Nejsme snad všechny matky? Sheri L. Dewová Druhá rádkynì v generálním pøedsednictvu Pomocného sdružení „Mateøství je více než rození dìtí . . . Mateøství je jádrem toho, kým jako ženy jsme.“ Bìhem tohoto léta jsem spolu se ètyømi dospívajícími neteøemi zažila nedìlní veèer naplnìný úzkostí, když jsme se vydaly z hotelu v centru mìsta, které jsme navštívily, do nedaleké kaple, kde jsem mìla hovoøit. Šla jsem onou cestou mnohokrát, ale toho veèera jsme najednou zjistily, že jsme obklopeny ohromným davem opilých úèastníkù prùvodu. To nebylo nejlepší místo pro ètyøi dospívající dívky, a mohu dodat, že ani pro jejich tetu. Ulicemi se však nemohlo projet, takže nám nezbývalo nic jiného než jít dál. Pøes rámus jsem zakøièela na dívky: „Stùjte pøi mnì“. Když jsme si razily cestu skrz lidský dav, jediné, na co jsem myslela, bylo bezpeèí mých neteøí. Naštìstí jsme se nakonec dostaly ke kapli. Za jedinou hodinu, naplnìnou úzkostí, jsem však lépe pochopila, jak se musejí cítit matky, které riskují vlastní bezpeèí, aby ochránily dítì. Moji sourozenci mnì svìøili své dcery, které mám ráda, a udìlala bych cokoli, abych je dovedla do bezpeèí. Stejnì tak náš Otec svìøil nám ženám své dìti a požádal nás, abychom je mìly rády a abychom je pomohly dovést bezpeènì domù skrze nebezpeèí smrtelnosti. Milovat a vést -- tato slova zahrnují nejen všeobsahující dílo Otce a Syna, ale i podstatu naší práce, nebo naším dílem je pomáhat Pánu s Jeho dílem. Jak tedy my, Boží ženy Svatých posledních dnù, mùžeme nejlépe pomoci Pánu s Jeho dílem? Proroci opakovanì odpovídali na tuto otázku, stejnì jako První pøedsednictvo pøed šedesáti lety, když nazvali mateøství „nejvyšší, nejsvatìjší službou, . . . které se mùže lidstvo ujmout“.1 Pøemýšlely jste nìkdy o tom, proè proroci uèili nauce mateøství -- a to je skuteènì nauka -- znovu a znovu? Já ano. Pøemýšlela jsem dlouho a usilovnì o díle žen Božích. A potýkala jsem se s tím, co pro nás pro všechny nauka mateøství znamená. Tato otázka mì pøinutila, abych poklekla na kolena, èetla písma a šla do chrámu -- toto vše uèí vznešené nauce o naší nejdùležitìjší ženské roli. Je to nauka, která nám musí být jasná, chceme-li doufat v to, že budeme pevné a neochvìjné2ve vztahu k otázkám, kterými je konfrontováno naše ženství. Nebo Satan vyhlásil válku proti mateøství. Ví, že ty, které houpou kolébkou, mohou otøást jeho pozemskou øíší. A ví, že bez spravedlivých matek, které milují a vedou nadcházející generaci, království Boží padne. Porozumíme-li vznešenému významu mateøství, stává se zøejmým, proè proroci tolik ochraòovali nejposvátnìjší úlohu ženy. Aèkoli máme tendenci zamìòovat mateøství pouze s tìhotenstvím, v Pánovì jazyku má slovo matka nìkolik významových vrstev. Ze všech slov, které mohli Bùh Otec i Adam vybrat, aby popsali její roli a její podstatu, nazvali Evu „matkou všech žijících“3-- a uèinili tak ještì pøedtím, než porodila dítì. Naše mateøství, stejnì jako Evino, zaèalo døíve, než jsme se narodily. Stejnì jako byli zpùsobilí muži pøedustanoveni k tomu, aby ve smrtelnosti získali knìžství4, spravedlivé ženy byly v pøedsmrtelnosti obdaøeny výsadou, kterou pøedstavuje mateøství.5Mateøství je více než rození dìtí, aèkoli to bezpochyby rození dìtí je. Mateøství je jádrem toho, kým jako ženy jsme. Urèuje samu naši identitu, náš božský charakter a pøirozenost a jedineèné povahové rysy, které nám náš Otec dal. President Gordon B. Hinckley prohlásil, že „Bùh zasadil do žen nìco božského“.6Ono nìco pøedstavuje dar a dary mateøství. Starší Matthew Cowley uèil, že „muži musí [ve smrtelnosti] obdržet nìco, co je èiní spasiteli lidí, ne však matky, ne ženy. [Ony] se rodí s vrozeným právem, s vrozenou pravomocí, aby byly spasiteli lidských duší . . . a obrozující silou v životì Božích dìtí“.7 Mateøství není to, co zbylo, když náš Otec požehnal Své syny tím, že je vysvìtil do knìžství. Mateøství je nejvznešenìjším obdarováním, které mohl dát Svým dcerám, je to posvátná dùvìra, která ženám udìlila s nièím nesrovnatelnou úlohu pomáhat Jeho dìtem, aby podržely svùj druhý stav. President J. Reuben Clark ml. prohlásil, že mateøství je „tak božsky dané, tak vìènì dùležité ve své úloze, jako samotné knìžství“.8 Téma mateøství je však velmi citlivé, nebo v nás vyvolává jedny z nejradostnìjších pocitù, ale i nejvìtší trápení. Tak tomu bylo již od poèátku. Eva „mìla radost“ po pádu a uvìdomovala si, že jinak by „nebyli . . . mìli símì“.9Pøedstavte si však její bolest kvùli Kainovi a Ábelovi. Nìkteré matky cítí bolest kvùli dìtem, které zrodily; jiné cítí bolest kvùli tomu, že zde dìti nezrodily. Starší John A. Widtsoe se k tomuto vyjádøil jednoznaènì: „Ženy, které ne vlastní vinou nemohou rozvinout dar mateøství pøímo, mohou tak uèinit zástupnì.“10 Z dùvodù, které zná Pán, se od nìkterých žen požaduje, aby èekaly, než budou mít dìti. Tento odklad není pro žádnou spravedlivou ženu jednoduchý. Avšak èas rozvržený Pánem pro každou z nás nepopírá naši pøirozenou podstatu. Nìkteré z nás pak prostì musejí najít jiné zpùsoby, jak být matkou. Kolem nás všech jsou ti, kteøí potøebují být milováni a vedeni. Eva nám dala pøíklad. Kromì toho, že rodila dìti, stala se matkou celému lidstvu, když uèinila to nejodvážnìjší rozhodnutí, jaké kdy žena uèinila, a s Adamem nám umožnila, abychom se mohli zdokonalovat. Dala nám pøíklad ženství, které mají muži ctít a které mají ženy následovat, stala se vzorem vlastností, kterými jsme byly jako ženy obdaøeny: hrdinné víry, zjemnìlé citlivosti vùèi Duchu, odporu ke zlu a naprosté nesobeckosti. Eva, stejnì jako Spasitel, „kterýž místo pøedložené sobì radosti strpìl køíž“,11podstoupila pád kvùli radosti z toho, že napomohla k zapoèetí lidské rodiny. Milovala nás natolik, aby nás pomáhala vést. Jako dcery našeho Nebeského Otce a jako dcery Eviny jsme všechny matky a vždy jsme matkami byly. Každá z nás má zodpovìdnost milovat a pomáhat vést nastupující generaci. Jak se naše mladé ženy nauèí žít jako ženy Boží, neuvidí-li, jak ženy Boží vypadají, tj. co nosíme, sledujeme a èteme; èím naplòujeme èas a mysl; jak èelíme pokušení a nejistotì; v èem nacházíme skuteènou radost a proè jsou cudnost a ženskost charakteristickými znaky spravedlivých žen? Jak se naši mladí muži nauèí cenit si žen Božích, pokud jim nedáme najevo ctnost našich ctností? Každá z nás má dalekosáhlou zodpovìdnost být vzorem spravedlivého ženství, protože naše mládež ho možná nikde jinde nespatøí. Každá sestra v Pomocném sdružení, které je tím nejvýznamnìjším spoleèenstvím žen na této stranì závoje, má zodpovìdnost pomáhat našim mladým ženám pøejít s radostí do Pomocného sdružení. To znamená, že se s nimi musíme zaèít pøátelit mnohem døíve, než dosáhnou vìku 18 let. Každá z nás mùže být pro nìkoho matkou -- nejprve samozøejmì pro dìti ve vlastní rodinì, avšak také pro mnoho dalších. Každá z nás mùže prokázat slovem a skutkem, že dílo žen v Pánovì království je vznešené a svaté. Opakuji: Všechny jsme matky v Izraeli a naším povoláním je milovat a pomáhat vést nastupující generaci po nebezpeèných ulicích smrtelnosti. Málokterá z nás dosáhne svého potenciálu, aniž by peèovala o matku, která nás zrodila, i o matky, které nás vychovávají. Nedávno jsem s velkou radostí poprvé po letech potkala jednu ze svých vedoucích z doby, kdy jsem byla mladá žena. Když jsem byla dospívající dívkou bez nejmenší špetky sebedùvìry, byla jsem ráda po boku této ženy, protože mì vždy objala a øekla: „Jsi prostì nejlepší!“ Milovala mì, a tak jsem se jí nechala vést. Kolik mladých mužù i žen naléhavì touží po vaší lásce a vašem vedení? Dokážeme si plnì uvìdomit, že náš vliv jako matek v Izraeli je nenahraditelný a vìèný? Když jsem vyrùstala, nebylo nic neobvyklého, že mì matka vzbudila uprostøed noci se slovy: „Sheri, vezmi si polštáø a pojï dolù.“ Vìdìla jsem, co to znamená. Znamenalo to, že se blíží tornádo, a dostala jsem okamžitì strach. Pak ale matka øekla: „Všechno bude v poøádku, Sheri.“ Její slova mì vždy uklidnila. Dnes, o nìkolik desetiletí pozdìji, kdy se zdá, že život se na nás øítí a naplòuje nás obavami, zavolám matce, abych ji slyšela øíkat: „Všechno bude v poøádku.“ Nedávné strašlivé události ve Spojených státech podtrhují skuteènost, že žijeme v nejistém svìtì. Nikdy nebylo více zapotøebí spravedlivých matek -- matek, které žehnají život svých dìtí pocitem bezpeèí, jistoty a dùvìry v budoucnost, matek, které uèí své dìti, kde nalézt klid a pravdu, a tomu, že moc Ježíše Krista je vždy vìtší než moc protivníkova. Pokaždé, když budujeme víru nebo posilujeme vznešenost mladé ženy nebo muže, pokaždé, když nìkoho milujeme nebo ho vedeme tøeba i malými krùèky po cestì, jsme vìrné svému obdarování a povolání matek a jsme zapojeny do procesu budování království Božího. Žádná žena, která rozumí evangeliu, by nikdy nepovažovala žádnou jinou práci za dùležitìjší, ani by nikdy neøekla: „Jsem jen matka,“ nebo matky léèí lidské duše. Rozhlédnìte se kolem sebe. Kdo vás potøebuje a kdo potøebuje pocítit váš vliv? Chceme-li skuteènì nìèeho dosáhnout, dosáhneme toho tehdy, když budeme matkami pro ty, které jsme zrodily, a pro ty, které jsme ochotny vychovávat. Budeme-li stát pøi naší mládeži -- což znamená, budeme-li je milovat -- bude mládež ve vìtšinì pøípadù stát pøi nás -- což znamená, že se námi nechají vést. Jako matky v Izraeli jsme Pánovou tajnou zbraní. Náš vliv má pùvod v božském obdarování, které máme od poèátku. Pøemýšlím, zda v pøedsmrtelném svìtì, kdy nám Otec urèil naši úlohu, jsem nestály v úžasu nad tím, že nás požehnal posvátnou dùvìrou, která má tak ústøední význam pro Jeho plán, a že nás obdaøil dary, které jsou tak dùležité proto, abychom milovaly a vedly Jeho dìti. Pøemýšlím, zda jsme neplesaly radostí12èásteènì kvùli vznešenému postavení, které nám dal ve svém království. Svìt vám toto neøekne, ale Duch ano. My prostì nemùžeme Pána zklamat. A nastane-li den, kdy budeme jedinými ženami na zemi, které v mateøství nalézají vznešenost a božskost, a tomu tak je. Nebo matka je slovo, které bude popisovat spravedlivou ženu, která byla uèinìna dokonalou v nejvyšším stupni celestiálního království, ženu, která se stala zpùsobilou pro vìèný rozvoj v potomstvu, moudrosti, radosti a svém vlivu. Vím, zcela urèitì vím, že tyto nauky týkající se naší božské role jsou pravdivé, a že pokud jim porozumíme, pøinesou mír a smysl všem ženám. Mé drahé sestry, které mám ráda více, než dokáži vyjádøit, pøijmete výzvu stát se matkami v tìchto tìžkých èasech, aèkoli tím mùže být vyzkoušena ta nejposlednìjší èásteèka vaší vytrvalosti, odvahy a víry? Budete stát pevnì a neochvìjnì jako matky v Izraeli a ženy Boží? Náš Otec a Jeho Jednorozený Syn nám dali posvátné správcovství a svatou korunu v jejich království. Kéž se z toho radujeme. A kéž si zasloužíme Jejich dùvìru. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. „The Message of the First Presidency to the Church“, Improvement Era, Nov. 1942, 761. 2. Viz Mosiáš 5:15. 3. Mojžíš 4:26. 4. Viz Alma 13:2-4, 7-8. 5. Viz Spencer W. Kimball, „The Role of Righteous Women“, Ensign, Nov. 1979, 102. 6. Teachings of Gordon B. Hinckley, (1997), 387. 7. Matthew Cowley Speaks, (1954), 109. 8. „Our Wives and Our Mothers in the Eternal Plan“, Relief Society Magazine, Dec. 1946, 801. 9. Mojžíš 5:11. 10. Priesthood and Church Government, comp. John A. Widtsoe (1939), 85. 11. Židùm 12:2. 12. Viz Job 38:7.