President Gordon B. Hinckley
„Naše bezpeèí je ve ctnosti našeho života. Naše síla je v naší spravedlivosti. Bùh dal jasnì najevo, že pokud my neopustíme Jeho, On neopustí nás.“
Milí bratøi a sestry, jsem rád, že dnes i vèera zde s námi byla sestra Inis Hunterová, vdova po presidentu Howardu W. Hunterovi. Jsme velmi vdìèni za její pøítomnost.
Nyní se dostáváme k závìru této velké konference. Pìvecký sbor zazpívá píseò „Bùh buï s vámi, než se sejdem zas“ (Zpìvník náboženských písní a písnì pro dìti, str. 68). Jsem za tuto píseò vdìèný. Zpívá se v ní:
Bùh buï s vámi, než se sejdem zas.
Moudrost svoji vždy vám dávej,
v stádci svém vás zachovávej . . .
Hrozí-li vám nebezpeèí,
On vás chovej ve své péèi . . .
V lásce své vás zachovávej,
zhoubných vichøic uchovávej.
Bùh buï s vámi, než se sejdem zas.
Tato slova jsem zpíval anglicky, zatímco ostatní je zpívali v mnoha jiných jazycích. Pozvedal jsem hlas a pronášel jsem tato nádherná a jednoduchá slova bìhem památných pøíležitostí na všech kontinentech zemì. Zpíval jsem je pøi louèení s misionáøi, se slzami v oèích. Zpíval jsem je s muži ve vojenských uniformách za války ve Vietnamu. Na tisíci míst a v mnoha situacích bìhem tìchto témìø nespoèetných let jsem pozvedal hlas spoleènì s mnoha dalšími s tìmito slovy na rozlouèenou, jež zpívali lidé, kteøí se mají rádi.
Když jsme se setkali, neznali jsme se. Když jsme se louèili, byli jsme bratøi a sestry.
Tato jednoduchá slova se stala modlitbou pronášenou k nebeskému trùnu pro náš vzájemný prospìch.
A v tomto duchu se louèíme v závìru této nanejvýš pozoruhodné a historické konference.
Doufám, že když jsme naslouchali slovùm bratøí a sester, dotklo se to našeho srdce a naše odhodlání se posílilo. Doufám, že každý ženatý muž si øekl: „Budu laskavìjší a štìdøejší ke své partnerce a k dìtem. Budu ovládat své nálady.“ Doufám, že v našich vzájemných rozhovorech bude pøíkrost nahrazena laskavostí.
Doufám, že každá manželka bude na svého manžela pohlížet jako na svého milého spoleèníka, hvìzdu svého života, svou podporu, svého ochránce, svého spoleèníka, se kterým kráèí ruku v ruce, rovným dílem ve jhu. Doufám, že bude pohlížet na své dìti jako na syny a dcery Boží, svùj nejdùležitìjší pøíspìvek, který dala svìtu, s nejvìtším zájmem o to, èeho dosáhly, a jako na to nejcennìjší, co má nebo co by si mohla pøát.
Doufám, že chlapci a dívky odejdou z této konference s vìtší vdìèností ke svým rodièùm, s vøelejší láskou v srdci k tìm, kteøí je pøivedli na svìt, k tìm, kteøí je milují nejvíce a kteøí o nì mají nejvìtší starost.
Doufám, že hluk našich domovù se o nìkolik decibelù ztlumí, že ztišíme svùj hlas a budeme spolu hovoøit s vìtším ocenìním a úctou.
Doufám, že všichni, kdo jsme èleny této Církve, budeme Církvi naprosto vìrni. Církev potøebuje vaši vìrnou podporu a vy potøebujete vìrnou podporu Církve.
Doufám, že modlitba v našem životì posílí na významu. Nikdo nevíme, co nás èeká. Mùžeme se dohadovat, ale nevíme. Mùže nás postihnout nemoc. Mùže nás potkat neštìstí. Mùže nás zachvátit strach. Smrt mùže položit svou chladnou a vážnou ruku na nás nebo nìkoho blízkého.
Bez ohledu na to, co mùže pøijít, kéž nad námi záøí víra, pevná a neochvìjná, jako hvìzda Polárka. Dnes stojíme pøed konkrétními problémy, vážnými a obtížnými, které nás trápí a velmi znepokojují. Pána nepochybnì potøebujeme.
Když jsem šel domù na obìd, pustil jsem si televizi, chvíli jsem sledoval zprávy a v duchu jsem parafrázoval slova žalmu: „Proè se tak zuøivì bouøí národové?“ (Viz Žalm 2:1.) Zažil jsem všechny války 20. století. Mùj nejstarší bratr leží pohøben ve francouzské pùdì jako obì první svìtové války. Zažil jsem druhou svìtovou válku, korejskou válku, vietnamskou válku, válku v Zálivu a jiné menší konflikty. Ve svých vzájemných konfliktech jsme byli velmi svárliví a nesnášenliví. Velmi potøebujeme obrátit se k Pánu a vzhlížet k Nìmu. Vzpomínám na velká Kiplingova slova:
Naše váleèné loïstvo je rozprášeno kdesi daleko;
na duny a pøedhùøí se snáší palba --
Hle, všechna naše vèerejší sláva
je jako sláva Ninive a Týru!
Soudce národù, ještì nás ušetøi,
abychom nezapomnìli -- abychom nezapomnìli!
(Rudyard Kipling, „Recessional“, Masterpieces of Religious Verse, ed. James Dalton Morrison [1948], 512.)
Naše bezpeèí je ve ctnosti našeho života. Naše síla je v naší spravedlivosti. Bùh dal jasnì najevo, že pokud my neopustíme Jeho, On neopustí nás. Ten, který bdí nad Izraelem, nedøíme ani nespí. (Viz Žalm 121:4.)
A nyní na závìr této konference, i když budeme mít závìreènou modlitbu, bych se rád za tìchto okolností krátce pomodlil:
Ó Bože, náš Vìèný Otèe, Ty velký Soudce národù, Ty, který jsi vládce vesmíru, Ty, který jsi náš Otec a náš Bùh, jehož dìtmi jsme, vzhlížíme k Tobì s vírou v tìchto ponurých a vážných chvílích. Prosíme Tì, drahý Otèe, požehnej nám vírou. Požehnej nám láskou. Požehnej nám pravou láskou v srdci. Požehnej nám duchem vytrvalosti, abychom vykoøenili ta hrozná zla, která jsou v tomto svìtì. Ochraòuj a veï ty, kteøí se aktivnì úèastní bojových akcí. Požehnej jim; zachovej jejich život; ochraòuj je pøed zranìním a pøed zlem. Vyslyš modlitby jejich blízkých, aby byli v bezpeèí. Modlíme se za velké demokracie svìta, na které jsi dohlížel, když si vytváøely vládu, a kde pøevažuje mír a svoboda a demokratické procesy.
Ó Otèe, pohlédni na nás s milosrdenstvím, na tento náš národ a na jeho pøátele v této obtížné dobì. Zachovej nás a pomoz nám, abychom kráèeli vždy s vírou v Tebe a v Tvého milovaného Syna, na jehož milosrdenství spoléháme a k Nìmuž vzhlížíme jako k svému Spasiteli a k svému Pánu. Požehnej vìc míru a vnes jej brzy opìt do našeho života, o to Tì pokornì prosíme a žádáme Tì, abys nám odpustil naši domýšlivost, pøehlédl naše høíchy, byl k nám laskavý a dobrotivý, a dej, aby se naše srdce obrátilo s láskou k Tobì. O to se pokornì modlíme ve jménu toho, který nás všechny miluje, Pána Ježíše Krista, našeho Vykupitele a našeho Spasitele, amen.
Previous
