Rozvoj vnitøní síly Mary Ellen Smootová nedávno uvolnìná generální presidentka Pomocného sdružení Jak se mùžeme stát, vy i já, tak obrácenými k pravdì, tak plnými víry, tak spoléhajícími se na Boha, že budeme schopni èelit zkouškám, a dokonce jimi budeme posíleni? Jménem svých rádkyò a generální komise Pomocného sdružení vyjadøuji vdìènost èlenùm na celém svìtì, a zejména ženám, které svou vìrností a oddaností obìtují èas a talenty pro požehnání života jednotlivcù i rodin po celém svìtì. V požehnání, které mi president Gordon B. Hinckley dal pøi mém ustanovení, hovoøil o službì, kterou Pomocné sdružení mùže poskytovat. Øekl: „Toto je ohromná organizace, možná nejvìtší a nejstarší svého druhu na celém svìtì. Jejím posláním je konat dobro a pomáhat tìm, kteøí jsou v tísni a kteøí jsou potøební, pøinášet procesy vzdìlávání, dobré vedení domácnosti a další dovednosti do života žen na celém svìtì.“ Jako své vodítko máme Prohlášení Pomocného sdružení, schùzky pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce a program navštìvujícího uèení. Tyto nástroje byly peèlivì vyhodnoceny a nyní se používají, aby sestrám pomohly rozšíøit jejich vnitøní sílu skrze službu a jednotu. Abych demonstrovala ten druh vnitøní síly, o kterém hovoøím, ráda bych se podìlila o pøíbìh Susanny Stone Lloydové, která v roce 1856 ve vìku 26 let opustila Anglii a sama putovala do Utahu. Susanna, jako jediný èlen její rodiny, který vstoupil do Církve, byla èlenem Willieho výpravy ruèních vozíkù. Podobnì jako tolik dalších pionýrù vytrpìla smrtelná nebezpeèí hladu, nemocí a únavy. Po pøíjezdu do údolí Solného jezera si Susanna pùjèila zrcátko, aby se upravila. Popisuje, že bez ohledu na její nejlepší snahu, „nikdy nezapomenu, jak jsem vypadala. Moji staøí pøátelé mì nepoznali.“1 Poté, co svoje vlastní zrcátko prodala nìjakému Indiánovi za kus bizoního masa, nestrávila mnoho èasu tím, aby se na sebe dívala. Nyní nepoznávala svùj vlastní obraz. Byla jiným èlo-vìkem, uvnitø i navenek. Bìhem cesty pøes skalnaté høebeny a díky extrémním tìžkostem získala hluboké pøesvìdèení. Její víra byla vyzkoušena a její obrácení bylo pevné. Byla vytøíbena tak, jak by nemohlo ukázat ani to nejlepší zrcadlo. Susanna se modlila o sílu a nalezla ji - hluboko v duši. Toto je ona vnitøní síla, o které chci hovoøit. Jak se mùžeme, vy i já, stát tak obrácenými k pravdì, tak plnými víry, tak spoléhajícími se na Boha, že budeme schopni èelit zkouškám, a dokonce jimi budeme posíleni? Nepotøebujeme dlouho na to, abychom zjistili, že život se témìø nikdy neubírá cestou, kterou jste plánovali. Protivenství a utrpení pøichází ke každému. Znáte nìkoho, kdo by nechtìl na sobì nebo na své situaci nìco zmìnit? A pøesto si jsem jistá, že znáte mnohé, kteøí s vírou kráèejí vpøed. Tito lidé vás pøitahují, inspirují, a dokonce posilují svým pøíkladem. V minulých pìti letech jsem se od Afriky po Španìlsko setkávala se sestrami, které jsou svým zpùsobem pionýrkami. Žasla jsem nad jejich vnitøní sílou a byla jsem inspirována hloubkou jejich svìdectví. Jsou to sestry, které žijí podle pravdy, kterou hlásá Prohlášení Pomocného sdružení. Toto prohlášení nám pøipomíná, kdo skuteènì jsme a proè dìláme to, co dìláme. Èím více budeme žít podle jeho ustanovení, tím více vnitøní síly budeme mít. Budeme zrcadlem své víry. Pùst, modlitba, studium písem ovlivòují náš vztah ke Spasiteli. Ráda bych zdùraznila dva další zpùsoby, kterými mùžeme rozvinout vnitøní sílu. SLUŽBA Když jsme skuteènì obráceni, naše pozornost se pøesune z nás na druhé. Vnitøní sílu mùžeme najít skrze službu. Nic by nepotìšilo našeho protivníka více než to, kdybychom byli odvráceni sobeckými zájmy a chutìmi. My ale známe nìco lepšího. Služba nám pomùže udržet si kurz. Pøi konferencích žen, pøi schùzkách pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce, a co je nejdùležitìjší, v našich vlastních domovech jsem byla inspirována skutky vaší služby. Pøed pouhými nìkolika týdny mi zavolal president území Evropa-støed. Øekl, že èlenùm a misionáøùm v Albánii a Moldávii je velká zima, a napadlo ho, zda by jim Pomocné sdružení mohlo poslat nìjaké pøikrývky. Pøedstavte si radost, kterou jsem cítila, když jsem navštívila Humanitární služby a zjistila jsem, že mùžeme darovat 1000 pøikrývek. Bìhem nìkolika dnù byly zabaleny a odeslány. Misijní president napsal: „Èlenové byli dojati tím, že na nì druzí èlenové myslí.“ Díky za vaši nesobeckou službu. Sestry, vìnujte bedlivou pozornost doporuèeným námìtùm pro schùzky obohacování domova, rodiny a jednotlivce a najdìte zpùsoby, jak budovat duchovní sílu, rozvíjet osobní dovednosti, posilovat domov a rodinu a poskytovat službu evangelia. Když tak budeme èinit, budeme se ménì zamìstnávat svými problémy a budeme se více spoléhat na Boha. JEDNOTA Dalším zpùsobem, kterým mùžeme rozvíjet duchovní sílu, je usilovat o jednotu v našich rodinách, kùlech, sborech a pøedsednictvech. Sám Pán uèil: „Nebudete-li jednotni, pak nejste moji.“2 Jednota zámìru, myšlení a cítìní je povznášející vlastností. Když odložíme rozdíly a budeme si navzájem vážit svých silných stránek, stanou se velké vìci. Prorok Joseph Smith nabádal: „Neomezujte svùj pohled, pokud se týèe ctnosti svého bližního … Musíte si navzájem otevøít duši.“3 Tato velkorysost ducha navozuje vìtší jednotu. Navštívila jsem kùly a sbory, které jsou jednotné. Pøedsednictva pomocných organizací se navzájem podporují a koordinují své úsilí, podporují své vedoucí knìžství a spoleènì usilují o to, aby pøivedly rodiny ke Kristu. Jak se Boží království šíøí, musíme sjednotit své úsilí o spásu duší. Jako generální pøedsednictvo Pomocného sdružení jsme vdìèné za nový dùraz na navštìvující uèení.4 Nová poselství vyzývají sestry, aby si z písem a z uèení Prvního pøedsednictva a dalších generálních autorit pøeèetly o nìjaké zásadì evangelia. Potom jsou povzbuzovány, aby se podìlily o své pohledy a zkušenosti z toho, jak uplatòování této zásady požehnalo jejich životu. Sestry, budete-li se tímto plánem øídit, pocítíte vìtší jednotu se svou spoleènicí i s tìmi, které uèíte. Budete duchovnì posíleny. Bez ohledu na naši situaci, kdo z nás si mùže dovolit marnit život pøed zrcadlem sebelítosti a skleslosti? Ano, jak nabádal apoštol Pavel, všichni potøebujeme èas od èasu vyzkoušet sami sebe.5 Všichni musíme èinit pokání, uvìdomit si slabosti a plnìji pøijít ke Kristu. Možná jako Susanna musíme prodat svá zrcátka, abychom pøekroèili plánì bolesti, zármutku a skleslosti. Když to ale udìláme, objevíme Bohem dané silné stránky, kterých bychom si jinak nemuseli být vìdomi. President Joseph F. Smith hovoøil s velkým pohnutím o vnitøní síle žen-pionýrek. Øekl: „Smrt pro nì nebyla nièím. Tìžkosti nebyly nièím. Chlad nebo d隝 nebo horko pro nì nebyly nièím. Vše, co cítily a znaly a po èem toužily, byl triumf Božího království a pravdy, kterou jim Pán dal.“ A potom s celou upøímností Božího proroka zvolal: „Kde jsou tyto ženy nyní?“6 Jsem zde dnes, abych vám svìdèila, že takové ženy jsou po celém svìtì v Pomocném sdružení Církve. Jsem nezmìrnì vdìèná za to, že mám pøíležitost vidìt tyto ženy, které se staly „silnými v poznání pravdy“7 v naší dobì. Celým srdcem vím, že Pán mùže zpùsobit, aby se slabé vìci staly silnými.8 Vím, že toto je Jeho dílo a Jeho království. Vím, že každý z nás mùže zrcadlit Spasitele tím, jak se rozhodujeme žít. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Carol Cornwall Madsen, comp., Journey to Zion: Voices from the Mormon Trail (1997), 634. 2. NaS 38:27. 3. Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith (1976), 228. 4. Viz „For Such a Time as This,“ Liahona, Feb. 2002, 18-23. 5. Viz 1. Kor. 11:28. 6. Teachings of Presidents of the Church: Joseph F. Smith (1998), 189. 7. Alma 17:2. 8. Viz Ether 12:27.