The Christus statueCírkev Ježíše Krista Svatých posledních dnů Vyhledat | Feedback | Site Map | Help | Národní stránky |
Domů Gospel Library General Conference
Conferences
duben 2003
Stùjte na místì, které je vám urèeno

Stùjte na místì, které je vám urèeno

President Thomas S. Monson
První rádce v Prvním pøedsednictvu

President Thomas S. Monson

Kéž nabízíme pomocnou ruku a zachraòujeme ty, kteøí padli stranou, aby ani jedna drahocenná duše nebyla ztracena.

Dnes veèer jsme se shromáždili jako mocná skupina nositelù knìžství, jak zde v Konferenèním centru, tak i na jiných místech po celém svìtì. Nìkteøí jsou nositeli Aronova a jiní zase Melchisedechova knìžství.

President Stephen L. Richards, který sloužil jako rádce presidenta Davida O. McKaye, prohlásil: „Knìžství se obvykle definuje jednoduše jako ,Boží moc delegovaná èlovìku‘.“ A pokraèuje: „Myslím, že tato definice je pøesná. Z praktických dùvodù ale knìžství rád definuji na základì služby a èasto ho nazývám ,dokonalým plánem služby‘ . . .  Je to nástroj služby . . . a muž, který ho opomíjí používat, ho snadno ztratí, nebo ve zjevení nám je jasnì øeèeno, že ten, kdo ho zanedbává, ,nebude poèítán za zpùsobilého, aby obstál‘.“1

V kùlu Pioneer, nacházejícím se v Salt Lake City, kde jsem obdržel jak Aronovo, tak Melchisedechovo knìžství, jsme byli uèeni, abychom se dùvìrnì seznámili s písmy, vèetnì oddílù 20, 84 a 107 Knihy nauk a smluv. V tìchto oddílech se dozvídáme o knìžství a o církevní správì.

Dnes si pøeji zdùraznit jeden verš z oddílu 107: „Nauète se tudíž každý svým povinnostem a vìnujte se s veškerou pílí úøadu, ku kterému jste byli povoláni.“2

President Harold B. Lee èasto uèil: „Když se èlovìk stane nositelem knìžství, stane se zmocnìncem Pána. Má na své povolání nahlížet tak, jako by byl Pánovým poslem.“3

Z tìchto oddílù se také uèíme povinnostem pøedsednictev kvor a skuteènosti, že kromì za sebe samotné jsme zodpovìdni také za druhé.

Pevnì vìøím, že Církev je dnes silnìjší než kdy døíve. Úroveò aktivity naší mládeže svìdèí o tom, že to je pokolení víry a oddanosti pravdì. Pøesto jsou nìkteøí, kteøí se ocitají na okraji, kteøí nacházejí jiné zájmy, které je pøesvìdèují, aby zanedbávali své církevní povinnosti. Nesmíme ztratit ani jednu tuto drahocennou duši.

Roste poèet perspektivních starších, kteøí se neúèastní církevních shromáždìní ani neplní církevní úkoly. Tato situace mùže a musí být napravena. To je naším úkolem. Musíme bezodkladnì rozdìlit zodpovìdnost a vynaložit úsilí.

Pøedsednictva kvor Aronova knìžství, pod vedením biskupstva a poradcù kvora, mohou být zmocnìna, aby nabízela pomocnou ruku a zachraòovala.

Pán pravil: „Pamatujte, cena duše je velká v oèích Božích . . . A jak veliká je jeho radost nad duší èinící pokání.“4

Tento úkol se nìkdy zdá pøemáhající. Novou odvahu mùžeme naèerpat ze zkušenosti Gedeona v dávných dobách, který mìl se svými skrovnými silami bojovat s Madianskými a Amalechitskými. Vzpomeòte si, jak Gedeon a jeho armáda èelili ohromné síle vojsk, která je nesmírnì pøevyšovala výzbrojí i poètem. Kniha Soudcù ve Starém zákonì zaznamenává, že tento sjednocený nepøítel, Madianští a Amalechitští, „leželi v údolí, jako kobylky u velikém množství, ani velbloudù jejich poètu nebylo, jako písek, kterýž jest na bøehu moøském v nesèíslném množství.“5 Gedeon se odebral k Všemohoucímu Bohu, aby byl posilnìn.

K jeho pøekvapení mu Pán oznámil, že jeho vojsko má pøíliš mnoho mužù, než aby vydal nepøítele do jejich rukou, aby tak neøíkali: „Ruka má spomohla mi.“6 Gedeon dostal pokyn, aby ke svému lidu prohlásil: „Kdo jest strašlivý a lekavý, navra se zase, a odejdi . . .  [z hory] Galád. I navrátilo se z lidu dvamecítma tisícù, a deset tisíc zùstalo.“7

Potom Pán øekl: „Ještì jest mnoho lidu.“8 Dal Gedeonovi pokyn, aby vzal muže k vodì a sledoval zpùsob, jakým budou pít. Ti, kteøí vodu chlemtali, byli shromáždìni do jedné skupiny, a ti, kteøí k pití poklekli, byli shromáždìni do druhé. Pán Gedeonovi øekl: „Ve tøech stech mužù, kteøíž chlemtali, vysvobodím vás, a vydám Madianské v ruku tvou, ale ostatek všeho lidu nech se vrátí, jeden každý k místu svému.“9

Gedeon se vrátil ke svému vojsku a øekl mu: „Vstaòte, nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska Madianská.“10 A rozdìlil onìch tøi sta mužù do tøí oddílù a každému muži dal do ruky trubku a prázdný džbán a v nìm pochodeò. A øekl jim:

„Jakž na mnì uzøíte, tak uèiníte; nebo hle, já vejdu na kraj vojska, a jakž já tehdáž budu dìlati, tak udìláte.

Nebo troubiti budu já v troubu i všickni, jenž se mnou budou, tehdy vy také troubiti budete v trouby vùkol . . . a øeknete: Meè Hospodinùv a Gedeonùv.“ Tehdy ve skuteènosti øekl: „Následujte mì.“ Jeho slova pøesnì znìla: „Jakž na mnì uzøíte, tak uèiníte.“11

Na znamení svého vùdce Gedeonùv voj zadul na trumpety, rozbil džbány a vykøikl: „Meè Hospodinùv a Gedeonùv.“ Písmo zaznamenává výsledek této rozhodující bitvy: „A postavili se každý na místì svém“ a zvítìzili.12

Souèástí dnešního záchranného plánu je domácí uèení. Když ho president David O. McKay pøednesl všem generálním autoritám, poskytl tuto radu: „Domácí uèení je jednou z nejnaléhavìjších a nejvìtší odmìnu pøinášejících pøíležitostí, jak živit a inspirovat dìti našeho Otce, jak jim radit a jak je øídit . . .  Je [to] božská služba, božské povolání. Naší povinností jako domácích uèitelù je pøinášet do každé rodiny a srdce božského ducha.“13

V urèitých oblastech, kde chybí odpovídající síla Melchisedechova knìžství, mohou presidenti kùlù a biskupové ve spolupráci s presidentem misie využít misionáøe na plný úvazek, aby navštìvovali ménì aktivní a èásteènì èlenské rodiny. To nejen roznítí misionáøského ducha v dané rodinì, ale také to poskytne ideální pøíležitost pro získání kvalitních doporuèení na možné zájemce.

V prùbìhu let, kdy jsem navštívil mnoho kùlù po celém svìtì, byly takové kùly, kde se vedoucí sborù a kùlu z nutnosti nebo v reakci na povinnost pøestali vymlouvat, vyhrnuli si rukávy a s Pánovou pomocí se pustili do práce a pøivedli drahocenné muže k tomu, aby se kvalifikovali pro Melchisedechovo knìžství a aby se svými manželkami a dìtmi vstoupili do svatého chrámu pro své obdarování a peèetìní.

V krátkosti se zmíním o nìkolika pøíkladech:

Pøi návštìvì kùlu Millcreek v Salt Lake City pøed nìkolika roky jsem se dozvìdìl, že v pøedcházejícím roce tam bylo vysvìceno staršími více než sto bratøí, kteøí byli perspektivními staršími. Zeptal jsem se presidenta Jamese Clegga na tajemství jeho úspìchu. Byl pøíliš skromný, než aby si pøipisoval zásluhy, ale jeden z jeho rádcù prozradil, že president Clegg si uvìdomil problém a každému perspektivnímu staršímu osobnì zavolal a domluvil si s ním soukromou schùzku. Bìhem této schùzky hovoøil o chrámu Pánì, o spásných obøadech a smlouvách, na které se v chrámu klade dùraz, a zakonèil touto otázkou: „Toužíte vzít svou drahou ženu a své krásné dìti do domu Pánì, abyste mohli být po všechny vìènosti vìènou rodinou?“ Následoval souhlas, probìhl proces reaktivace a cíle bylo dosaženo.

V roce 1952 tvoøily vìtšinu rodin ve sboru Rose Park Third èlenové, jejichž otcové nebo manželé mìli pouze Aronovo, namísto Melchisedechova knìžství. Bratr L. Brent Goates byl povolán, aby sloužil jako biskup. Vyzval ménì aktivního èlena sboru Ernesta Skinnera, aby pomáhal pøi aktivizaci 29 dospìlých bratøí ve sboru, kteøí zastávali úøad uèitele v Aronovì knìžství, a aby tìmto mužùm a jejich rodinám pomohl dostat se do chrámu. Bratr Skinner, sám ménì aktivní èlen, se zprvu zdráhal, ale nakonec naznaèil, že udìlá vše, co je v jeho silách. Zaèal tyto ménì aktivní dospìlé uèitele osobnì navštìvovat a snažil se jim pomoci, aby vidìli svou úlohu vedoucích knìžství ve svých domovech a manželù a otcù ve svých rodinách. Brzy získal nìkteré ménì aktivní bratøí, aby mu v jeho úkolu pomáhali. Jeden po druhém se stávali znovu plnì aktivními a brali své rodiny do chrámu.

Jednoho dne pak referent sboru, který zrovna èekal u pokladny v obchodì, vystoupil z fronty, aby pozdravil posledního èlena skupiny, která mìla jít do chrámu. Když tento muž mluvil o tom, že byl posledním z této skupiny, poznamenal: „Pøihlížel jsem a sledoval, jak se všichni ze skupiny stali aktivními ve sboru a šli do chrámu. Kdybych si tehdy dokázal pøedstavit, jak krásné to v chrámu je a jak to navìky zmìní mùj život, nikdy bych nebyl posledním z tìch devìtadvaceti, kteøí byli zpeèetìni v chrámu.“

V každém z tìchto pøípadù jsou ètyøi základní faktory, díky kterým byli tito bratøi úspìšní:

1. Reaktivace probíhala na úrovni sboru.

2. Zapojil se do ní biskup sboru.

3. Byli zajištìni zpùsobilí a inspirovaní uèitelé.

4. Pozornost byla vìnována každému jednotlivci.

Bratøí, mìjme na pamìti radu krále Benjamina: „Jste jenom tehdy ve službì svého Boha, jste-li ve službì svých bližních.“14

Nabízejme pomocnou ruku, abychom zachránili ty, kteøí tolik potøebují naši pomoc, a pozvedli je na vyšší cestu a lepší stezku. Zamìøujme své myšlenky na potøeby nositelù knìžství a jejich manželek a dìtí, kteøí sklouzli ze stezky aktivity. Kéž nasloucháme nevyslovenému poselství jejich srdce:

Øiï mne! Veï mne! Kráèej se mnou!
Cestu svou a vím.
Uè mne, co mám znát jednou,
bych mohl žíti s Ním.15
Reaktivizace není úkol pro lenocha nebo snílka. Dìti rostou, rodièe stárnou a èas na nikoho neèeká. Neodkládejte vnuknutí; spíše podle nìho jednejte, a Pán vám otevøe cestu.

Èasto je vyžadována nebeská ctnost trpìlivosti. Jako biskup jsem jednoho dne pocítil vnuknutí, abych navštívil jednoho muže, jehož žena byla trochu aktivní, stejnì jako dìti. Tento muž však nikdy nic nepøijímal. Za horkého letního dne jsem zaklepal na dveøe Harolda G. Gallachera. Vidìl jsem bratra Gallachera, jak sedí v køesle a ète noviny. „Kdo je to?“ zeptal se, aniž zvedl oèi.

„Váš biskup,“ odpovìdìl jsem. „Pøišel jsem, abych se s vámi seznámil a vyzval vás, abyste se svou rodinou chodil na shromáždìní.“

„Ne, mám moc práce,“ znìla pøezíravá odpovìï. Vùbec nezvedl oèi. Podìkoval jsem mu, že mì vyslechl, a odešel jsem.

Krátce nato se Gallacherovi pøestìhovali do Kalifornie. Uplynula léta. Potom, jako èlen Kvora Dvanácti, jsem jednoho dne pracoval ve své kanceláøi, když mi zavolala sekretáøka a øekla: „Chtìl by s vámi mluvit bratr Gallacher, který kdysi žil ve vašem sboru. Je tady v mé kanceláøi.“

Odpovìdìl jsem: „Zeptejte se ho, zda se jmenuje Harold G. Gallacher, který žil s rodinou ve Vissing Place na prùseèíku ulic West Temple a Fifth South.“

Øekla: „To je on.“

Požádal jsem ji, aby ho ke mnì poslala. Pøíjemnì jsme si popovídali o jeho rodinì. Øekl mi: „Pøišel jsem se omluvit, že jsem onoho letního dne pøed mnoha roky nevstal z køesla a nepozval vás dál.“ Zeptal jsem se ho, zda je aktivní v Církvi. S úsmìvem odpovìdìl: „Nyní jsem druhým rádcem v biskupstvu svého sboru. Vaše pozvání, abych pøišel na shromáždìní, a moje negativní odpovìï, mne tak pronásledovaly, že jsem se rozhodl s tím nìco udìlat.“

Než Harold zemøel, vidìli jsme se ještì nìkolikrát. Gallacherovi a jejich dìti vykonávali v Církvi mnoho povolání. Jedno z nejmladších vnouèat nyní slouží na misii na plný úvazek.

Obracím se k mnoha misionáøùm, kteøí dnes veèer možná poslouchají, a zanechávám jim poznání, že seménko svìdectví èasto nezakoøení a nevykvete ihned. Chléb puštìný po vodì se nìkdy vrací až po mnoha dnech. Ale vrací se.

Jednou veèer jsem zvedl telefon a hlas ve sluchátku se zeptal: „Jste pøíbuzný se starším Monsonem, který pøed mnoha roky sloužil na misii v Nové Anglii?“

Odpovìdìl jsem, že ne. Volající se pøedstavil jako bratr Leonardo Gambardella a potom øekl, že nìjací starší Monson a Bonner ho pøed mnoha lety navštívili a jemu a jeho ženì vydali své svìdectví. Vyslechli si je, ale neudìlali nic, aby jejich uèení použili. Potom se pøestìhovali do Kalifornie, kde asi po tøinácti letech opìt nalezli pravdu, byli obráceni a pokøtìni. Bratr Gambardella se mì potom zeptal, zda existuje nìjaký zpùsob, jak se zkontaktovat se staršími, kteøí je prvnì navštívili, aby jim mohl vyjádøit svou hlubokou vdìènost za jejich svìdectví, které s ním a s jeho ženou zùstalo.

Zkontroloval jsem záznamy. Našel jsem starší. Umíte si pøedstavit jejich pøekvapení, když jsem jim, nyní ženatým mužùm s vlastní rodinou, zavolal a sdìlil jim dobrou zprávu o završení jejich dávného úsilí? Ihned si na Gambardellovy vzpomnìli. Zaøídil jsem pro nì, aby jim mohli telefonicky osobnì poblahopøát a uvítat je do Církve. Uèinili tak. Byly prolity slzy, ale byly to slzy radosti.

Edwin Markham napsal tyto øádky:

Je to osud, který nás èiní bratry,
Nikdo nejde svou cestou sám:
Vše, co vyšleme do života druhých,
se vrátí do toho našeho.16
Dnes veèer se modlím, abychom my všichni, kteøí jsme nositeli knìžství, pocítili svou zodpovìdnost, abychom všichni stáli na místì, které nám je urèeno, jako Gedeon v dávných dobách, a abychom jako jeden muž následovali svého Vùdce, ano, Pána Ježíše Krista – a Jeho proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho. Kéž nabízíme pomocnou ruku a zachraòujeme ty, kteøí padli stranou, aby ani jedna drahocenná duše nebyla ztracena.

Ve jménu Ježíše Krista, amen.

ODKAZY

1. Conference Report, Apr. 1937, 46.
2. NaS 107:99.
3. Stand Ye in Holy Places (1974), 255.
4. NaS 18:10, 13.
5. Soudcù 7:12.
6. Soudcù 7:2.
7. Soudcù 7:3.
8. Soudcù 7:4.
9. Soudcù 7:7.
10. Soudcù 7:15.
11. Soudcù 7:17-18.
12. Soudcù 7:18, 21. Viz také Soudcù 6 a 7.
13. Priesthood Home Teaching Handbook, rev. ed. (1967), ii–iii.
14. Mosiáš 2:17.
15. Naomi W. Randallová, „Jsem dítì Boží“, Zpìvník náboženských písní a písnì pro dìti, str. 96.
16. „A Creed“, in James Dalton, ed., Masterpieces of Religious Verse (1948), 464.

 
© 2009 Intellectual Reserve, Inc. All rights reserved.   Rights and use information.  Prohlášení o zásadách ochrany osobních údajů