K tvému dobru Biskup Richard C. Edgley První rádce v Předsedajícím biskupstvu I my [můžeme] ve svých protivenstvích hledat svá největší vítězství a snadno může přijít den, kdy ve svých náročných úkolech pochopíme ta známá slova „k tvému dobru“. Před časem jsem dostal anonymní dopis od jedné nešťastné matky, která v něm píše o utrpení a bolesti, jež jim způsobil syn, který se dopustil závažných přestupků, a hluboce tím zranil své nevinné blízké. Kvůli tomuto jejímu anonymnímu dopisu a kvůli tomu, že cítím její zoufalství, toužím vyjádřit jí a dalším v podobné situaci svou lásku a pokusit se přinést trochu útěchy a naděje těm, kteří anonymně a v soukromí nesou těžká břemena, o nichž často vědí jen oni a milující Otec v nebi. Vím, neznámá sestro, že to, co řeknu, bude jen připomínkou toho, co již znáte, ale bude to i další svědectví. Když prorok Joseph Smith prožíval to, co muselo být jedním z nejtemnějších okamžiků jeho věznění v žaláři zvaném Liberty Jail, a zvolal: „Ó, Bože, kde jsi?“ (NaS 121:1), Pán ho utěšil těmito slovy: „Věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a slouží k tvému dobru.“ (NaS 122:7.) Jak obtížná je a jak bolestně cizí nám může připadat snaha najít něco dobrého na vlastní tragédii a utrpení! Jak nepřiměřená nám mohou připadat slova „k tvému dobru“! Porozumění Kristovu plánu vykoupení nám však pomáhá vidět vše z perspektivy. V našem preexistenčním stavu nám Otec v nebi předložil svůj plán pro smrtelnost, který Alma popsal jako „plán štěstí“ (Alma 42:8). Věřím, že jsme všichni chápali, že po příchodu na zem budeme vystaveni všem zkušenostem pozemského života, včetně méně příjemných zkoušek bolesti, utrpení, beznaděje, hříchu a smrti. Setkáme se s protivenstvím a odporem. A kdybychom o tomto plánu věděli jen toto, pochybuji, že by ho někdo z nás přijal a radoval by se: „Po tom jsem vždy toužil - bolest, utrpení, beznaděj, hřích a smrt.“ Poznali jsme ho však celý a stal se přijatelným a dokonce žádoucím, když před nás vystoupil náš Starší Bratr a nabídl se, že sejde dolů a toto promění v dobro. V bolesti a utrpení přinese pokoj. V beznaději přinese naději. V přestupku přinese pokání a odpuštění. Ve smrti přinese vzkříšení života. A díky tomuto vysvětlení a této nesmírně šlechetné nabídce dospěl každý z nás k názoru: „Dokáži to. Je to riziko, které stojí za podstoupení.“ A tak jsme se rozhodli. Jak nezměrné je Kristovo milosrdenství a Jeho usmíření, vysvětluje Amulek ve 34. kapitole Almy v Knize Mormon. Amulek vysvětluje, že musí být přinesena „veliká a poslední oběť“ (Alma 34:10). A pak objasňuje, že to nemůže být oběť zvířete ani ptáka, podobná obětem, které lidé znali doposud. Musí to být oběť Boha - Ježíše Krista. Neboť to musí být nekonečná a věčná oběť. A tak byla tato oběť přinesena a díky víře se nyní nacházíme na této cestě, které říkáme smrtelnost. V důsledku toho pociťujeme zármutek nad nevysvětlitelnou ztrátou dítěte nebo, podle nás, předčasnou nemocí nebo handicapem blízkého člověka. Rodiče bez partnera se ze všech sil snaží poskytnout svému domovu finanční jistotu a uklidňující vliv evangelia. A možná nejtěžší ze všeho je bolest, kterou cítíme, když bezmocně sledujeme utrpení někoho blízkého kvůli hříchu a přestupku. Jen málokdo z nás, pokud vůbec někdo, neprochází tavičovým ohněm protivenství a zoufalství, někdy známým ostatním, ale mnohdy tiše ukrytým a snášeným v soukromí. Většinu tohoto zármutku, bolesti a utrpení bychom si dnes nezvolili. Ale učinili jsme tak. Zvolili jsme si ho, když jsme viděli celý plán. Zvolili jsme si ho, když jsme měli jasnou představu o tom, jak nás Spasitel zachrání. A kdybychom dnes měli stejně jasnou víru a porozumění, jako když jsme se rozhodovali na začátku, věřím, že bychom si ho zvolili znovu. Proto naším náročným úkolem nejspíše je uchovat si v těžkých dobách stejnou víru, jakou jsme měli při počátečním rozhodnutí. Onen druh víry, který proměňuje pochybnosti i hněv v uznání moci, požehnání a naděje, které mohou přijít jen od toho, kdo je zdrojem veškeré moci, požehnání a naděje. Onen druh víry, který přináší znalost a ujištění, že vše, co prožíváme, je součástí plánu evangelia, a že pro spravedlivé se všechno, co se jeví jako špatné, nakonec promění v něco dobrého. Sladkou odměnou může být klid a porozumění, které umožňují vytrvat s důstojností a jasnou představou o smyslu. Tento druh víry nám může pomoci vidět dobro, i když se nám naše životní cesta zdá poseta jen trny, křovím a rozeklanými kameny. Když Ježíš a Jeho učedníci procházeli kolem muže, který byl od narození slepý, učedníci se zeptali: „Mistře, kdo zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil? Odpověděl Ježíš: Ani tento zhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.“ (Jan 9:2-3.) Nemyslím si, že náš Otec v nebi způsobuje tragédie a hoře v našem životě. Ale tak jako byly „skutky Boží“ zjeveny v uzdravení slepého muže, mohou být „skutky Boží“ zjeveny i v tom, jak čelíme osobním zkouškám. Na svém zármutku můžeme hledat něco příjemného a dobrého, což bývá často nedílnou součástí našeho náročného problému. Můžeme hledat ony pozoruhodné okamžiky, které jsou často v bolesti a utrpení ukryty. Můžeme najít klid v tom, že nabídneme své schopnosti druhým a pomocí svých zkušeností jim dodáme naději a útěchu. A s velkou vážností a vděčností můžeme vždy pamatovat na toho, kdo trpěl nejvíce, aby pro nás vše proměnil v dobro. A díky tomu můžeme získat sílu, abychom svá břemena snášeli s klidem. A pak se mohou zjevit „skutkové Boží“. Hovořím-li o Kristově usmíření, líbí se mi, jak je pojem nekonečný a věčný definován ve slovníku, protože to podle mě přesně vystihuje, co tím myslel Bůh. Nekonečný: „bez hranic a omezení.“ A definice věčného: „Něco, co je bez začátku a konce.“ (The American Heritage Dictionary of the English Language, 4th ed. [2000], „infinite“, „eternal“, 898, 611.) Vidíte, neznámá sestro, to znamená, že usmíření bylo určeno pro vás ve vašem utrpení. Usmíření je osobní, protože On zná důvěrně vaše zkoušky a zármutky, neboť je již vytrpěl. Znamená to, že každý z nás může vždy začít znovu - i syn, který se dopustil vážných přestupků. Znamená to, že když během svých životních zkoušek a soužení postupujeme kupředu, obtíženi pocity beznaděje, nesoustředíme se na to, kde jsme byli, ale na to, kam jdeme. Nesoustředíme se na to, co bylo, ale na to, co může být. Je pravda, že většina z nás by se obtížným věcem života učila raději v bezpečném pohodlí třídy Nedělní školy nebo při hřejivém plápolání krbu při rodinném domácím večeru. Dovolte mi však zdůraznit, že právě z chladných a temných koutů žaláře Liberty Jail povstaly jedny z nejkrásnějších a nejpovzbudivějších veršů, které byly člověku v písmech dány a které končí slovy „všechny tyto věci ti dají zkušenosti a slouží k tvému dobru“. Stejně tak můžeme i my ve svých protivenstvích hledat svá největší vítězství a snadno může přijít den, kdy ve svých náročných úkolech pochopíme ta známá slova „k tvému dobru“. Z písem se dozvídáme, že když Spasitel odešel do zahrady getsemanské, aby zaplatil konečnou cenu za naše přestupky a naše utrpení, krvácel z každého póru (viz NaS 19). Věřím, neznámá sestro, že ve své mučivé bolesti prolil kapku krve za vás. Prolil kapku za vašeho syna a prolil kapku za mě. Věřím v modlitbu. Věřím ve víru. Věřím v pokání. Věřím v moc vykoupení. A ano, neznámá sestro, věřím ve vás. A věří ve vás i milující Otec v nebi. Ve jménu Ježíše Krista, amen.