Osobní způsobilost při používání kněžství President Gordon B. Hinckley Naše chování na veřejnosti nesmí dát prostor výtkám. Naše chování v soukromí je dokonce ještě důležitější. Musí splňovat měřítko stanovené Pánem. Drazí bratří, rád bych dnes večer hovořil velmi otevřeně o jedné záležitosti, která mě velmi znepokojuje. Je to velká radost a znepokojivý úkol k vám promlouvat. Jak úžasné bratrství tvoříme jako ti, již jsou nositeli tohoto vzácného a úžasného kněžství! Pochází od Boha, našeho Věčného Otce, který v této slavné dispenzaci se svým Milovaným Synem opět promluvil z nebes. Ti poslali své oprávněné služebníky, kteří udělili tuto božskou pravomoc lidem. Osobní způsobilost se stává měřítkem kvalifikovanosti získat a používat tuto posvátnou moc. A právě o tom chci dnes večer hovořit. Začnu tím, že vám něco přečtu ze 121. oddílu Knihy nauk a smluv. „Práva kněžství jsou nerozlučně spojena s mocnostmi nebes a… moci nebeské jen podle zásad počestnosti lze ovládati a použíti. Že je lze na nás přenésti, jest pravda; avšak, jakmile se pokusíme své hříchy přikrývati nebo se státi otroky své ješitnosti nebo ctižádostivosti nebo uplatňovat vůči lidským duším vliv, panovačnost nebo donucování v jakémkoliv stupni nespravedlnosti, vězte, že pak nám budou nebesa odňata. Duch Páně jest zarmoucen, a opustí-li nás: konec s kněžstvím nebo plnou mocí toho člověka.“ (NaS 121:36-37.) Tak zní jednoznačné slovo Páně týkající se Jeho božské pravomoci. Jaký ohromný závazek toto vkládá na každého z nás! My, kteří jsme držiteli Božího kněžství, se musíme povznést nad světská měřítka. Musíme praktikovat sebekázeň. Nemůžeme si myslet, že jsme spravedlivější než ostatní, avšak můžeme a musíme být slušnými, úctyhodnými muži. Naše chování na veřejnosti nesmí dát prostor výtkám. Naše chování v soukromí je dokonce ještě důležitější. Musí splňovat měřítko stanovené Pánem. Nesmíme se oddávat hříchu, natož se pokoušet své hříchy skrývat. Nemůžeme uspokojovat svou pýchu. Nemůžeme mít podíl na marnivosti plynoucí z nespravedlivé ctižádostivosti. Nemůžeme uplatňovat vliv, panovačnost nebo donucování vůči své manželce nebo dětem nebo komukoli jinému v jakémkoli stupni nespravedlnosti. Pokud se něčeho takového dopouštíme, moci nebes jsou odňaty. Duch Páně je zarmoucen. Samotná moc našeho kněžství je anulována. Jeho pravomoc je ztracena. Způsob našeho života, to, jak mluvíme, naše každodenní chování, má vliv na to, jak jsme efektivní jako muži a chlapci, kteří jsou nositeli kněžství. 5. článek víry říká: „Věříme, že člověk musí být povolán Bohem, prostřednictvím proroctví a vkládáním rukou těch, kteří k tomu mají pravomoc, aby mohl kázat evangelium a vykonávat jeho obřady.“ I když ti, kteří k tomu mají pravomoc, nám vloží ruce na hlavu a vysvětí nás, můžeme svým chováním anulovat a ztratit jakékoli právo používat tuto božskou pravomoc. V oddílu 121 se dále uvádí: „Žádné násilí ani ovlivnění nemůže ani nemá sílu kněžství jinak udržovati než domlouváním, shovívavostí, něhou, pokorou a nelíčenou láskou; dobrotou a pravým poznáním, které velmi působí na vývoj duše bez pokrytectví a obmyslnosti.“ (NaS 121:41-42.) Nuže, bratří moji, toto jsou meze, v nichž se toto kněžství musí projevovat. Kněžství není jako plášť, který si oblékneme a svlékneme, kdykoli se nám zachce. Když ho používáme ve spravedlivosti, je, podobně jako tkáň našeho těla, neustále a za všech okolností naší součástí. A tak co se týče vás, mladých mužů, již jste nositeli Aronova kněžství, vám byla udělena moc, která drží klíče ke službě andělů. Přemýšlejte o tom na chvíli. Nemůžete si dovolit udělat nic, co by vytvořilo bariéru mezi vámi a službou andělů ve váš prospěch. Nemůžete být v žádné míře nemorální. Nemůžete být nečestní. Nemůžete podvádět ani lhát. Nemůžete brát jméno Boží nadarmo ani mluvit vulgárně, a přesto mít právo na službu andělů. Nechci, abyste se domnívali, že jste spravedlivější než ostatní. Chci, abyste byli mužní, energičtí, silní a veselí. Co se týče těch, již tíhnou ke sportu, chci, abyste byli dobrými sportovci a snažili se být šampióny. Nemusíte se však přitom oddávat nevhodnému chování nebo klít nebo hovořit vulgárně. Co se týče vás, mladých mužů, kteří se chystají jít na misii, neposkvrňte, prosím, svůj život ničím, co by mohlo vrhnout stíny na vaši způsobilost jít kupředu jako služebníci žijícího Boha. Nesmíte, nemůžete za žádných okolností ohrozit božskou moc, kterou v sobě nesete jako vysvěcení služebníci evangelia. První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů vydalo jako varování a upozornění následující prohlášení, které je určeno vám: „Od vás, misionářů, se očekává, že budete zachovávat nejvyšší měřítka chování, včetně striktního dodržování zákona cudnosti… Nikdy nemáte být o samotě s nikým jiným, s mužem či ženou, dospělým či dítětem, [než se svým určeným společníkem]. Dokonce i falešná obvinění vznesená proti nevinnému misionáři mohou zabrat měsíce vyšetřování a mohou vyústit v přerušení nebo ukončení misionářské služby. Chraňte se před takovými nařčeními tím, že se nebudete nikdy vzdalovat od svého společníka, dokonce ani v domovech, které navštívíte.“ (Prohlášení Prvního předsednictva ohledně chování misionářů, 22. března 2002.) Pokud budete vždy dodržovat pravidla misionářské služby, nemusíte se o tyto věci starat. Pokud tak budete činit, získáte úžasné zkušenosti a vrátíte se se ctí domů k těm, kteří vás milují, bez poskvrny či podezření či výčitek. Až se vrátíte domů, nikdy nezapomeňte na to, že jste stále starším Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Pak budete hledat věčnou společnici. Budete se chtít oženit v domě Páně. Pro vás nemá existovat žádná jiná alternativa. Buďte opatrní, abyste nezničili svou způsobilost být oddáni tímto způsobem. Užívejte si života. Avšak udržujte chození na schůzky v mezích přísné sebekázně. Pán nám dal nařízení a zaslíbení. Řekl: „Tvé myšlenky [nechť se plní] ctností.“ A pak následuje zaslíbení: „Pak se posílí tvá důvěra v přítomnost Boha a… Duch Svatý ti bude ustavičným průvodcem.“ (NaS 121:45-46.) Manželka, kterou si vyberete, bude vaší rovnocennou partnerkou. Pavel prohlásil: „A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.“ (1. Kor. 11:11.) V manželském vztahu není ani podřazenosti, ani nadřazenosti. Žena nekráčí před mužem, ani muž nekráčí před ženou. Kráčejí bok po boku jako syn a dcera Boží na své věčné cestě. Žena není vaší služebnou, vaším majetkem, ani ničím podobným. Jak tragický a naprosto odporný jev je zneužívání manželky! Žádný muž v této Církvi, který zneužívá svou manželku, který ji ponižuje, který ji uráží, který vůči ní uplatňuje nespravedlivou panovačnost, není hoden, aby byl držitelem kněžství. Třebaže mohl být vysvěcen, nebesa budou odňata, Duch Páně bude zarmoucen, a bude konec s pravomocí kněžství onoho člověka. Žádný muž, který se takto chová, není hoden, aby byl držitelem chrámového doporučení. S politování musím říci, že jsem příliš často svědkem tohoto odporného jevu. Jsou muži, kteří fackují své ženy, slovně i fyzicky. Jak tragické je, když muž ponižuje matku svých dětí! Pravdou je, že existuje několik málo žen, které zneužívají svého manžela. Dnes večer však nehovořím k nim. Hovořím k mužům této Církve, k mužům, kterým Všemohoucí udělil své svaté kněžství. Bratří, pokud se někdo z vás, kdo mě slyší, provinil tímto chováním, vyzývám vás, abyste činili pokání. Poklekněte a proste Pána, aby vám odpustil. Modlete se k Němu o moc ovládat jazyk a svou tvrdou ruku. Požádejte svou ženu a své děti o odpuštění. President McKay byl zvyklý říkat: „Žádný jiný úspěch nenahradí neúspěch v rodině.“ (Citováno v J. E. McCulloch, Home: The Savior of Civilization [1924], 42; in Conference Report, Apr. 1935, 116.) A president Lee řekl: „Tou nejdůležitější částí Pánova díla, které vykonáte, je dílo, které vykonáte mezi stěnami vašeho domova.“ (Harold B. Lee, Doing the Right Things for the Right Reasons, Brigham Young University Speeches of the Year [19 Apr. 1961], 5.) Jsem si jist, že až budeme stát před soudnou stolicí Boží, bude se jen málo hovořit o tom, kolik bohatství jsme v životě nashromáždili, nebo o tom, jakých poct jsme snad dosáhli. Budou nám však položeny podrobné otázky týkající se našich rodinných vztahů. A jsem přesvědčen, že pouze ti, již prošli životem s láskou, respektem a úctou ke své společnici a ke svým dětem, uslyší od našeho věčného soudce slova: „To dobře, služebníče dobrý a věrný … Vejdiž v radost pána svého.“ (Mat. 25:21.) Zmíním se o dalším typu zneužívání. Jedná se o zneužívání starších lidí. Myslím, že to mezi našimi lidmi není běžná věc. Doufám, že není. Modlím se, aby nebyla. Věřím, že naši lidé, téměř všichni, dodržují toto starodávné přikázání: „Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.“ (Ex. 20:12.) Jak tragické, jak naprosto pobuřující je zneužívání starších lidí! Díky zázrakům moderní vědy a lékařství žije stále více a více lidí déle. S pokročilým věkem však přichází zhoršení fyzických schopností a někdy i schopností duševních. Již kdysi jsem řekl, že jsem zjistil, že tato takzvaná zlatá léta s sebou přinášejí mnoho olova. Jsem hluboce vděčný za lásku a péči, kterou naše děti chovají ke své matce a ke svému otci. Jak krásná je představa syna nebo dcery, jenž všeho zanechá a pomůže vlídně, laskavě a s láskou stárnoucímu rodiči. Chci se nyní zmínit o další formě zneužívání, která má velkou publicitu ve sdělovacích prostředcích. Jedná se o odporné a zlovolné zneužívání dětí dospělými, obvykle muži. Tato forma zneužívání není nová. Existují známky toho, že má kořeny hluboko v minulosti. Je to nanejvýš ohavná a tragická a hrozná věc. Lituji, že musím říci, že mezi našimi lidmi došlo k případům určitých velmi omezených projevů tohoto nestvůrného zla. Je to něco, co nelze schvalovat, ani tolerovat. Sám Pán řekl: „Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.“ (Mat. 18:6.) To jsou velmi silná slova od Knížete pokoje, Syna Božího. Cituji z Církevní příručky pokynů: „Církev zastává stanovisko, že zneužívání v jakékoli podobě nelze tolerovat. Ti, kteří [se dopouštějí zneužívání]… jsou podrobeni církevnímu disciplinárnímu řízení. Nemají jim být dávána církevní povolání a nesmějí mít chrámové doporučení. I když je osobě, která sexuálně nebo fyzicky zneužívala nebo týrala děti, uděleno církevní disciplinární opatření a později jí jsou vrácena plná členská práva nebo když je znovu přijata křtem, vedoucí ji nemají povolávat do jakékoli funkce, kde by pracovala s dětmi nebo mládeží, pokud První předsednictvo neschválí odstranění vysvětlivky z jejího záznamu o členství. V případech zneužívání nebo týrání je první zodpovědností Církve pomoci těm, kteří byli zneužíváni, a ochraňovat ty, kteří mohou být vystaveni zneužívání v budoucnosti.“ (Kniha 1, Předsednictva kůlů a biskupstva [1999], str. 160.) Na tomto problému pracujeme již dlouho. Naléhavě jsme žádali biskupy, presidenty kůlů a další, aby pomáhali obětem, utěšovali je, posilovali je, aby je ujišťovali, že to, co se stalo, bylo špatné, že to nebyla jejich vina a že není třeba, aby se to opakovalo. Vydali jsme publikace, zřídili jsme telefonní linku, díky které mohou církevní úředníci získat radu, jak postupovat v daných případech, a nabídli jsme profesionální pomoc prostřednictvím organizace LDS Family Services. Tyto skutky jsou často ve své podstatě trestným činem. Jsou stíhatelné podle zákona. Na lince pomoci jsou k dosažení profesionální po-radci, včetně právníků a sociálních pracovníků, kteří mohou biskupům a presidentům kůlů poradit v tom, jaké jsou v těchto případech jejich povinnosti. Ti, kteří žijí v jiných zemích, mají kontaktovat presidenty příslušných území. Dílo Církve je dílem spásy. To chci zdůraznit. Je to dílo spasení duší. Přejeme si pomoci oběti i viníkovi. V srdci soucítíme s obětí a musíme jednat tak, abychom jí pomohli. V srdci soucítíme s viníkem, avšak nemůžeme tolerovat hřích, kterého se možná dopustil. Tam, kde byl spáchán zločin, musí následovat trest. Dojde k procesu podle občanského práva. A dojde k procesu církevnímu, který často vyústí ve vyloučení z Církve. To je citlivá a také vážná záležitost. Nicméně uvědomujeme si a musíme si vždy uvědomovat, že když byl trest odpykán a požadavky spravedlnosti byly naplněny, musíme nabídnout pomocnou a laskavou ruku. Možná, že přetrvají určitá omezení, ale bude působit také laskavost. Bratří, připouštím, že má slova zněla negativně, když jsem k vám dnes večer hovořil. Nechci, aby tomu tak bylo. Chci však pozvednout varovný hlas ke kněžství této Církve po celém světě. Bůh nám udělil nanejvýš vzácný a úžasný dar. Tento dar v sobě nese pravomoc řídit Církev, spravovat její záležitosti, hovořit s pravomocí ve jménu Pána Ježíše Krista, jednat jako Jeho ustanovení služebníci, žehnat nemocným, žehnat svým rodinám a mnohým dalším. Tento dar slouží jako vodítko, podle kterého máme žít. Jeho pravomoc dosahuje ve své plnosti až za závoj smrti do věčností, které leží před námi. Kněžství se nevyrovná nic jiného na celém světě. Ochraňujte ho, opatrujte ho, milujte ho, žijte tak, abyste ho byli hodni. „Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ (Mat. 5:16.) O to se pokorně modlím, zatímco vám zanechávám své požehnání a předávám vám svou lásku, ve jménu Ježíše Krista, amen.