že jsme Božím zvláštním lidem. Ve spoleènosti, která øíká, že peníze jsou nejdùležitìjší hodnotou, dùraznì prohlašujeme, že tomu tak není.“7 President Spencer W. Kimball jednou hovoøil o muži, který si zakládal na svých rozsáhlých pozemcích a mimoøádném majetku -- na lesích a vinicích, stádech a polích, rybnících a staveních a bohatství všeho druhu. Zakládal si na tomto bohatství, avšak do konce života nebyl ochoten platit z nìho desátek ani pøiznat, že jsou to dary od Boha. President Kimball, který pak hovoøil na pohøbu tohoto muže, poznamenal, že tento pozemkový magnát byl uložen k odpoèinku do malého podlouhlého kousku zemì, jehož rozmìry „odpovídaly délce muže vyšší postavy a šíøce muže silného vzrùstu“.8Na vìènì kladenou otázku: „Kolik toho po sobì zanechal?“ si buïte jisti, že odpovìï bude vždy znít: „Všechno.“ A tak bychom si radìji mìli ukládat bohatství v nebi, kde slova jako statek, dìdictví, odkaz a závì nejsou spojena s danìmi, ale s duchovními naukami.9 Zaètvrté plate desátek a obìti, abyste byli èestní a bezúhonní, protože pøedstavují dlužnou èástku, která právoplatnì náleží Bohu. Dozajista jedním z nejpronikavìjších veršù v celých písmech je Jehovova mocná otázka: „Loupiti-liž má èlovìk Boha?“ A my se ptáme: „V èem tì loupíme?“ A On odpovídá: „V desátcích a obìtech.“10 Placení desátku není symbolický dar, který s jistou dobroèinností odevzdáváme Bohu. Placení desátku pøedstavuje vyrovnávání dluhu. Starší James E. Talmage jednou toto popsal jako smlouvu mezi námi a Pánem. Pøedstavoval si, jak Pán øíká: „,Budeš na tomto svìtì potøebovat mnoho vìcí -- jídlo, obleèení a pøístøeší pro svou rodinu, . . . obvyklé pohodlí života. . . Budeš mít prostøedky k dosažení tìchto vìcí, avšak pamatuj na to, že jsou mé a já požaduji placení nájemného z toho, co jsem vložil do tvých rukou. Tvùj život však nebude jeden stálý pøírùstek . . . [a tak] místo toho, co dìlají pozemští domácí -- kteøí vyžadují, . . . abys platil pøedem, a je tvá pøízeò osudu nebo . . . vyhlídka jakákoli -- ty mnì budeš platit . . . [pouze] až nìco obdržíš; a budeš mnì platit podle toho, kolik obdržíš. Stane-li se, že budeš mít jeden rok hojný pøíjem, pak . . . [bude tvých 10 procent] trochu více; a stane-li se, že pøíští rok bude nuzný a tvùj pøíjem nebude takový jako døív, pak . . . [bude tvých 10 procent] ménì. . . [Za všech okolností bude tvùj desátek spravedlivý.]‘ Našli byste na zemi nìjakého domácího, který by byl ochoten uzavøít s vámi tak [spravedlivou] smlouvu?“, ptá se starší Talmage. „Když uvážím velkodušnost celé této smlouvy,“ øíká, „ . . . v srdci cítím, že bych sotva mohl vzhlédnout k . . . nebi, . . . pokud bych se snažil ošidit [Boha] o to, [co Mu právem náleží].“11 To vede k pátému dùvodu, proè platit desátek a obìti. Máme je platit jako osobní vyjádøení lásky ke štìdrému a milosrdnému Otci na nebesích. Prostøednictvím své milosti Bùh láme chléb hladovým a šatí chudé. V rùzných momentech našeho života se toto bude týkat nás všech, a ve smyslu èasném nebo duchovním. Pro každého z nás zazáøilo evangelium jako ranní svìtlo, které zahání temnotu nevìdomosti a zármutku, obav a zoufalství. V rùzných národech Jeho dìti volaly k Pánu a On jim odpovìdìl. Díky šíøení Jeho evangelia po celém svìtì Bùh ulevuje bøemenu unavených a osvobozuje ty, kteøí jsou ztrápeni. Jeho milující dobrotivost uèinila z našeho života, a jsme bohatí èi chudí, z blízka èi z daleka „[zahradu svlaženou z pramene] vod, jehož vody nevysychají“.12 Vyjadøuji hlubokou vdìènost za veškerá požehnání evangelia Ježíše Krista, zvláštì za nejvìtší dar ze všech, za pøíkladný život a usmiøující smrt Božího Jednorozeného Syna. Vím, že nebudu nikdy moci nebesùm splatit ani èásteèku tohoto dobrodiní, avšak existuje mnoho zpùsobù, kterými se musím snažit projevit svou vdìènost. Jedním z tìchto zpùsobù je placení desátkù a dobrovolných obìtí. Chci nìco vrátit, avšak za žádnou cenu nechci, aby to bylo (slovy krále Davida) nìco, co mì nic nestojí.13 Svìdèím o tom, že zásada desátku pochází od Boha a že se jí mùžeme uèit z písem, kde je popsána tak jednoduše, že nemùžeme pochybovat o její božskosti. Kéž si všichni mùžeme navždy èinit nárok na požehnání z ní vyplývající, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. Odkazy 1. Viz Dan. 2:45. 2. Viz Iz. 29:14. 3. Quoted by David B. Haight in Conference Report, Apr. 1981, 57; or Ensign, May 1981, 42. 4. Mal. 3:10. 5. Conference Report, Apr. 1900, 48. 6. Mal. 3:11. 7. Osobní korespondence. 8. Conference Report, Apr. 1968, 74. 9. Viz Mat. 6:19-21. 10. Mal 3:8. 11. The Lord’s Tenth (pamphlet, 1968), 10-11. 12. Viz Iz. 58:11; viz také Iz. 58:6-10. 13. Viz 2. Sam. 24:24.