Stùjte pevnì Virginia U. Jensenová První rádkynì v generálním pøedsednictvu Pomocného sdružení „Kéž nikdy nezapomeneme, že pro rodinu a s rodinou stavíme základ na skále našeho Vykupitele.“ Má nejmladší dcera a její manžel nìkolik let naléhavì usilovali o nejlepší lékaøské rady a nejnovìjší vìdeckou pomoc, aby mohli mít dìátko. Postili se, modlili se a doufali. Koneènì se dostavil dlouho vytoužený výsledek a ona nyní èeká své první dítì. Nedávno se s ní lékaø domluvil na intenzívní prohlídce, aby vyšetøil prùbìh tìhotenství. Má dcera mìla z této prohlídky velký strach. Když se pøiblížil stanovený den, zjistila, že manžel s ní nemùže jít, a tak mì požádala, zda bych s ní nešla já. Øekla mi: „Mami, po tom, èím jsme si prošli, pokud bude nìco v nepoøádku, budu potøebovat, aby tam se mnou nìkdo byl.“ Tìšila jsem se, že se budu moci pøedbìžnì podívat na nìkoho, koho budu milovat a chovat jako poklad po celou vìènost. Chtìla jsem ji ujistit, že vše bude v poøádku, ale v duchu jsem také pociovala obavy. Poté, co lékaø prozkoumal ultrazvukový videozáznam, pøišel za námi, aby nám sdìlil svùj nález. Jeho první slova znìla: „Pøál bych si, aby každé dìátko vypadalo tak bezvadnì!“ Stìží jsem zadržovala radost. Když jsme došly k autu, již jsem nemohla déle zadržovat své pocity a zaèala jsem plakat. Na povrch se dralo tolik pocitù! Plakala jsem a pøála si, aby každá tìhotná matka mohla slyšet tato slova. Plakala jsem za každou ženu, která chtìla mít dìátko, ale nemohla. Slzy mnì tekly za všechny ženy, které chtìjí dìti, ale nenašly manžela. A koneènì, prolévala jsem slzy vdìènosti a velmi jsem si pøála, aby naše rodina zajistila tomuto dìátku domov, který by ho byl hoden. Anglický básník Wordsworth zachytil nìkteré mé pocity týkající se tohoto vnouèete a domova, když nám pøipomnìl, že: „Naše narození je jen spánek a zapomnìní . . . . . . nebo z oblakù slávy pøicházíme, od Boha, jenž domovem je naším.“ (William Wordsworth, „Ode: Intimations of Immortality from Recollections of Early Childhood“.) Naše pozemské domovy jsou posvátné díky tomu, že jsou spojeny s naším Nebeským Otcem a s naším nebeským domovem. To, co jsem prožila s dcerou, mi znovu jasnì pøipomnìlo, že domov a rodina jsou prioritou a že jsou životnì dùležité. Také mnì to pøipomnìlo, že jsme jako ženy s pøirozenými sklony milovat, vychovávat a vyuèovat povolány k tomu, abychom ochraòovaly všechny, ze kterých se naše rodina skládá, a žehnaly jim. Když Pán posílá svá dìátka na tuto zem, potøebuje, abychom, nehledì na svou situaci, stály pevnì a neochvìjnì a abychom pokraèovaly ve vytváøení domova, který je pevností proti zvedajícímu se pøílivu zla. Naší zodpovìdností je být obhájkynìmi domova a rodiny, a žijeme na této zemi kdekoli. „Z celého srdce vìøím, že nejlepší místo pro pøípravu na . . . vìèný život, je v domovì,“ øekl president David O. McKay. („Blueprint for Family Living“, Improvement Era, Apr. 1963, 252.) Jak však máme vychovat spravedlivé dìti ve svìtì, který stále více pøipomíná Sodomu a Gomoru? President Howard W. Hunter pøevyprávìl tuto historickou událost, která mi pomáhá odpovìdìt na tuto otázku. Poslední a rozhodující bitva napoleonských válek byla svedena 18. èervna 1815 poblíž Bruselu v Belgii, v obci Waterloo. Bitva, která je nyní známá jako bitva u Waterloo, je považována za významný moment zvratu v novodobé historii a pøinesla s sebou drastické zmìny ve státních hranicích a v rozložení sil v Evropì. V kritickém momentu této významné bitvy mezi armádami francouzského císaøe Napoleona a spojeneckých armád pod velením britského generála Arthura Wellesleyho, jenž je více znám jako vévoda z Wellingtonu, vbìhl do vévodovy kanceláøe znepokojený dùstojník se zprávou, že nebudou-li okamžitì staženy vojenské jednotky, budou muset ustoupit pøed poèetnìjší francouzskou armádou. Vévodùv rozkaz znìl: „Stùjte pevnì!“ „Všichni však zahyneme,“ odvìtil dùstojník. „Stùjte pevnì!“ Opìt znìla vévodova odpovìï. (Viz Howard W. Hunter, That We Might Have Joy [1994], 148.) „Stùjte pevnì!“ -- tak znìl vévodùv rozkaz a výsledkem bylo vítìzství. V tìchto dvou slovech, která vyjadøují naøízení -- stùjte pevnì -- nacházím odvahu a radu. Sestry, v souèasné dobì jsme zapojeny do nelítostného boje za mysl, srdce, dokonce i za duši svých dìtí, vnouèat a dalších èlenù rodiny. V této bitvì však máme mnohem mocnìjší zbranì a odìní, než mìly jednotky vévody z Wellingtonu. Máme k dispozici sílu vyplývající z víry v Pána Ježíše Krista a z moci obøadù evangelia. Abychom zvítìzily, musíme se ozbrojit vírou v Pána Ježíše Krista a stát pevnì za svým pøesvìdèením. V Knize Mormon èteme o Lamanitech, „kteøí se byli obrátili k pravé víøe; a nechtìli od toho upustiti, nebo byli pevní, stálí a nepromìnní a mìli vùli dodržovati s veškerou pilností pøikázání Boží.“ (3. Nefi 6:14.) Vaše pevná a neochvìjná víra v evangelium Ježíše Krista a v Jeho plán, který má pro vás a vaši rodinu, a vaše poznání tìchto vìcí budou pøedstavovat významnou ochranu pøed rozporuplnými názory a zlými vlivy. Vaše poslušnost a vìrnost vìèným smlouvám a pøikázáním vám mohou uprostøed zmatku na tomto svìtì pøinést mír, a dokonce i štìstí. Vyzbrojeny vírou mùžete stát pevnì a vytvoøit domov, který je hoden dìtí Nebeského Otce. Když jsem jednou cestovala oblastí zamoøenou násilím a sociálním nepokojem, citlivý vedoucí knìžství postøehl mé obavy a podìlil se se mnou o pár slov, která mi pøinesla útìchu. Když byl chlapcem, jeho matka, která najednou zùstala sama a bez prostøedkù, èerpala sílu z tìchto slov, která si pøeèetla v jakési staré knize: „Øekl jsem muži, který stál u brány roku: ,Dej mi svìtlo, abych mohl bezpeènì vykroèit do neznáma‘. On odvìtil: ,Vkroè do neznáma a vlož svou ruku do ruky Boží. To bude pro tebe lepší než mít svìtlo a bezpeènìjší než jít po známé cestì.‘“ (Minnie Louise Haskins, The Oxford Dictionary of Quotations, 4thed., ed. Angela Partington [1996], 328.) Matka mého pøítele díky následování tohoto nabádání znovu vybudovala svùj život a vytvoøila pevné základy. Já jsem také obdržela pomoc v období, kdy jsem mìla starosti, díky tomu, že jsem se snažila jít kupøedu do neznáma vyzbrojena vìdomím, že Pánovo spoleèenství je lepší než jakákoli smrtelná ochrana. Abychom stály pevnì, musíme z hloubi duše vìdìt, že Pán bude vždy naší oporou, jsme-li pevnì založeny na skále svého Vykupitele. Tato myšlenka je pùsobivì vyjádøena v páté kapitole knihy Helamanovy: „Uvažte proto, . . . uvažte, že musíte býti založeni na skále Vykupitele svého, kterým jest Kristus, Syn Boží; a jestliže pak vyšle ïábel mocné vìtry svoje a svoje šípy v bouøi, ano když jeho krupobití a jeho mocná bouøe se strhne nad vámi, pak nebude míti žádné moci, aby vás stáhl do propasti bìdy a nekoneèného neštìstí, pro skálu, na které jste vystavìni, kteráž jest bezpeèným základem, se kterého nemohou lidé, kteøí naò staví, spadnouti.“ (Helaman 5:12.) Sestry, Pánovy sliby jsou spolehlivé. Dal svùj život za naši spásu. Abychom si uchovaly pevný postoj a pomáhaly ostatním stát pevnì, musíme mít poselství evangelia pevnì zasazeno v srdci a musíme mu uèit ve svém domovì. Obdaøte své dìti a své milované doma duchovní zbrojí, kterou budou potøebovat, když vás každý den opouštìjí a vzdalují se od bezpeèné pevnosti vašeho domova. Uète své milované, jak mají získávat pøístup k moci nebes prostøednictvím pùstu a modlitby. Uète je, že svìcení sabatu je ochrání pøed svìtem. Uète je být poslušnými. Uète je usilovat o uznání Boží , ne lidské. Uète je, že jedinou cestou vedoucí zpìt do našeho nebeského domova je milovat a následovat Spasitele a uzavírat a dodržovat posvátné smlouvy a pøikázání. Pravdy evangelia a znalost plánu spásy pøedstavují zbranì, které èlenové vaší rodiny mohou použít k vítìzství nad Satanovými silami zla. Ve svých rolích manželek, matek, babièek, sester a tet musíme stát pevnì a být vzorem. Protože milujeme èleny své rodiny, chceme jim poskytnout pevný, spravedlivý vzor, který mohou následovat. Ve všem, co dìláme a øíkáme, tím, jak se oblékáme, jak trávíme svùj èas, ve všech rozhodnutích, která èiníme, dáváme najevo, v co vìøíme, a to se stává souèástí vzoru, který mohou následovat. Lucy Mack Smithová, matka proroka Josepha Smitha, zaznamenala se svém životopisu, jak si se svým manželem na jaøe roku 1803 dìlali velké starosti ohlednì náboženství. Takto popisuje své hledání pravdy: „Odebrala jsem se do nedalekého háje, kde jsem se modlila k Pánu, . . . aby se mi ukázalo pravdivé evangelium.“ (History of Joseph Smith, ed. Preston Nibley [1958], 43.) Nepøipomíná vám to nìco? O sedmnáct let pozdìji, na jaøe roku 1820, prorok Joseph Smith pøi hledání pravdy „uèinil . . . pøedsevzetí . . . prositi Boha“. A tak „jsem . . . odešel do lesa, abych se o to pokusil.“ (JS -- Životopis 1:13-14.) Je to náhoda, že si matka i syn vybrali lesnatý háj jako místo, kde požádají Boha o to, aby jim zjevil pravdu? Josephova modlitba požehnala celý svìt prostøednictvím znovuzøízení evangelia Ježíše Krista. Spravedlivý pøíklad ženy, která stojí pevnì ve víøe, žehná nespoèetnému množství ostatních. Jakkoli jsem ráda manželkou a matkou, pøiznávám, že to není vždy lehké. Dokáži rozumìt pocitùm, které vyjádøila jedna školou povinná dívka, když moje pøítelkynì, její uèitelka, požádala tøídu, aby napsala dopisy Bohu. Sharon napsala: „Drahý Bože, vsadím se, že je pro tebe hodnì tìžké milovat každého na svìtì. U nás doma je nás jen pìt a já to prostì nedokážu.“ Jsem si jista, že èlenové mé rodiny by vám mohli podobnì vyprávìt, že pro nì není vždy jednoduché, aby mì milovali. Souhlasím však se slovy staršího Lorena C. Dunna, který øekl: „Neexistuje nic vzácnìjšího ani trvalejšího, než je rodina.“ („Our Precious Families“, Ensign, Nov. 1974, 9.) Navzdory tomu, jak nesnadný mùže rodinný život obèas být, práce, kterou vykonáme ve své rodinì, je nanejvýš dùležitá. Když ztrácíte odvahu a ve vaší rodinì se vìci nedaøí tak, jak byste chtìly, stùjte pevnì ve víøe a øeknìte si to, co napsala jiná malá školaèka ve svém dopise Bohu: „Drahý Bože, snažím se, jak jen nejlépe mùžu.“ Nedopuste, aby vás tìžkosti patøící k rodinnému životu nadmìrnì srážely nebo mìly negativní vliv na lásku, kterou mùžeme v rodinách sdílet. Ozbrojme se vírou a stùjme pevnì za svým pøesvìdèením. Kéž nikdy nezapomeneme, že pro rodinu a s rodinou stavíme základ na skále našeho Vykupitele. Vložme svou ruku do ruky Boží. S Pánovou pomocí pak mùžeme budovat domovy, které jsou spravedlivou pevností. Kéž vám Pán žehná ve vašem úsilí stát pevnì v obranì domova a rodiny. O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.