Krok za krokem Starší Joseph B. Wirthlin Kvorum dvanácti apoštolù „Nemusíme být dokonalí dnes. Nemusíme být lepší než nìkdo jiný. Jediné, co musíme dìlat, je být nejlepšími, jakými mùžeme být.“ Milovaní bratøí a sestry, je pro mne velkou výsadou stát dnes zde a vydávat své svìdectví o pravdì evangelia, které bylo znovuzøízeno. Právì jsme vyslechli staršího Davida B. Haighta -- kterému je 95 let. Doufám, že v tomto vìku -- budu-li žít tak dlouho -- bude moje pamì z poloviny tak dobrá jako ta jeho. Raduji se, když se Svatí shromažïují. A jako rodiny v prostých domovech, nebo po tisících v ohromných halách, nebesa se radují, když se ti, kteøí milují a ctí jméno Ježíše Krista, shromažïují, aby uctívali v Jeho jménu. Všichni procházíme rùznou životní zkušeností. Zatímco nìkteøí jsou dnes naplnìni radostí, jiní mají pocit, že jim srdce pukne zármutkem. Zatímco nìkteøí si myslí, že mají celý svìt otevøený jako ústøici, jiní se cítí, jako kdyby sami byli ústøicí vytaženou z oceánu, rozlomenou a oloupenou o vše, co je pro ni drahé. Bez ohledu na vaše postavení, bez ohledu na citový nebo duchovní stav vaší mysli, rád bych vám nabídl radu, která mùže být užiteèná nehledì na to, kde se pøi svém putování tímto smrtelným životem nacházíte. Urèitì je toho mnoho, za co mùžeme být vdìèni. A myslím, že budeme-li uvažovat o požehnáních, která máme, zapomeneme na nìkterá svá trápení. Urèitì k vám pøijde klid a radost, budete-li si uvìdomovat požehnání, která máme jako Církev, pod vedením našeho úžasného presidenta, presidenta Gordona B. Hinckleyho. To nám velmi pomùže. Nedávno jsem èetl o Eriku Weihenemayerovi, 33 letém muži, který snil o výstupu na Mount Everest -- což je výkon, který vzdoruje mnoha nejzkušenìjším horolezcùm na svìtì. Ve skuteènosti 90 procent z tìch, kteøí se ho pokoušejí zdolat, se nikdy nedostane na vrchol. Teploty klesají pod 30 stupòù pod nulou. Kromì extrémního chladu, vichrù o rychlosti pøes 160 kilometrù za hodinu, smrtících rozsedlin a lavin, musí horolezec pøekonat problémy s vysokou nadmoøskou výškou, nedostatkem kyslíku a možná nezdravou potravou a vodou. Od roku 1953 zahynulo pøi pokusu slézt 8839 metrù vysoký vrchol nejménì 165 horolezcù. Nehledì na rizika stovky horolezcù každý rok èekají, až na nì pøijde øada, aby podnikli výstup, mezi nimi i Erik. Ale mezi Erikem a všemi dalšími horolezci, kteøí se o výstup pokusili døíve, je jeden významný rozdíl -- Erik je úplnì slepý. Když bylo Erikovi 13 let, ztratil v dùsledku dìdièné choroby sítnice zrak. Aèkoli již nemohl dìlat mnoho vìcí, které by rád, rozhodl se nepromarnit svùj život v pocitu deprese a zbyteènosti. Tehdy zaèal posouvat své hranice. V 16 letech objevil horolezectví. Hmatáním po povrchu skály nalézal výstupky pro ruce a nohy, které mu dovolovaly lézt. O šestnáct let pozdìji zaèal svùj výstup na Mount Everest. Pøíbìh jeho výstupu byl, jak si mùžete pøedstavit, naplnìn mnoha trýznivými a životu nebezpeènými výzvami. Ale Erik nakonec zdolal jižní vrchol a zaujal své místo mezi tìmi, kteøí se tam dostali pøed ním, jako jeden z mála, kteøí stáli na vrcholu nejvyšší hory na povrchu zemì. Když se ho ptali, jak to udìlal, Erik øekl: „Prostì jsem si neustále myslel, . . . udržuj svou mysl soustøedìnou. Nedovol, aby tì odradily nìjaké pochyby nebo obavy a zklamání a tak dále.“ Potom, což je nejdùležitìjší, øekl: „Jenom jdi každý den krok za krokem.“1 Ano, Erik dobyl Everest prostým pokládáním jedné nohy pøed druhou. A pokraèoval v tom, dokud nevylezl na vrchol. Podobnì jako Erik i my mùžeme mít pøekážky, které by nás mohly odradit. Mùžeme se dokonce vymlouvat, proè nemùžeme dìlat to, co dìlat chceme. Možná, že až budeme pokoušeni, abychom ospravedlòovali své neúspìchy, mùžeme si vzpomenout na Erika, který nehledì na ztrátu zraku dosáhl toho, co mnozí považovali za nemožné, pouhým nepøetržitým kladením jedné nohy pøed druhou. Staré pøísloví øíká, že cesta dlouhá tisíc mil zaèíná jedním krokem. Nìkdy tento proces komplikujeme více, než je nutné. Nikdy neurazíme cestu dlouhou tisíc mil zbyteèným strachováním o to, jak dlouho to bude trvat a jak tìžké to bude. Cestu podnikneme tím, že pùjdeme každý den krok za krokem a potom to budeme znovu a znovu opakovat, až dojdeme do svého cíle. Stejná zásada platí i pro to, jak vy i já mùžeme stoupat k vyšší duchovnosti. Nebeský Otec ví, že musíme zaèít svùj výstup z místa, kde jsme. „Když stoupáte po žebøíku,“ uèil prorok Joseph Smith, „musíte zaèít dole a stoupat pøíèku po pøíèce, až vylezete nahoru, a stejné je to i se zásadami evangelia -- musíte zaèít s první a jít dále, až se nauèíte všem zásadám oslavení. Ale nauèíte se jim teprve dlouho poté, co projdete závojem.“2 Nebeský Otec miluje každého z nás a chápe, že tento proces stoupání vzhùru vyžaduje pøípravu, èas a odhodlání. Chápe, že obèas udìláme chybu, že klopýtneme, ztratíme odvahu a možná si i budeme pøát vzdát se a øíkat si, že to nestojí za námahu. Víme, že to stojí za námahu, nebo cena, kterou je vìèný život, je „nejvìtší ze všech darù Božích“.3A abychom se ho stali hodni, musíme jít krok za krokem a pokraèovat v chùzi, až dojdeme do duchovních výšin, kterých se snažíme dosáhnout. Ve svatém písmu je zjevena vìèná zásada: „Není tøeba, aby èlovìk bìžel rychleji, nežli má sil. Avšak je zapotøebí, aby èlovìk byl pilný, aby dostal cenu.“4 Nemusíme být rychlí, prostì musíme být stálí a pohybovat se správným smìrem. Musíme dìlat to nejlepší, co mùžeme, krok za krokem. Když jsem byl mladší, rád jsem bìhal. Aèkoli pro vás mùže být tìžké tomu uvìøit, je tomu tak. A vyhrál jsem nìkolik závodù. Již nejsem tak rychlý. Ve skuteènosti si nejsem jistý, jak dobøe bych si vedl v nìjakém závodì, kdyby jedinými dalšími soutìžícími byli èlenové kvora Dvanácti. Nyní nedokáži bìhat tak svižnì. Aèkoli se tìším na ten budoucí èas, kdy se vzkøíšeným tìlem budu moci opìt sprintovat pøes pole a cítit vítr ve vlasech, nezabývám se skuteèností, že tak nyní èinit nemohu. To by bylo nemoudré. Místo toho dìlám kroky, které uèinit mohu. I s omezeními patøícími vìku mohu stále jít krok za krokem. Dìlat to, co mohu, to je vše, co ode mì Nebeský Otec nyní požaduje. A to je vše, co požaduje od vás, nehledì na vaše vady, omezení nebo nejistotu. John Wooden byl pravdìpodobnì nejlepší vysokoškolský basketbalový trenér v historii této hry. Mìl ètyøi sezóny, kdy nebyl ani jednou poražen. Jeho družstva vyhrála deset národních mistrovství. V jednom okamžiku dosáhl nepøerušené øady 88 vítìzství.5 Jednou z prvních vìcí, kterou trenér Wooden vštìpoval svým hráèùm, bylo nìco, èemu ho, když jako chlapec vyrùstal na farmì, uèil jeho otec. „Nestarej se pøíliš o to, aby ses snažil být lepší než nìkdo jiný,“ øekl jeho otec. „Uè se od druhých, to ano. Nesnaž se ale jenom být lepší než jsou oni. To nemùžeš nijak ovlivnit. Místo toho se snaž, a to velmi usilovnì, být nejlepším, jakým mùžeš být. Nad tím máš kontrolu.“6 Dovolte mi jako hypotetický pøíklad uvést drahou sestru v nìjakém sboru, takovou, která má dokonalé dìti, které na shromáždìní nikdy nevyrušují. Takovou, která pracuje na 20. generaci ve své rodinné historii, udržuje neposkvrnìný domov, nauèila se nazpamì knihu Marka a plete vlnìné svetry pro osiøelé dìti v Rumunsku. Nemám samozøejmì v úmyslu znevažovat žádný z tìchto hodnotných cílù. Nyní, když jste v pokušení kvùli této drahé sestøe zvednout ruce do vzduchu a vzdát se, mìjte prosím na pamìti, že s ní nesoupeøíte o nic ménì než já se èleny kvora Dvanácti, abych zvítìzil ve sprintu na 50 yardù. Jediné, s èím si musíte dìlat starosti, je snažit se být nejlepšími, jakými mùžete být. A jak to udìláte? Mìjte oèi upøené na cíle, na kterých v životì nejvíce záleží, a krok za krokem k nim jdìte. Vím, že mnozí mají pocit, že stezka je obtížná a cesta tmavá. Ale jako Erik, odvážný horolezec, nejsme ponecháni bez prùvodce. Máme písma, která po celé vìky zjevují lidstvu slovo Boží. Když hodujeme na slovu Božím, otevíráme mysl vìèným pravdám a srdce jemným našeptáváním Ducha Svatého. Boží slovo zjevené skrze písma a novodobé proroky je skuteènì „svíce nohám [našim] . . . a svìtlo stezce [naší].“7 Když èteme o velkých duších, které nás pøedešly, poznáváme, že také ony prožívaly období skleslosti a zármutku. Poznáváme, že vytrvaly nehledì na tìžkosti, nehledì na protivenství, nìkdy dokonce nehledì na vlastní slabosti. Poznáváme, že také ony se stále krok za krokem prodíraly vpøed. Mùžeme být jako tyto spravedlivé duše, o kterých Lehi øekl: „Chápali se konce železné tyèe. A tísnili se temnotou kupøedu . . . až došli, aby mohli požíti z plodù stromu.“8 Máme také žijícího proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho. Ten nám poskytuje rady a prorocké vedení v dnešní dobì. Skrze jeho rady a naše modlitby mùžeme dosáhnout do nebe a osobnì být ve styku s Nekoneèným. Skrze víru se sama nebesa mohou pohnout v náš prospìch. Dveøe budou otevøeny a my obdržíme odpovìdi. Mysleme na Josepha Smitha, který jako mladý chlapec obklopený matoucími a protiøeèícími si hlasy toužil po tom, aby poznal, která ze všech církví je správná a pravá. Také on se cítil slepý -- obklopený temnotou své doby. Po ètení knihy Jakubovy v Novém zákonì uvìøil slovùm dávného apoštola, který øekl: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechnìm dává ochotnì a neomlouvá, i bude dána jemu.“9Joseph tìmto slovùm uvìøil a jednoho jarního jitra v roce 1820 se odebral do lesa, aby pozvedl svou duši v modlitbì a poprosil Nebeského Otce o moudrost. Odpovìï na jeho modlitbu ho naplnila svìtlem a vedením. Zjevili se mu Nebeský Otec a Jeho milovaný Syn. Jejich vedení rozptýlilo hustou temnotu, která na nìm spoèinula a která hrozila, že ho znièí. To navždy rozptýlilo jeho zmatek. Od tohoto okamžiku až do své muèednické smrti o témìø ètvrtstoletí pozdìji byl Joseph Smith oddán cestì, kterou mu ukázali Otec a Syn. Uvažte, jak bolestné byly jeho dny. Uvažte utrpení a pronásledování, které musel vydržet. Pøesto krok za krokem pokraèoval, nikdy se nevzdal, nikdy nepochyboval o tom, že udìlá-li pouze to, co mùže, Nebeský Otec udìlá zbytek. Bratøi a sestry, náš èas zde je tak drahocenný a tak krátký. Velmi dobøe rozumím proroku Jakobovi, když øekl: „Život [nám] ubìhl jako ve snu.“10 Náš èas pøíliš brzy skonèí. Zatímco mùžeme -- zatímco máme èas, abychom dokonèili své dílo -- kráèejme správným smìrem a jdìme krok za krokem. To je docela snadné. Nemusíme být dokonalí dnes. Nemusíme být lepší než nìkdo jiný. Jediné, co musíme dìlat, je být nejlepšími, jakými mùžeme být. Aèkoli se mùžete cítit unaveni, aèkoli možná nìkdy nejste schopni vidìt cestu, vìzte, že váš Otec v nebi nikdy neopustí své spravedlivé následovníky. Nenechá vás bez útìchy. Bude po vašem boku, ano, povede vás na každém kroku cesty. Naslouchejte tìmto nádherným slovùm, kterými president Joseph Fielding Smith popisuje tento život. Zdá se pou dlouhá, stezka nerovná a pøíkrá? Je na cestì køoví a trny? Rozdírají ti ostré kameny nohy, když v žáru dne namáhavì stoupáš k výšinám? Je tvé srdce slabé a smutné a tvá duše znavená, jak se lopotíš se svým bøemenem? Zdá se náklad, který musíš nyní zvednout, tìžký? Není nikoho, kdo by se o tvé bøímì podìlil? Nech tvé srdce neslábne, cesta nyní zaèala, je nìkdo, kdo na tebe stále mává. Tak radostnì vzhlédni a uchop Jeho ruku, Povede tì k novým výšinám -- K zemi svaté a èisté, kde skonèí všechno trápení a tvùj život bude prost veškerého høíchu, kde nebude slzí, nebo nezùstane žádná bolest. Uchop Ho za ruku a vejdi s Ním.11 Tak budeme mít odvahu zaèít stoupat na svùj Mount Everest, tak budeme moci na životní pouti postupovat krok za krokem, dokud nedosáhneme toho nejlepšího, co v nás je. Nebeský Otec žije a zná a miluje každého z nás. Ježíš je Kristus, Syn Boží, Spasitel a Vykupitel všech a ano, Kníže pokoje. Joseph Smith je prorok znovuzøízení a president Gordon B. Hinckley je náš souèasný prorok, vidoucí a zjevovatel na zemi. Vydávám toto svìdectví, a to je mé svìdectví pro vás, že budete šastní a spokojení, pokud udìláte to nejlepší, co ve vás je. To je moje modlitba ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. „Everest Grueling for Blind Man,“ Deseret News, 5 June 2001, A12; viz také Karl Taro Greenfeld, „Blind to Failure,“ Time, 18 June 2001. 2. The Teachings of Joseph Smith, ed. Larry E. Dahl and Donald Q. Cannon (1997), 519. 3. NaS 14:7. 4. Mosiáš 4:27. 5. http://www.coachwooden.com/bio. shtml 6. http://www.coachwooden.com/body success.shtml 7. Žalmy 119:105. 8. 1. Nefi 8:24. 9. Jakub 1:5. 10. Jakob 7:26. 11. „Does the Journey Seem Long?“, Hymns, no. 127.