Jakkoli veliká vìc President James E. Faust Druhý rádce v Prvním pøedsednictvu „Kéž jsme všichni vìrni v konání každodenních, obyèejných vìcí, které prokáží naši zpùsobilost, nebo nás dovedou a uèiní nás zpùsobilými k vìcem velikým.“ Moji milovaní bratøí po celém svìtì, kteøí jste nositeli knìžství Božího, jsem rád, že se mohu øadit mezi vás. Dnes veèer bych rád vyzval nositele knìžství v Církvi, aby se více zapojili do konání vìcí, které budují víru, charakter a duchovnost. Jsou to bìžné knìžské povinnosti, které máme vykonávat každý den, týden i mìsíc -- rok co rok. Dílo Církve závisí na takových základních vìcech, jako je placení desátku; péèe o rodinu a vykonávání knìžských povinností; péèe o chudé a potøebné; každodenní modlitba, studium písma a rodinný domácí veèer; domácí uèení; úèast v èinnostech kvora a návštìvy chrámu. Pokud bychom byli povoláni presidentem Církve, byli bychom pøipraveni, schopni a ochotni vykonat „jakkoli velikou vìc“, jako napøíklad pracovat na chrámu v Nauvoo, avšak mnozí neprojevují moc nadšení, mají-li vykonávat nìkteré z tìchto základních vìcí. Všichni známe pøíbìh ze Starého zákona o Námanovi, hejtmanovi syrských vojsk, který byl malomocný. Jedna mladá izraelská služebná øekla Námanovì manželce, že v Izraeli je prorok, který by ho mohl uzdravit. Náman pøijel s koèárem a koòmi k Elizeovì domu a Elizeus poslal k Námanovi posla s tìmito pokyny: „Jdi a umej se sedmkrát v Jordánì, a uzdraveno bude tìlo tvé, a èist budeš.“1 Vy, mladší chlapci, víte, jak to chodí, když ukážete ruce mamince: øekne vám, abyste si je šli umýt. Náman však nebyl malý chlapec. Byl hejtmanem syrských vojsk, a když mu Elizeus øekl, aby se umyl v Jordánu, urazil se. A tak odejel „s hnìvem“.2Jeden z Námanových služebníkù, který byl obdaøen moudrostí, se mu však postavil a øekl: „Jakkoli velikou vìc prorok ten rozkázal by tobì, což bys nemìl uèiniti toho? Èím tedy více, když øekl: Umej se, a budeš èist.“3Náman pak èinil pokání a øídil se radou proroka. Malomocenství zmizelo a „uèinìno jest tìlo jeho jako tìlo dítìte malého, a oèištìn jest“.4„Jakkoli veliká vìc“ byla v tomto pøípadì mimoøádnì jednoduchá a snadná. V novodobé historii Církve známe protikladné pøíklady mužù, které si Pán velmi oblíbil. První z nich, Hyrum Smith, zùstal zcela vìrný a oddaný, dokonce do té míry, že obìtoval svùj život, zatímco ten druhý, Oliver Cowdery, navzdory tomu, že byl svìdkem „velikých vìcí“ v historii znovuzøízení, se stal zaslepeným kvùli osobní ctižádostivosti a ztratil své vysoce postavené místo ve vedení Církve. Oliver Cowdery prožil s prorokem Josephem Smithem mnohé významné události znovuzøízení, jako napøíklad jejich køest vykonaný pravomocí Jana Køtitele, udìlení Aronova knìžství, úžasná zjevení v chrámu v Kirtlandu a zapsání vlastním perem „celé Knihy Mormon (vyjma nìkolika stránek) tak, jak vyšla z úst proroka [Josepha Smitha]“.5Nikdo, kromì proroka Josepha, se netìšil více ze služby andìlù než Oliver Cowdery. Když však prorok Joseph procházel tìžkým obdobím, Oliver ho kritizoval a odcizil se mu. Navzdory snaze proroka nabídnout mu pøátelskou ruku zaujal nepøátelský postoj vùèi proroku i Církvi a byl z ní 12. dubna 1838 vylouèen. Nìkolik let po prorokovì smrti Oliver èinil pokání a projevil zájem znovu se vrátit do Církve. V reakci na to mu Brigham Young 22. listopadu 1847 napsal a vyzval ho, aby se „vrátil do domu svého otce, odkud kdysi odešel . . . a obnovil své svìdectví o pravdivosti Knihy Mormon“.6Oliver pøedstoupil pøed kvorum vysokých knìží a øekl: „Bratøí, po nìkolik let jsem byl od vás odlouèen. Nyní si pøeji vrátit se. Pøeji si pøistoupit s pokorou a být jedním z vás. -- Nehledám žádné postavení. Pouze si pøeji být s vámi. -- Nejsem v Církvi. Nejsem èlenem Církve. Pøeji si stát se opìt èlenem Církve. Pøeji si vstoupit dveømi. Znám ony dveøe. Nepøišel jsem, abych hledal nadøazené postavení. Pøicházím pokornì a podrobuji se rozhodnutí tohoto kvora -- které, stejnì jako já, ví, že jeho rozhodnutí jsou správná a mají se uposlechnout.“7 Také vydal svìdectví øka: „Pøátelé a bratøí, jmenuji se Cowdery, Oliver Cowdery. V poèátcích této Církve jsem byl jedním z [vás]. . . Držel jsem v rukou zlaté desky, z kterých byla pøeložena [Kniha Mormon]. Také jsem vidìl pomùcky k pøekládání. Tato kniha je pravdivá. Nenapsal ji Sidney Rigdon. Nenapsal ji pan Spaulding. Napsal jsem ji já, tak jak vyšla z úst proroka.“8Aèkoli se Oliver vrátil, ztratil své vysoké postavení v Církvi. Naproti tomu president Heber J. Grant o Hyrumu Smithovi napsal: „Neexistuje lepší pøíklad lásky staršího bratra, než jaký se projevoval v životì Hyruma Smitha ve vztahu k proroku Josephu Smithovi. . . Byli tak sjednocení a tak láskyplní a tak milující, jak jen smrtelníci mohou být. . . V srdci Hyruma Smitha . . . nikdy nebylo ani zrnko . . . žárlivosti. Žádný smrtelník nemohl být oddanìjší, spolehlivìjší ani vìrnìjší v životì nebo ve smrti, než byl Hyrum Smith ve vztahu k proroku žijícího Boha.“9 Hyrum zareagoval na každou potøebu a požadavek svého mladšího bratra Josepha, který vedl Církev a získával zjevení, která dnes máme. Hyrum byl pevný den co den, mìsíc co mìsíc, rok co rok. Po smrti jejich bratra Alvina dostavìl Hyrum dùm z bílých prken pro jejich rodièe. Poté, co Joseph obdržel zlaté desky, Hyrum pro nì obstaral døevìnou truhlu, kde mohly být uloženy v bezpeèí. Když byly desky pøeloženy, Joseph svìøil Hyrumovi výtisk rukopisu pro tiskaøe. Hyrum, èasto doprovázen Oliverem Cowderym, nosil každý den stránky k sazeèi a zpìt.10 Hyrum pracoval jako farmáø a dìlník, aby zaopatøil svou rodinu, avšak poté, co byla v roce 1830 zorganizována Církev, pøijal povolání pøedsedat odboèce v Colesville. Vzal manželku a rodinu a šel bydlet k rodinì Newella Knighta, pøièemž trávil mnoho èasu „kázáním evangelia, kdekoli [mohl] najít nìkoho, kdo by naslouchal“.11Jako vynikající misionáø kázal nejen poblíž svého domova, ale vydal se také na východní pobøeží a na jih Spojených státù. V roce 1831 šel s Johnem Murdockem do Missouri a zpìt a bìhem cesty kázal.12 Když v roce 1833 pøišlo zjevení týkající se stavby chrámu v Kirtlandu, Hyrum okamžitì popadl kosu, zbavil místo pro stavbu chrámu plevele a zaèal kopat základy. V roce 1834, když byla zorganizována Sionská výprava, Hyrum pomáhal Lymanu Wightovi pøi náboru èlenù výpravy a vedl skupinu Svatých z Michiganu do Missouri. Když byl Hyrum takto provìøen v malých vìcech, stal se v prosinci roku 1833 asistujícím presidentem Církve. Sloužil pod vedením svého mladšího bratra, proroka Josepha. Byl vždy zdrojem síly a útìchy pro svého bratra, a již v církevní službì nebo ve vìzení v Liberty Jail. Když nastalo pronásledování a Joseph v roce 1844 utekl pøed lùzou v Nauvoo, Hyrum šel s ním. Když stáli na bøehu øeky a zvažovali, zda se mají vrátit, Joseph se obrátil k Hyrumovi a øekl: „Jsi nejstarší, co udìláme?“ „Vrame se, vzdejme se a pøeèkejme, co nás potká,“13odvìtil Hyrum. Vrátili se do Nauvoo a byli uvrženi do vìzení Carthage, kde zemøeli krátce po sobì jako muèedníci. Hyrum byl vìrný v tom, co mu bylo svìøeno, do té míry, že za to položil život. Byl ve všech ohledech Spasitelovým uèedníkem. Jeho každodenní úsilí ho uèinilo vskutku velkým. Na rozdíl od nìho byl Oliver Cowdery význaèným mužem, když v ruce držel desky a když ho navštìvovali andìlé, avšak když byl požádán, aby vìrnì snášel každodenní zkoušky a problémy, Oliver klopýtl a od Církve odpadl. Lásku ke Spasiteli neprojevujeme pouze tím, že vykonáme nìjakou „velikou vìc“. Pokud by vás prorok osobnì požádal, abyste šli na misii do nìjaké nezvyklé a exotické oblasti, šli byste? Pravdìpodobnì byste udìlali vše proto, abyste mohli jít. Co však placení desátku? Co vykonávání domácího uèení? Lásku ke Spasiteli projevujeme tím, že vykonáváme mnohé malé skutky víry, oddanosti a laskavosti k druhým, které urèují náš charakter. Toto dobøe ilustruje život Dr. George R. Hilla III., který byl generální autoritou a který zemøel pøed nìkolika mìsíci. Starší Hill byl svìtovým odborníkem na uhlí a renomovaným vìdcem. Za své vìdecké úspìchy obdržel mnoho ocenìní a poct. Byl dìkanem na vysoké škole College of Mines and Mineral Resources a profesorem strojírenství na Univerzitì Utah. Jako èlovìk však byl starší Hill pokorný, neokázalý a zcela oddaný. Než byl povolán jako generální autorita, sloužil jako biskup ve tøech rùzných sborech a jako oblastní reprezentant. Poté, co byl jako generální autorita uvolnìn, stal se rádcem v biskupstvu. Jeho posledním povoláním, které mìl v dobì, kdy se jeho zdraví zhoršovalo, bylo povolání øeditele konzervárny kùlu a èlena pìveckého sboru ve sboru. Sloužil v tìchto posledních povoláních se stejnou oddaností jako v ostatních, které zastával. Udìlal cokoli, k èemu byl povolán -- a nemusela to být žádná „veliká vìc“. Jak jednou øekl mùj pøítel: „Když obìtujeme své talenty nebo pozemské nebo akademické pocty nebo svùj stále omezenìjší èas na oltáø Bohu, jsme s Ním díky této obìti spojeni v srdci a cítíme, že naše láska k Nìmu roste. Když sloužíme v království -- a již uèíme . . . lekci nebo konzervujeme sušené potraviny na námìstí Welfare Square -- bude pro nás mít tato služba velmi malý význam, budeme-li ji považovat pouze za nìco, co musíme udìlat. . . Když si však pøedstavíme, že Bohu pokládáme na oltáø své talenty a èást svého èasu napøíklad tím, že se úèastníme církevního shromáždìní v dobì, kdy nám to pøíliš nevyhovuje, pak se naše obì pro Nìho stává osobní obìtí a známkou oddanosti.“14 Pøíbìh, který vyprávìl náš milovaný spoleèník, starší Henry B. Eyring, ještì lépe ilustruje tuto zásadu týkající se závazku. Je to pøíbìh o jeho otci, významném vìdci Henry Eyringovi, který sloužil ve vysoké radì kùlu Bonneville. Mìl zodpovìdnost za farmu sociální péèe, jejíž souèástí bylo i pole s cibulí, které bylo tøeba zbavit plevele. V té dobì mu bylo témìø 80 let a trpìl bolestivou rakovinou kostní døenì. Dal si za úkol vytrhat plevel, i když mìl tak velké bolesti, že se musel plazit po bøiše a pomáhat si lokty. Bolest byla pøíliš velká na to, aby mohl kleèet. Pøesto se usmíval, smál se a vesele si povídal s ostatními, kteøí byli toho dne na onom poli s cibulí trhat plevel. A nyní cituji, co k tomu øekl starší Eyring: „Poté, co byla práce dokonèena a mezi cibulemi nezùstal žádný plevel, kdosi se k nìmu [obrátil se slovy]: ,Pro všechno na svìtì, Henry! Snad si netrhal ten plevel? Byl postøíkán pøed dvìma dny a mìl tak jako tak uschnout.‘ Tatínek vybuchl smíchy. Pøipadalo mu to velmi legraèní. Považoval to za skvìlý vtip na svou osobu. Pracoval celý den na špatném poli. Plevel na onom poli postøíkali a stejnì by uschl. . . . [Zeptal] jsem se ho: ,Tati, jak sis z toho mohl dìlat legraci?‘ . . . A on mi øekl nìco, na co nikdy nezapomenu. . . Øekl: ,Hale, nebyl jsem tam kvùli plevelu.‘“15 Malièkosti mají obrovský potenciál. Televizi, která je pro lidstvo velkým požehnáním, vynalezl dospívající mladík z Idaha, když na poli svého otce oral rovné brázdy diskovými bránami. V duchu si pøedstavil, že by mohl pøenášet rovné øádky z jednoho obrazového disektoru a ty by se mohly reprodukovat v jiném.16Èasto nedokážeme vidìt, jaké možnosti se skrývají ve vykonávání zdánlivých malièkostí. Tohoto 14tiletého chlapce napadla tato pozoruhodná myšlenka, když vykonával svou každodenní práci. Jak Nefi kdysi prohlásil: „A tak vidíme, že Pán dovede malými vìcmi uskuteèniti veliké.“17 Vy, mladí muži, jste vyvolenou generací, pro kterou se v budoucnosti skrývají veliká zaslíbení. V budoucnu se od vás možná bude vyžadovat, abyste se utkali s mladými muži v prostøedí celosvìtovém trhu. Potøebujete být skvìle vyškoleni. Možná budete vybráni, abyste byli vyškoleni ne kvùli nìjakému mimoøádnému úspìchu nebo veliké vìci, ale díky tomu, že máte nejvyšší skautské ocenìní, ocenìní „Povinnost vùèi Bohu“, že jste absolvovali semináø nebo sloužili na misii. V podobenství o talentech bylo tomu, kdo své talenty rozmnožil, øeèeno toto: „To dobøe, služebníèe dobrý a vìrný, nad málem byl jsi vìrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.“18Kéž jsme všichni vìrni v konání každodenních, obyèejných vìcí, které prokáží naši zpùsobilost, nebo nás dovedou a uèiní nás zpùsobilými k vìcem velikým. O tom vydávám svìdectví ve jménu Ježíše Krista, amen. Odkazy 1. 2. Král. 5:10. 2. 2. Král. 5:12. 3. 2. Král. 5:13. 4. 2. Král. 5:14. 5. Reuben Miller, journal, 1848-1849, Family and Church History Department Archives, 21 Oct. 1848. 6. Letter from Brigham Young to Oliver Cowdery, 22 Nov. 1847, as cited by Susan Easton Black in Who’s Who in the Doctrine & Covenants (1997), 76. 7. Miller, journal, Nov. 1848. 8. Miller, journal, 21 Oct. 1848. 9. Heber J. Grant, „Hyrum Smith and His Distinguished Posterity“, Improvement Era, Aug. 1918, 854-855. 10. Ronald K. Esplin, „Hyrum Smith: The Mildness of a Lamb, the Integrity of Job“, Ensign, Feb. 2000, 32. 11. „Newell Knight’s Journal“, from „Scraps of Biography“ in Classic Experiences and Adventures (1969), 65. 12. Viz NaS 52:8-10. 13. Viz Hyrum Smith -- Patriarch, as quoted in Ensign, Feb. 2000, 36. 14. James S. Jardine, „Consecration and Learning“, On Becoming a Disciple-Scholar (1995), 80. 15. Viz Henry B. Eyring, „Waiting upon the Lord“, Brigham Young University 1990-1991 Devotional and Fireside Speeches, 22. 16. Pøíbìh Phila Farnswortha, „Dr X’s Instant Images“, U.S. News & World Report, 17 Aug. 1998, 44. 17. 1. Nefi 16:29. 18. Mat. 25:23.