Víra našich prorokù Starší David B. Haight Kvorum dvanácti apoštolù „Potøebujeme tedy víru Brighama Younga a víru Gordona B. Hinckleyho a víru lidí, kteøí jsou našimi proroky a vedoucími.“ Doufám, že vám, stejnì jako mnì, trochu zahoøelo srdce, když jste zvedali ruku, abyste vyjádøili podporu presidentu Hinckleymu jako presidentovi Církve a jako proroku, vidoucímu a zjevovateli a abyste vyjádøili podporu ostatním úøedníkùm, kteøí vám byli navrženi. Je to pro nás všechny nádherná a úžasná pøíležitost, že máme možnost vyjádøit podporu svému proroku, který v dnešní dobì žije na zemi -- nejen tím, že zde sedíme a bezmyšlenkovitì zvedneme ruku, ale tím, že v srdci i v duši cítíme, že mu nejen vyjadøujeme podporu, ale že také schvalujeme to, co pro nás dìlá a co udìlal tím, že je naším pøedstavitelem ve svìtì. Jsme vdìèni za to, jak úžasnì a inspirovanì komunikuje a hovoøí se svìtem, a to obzvláštì v tìchto nìkolika posledních dnech a týdnech. Když byl pøed nìkolika lety dirigentem Newyorského filharmonického orchestru Arturo Toscanini, poøádal vždy v sobotu odpoledne rozhlasový pøenos. Jednoho dne mu poštou pøišel pomuchlaný lístek z nahnìdlého papíru, na nìmž stálo: „Vážený pane Toscanini, jsem osamìlý pastýø ovcí v horách ve Wyomingu. Vlastním dvì vìci, kterých se velmi cením: staré housle a rádio na baterie. A baterie v rádiu slábnou a pomalu docházejí a housle jsou tak rozladìné, že na nì už nemohu hrát. Mohl byste mi, prosím, pøíští sobotu ve svém programu zahrát notu A?“ Pøíští týden Arturo Toscanini v programu oznámil: „Newyorský filharmonický orchestr pro svého nového pøítele v horách ve Wyomingu nyní spoleènì a unisono zahraje èisté A.“ A zahráli èisté A. Tak si ten osamìlý muž mohl naladit strunu A a od tohoto èistého A pak i strunu E a D a G. Je zajímavé zamyslet se ve vztahu ke svému životu a k životu mnoha lidí, kteøí mì v tuto chvíli slyší -- a jejichž housle a životy jsou možná trochu rozladìné -- nad tím, že mùžeme pøijít na generální konferenci Církve a slyšet ona nádherná poselství, která jsou pronášena. My, kteøí máme pøíležitost zde promluvit, se mocnì modlíme o to, abychom mìli tolik energie a síly a vitality, kolik ji mám já na prahu soumraku svého života, abychom se zde postavili a vydali svìdectví o pravdivosti tohoto díla -- protože já jsem toho svìdkem. Mìl jsem pøíležitost -- stejnì jako ji mìlo mnoho z vás a mnoho z vás by si to pøálo -- být vychován v mormonské rodinì a být dílem Církve a mít pøíležitost jít do svìta a žít v nìm a setkávat se s lidmi na mnoha místech, a v oblasti veøejné správy nebo obchodu nebo èehokoli jiného, ale být ve styku s lidmi a moci s nimi sdílet pocity, které chovám v srdci. President Hinckley nám èasto øíká na našich setkáních, a myslím, že to øekl i veøejnì, že za psacím stolem má obraz Brighama Younga. Když má nìkdy nároèný den a musí uèinit velké množství obtížných rozhodnutí, otoèí se na židli a podívá se na Brighamùv obraz za sebou a nahlas nebo jen v duchu se zeptá: „Bratøe Brighame, co bys udìlal ty?“ nebo „Co bys mi poradil?“. Pomyslete na to, co se stalo bìhem nìkolika posledních let. Všichni velmi dobøe víte, kolik inspirace a vedení president Hinckley obdržel v oblasti rozvoje Církve -- budování chrámù a pøestavby starého hotelu Utah na nádhernou budovu, nyní Pamìtní budovu Josepha Smitha, která nese jeho jméno, a inspiraci pro tuto neobvyklou stavbu, Konferenèní centrum, v nìmž se dnes nacházíme -- které nejspíše nemá ve svìtì obdoby. Co se týèe nás, kteøí s presidentem Hinckleym a po jeho boku již øadu let pracujeme a kteøí mu nasloucháme a stýkáme se s ním, je v našem životì nádhernou zkušeností a požehnáním, že mùžeme být svìdky onoho inspirovaného rozvoje, který postupuje kupøedu, a že ho mùžeme cítit a podílet se na nìm. Když se díváme na Brighama Younga a pøemýšlíme o inspiraci a vedení, kterých se dostalo tomuto pozoruhodnému muži, pøipomínáme si, jak dokázal zaplnit onu tragickou prázdnotu zpùsobenou smrtí proroka Josepha Smitha, jak se ujal této zodpovìdnosti a jak byl díky inspiraci a zjevení schopen vést a øídit odchod z Nauvoo a plánovat cestu na západ. Pøipomínáme si, jak v té dobì pokraèovala práce na chrámu v Nauvoo a jak byla zorganizována, aby mohla postupovat dál, a jak se kolony krytých vozù vydávaly na západ a do údolí Solného jezera, které se pozdìji stalo Sionem, kde Svatí mohli praktikovat své náboženství a uèit a kázat a stavìt shromažïovací budovy a vše, co bylo tøeba pro tuto civilizaci a pro tuto kulturu, kterou máme, aby se zde šíøila a aby rostla. Pøemýšlejme o inspiraci, kterou obdržel prorok Brigham Young pro tyto lidi, aby nejen vybudovali velké mìsto v Salt Lake, ale aby založili i další osady. Mìl onu mimoøádnou schopnost vyslat lidi dál, aby vyhledávali údolí a oblasti mimo Salt Lake City, kam by pionýøi, kteøí proudili do tohoto údolí, mohli odejít a kde by se usadili a vybudovali si domov a postavili mìsta a obce a budovali svou osobnost a svùj charakter a rozvíjeli talenty, které takto získali. Namísto toho, aby nechal vybudovat velké mìsto v Salt Lake, vzniklo pod jeho vedením 360 osad nejen v Utahu, ale i ve Wyomingu a v Nevadì a v Arizonì a v jižním Idahu. Tím, jak se lidé stìhovali pryè a zakládali tyto malé osady, rozvíjeli své talenty a schopnosti prostøednictvím služby ve školních výborech a mìstských radách a stávali se vùdèími osobnostmi svého mìsteèka. Stali se obyvateli této oblasti a zaèali budovat školy a rozšiøovat tato spoleèenství. Vidíme, co se stalo v tìchto oblastech, které Brigham Young vidìl v duchu a které pomohl založit. Staèí jen pomyslet na to, jak se rozvinuly -- napøíklad rozvoj osady v Las Vegas v Nevadì, díky níž bylo možné cestovat do San Bernardina v Kalifornii. Lidé se mohli dostat lodí do San Pedra v Kalifornii, dojet do San Bernardina, kde se jim dostalo zásob a pomoci s vybavením, které bylo nezbytné pro cestu do tohoto údolí a pak do vzdálenìjších osad, dolù do kraje Sanpete nebo nahoru do Idaha nebo jinam. Já jsem se stal dílem tohoto procesu, protože když rodina mé matky dorazila sem do Salt Lake City, byli posláni, aby se usídlili v Tooele. Pozdìji byli posláni do Idaha, kde bylo tøeba postavit pilu a mlýn. Rodina mého otce se usadila ve Farmingtonu v Utahu v rámci této kolonizace, o které hovoøím -- kolonizace, která lidi uèinila silnìjšími a dala jim pøíležitosti. Namísto toho, aby byli ztraceni ve velkém mìstì, byli požádáni, aby se pøestìhovali do menších spoleèenství, kde mohli rozvíjet své schopnosti a kde bylo více škol a bylo zapotøebí více uèitelù a kde talentovaní lidé rozvíjeli své schopnosti. Uprostøed toho všeho byla má rodina požádána, aby opustila Farmington a Tooele, prodala své úrodné pozemky a pøestìhovala se do jižního Idaha, kde v té dobì nebylo nic jiného než pelynìk. V takové malé osadì se do sebe zamilovali má matka a mùj otec. Bylo jim 20 let a byli pøipraveni uzavøít sòatek -- kde ho však mìli uzavøít? V chrámu v Loganu v Utahu. Jak se tam mohli dostat? Bryèkou. Jak dlouho trvala tato cesta? Tak asi pìt nebo šest nebo sedm dní. Po dálnici a dobrých silnicích? Samozøejmì, že ne. Jeli po cestách, které pøes pelynìk a køovím a pøes kameny vyjely kryté vozy. Kde chtìli uzavøít sòatek? Kde chtìli být zpeèetìni? Na jediném místì -- v chrámu. A tak jeli bryèkou. Stali se souèástí mého dìdictví. A tak v tìchto mìsteèkách lidé vyrùstali. Pak se Církev rozhodla otevøít nìkolik soukromých škol a v tìchto odlehlých oblastech jich otevøeli na 30. Jedna z tìchto malých škol byla otevøena v našem mìstì a do oblasti mìsteèka se zaèalo stìhovat mnoho lidí z okolních oblastí, aby získali vyšší vzdìlání. Tímto vyšším vzdìláním byla samozøejmì jen støední škola, ale øíkalo se jí akademie. Hovoøím o inspiraci, kterou pøed lety obdržel prorok Brigham Young, aby osídlil a rozvinul tuto náhorní oblast, která nyní obklopuje Salt Lake City. A pøemýšlím o tom, kým jsme dnes a jak se toto rozrostlo, a o požehnání, které nám vstoupilo do života tím, že máme presidenta Hinckleyho za proroka, vidoucí a zjevovatele a za vedoucího a že mùžeme pøedvídat, co se dìje a co se bude dít v budoucnosti, budeme-li mít víru, která nám umožní pokraèovat v tom, co bylo zapoèato. Pomyslete na to, co se pøipravuje a co již probíhá. President Hinckley k nám èasto hovoøí o tom, abychom v našich lidech rozvíjeli vìtší víru. Tato víra pochází z toho, že žijeme podle zásad evangelia, že žijeme tak, jak máme, že vychováváme své dìti tak, jak máme, a že vidíme, jak rostou a rozvíjejí svùj charakter a osobnost tak, aby se staly pøíkladem toho, v co vìøíme a v co doufáme, že dokážeme a uskuteèníme. Všichni si jistì pamatujete na muže, který mìl námìsíèného syna. Pøistoupil ke Spasiteli a požádal, zda by tomuto chlapci nemohl požehnat a nemohl z jeho syna vyhnat onoho zlého ducha. Muž Spasiteli øekl: „Požádal jsem tvé uèedníky, aby ho uzdravili, ale oni toho nebyli schopni.“ Spasitel chlapci požehnal. Zlý duch okamžitì vyšel a uèedníci ke Spasiteli pøišli a zeptali se: „Proè jsme ho nemohli uzdravit? Proè jsme to nedokázali?“ (Viz Mat. 17:14-21.) Spasitel také øekl: „Ó malé víry.“ (Mat. 16:8.) Kdybyste mìli víru jako malinká -- jak se jen jmenuje ten malý strom. [President Hinckley napovídá, „Hoøèice.“] Hoøèice! Dìkuji, presidente. (Držím si presidenta u sebe, aby mi mohl pomáhat.) Kdybyste mìli víru jako semínko hoøèice! Mnozí jste možná semínko hoøèice ještì nevidìli. Pøed nìkolika roky jsme jeli autem po Jeruzalémì a øidiè øekl: „Podívejte, tamhle je hoøèièný strom.“ A já jsem navrhl: „Pojïme se na nìj podívat.“ Vystoupili jsme tedy, abychom si ho prohlédli, a na stromì byl malý lusk, takový, jako mívají akáty, a mnì se ho podaøilo otevøít a tam byla malinkatá semínka, ne o moc vìtší než zrníèka pepøe. Jen si pøedstavte tu analogii, které Spasitel uèil. Kdybyste mìli víru alespoò jako ono malinkaté semínko -- a držel jsem ho v ruce a témìø se mi ztrácelo pøed oèima -- kdybyste mìli tolik víry, mùžete øíci hoøe „pøejdi odsud“ a ona by se pohnula, kdybyste mìli tolik víry (viz Mat. 17:20). „Ó malé víry,“ øekl nám Spasitel. Potøebujeme tedy víru Brighama Younga a víru Gordona B. Hinckleyho a víru lidí, kteøí jsou našimi proroky a vedoucími. Bùh žije. Vím, že je skuteèný, že je náš Otec, a vím, že nás miluje. Vím to. A vím, že Ježíš je Kristus, Syn Boží. Cítil jsem tento vliv. Jsem toho svìdkem. Vím, že prorok Joseph Smith a všechny historické zprávy, které máme o tom, co uèinil jako nástroj znovuzøízení, jsou pravdivé a že proroci od té doby, vèetnì presidenta Hinckleyho, jsou povoláni Bohem. Toto dílo je pravdivé. Zanechávám vám svou lásku, své potvrzení a své svìdectví, jež mi plane v srdci. Po všechny dny svého života doufám, že budu moci toto nìkomu øíci a že nìkomu pomohu porozumìt tomu, že toto dílo je pravdivé, ve jménu Ježíše Krista, amen.