Starší Robert F. Orton
Sedmdesátník
„Vzhledem k úèelu naší existence, nemilujeme-li Boha a bližního, bude mít všechno ostatní, co dìláme, jen malý vìèný význam.“
Pozornost lidí po celém svìtì se v uplynulých ètyøech týdnech soustøedila na úmyslné, zámìrné a nièivé skutky terorismu a nenávisti.
Nenávist je pravým opakem lásky. Lucifer je jejím hlavním zastáncem a pachatelem a byl jím od té doby, kdy Otec zamítl jeho pøístup k plánu spasení. Byl to on, kdo ovlivnil Jidáše, aby vydal Ježíše za tøicet støíbrných pøedním knìžím. Je to on, nepøítel veškeré spravedlivosti a otec rozbroje, který „jako lev øvoucí obchází, hledaje, koho by sežral“ (1. Petr. 5:8).
Na druhé stranì byl to týž Ježíš, kterého Jidáš vydal pøedním knìžím, který øekl: „Milujte nepøátele svoje . . . proste za ty, kteøí vás urážejí a pronásledují.“ (3. Nefi 12:44; viz také Mat. 5:44.) A byl to On, kdo prosil za vojáky, kteøí ho køižovali, øka: „Otèe, odpus jim, nebo nevìdí, co èiní.“ (Lukáš 23:34.)
Mnoho let jsem si myslel, že láska je vlastnost. Je to ale nìco více. Je to pøikázání. V rozhovoru se zákoníkem, farizeem, Ježíš øekl:
„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
To jest pøední a veliké pøikázaní.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Na tìch dvou pøikázáních všecken zákon záleží i proroci.“ (Mat. 22:37-40; viz také Gal. 5:14.)
President Hinckley øekl, že „láska je jako hvìzda Polárka. Je stálá v mìnícím se svìtì. Je to pravá podstata evangelia.
Bez lásky. . . je toho na evangeliu už jen málo, co by nám ho mohlo doporuèit jako zpùsob života“. (Teachings of Gordon B. Hinckley [1997], 319, 317.) Apoštol Jan øekl, že „Bùh láska jest“ (1. Jan 4:8). A tak na Nìm, jako na ztìlesnìní lásky, závisí celý zákon a proroci.
Apoštol Pavel uèil, že víra, která je první zásadou evangelia, pùsobí skrze lásku. (Viz Gal. 5:6.) Jak cenná je to nauka k pochopení! Láska je hybnou silou víry. Právì tak jako oheò za chladné zimní noci vyhøívá dùm, tak láska k Bohu a bližnímu nám dává víru, se kterou je vše možné.
Vìtšina z nás vyznává, že miluje Boha. Problémem, jak jsem si všiml, je milovat svého bližního. Pojem bližní zahrnuje rodinu, lidi, se kterými pracujeme, ty, které vídáme v blízkosti svého domova a na shromáždìní, a dokonce i nepøítele, aèkoli neschvalujeme, co dìlá. Nemilujeme-li všechny tyto lidi, své bratry a sestry, mùžeme skuteènì øíci, že milujeme Boha? Apoštol Jan prohlásil: „aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého“ a dodal: „Øekl-li by kdo: Miluji Boha, a bratra svého nenávidìl by, lháø jest.“ (1. Jan 4:21, 20.) Láska k Bohu a k bližnímu musí tudíž být neoddìlitelnì spojena.
Náš vìèný pokrok velmi závisí na tom, do jaké míry milujeme. Slovník Webster definuje lásku jako „nesobecký, loajální a dobrotivý zájem o dobro druhého; náklonnost založenou na obdivu, dobrotivosti nebo spoleèných zájmech“. (Longman Webster English College Dictionary, overseas edition.) A Moroni považuje pojmy „èistá láska Kristova“ a „pravá láska“ za synonyma. (Viz Moroni 7:47.) Svou lásku k Bohu mùžeme nejlépe projevovat dodržováním Jeho pøikázání. A svou lásku k Bohu a bližnímu mùžeme projevovat dobroèinnými skutky služby.
Dovolte mi dva pøíklady. V Transylvánských Alpách v Rumunsku byl do Církve pokøtìn jeden muž se svou ženou a dvìma dìtmi. Stal se vedoucím své odboèky, avšak kvùli ekonomickým a rodinným tlakùm se stal na èas neaktivním. Po svém návratu k aktivitì vyprávìl, že když po svém køtu vystupoval z vody, nìkdo mu zašeptal do ucha: „Mám tì rád.“ Nikdo mu to ještì nikdy neøekl. Vzpomínka na toto vyjádøení lásky a na milující a dobroèinné skutky a projevy èlenù jeho odboèky ho pøivedla zpìt.
Pøed nìkolika lety se jeden mladý muž zapletl do zpùsobù svìta. Rodièe na nìho na nìjaký èas nemìli žádný vliv. Dva vysocí knìží, kteøí bydleli v sousedství a byli èleny jeho sboru, ale kteøí nemìli žádné konkrétní povolání mu sloužit, mu podali spolu se strýcem a s dalšími vstøícnou ruku a pøátelili se s ním. Skrze svùj zájem ho pøivedli zpìt k aktivitì a povzbuzovali ho, aby se pøipravoval na misii. Øekli mu, že ho mají rádi, a tuto lásku projevovali svým jednáním vùèi nìmu. To zmìnilo život tohoto mladého muže. Vychovávat dítì vyžaduje hojnost lásky a spolupráci s druhými.
„Nikdo nemùže pomáhat pøi tomto díle, není-li pokorný a plný lásky.“ (NaS 12:8.) „Skrze lásku posluhujte sobì vespolek.“ (Gal. 5:13.) Právì tak jako služba je pøirozeným dùsledkem lásky, tak láska je pøirozeným dùsledkem služby. Manželé, služte svým manželkám. Manželky, služte svým manželùm. Manželé a manželky, služte svým dìtem. A všem øíkáme, služte Bohu a bližnímu. A když tak budeme èinit, zaèneme milovat pøedmìt svého uctívání a tak budeme poslušni prvního a velkého pøikázání milovat.
Po svém vzkøíšení v Jeruzalémì se Ježíš ukázal Nefitùm na americkém kontinentu. Poté, co uèil o køtu, varoval pøed hnìvem a rozbrojem øka: „A nemá býti nejednotnosti mezi vámi . . . Nebo amen, amen, pravím, vám, kdo má ducha rozbroje, není ode mne, nýbrž jest od ïábla, který jest otcem rozbroje a dráždí srdce èlovìèenstva ke hnìvu, aby se mezi sebou sváøili.“ (3. Nefi 11:22, 29.)
Bratøi a sestry, budeme-li poslušni pøikázání milovat, nebudou mezi námi hádky, rozbroje ani nenávist. Nebudeme hovoøit špatnì o druhých, ale budeme s každým jednat laskavì a s úctou a budeme si uvìdomovat, že každý z nás je dítì Boží. Nebudou mezi námi žádní Nefité, Lamanité, ani další „ité“ a každý muž, žena a dítì budou spolu jednat spravedlivì.
V Bukurešti jsem si jednoho èasného rána, když jsem si šel zabìhat parkem Cismigiu, povšiml starého stromu, který se snažil vyhnat nové vìtvì -- dát nový život. Symbolem života je dávat. Dáváme rodinì, pøátelùm, obci a Církvi tolik, že si obèas jako onen starý strom mùžeme myslet, že život je pøíliš obtížný -- že neustálé dávání je pøíliš tìžkým bøemenem. Mùžeme si myslet, že by bylo snadnìjší vzdát se a dìlat pouze to, co dìlá pøirozený èlovìk. Nemáme ale pøestat a nepøestaneme. Proè? Protože musíme i nadále dávat, stejnì jako dává Kristus a onen starý strom. Když dáváme jenom trochu, mysleme na Toho, kdo dal svùj život, abychom my mohli žít.
Ježíš se na sklonku svého smrtelného života znovu vrátil k nauce o lásce, když své stoupence pouèoval, že se mají navzájem milovat tak, jako On miloval je. „Po tom poznají všickni, že jste moji uèedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:35.)
Zakonèím tím, že vzhledem k úèelu naší existence, nemilujeme-li Boha a bližního, bude mít všechno ostatní, co dìláme, jen malý vìèný význam.
Svìdèím o božskosti Krista a o skuteènosti Jeho poslání uskuteènit nesmrtelnost a vìèný život èlovìka. Abychom mohli milovat tak, jako miloval a stále miluje On, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
