Dìti President Boyd K. Packer Zastupující president Kvora dvanácti apoštolù To, èemu vìøíme, a to, èemu uèíme, obsahuje rady, pøikázání, dokonce varování, že máme dìti ochraòovat, milovat, starat se o nì a „pouèovati [je], aby kráèely po cestách pravdy“. Pøed mnoha lety jsme se starším A. Theodorem Tuttlem poøádali v Cuzco v peruánských Andách shromáždìní svátosti v dlouhé úzké místnosti, která mìla dveøe otevøené do ulice. Byl veèer a bylo velmi chladno. Zatímco starší Tuttle hovoøil, objevil se ve dveøích malý, asi šestiletý chlapec. Kromì roztrhané košile, která mu sahala ke kolenùm, na sobì nic nemìl. Po naší levici byl stolek s podnosy s chlebem pro svátost. Tento otrhaný sirotek z ulice uvidìl chléb a pomalu si to k nìmu podél zdi namíøil. Byl témìø u stolu, když ho spatøila jedna žena v ulièce. Pøísným potøesením hlavou ho vyhnala do noci. V duchu jsem zavzdychal. Pozdìji se chlapec vrátil. Plížil se podél zdi a hledìl støídavì na chléb a na mì. Byl již témìø v bodì, kdy by ho žena znovu spatøila. Rozpøáhl jsem ruce a on ke mnì pøibìhl. Posadil jsem si ho na klín. Potom, ponìkud symbolicky, jsem ho posadil na židli staršího Tuttlea. Po závìreèné modlitbì se k mé velké lítosti rychle vytratil do noci. Když jsem se vrátil domù, povìdìl jsem o nìm presidentu Spenceru W. Kimballovi. Byl hluboce dojat a hovoøil o tom v proslovu na konferenci. Vyprávìl o tom druhým a vícekrát mi øekl: „Tento zážitek má daleko vìtší význam, než si dosud uvìdomujete.“ Nikdy jsem na tohoto malého sirotka z ulice nezapomnìl. Mnohokrát v Jižní Americe jsem ho hledal ve tváøích lidí. Když se mi vrací na mysl, pøicházejí s ním další. Po druhé svìtové válce jsem za jednoho chladného veèera v železnièní stanici v jižním Japonsku uslyšel klepání na okno vlaku. Stál tam chlapec ve stejnì roztrhané košili, oteklou tváø mìl ovázanou hadrem a hlavu pokrytou svrabem. V ruce držel rezavou plechovku a lžíci, symbol žebrajícího sirotka. Když jsem se snažil otevøít okno, abych mu dal peníze, vlak se rozjel. Nikdy nezapomenu na tohoto hladového malého chlapce stojícího v chladu a držícího prázdnou plechovku. V nemocnici ve vládní indiánské škole ležel nemocný prvòáèek s horeèkou a rýmou. Otevøel jsem balíèek od jeho matky, která byla stovky mil daleko v rezervaci. V kartonové krabici s nálepkou po autodílech, kterou nepochybnì získala v obchodì v rezervaci, bylo trochu navažského opeèeného chleba a kousky skopového - vánoèní dárek pro jejího chlapeèka. Ve zprávách jsem nedávno vidìl dlouhou, dùvìrnì známou øadu uteèencù. S nimi, jako obvykle, byly dìti nesoucí dìti. Jedno dìvèátko sedìlo na vrcholu velkého rance, který nesla jeho matka. Když pomalu a tiše procházely kolem, podívalo se do kamery. Zdálo se, že se vážná èerná tváøièka a ty velké èerné oèi ptají: Proè? Dìti - to je minulost, pøítomnost a budoucnost spojená v jedno. Jsou dokonale drahocenné. Pokaždé, když se narodí dítì, svìt se obnoví ve své nevinnosti. Neustále pøemýšlím o dìtech, mládeži a jejich rodièích a modlím se za nì. Nedávno jsem se zúèastnil shromáždìní svátosti v provedení dìtí se zvláštními potøebami. Každé bylo postiženo sluchovì, zrakovì nebo mentálnì. Vedle každého byl dospívající povìøený jako spoleèník. Zpívaly nám a hrály. Èelem k nám v první øadì stála mladá dívka a tlumoèila do znakové øeèi pro neslyšící za námi. Jenny vydala krátké svìdectví. Potom hovoøili oba její rodièe. Vyprávìli o naprostém utrpení, které poznali, když se dozvìdìli, že jejich dítì nikdy nebude žít normálním životem. Vyprávìli o nekoneèných každodenních zkouškách, které následovaly. Když ostatní zírali nebo se posmívali, roztáhli bratøi kolem Jenny ruce, aby ji chránili. Matka nám potom vyprávìla o lásce a absolutní radosti, kterou Jenny do rodiny pøinesla. Tito rodièe poznali, že „požehnání se dostaví po velkých zkouškách“ (NaS 103:12). Vidìl jsem je navzájem sjednocené skrze protivenství a vytøíbené v èisté zlato - opravdové Svaté posledních dnù. Øekli nám, že Jenny má ráda tatínky. A tak, když jsem si s ní potøásl rukou, øekl jsem: „Já jsem dìdeèek.“ Podívala se nahoru na mì a øekla: „To vidím!“ Písma, to, co vydáváme, to, èemu vìøíme, nebo èemu uèíme, neobsahují nic, co by rodièùm nebo komukoli jinému dovolovalo zanedbávat nebo týrat, zneužívat èi obtìžovat vlastní nebo cizí dìti. Písma, to, co vydáváme, to, èemu vìøíme a to, èemu uèíme, obsahuje rady, pøikázání, dokonce varování, že máme dìti ochraòovat, milovat, starat se o nì a „pouèovati [je], aby kráèely po cestách pravdy“ (Mosiáš 4:15). Zradit je je naprosto nemyslitelné. Mezi nejdùraznìjšími varováními a nejtvrdšími tresty ve zjeveních jsou ty, které se týkají malých dìtí. Ježíš øekl: „Kdo by pak pohoršil jednoho z malièkých tìchto vìøících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavìšen byl žernov oslièí na hrdlo jeho, a pohøížen byl do hlubokosti moøské.“ (Mat. 18:6.) Za dnù proroka Mormona nìkteøí, kteøí nerozumìli tomu, že malé dìti jsou „bez poskvrny pøed Bohem“ (Mosiáš 3:21) a že „žijí v Kristu“ (Moroni 8:12), chtìli køtít malé dìti. Moroni øekl, že „[popírají] milosrdenství Kristovo a [odsunují] stranou smírnou obì a moc vykoupení [Jeho].“ (Moroni 8:20.) Mormon je pøísnì pokáral a øekl: „Kdo myslí, že malé dìti potøebují køest, jest ve žluèi trpkosti a v poutech høíchù; nebo nemá ani víry ani nadìje, ani pravé lásky; kdyby tedy byl odøíznut, když ještì má tuto myšlenku, pak by musil sejíti do pekla… Vizte, mluvím odvážnì, protože mám plnou moc od Boha.“ (Moroni 8:14, 16.) Pouze když dìti dosáhnou vìku zodpovìdnosti, který Pán stanovil na osm let (viz NaS 68:27), je jejich køest nezbytný. Pøed tímto vìkem jsou nevinné. Dìti nemají být ignorovány nebo zanedbávány. V žádném pøípadì nesmìjí být týrány, zneužívány nebo obtìžovány. Dìti nesmìjí být opuštìny nebo odcizeny rozvodem. Rodièe jsou zodpovìdni za to, že se o dìti postarají. Pán øekl: „Všechny dìti mají nárok na péèi svých rodièù, pokud jsou nezletilé.“ (NaS 83:4.) Máme se starat o jejich fyzické, duchovní a citové potøeby. Kniha Mormon uèí: „Nedopustíte, aby vaše dìti chodily hladové nebo nahé; nebudete také trpìti, aby pøestupovaly zákon Boží, navzájem se sváøily a rozmíšky mìly a ïáblu sloužily, jenž je pánem høíchu èi zlým duchem, o nìmž mluvili naši otcové, nebo on jest nepøítelem veškeré spravedlivosti.“ (Mosiáš 4:14.) Nic se nevyrovná otci, který je zodpovìdný a který uèí zodpovìdnosti také své dìti. Nic se nevyrovná matce, která je s nimi, aby je utìšovala a dodávala jim jistoty. Láska, ochrana a nìžnost mají nejvyšší hodnotu. Pán øekl: „Já jsem vám však pøikázal, abyste své dítky vychovávali v pravdì a svìtle.“ (NaS 93:40.) Pøíliš èasto zùstává výchova dìtí na jednom rodièi. Pán dokáže tohoto rodièe posílit, aby sám zvládl to, co je zodpovìdností obou rodièù. Když jeden z rodièù dobrovolnì opustí své dìti, je to velmi politováníhodná chyba. Èasto myslím na jiného chlapce. Setkali jsme se s ním pøi slavnostním zakonèení semináøe ve vzdáleném mìstì v Argentinì. Byl dobøe obleèen a dobøe živen. Studenti pøicházeli ulièkou k pódiu. Byly tam tøi trochu vyšší schody. Nemohl udìlat první krok, protože mìl krátké nohy. Byl trpaslièího vzrùstu. Tehdy jsme si všimli, že za ním pochodují dva statní mladí muži, kteøí udìlali krok dopøedu, každý po jedné stranì, a elegantnì ho vyzvedli na pódium. Když ceremoniál skonèil, opìt ho sundali dolù a potom s ním odpochodovali. Byli to jeho pøátelé a dávali na nìho pozor. Bez pomoci svých pøátel by tento chlapec nemohl vystoupit na první schod. Ti, již vstupují do Církve, jsou - v duchovním smyslu - jako dìti. Potøebují nìkoho - nìjakého pøítele - aby je pozvedl. Naplánujeme-li kroky po køtu tak, aby odpovídaly pouze tìm, kteøí mají dlouhé silné nohy, ignorujeme to, co ve zjeveních øekl Pán. Proroci nám øíkají, že máme být uèiteli a máme uèit prvním zásadám zjevení Božích, nebo jsou takoví, kteøí potøebují mléko, „a ne pokrmu hrubšího“. „Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž tìch, kteøíž pro zvyklost mají smysly zpùsobné k rozeznání dobrého i zlého.“ (Viz Židùm 5:12, 14.) Apoštol Pavel napsal: „Mlékem jsem vás živil, a ne pokrmem; nebo jste ještì nemohli, ano i nyní ještì nemùžete.“ (1. Kor. 3:2.) Ve zjevení daném v roce 1830, krátce pøedtím, než byla zorganizována Církev, Pán varoval: „Nebo nemohou snésti nyní maso, ale musí obdržeti mléko; proto nesmìjí znáti tìchto vìcí, aby nezahynuli.“ (NaS 19:22.) Musíme být opatrní, abychom neuèinili tento první schod pøíliš vysokým nebo abychom ho nenaplánovali pro ty, kteøí mají silné a dlouhé nohy, a nenechali ostatní bez pomoci nìjakého pøítele, který by je pozvedl. Když nìkteøí uèedníci kárali ty, již pøivedli malé dìti, „Ježíš øekl: Nechte dítek a nebraòte jim jíti ke mnì; nebo takových jest království nebeské.“ (Mat. 19:14.) Když se uèedníci dotazovali, jakými muži mají být, Ježíš do jejich støedu postavil malé dítì (viz Mat. 18:2-3). Nestaneme-li se „jako malé dítì… [nemùžeme] žádným zpùsobem zdìditi království Boží“. (3. Nefi 11:38.) V mysli, srdci a duši mám hluboký zájem o dìti a jejich rodièe. Po léta jsem pøemýšlel, co mìl president Kimball na mysli, když mi pøipomínal onoho sirotka z ulice v Cuzco a opakoval: „Tento zážitek má daleko vìtší význam, než si dosud uvìdomujete.“ Jednoho dne dodal: „Na klínì vám sedìl národ.“ Nyní, kdy mi bude 78 let, rozumím tomu, co president Kimball vidìl, vím, co mìl na mysli. Onen chlapec z Cuzco a onen v Japonsku a ty další dìti ze svìta hluboce ovlivòují to, co si myslím, co cítím a o co se nejnaléhavìji modlím. Neustále myslím na malé dìti a jejich rodièe, kteøí vyvíjejí velké úsilí, aby je vychovali ve vìènì nebezpeèných èasech. Podobnì jako moji Bratøí jsem procestoval celý svìt. Podobnì jako moji Bratøí jsem zastával významná místa ve vzdìlávání, obchodu, ve státní správì a v Církvi. Napsal jsem knihy a podobnì jako jim i mnì se dostalo poct, diplomù, osvìdèení, plaket. Tyto pocty pøicházejí s postavením a jsou nezasloužené. Když posuzuji hodnotu tìchto vìcí, jedné vìci si vážím více než kterékoli z nich - více než jich všech dohromady - tím nejcennìjším pro mì je to, jak naši synové a dcery a jejich manželé a manželky jednají se svými dìtmi a jak naše vnouèata zase jednají se svými malièkými. Když dochází na pochopení našeho vztahu s Nebeským Otcem, tìm vìcem, kterým jsme se s manželkou nauèili jako rodièe a prarodièe a jejichž poznání má nejvìtší hodnotu, tìm jsme se nauèili od svých dìtí. Toto požehnání ke mnì pøišlo jako dar od mé ženy. Pán o takových ženách øekl: „[Ženy jsou dány mužùm] pro rozmnožení a zalidnìní mé zemì podle mého pøikázání, aby splnily zaslíbení, které dal mùj Otec pøed založením svìta a pro jejich povýšení ve svìtech vìènosti, aby plodily lidské duše, nebo v tom trvá dílo mého Otce, aby byl oslaven.“ (NaS 132:63.) Jsou-li matkami dìtí takovéto ženy, pak chápeme, proè Pán zjevil, „že velké vìci [mohou] být požadovány z rukou jejich otcù.“ (NaS 29:48.) Vydávám svìdectví, že evangelium je pravdivé a že jeho moc má žehnat malým dìtem. Naléhavì se modlím, aby dìti a mládež a jejich rodièe obdrželi dar Ducha Svatého, aby jim byl prùvodcem a ochranou, aby do jejich srdce pøinesl svìdectví, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, Jednorozený Otce. Ve jménu Ježíše Krista, amen.