Pociťujme Pánovu lásku Bonnie D. Parkinová Generální presidentka Pomocného sdružení Kdybych měla každé ženě v této Církvi přát jednu věc, bylo by to, aby ve svém životě cítila Pánovu lásku. Bratři a sestry, jedno rčení říká: „Chceš-li růst, potom vítej příležitost dělat to, co jsi nikdy předtím nedělal.“ Jsem si jistá, že budu růst. Chtěla bych vyjádřit své poděkování sestře Smootové, sestře Dewové a sestře Jensenové za velkou službu, kterou nám všem, jako členům Církve, poskytovaly. Vyjadřuji vděčnost svým rádkyním, Kathy a Anne, za jejich ochotu sloužit. Jsou to ženy víry. Jsem v tento den vděčná za svou matku a otce, za to, čemu mě naučili, za jejich lásku, za to, že mě učili pracovat. Vím, jak pracovat. Jsem vděčná za svého manžela. Jim je úžasný společník. Miluji ho a jsem vděčná za jeho podporu. Je to bezúhonný muž. Jsem vděčná za syny a za jejich manželky, které jim pomáhají, aby byli lepšími muži. Jsem vděčná za vnoučata. Před několika dny jsme večer jeli k jednomu mému synovi, abychom mu pověděli o tomto povolání. Jejich děti již byly v posteli. Brettovi a Angie jsem řekla: „Byla jsem povolána generální presidentkou Pomocného sdružení.“ A Brett řekl: „Ty? Presidentkou Pomocného sdružení celé Církve?“ Nejsou ty děti úžasné? Vyjádřil to, co jsem v několika posledních týdnech cítila. Když jsme včera přijeli domů, dostala jsem fax od svého syna Davida a jeho ženy Jeniffer z Belgie. David psal: „Maminko, vím, že to zvládneš. Možná si nevzpomínáš, ale mívala jsi na ledničce verš, který říkal: ‚Jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu‘ (Joz. 24:15).“ Pokračoval: „Ledničku jsem otevíral často a vím, že jste se tím s tatínkem řídili.“ Jsem velmi vděčná za naše děti. Jsem vděčná ženám Církve, které mi radily, které mě milovaly, které mě učily a které ve mě věřily. Jsem vděčná za misionáře Anglické misie Londýn-jih, za jejich dobrotu, za způsob, jakým dodržují své smlouvy. Jsem vděčná za britské Svaté, kteří mě milovali a pomohli mi být součástí této skvělé země. Bratři a sestry, nevím, proč jsem byla povolána, ale vím, že jsem byla povolána. Slibuji vám svou lásku a podporu a prosím vás, abyste byli trpěliví, když se budu učit. Vyzývám mladé svobodné ženy Církve, kdekoli jste, abyste pohlédly na Pomocné sdružení a poznaly, že vás je tam zapotřebí, že vás milujeme a že se společně můžeme mít skvěle. Prosím přijďte a buďte s námi. Jak o mormonech napsal Wallace Stegner: „Jejich ženy byly neuvěřitelné.“1 A jsou i dnes! Vím, že Pán miluje ženy Církve. Kdybych měla každé ženě v této Církvi přát jednu věc, bylo by to, aby ve svém životě každý den cítila Pánovu lásku. Cítím Pánovu lásku ve svém životě a jsem za to vděčná. Jsem vděčná za klid, který cítím. Vydávám svědectví o svém Spasiteli, Ježíši Kristu. Vím, že žije. Cítím Jeho lásku. Cítím Jeho odpuštění. Myslím na jednu sestru misionářku, která končila misii. Ve svém posledním svědectví řekla: „Šla jsem na misii, aby Nebeský Otec poznal, že Ho miluji, abych mu vyjádřila vděčnost a splatila mu dluh.“ A dodala: „Zůstávám Jeho větší dlužnicí, než jsem kdy byla před misií.“ Vydávám svědectví o moci Božího proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho, a jsem vděčná za něj, jeho lásku a za všechny proroky, kteří ve mě mají důvěru. O těchto věcech svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZ 1. The Gathering of Zion: The Story of the Mormon Trail (1964), 13.