Uveï do poøádku svùj dùm Starší Russell M. Nelson Kvorum dvanácti apoštolù „Naše rodina je støedem našeho nejvìtšího díla a radosti v tomto životì; a bude tomu tak i po celou vìènost.“ Pøed lety, když jsme se sestrou Nelsonovou mìli nìkolik dospívajících dcer, jsme vzali rodinu na dovolenou daleko od telefonù a od jejich chlapcù. Chtìli jsme na nafukovacím èlunu sjet øeku Colorado protékající Velkým kaòonem. Když jsme se vydali na cestu, netušili jsme, jak nebezpeèný výlet to mùže být. První den byl nádherný. Když jsme se však druhého dne pøiblížili k peøejím na Horn Creek a vidìli jsme pøed sebou to strmé klesání, byl jsem zdìšen. Na gumovém èlunu mìla naše drahocenná rodina zdolat vodopád! Instinktivnì jsem jednou rukou objal manželku a druhou naši nejmladší dceru. Snažil jsem se je pøitisknout k sobì, abych je ochránil. Když jsme však dojeli nad sráz, ohnutý èlun se zmìnil v obrovský prak, který mì vystøelil do vzduchu. Dopadl jsem do rozbouøených peøejí. Stále jsem se nemohl dostat na hladinu. Pokaždé, když jsem se snažil vynoøit, narazil jsem do dna èlunu. Rodina mì nevidìla, ale slyšel jsem, jak volají: „Tati! Kde je tatínek?“ Koneènì jsem našel bok èlunu a vyplaval jsem se na hladinu. Rodina mì témìø utopeného vytáhla z vody. Byli jsme vdìèni, že jsme zase pohromadì a v bezpeèí. Dalších nìkolik dnù bylo pøíjemných a krásných. Pak pøišel poslední den, kdy jsme mìli sjet vodopád Lava Falls, považovaný za nejnebezpeènìjší sjezd na celé trase. Když jsem uvidìl, co je pøed námi, okamžitì jsem požádal rodinu, abychom pøistáli a uspoøádali mimoøádnou rodinnou poradu -- vìdìl jsem, že chceme-li tento sjezd pøežít, musíme ho peèlivì naplánovat. S rodinou jsme uvažovali: „A se stane cokoli, gumový èlun zùstane na hladinì. Budeme-li se ze všech sil držet provazù pøipevnìných ke èlunu, mùžeme to zvládnout. I kdyby se èlun pøevrátil, budeme v poøádku, povìsíme-li se pevnì na provazy.“ Obrátil jsem se k naší sedmileté dceøi a øekl jsem: „Všichni ostatní se budou držet provazu. Ty se ale budeš muset chytit tatínka. Seï za mnou. Obejmi mì a pevnì se mì drž a já se budu držet provazu.“ A tak jsme to udìlali. Pøepluli jsme ty strmé, divoké peøeje -- a drželi jsme se jako o život -- a všichni jsme to bezpeènì zvládli.1 PONAUÈENÍ Bratøi a sestry, ponauèení, které vám teï dávám, mì málem stálo život. Když procházíme životem, a nìkdy i velmi rozbouøenou vodou, instinktivní impuls otce pøitisknout manželku nebo své dìti k sobì pro nìj nemusí být tím nejlepším zpùsobem, jak dosáhnout cíle. Pøidrží-li se namísto toho s láskou Spasitele a železné tyèe evangelia, jeho rodina se bude chtít držet jeho a Spasitele. Toto pouèení se jistì nevztahuje jen na otce. Bez ohledu na pohlaví, stav nebo vìk se lidé mohou rozhodnout, že se spojí pøímo se Spasitelem, budou se pevnì držet tyèe Jeho pravdy a nechají se vést svìtlem této pravdy. Když toto uèiní, stanou se pøíklady spravedlivosti, jichž se budou ostatní chtít držet. PØIKÁZÁNÍ Pro Pána jsou rodiny základem. Stvoøil zemi, abychom získali fyzické tìlo a vytvoøili rodiny.2Založil svou Církev pro oslavení rodin. Dává nám chrámy, aby rodiny spolu mohly být navždy.3 Od otcù samozøejmì oèekává, že své rodinì budou pøedsedat a budou ji zaopatøovat a ochraòovat.4Mistr nás však žádá o mnohem více. V posvátných písmech je zapsáno pøikázání uvést svùj dùm do poøádku.5Jakmile jako rodièe porozumíme dùležitosti a smyslu tohoto pøikázání, potøebujeme se uèit, jak toho dosáhnout. JAK UVÉST SVÙJ DÙM DO POØÁDKU Abychom uvedli svùj dùm do poøádku pøíjemného Pánu, musíme to udìlat Jeho zpùsobem. Máme použít Jeho vlastnosti „spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpìlivosti [a] tichosti“.6Každý otec má mít na pamìti, že „žádné násilí ani ovlivnìní nemùže ani nemá sílu knìžství jinak udržovati než domlouváním, shovívavostí, nìhou, pokorou a nelíèenou láskou“.7 Rodièe mají být živoucím pøíkladem dobroty a pravého poznání, „které velmi pùsobí na vývoj duše“.8Každá matka a otec mají odložit sobecké zájmy a vyhýbat se jakékoli myšlence pokrytectví, tìlesného násilí nebo urážení druhých.9Rodièe brzy zjistí, že každé dítì má vrozenou touhu po svobodì. Každý èlovìk se chce rozhodovat sám. Nikdo nechce být omezován, a to ani rodièem, který to s ním myslí dobøe. Všichni se však mùžeme držet Pána. Pøed dávnými vìky uèil této myšlence Job. Øekl: „Spravedlivosti své držím se, aniž se jí pustím.“10I Nefi uèil: „Ti, kteøí slyší slovo Boží a na nìm ulpí, nikdy nemají zahynouti.“11 Tyto zásady jsou vìèné stejnì jako evangelium a nekoneèné jako vìènost. Zamyslete se nad tìmito dalšími nabádáními, která se nacházejí v písmech: V Pøíslovích ve Starém zákonì èteme: „Chopiž se uèení, nepouštìj, ostøíhej ho, nebo ono jest život tvùj.“12 V Novém zákonì: „Bratøí, stùjtež, a držtež se uèení vydaného, jemuž jste se nauèili.“13 V Knize Mormon se doèítáme o zástupu, který se stále pevnì držel železné tyèe,14pøirovnávané ke slovu Božímu.15A tato železná tyè, zakotvená v pravdì, se neposunuje ani nemìní. DALŠÍ BOŽSKÁ NAØÍZENÍ Rodièe se mají nejen držet slova Pánì, ale spoèívá na nich božské naøízení uèit mu své dìti. Pokyn, který se nachází v písmech, zní jasnì: „Jestliže rodièe mají dìti v Sionu . . ., a neuèí je, když je jim osm let, rozumìt nauce o pokání, víøe v Krista, Syna živého Boha, a køtu a daru Ducha Svatého vkládáním rukou, høích je na hlavách rodièù.“16 Toto pøikázání vkládá povinnost a zodpovìdnost vyuèovat dìti pøímo na bedra rodièù. Prohlášení svìtu o rodinì varuje ty, „kteøí neplní rodinné povinnosti, že jednoho dne se budou zodpovídat pøed Bohem“.17Já tento fakt dnes znovu s vážností potvrzuji. Pøi plnìní tìchto povinností potøebujeme Církev i rodinu. Pracují ruku v ruce, aby se vzájemnì posilovali. Církev je zde pro oslavení rodiny. A rodina je základní jednotkou Církve. Tyto vzájemné vztahy jsou zøejmé, studujeme-li poèátky historie Církve. V roce 1833 Pán pokáral zaèínající vedoucí své Církve kvùli jejich rodièovským nedostatkùm. Pán øekl: „Já jsem vám . . . pøikázal, abyste své dítky vychovávali v pravdì a svìtle. Vpravdì, pravím tobì, . . . Ty jsi svých dítek pravdì a svìtlu neuèil podle pøikázání . . . A teï ti dávám pøíkaz, . . . musíš svou domácnost dáti do poøádku, nebo jest mnohé v tvé domácnosti, co není v poøádku … [Nejprve uveï do poøádku svùj dùm].“18 Toto zjevení je jedním z mnoha mocných potvrzení èestnosti proroka Josepha Smitha. Z písem nevynechal slova ostrého pokárání, i když nìkterá z nich byla urèena jemu samotnému.19 V naší dobì První pøedsednictvo opìt zdùraznilo pøednostní zájem rodièù. Z jejich nedávného dopisu Svatým cituji: „Vyzýváme rodièe, aby své nejlepší úsilí vìnovali výuce a výchovì svých dìtí v zásadách evangelia, díky kterým si udrží blízký vztah k Církvi. Domov je základem spravedlivého života a žádný jiný prostøedek ho nemùže zastoupit nebo splnit jeho základní funkce pøi vykonávání této Bohem dané zodpovìdnosti.“20 ÈEMU MAJÍ RODIÈE UÈIT? S tímto posvátným povìøením na pamìti se zamysleme nad tím, èemu máme uèit. Písma vedou rodièe k tomu, aby uèili víøe v Ježíše Krista, pokání, køtu a daru Ducha Svatého.21Rodièe mají uèit plánu spásy22a dùležitosti života v úplném souladu s Božími pøikázáními.23Jinak budou jejich dìti bezpochyby trpìt neznalostí Božího vykupujícího a osvobozujícího zákona.24Rodièe také mají uèit vlastním pøíkladem, jak zasvìtit svùj život a užívat svého èasu, talentù, desátkù a hmotných prostøedkù25k budování Církve a království Božího na zemi.26Takovýto život bude skuteèným požehnáním pro jejich potomstvo. V jednom verši z písem se praví: „Církev [je] navždy tvou povinností, a to pro tvùj rod.“27 ODPOR PROTI RODINÌ Rodièe a dìti si mají uvìdomit, že proti dílu a vùli Pánì bude vždy velký odpor.28Protože dílo (a sláva) Boží je uskuteènit naši nesmrtelnost a náš vìèný život jako rodiny,29logicky z toho vyplývá, že protivníkovo dílo bude útoèit pøímo na støed domova -- na rodinu. Lucifer neúnavnì napadá posvátnost života a radost rodièovství. Protože ten zlý pracuje neustále, naše bdìlost nemùže polevit -- ani na okamžik. Z malého a zdánlivì nevinného lákadla se mùže stát velké pokušení, které mùže vést k tragickému pøestupku. Ve dne, v noci, doma i mimo nìj se musíme stranit høíchu a držet se toho, co je dobré.30 Vzpurné zlo pornografie, potratù a závislosti na škodlivých látkách pùsobí jako termiti, kteøí nahlodávají morální sílu šastného domova a vìrné rodiny. Nemùžeme podlehnout jakékoli zlovolnosti, aniž bychom tím ohrozili svou rodinu. Satan si pøeje, abychom byli stejnì nešastní, jako je on.31Povzbuzuje naše tìlesné touhy a svádí nás k životu v duchovní temnotì a k pochybnostem o existenci života po smrti. Apoštol Pavel poznamenal: „Jestliže pak v tomto životì toliko nadìji máme v Kristu, nejbídnìjší jsme ze všech lidí.“32 VÌÈNÉ TRVÁNÍ RODINNÝCH POŽEHNÁNÍ Pochopení Božího velkého plánu štìstí však upevòuje naši víru v budoucnost. Jeho plán poskytuje odpovìdi na vìèné otázky: Jsou všechny naše vztahy a vzájemná láska jen doèasné -- a skonèí smrtí? Ne! Mùže rodinný život trvat i po tomto období smrtelné zkoušky? Ano! Bùh zjevil vìèný charakter celestiálního sòatku a rodiny jako zdroje naší nejvìtší radosti. Bratøí a sestry, hmotný majetek a pocty svìta nepøetrvají. Ale vaše spojení jako manželky, manžela a rodiny mùže pøetrvat. To jediné trvání rodinného života, které uspokojuje nejhlubší touhy lidské duše, je vìèné trvání. Žádná obì kvùli požehnáním vìèného sòatku není pøíliš velká. Abychom ho byli hodni, staèí jen zapøít v sobì bezbožnost a ctít obøady chrámu. Tím, že uzavøeme a dodržujeme posvátné chrámové smlouvy, projevujeme lásku Bohu, svému partnerovi i opravdový zájem o své potomstvo -- i o to dosud nezrozené. Naše rodina je støedem našeho nejvìtšího díla a radosti v tomto životì; a bude tomu tak i po celou vìènost, až budeme moci zdìdit trùny, království, panství, . . . moc, vládu, . . . oslavení a slávu.33 Tìchto drahocenných požehnání mùžeme dosáhnout, uvedeme-li nyní svùj domov do poøádku a budeme-li se vìrnì držet evangelia. Bùh žije. Ježíš je Kristus. Toto je Jeho Církev. President Gordon B. Hinckley je Jeho prorok. O tom svìdèím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz Russell M. Nelson and Rebecca M. Taylor, „Friend to Friend,“ Friend, Mar. 1997, 6-7. 2. Viz NaS 2:1-3. 3. Viz NaS 138:47-48. 4. Viz 1. Tim. 5:8. 5. Viz NaS 93:44; viz také 2. Král. 20:1; Iz. 38:1. 6. 1. Tim. 6:11. 7. NaS 121:41. 8. NaS 121:42. 9. Viz 1. Petr. 2:1. 10. Job 27:6. 11. 1. Nefi 15:24. 12. Pøísl. 4:13. 13. 2. Tes. 2:15. K tomu se dále vztahují verše „Mìjž jistý pøíklad zdravých øeèí, kteréž jsi slýchal ode mne, u víøe a v lásce, kteráž jest v Kristu Ježíši.“ (2. Tim. 1:13) a „Držmež nepochybné vyznání nadìje.“ (Židùm 10:23.) 14. Viz 1. Nefi 8:30. 15. Viz 1. Nefi 11:25. 16. NaS 68:25; zvýraznìní pøidáno. 17. „Rodina -- prohlášení svìtu“, Liahona, øíjen 1998, 24. 18. NaS 93:40-44. 19. Viz NaS 93:47. 20. V tomto dopise z 11. února 1999, podepsaném presidentem Gordonem B. Hinckleym, Thomasem S. Monsonem a Jamesem E. Faustem, je také popsáno, co rodièe mohou dìlat: „Radíme rodièùm a dìtem, aby nejvìtší dùležitost pøikládali rodinné modlitbì, rodinnému domácímu veèeru, studiu a výuce evangelia a hodnotné rodinné èinnosti. Jakkoli hodnotné a vhodné mohou být jiné závazky nebo èinnosti, nesmí jim být dovoleno, aby zaujaly místo božsky urèených povinností, které mohou odpovídajícím zpùsobem splnit pouze rodièe a rodiny.“ („Letter from the First Presidency“, Liahona, December 1999, 80.) 21. Viz Moroni 8:10; NaS 19:31; 68:25-34; 138:33; Èl. v. 4. 22. Viz Mojž. 6:58-62. 23. Viz Lev. 10:11; Deut. 6:7; Mos. 4:14. 24. Viz 2. Nefi 2:26; Mos. 1:3; 5:8; NaS 98:8. 25. Viz Mos. 4:21-26; 18:27; Alma 1:27. 26. Viz JST Matt. 6:38. 27. NaS 23:3. 28. Viz Moroni 7:12-19. 29. Viz Mojž. 1:39. 30. Viz 1. Tes. 5:21. 31. Viz 2. Nefi 2:17-18, 27. 32. 1. Kor. 15:19. 33. Viz NaS 132:19.