Vdìènost Starší Steven E. Snow Sedmdesátník „Vdìènost mùžeme prohlubovat tím, že neustále pøemítáme o svých požehnáních a vzdáváme za nì díky ve svých každodenních modlitbách.“ Nìkteøí z nás, kteøí vyrùstali v jižním Utahu, hledali zamìstnání u mnoha èerpacích stanic lemujících starou dálnici Highway 91, která procházela centrem mìsta St. George. Mùj mladší bratr Paul, kterému tehdy bylo 18 let, pracoval u èerpací stanice Tom’s Service, která stála asi tøi ulice od našeho domova. Jednoho letního dne ke stanici pøijelo auto s newyorskou poznávací znaèkou a øidiè požádal o natankování auta. (Na vysvìtlenou pro vás, bratøí, kterým je ménì než tøicet let, v té dobì k vám skuteènì nìkdo pøišel a natankoval vám auto, umyl okna a zkontroloval olej.) Když Paul umýval pøední sklo, øidiè se ho zeptal, jak je to daleko do Velkého kaòonu. Paul odvìtil, že asi 270 kilometrù. „Celý život se nemohu doèkat, až uvidím Velký kaòon,“ zvolal onen muž. „Jak to tam vypadá?“ „Nevím,“ odpovìdìl Paul, „nikdy jsem tam nebyl.“ „Vy mnì chcete tvrdit,“ øekl muž, „že bydlíte 2 a pùl hodiny od jednoho ze sedmi divù svìta a vy jste tam nikdy nebyl?!“ „Pøesnì tak,“ øekl Paul. Po chvilce muž odvìtil: „Asi to chápu. Žijeme s manželkou pøes dvacet let v Manhattanu a ještì jsme nikdy nebyli u Sochy svobody.“ „Tam já jsem byl,“ øekl Paul. Není to ironické, bratøí, že èasto cestujeme mnoho kilometrù, abychom spatøili divy pøírody nebo výtvory èlovìka, a pøesto si nevšímáme krásy, kterou máme za vlastním domem? Je asi v lidské povaze hledat štìstí všude jinde. Honba za kariérou, bohatstvím a materiální odmìnou mùže zastínit náš pohled na vìc a èasto vede k nedostatku vdìènosti za hojná požehnání, kterých se nám v souèasné situaci dostává. Je pochybné lpìt na tom, proè se nám toho nedostalo více. Je však užiteèné a pokoøující lpìt na tom, proè se nám toho dostalo tolik. Jedno staré pøísloví øíká: „Spokojenost s málem je ještì vìtší bohatství.“ Pavel ve svém dopise Filipenským napsal: „Ne proto, že bych jakou nouzi mìl, toto pravím; nebo já nauèil jsem se dosti míti na tom, což mám.“ (Filipenským 4:11.) Alma pouèoval svého syna Helamana a dal mu radu, které mají všichni otcové uèit své dìti: „Taž se Pána o radu ve všem co podnikáš, pak tì povede k dobrému; ano když veèer uleháš, ulehej v Pánu, aby nad tebou bdìl ve spánku tvém; a když ráno procitneš, necha srdce tvoje je naplnìno díkem Bohu; a když budeš tyto vìci konati, budeš v den poslední povýšen.“ (Alma 37:37.) Alma øíká: „Necha srdce tvoje je naplnìno díkem Bohu.“ Pán si pøeje, abychom mu vzdávali díky. V epištole Tessalonicenským èteme: „Ze všeho díky èiòte; nebo ta jest vùle Boží v Kristu Ježíši pøi vás.“ (1. Tessalonicenským 5:18.) Jako nositelé knìžství máme neustále usilovat o to, aby se naše vdìènost prohlubovala. Vdìènost mùžeme prohlubovat tím, že neustále pøemítáme o svých požehnáních a vzdáváme za nì díky ve svých každodenních modlitbách. President David O. McKay øekl: „Mladý muž, který zavøe dveøe, zatáhne závìs a v tichosti prosí Boha o pomoc, má nejprve vylít svou duši s vdìèností za zdraví, za pøátele, za své milované, za evangelium, za projevy Boží existence. Má nejprve seèíst své dary a vyjmenovat je jeden po druhém.“ (Conference Report, Apr. 1961, 7-8.) Neustálé vyjadøování vdìènosti má být souèástí každé naší modlitby. Èasto se modlíme o konkrétní požehnání, o kterých si podle svého nedokonalého chápání myslíme, že je potøebujeme. I když Pán skuteènì odpovídá na modlitby podle své vùle, musí ho dozajista tìšit, když pronášíme pokornou modlitbu vdìènosti. Bratøí, až se budete pøíštì modlit, místo pøedkládání Pánu jedné prosby za druhou, aby pro nás nìco uèinil, zamyslete se a vyjádøete Mu díky za vše, èím nám požehnal. President Joseph F. Smith nás uèil, že „duch vdìènosti je vždy pøíjemný a uspokojující, protože s sebou nese vìdomí toho, že jsme pro druhé užiteèní; pøináší lásku a pøátelství a pøivolává božský vliv. O vdìènosti se øíká, že je pamìtí srdce.“ (Gospel Doctrine, 5th ed. [1939], 262.) V øíjnu roku 1879 byla skupina 237 Svatých posledních dnù z nìkolika malých osad z jihozápadního Utahu povolána, aby prorazila novou trasu a osídlila místo, které je dnes známé jako okres San Juan v jihovýchodním Utahu. Jejich putování mìlo trvat šest týdnù, namísto toho však trvalo témìø šest mìsícù. Jejich úsilí a hrdinské èiny jsou dobøe zdokumentovány, zvláštì zdánlivì nemožný úkol pøekroèit øeku Colorado v místì zvaném Hole-in-the-Rock. Ti, kteøí navštíví toto místo, žasnou nad tím, jak mohly kryté vozy se spøežením sjet skrze tuto úzkou proláklinu v èervené skalní stìnì kaòonu a dostat se k øece Colorado, která leží mnohem níže. Když však øeku Colorado pøekroèili, èekalo je na cestì do okresu San Juan mnoho dalších tìžkých zkoušek. Unavení a zmožení na zaèátku dubna roku 1880 narazili na svou poslední pøekážku -- na skalní høeben Comb Ridge. Comb Ridge je høeben, který je celý z pískovce a tvoøí strmou stìnu, která je témìø 300 metrù vysoká. O sto dvacet let pozdìji jsme jednoho krásného jarního dne vylezli s rodinou na høeben Comb Ridge. Høeben je strmý a zrádný. Bylo tìžké si pøedstavit, že kryté vozy, spøežení, muži, ženy i dìti mohli zvládnout takový výstup. Pod nohama jsme však mìly jako dùkaz dávného úsilí stopy po kolech vozù. Jak se cítili poté, co tolik vytrpìli? Byli zahoøklí po tolika mìsících døiny a strádání? Kritizovali své vedoucí za to, že je vyslali na tak namáhavou cestu, a za to, že je žádali, aby tolik obìtovali? Naše otázky byly zodpovìdìny, když jsme se dostali na vrchol høebenu. V èerveném pískovci tam byla pøed tolika lety vyryta tato slova: „Ó Bože, my tobì dìkujeme.“ Bratøí, modlím se, abychom mìli srdce vždy plné díkù a vdìènosti za to, co máme, a abychom nelpìli na tom, co není naše. Nech si jako nositelé knìžství osvojíme postoj vdìènosti ve všem svém konání. O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.