Víra v soužení pøináší mír a radost Starší Robert D. Hales Kvorum dvanácti apoštolů Jakkoli temná se mùže jevit dnešní situace ve svìtì, jakýmkoli bouøím èelíme osobnì, ve svých domovech a rodinách, . . . mùžeme mít nyní tuto radost. Poté, co Ježíš uèil zástupy, odplul se svými uèedníky na východní pobøeží Galilejského moøe. Byla noc a Spasitel pohodlnì odpoèíval na zádi, spal na podušce. Po èase „stala se bouøe veliká od vìtru, až se vlny na lodi valily“. Vydìšení uèedníci Ho probudili: „Mistøe, nedbáš, že hyneme?“1 Jeho odpovìï byla charakteristicky klidná: „Proè se bojíte, ó malé víry ?“2> „I probudiv se, pøimluvil vìtru, a øekl moøi: Umlkni, a upokoj se. I pøestal vítr, a stalo se utišení veliké.“3 Ten, který stvoøil zemi, opìt porouèel živlùm.4 Jeho uèedníci se v údivu ptali: „I kdo jest medle tento, že i vítr i moøe poslouchají jeho?“5 Žijeme uprostøed bouølivých èasù. Na zemi udeøila silná bouøe zla. Kolem nás skuèí vichry zlovolnosti, vlny války se valí na naši loï. Jak napsal Pavel Timoteovi: „V posledních dnech nastanou èasové nebezpeèní. Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejcí, rodièù neposlušní, nevdìèní, bezbožní,  . . .  Majíce zpùsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce.“6 Je pravda, že se kolem nás shlukují zlovìstná mraèna, ale právì tak jako Spasitelova slova pøinesla pokoj apoštolùm na lodi, pøinesou pokoj i nám dnes: „Když pak uslyšíte o boji a povìst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne i hned konec.“7 „Budete-li však pøipraveni, nemusíte se báti.“8 Eliášovi Jehova øekl: „Vyjdi a stùj na hoøe pøed Hospodinem.“ Eliáš uposlechl a po vìtrné bouøi, zemìtøesení a ohni ho nakonec navštívil „hlas tichý a [j]emný“. Pán se Eliáše, který se skryl v jeskyni, zeptal: „Co tu dìláš, Eliáši?“ A Eliáš odpovìdìl: „Nebo opustili smlouvu tvou synové Izraelští, oltáøe tvé zboøili, a proroky tvé pomordovali meèem. I zùstal jsem já sám, teï pak hledají života mého, aby mi jej odjali.“ Pán ale mìl pro Eliáše dùležitou práci, a tudíž „øekl jemu: Jdi, navra se cestou svou . . . “9 A tak Eliáš šel. My také musíme vyjít z bezpeèných jeskyní, nebo musíme vykonat dùležitou práci. Skrze tichý a jemný hlas svého Ducha nás Pán bude ochraòovat, bude nám pomáhat a bude nás vést. Mìjte na pamìti, že bratra Jaredova uèil, jak postavit plavidla pro jeho rodinu, aby jim pomohl bezpeènì pøekonat ohromný oceán, aby je ochránil pøed vìtry a vlnami a pøivedl je do zaslíbené zemì. Tato plavidla byla neobvyklá svým provedením, ale byla velmi bezpeèná: „Avšak když byli pohøbeni v hlubinách, nemohla jim voda uškoditi, . . .  a žádná moøská obluda je nemohla znièiti a žádná velryba jim nemohla uškoditi.“10 Tato plavidla však nemìla svìtlo. To bratra Jaredova trápilo. Nechtìl, aby jeho rodina podnikla svou cestu v temnotì, a tak místo aby èekal na pøíkaz, obrátil se se svou obavou na Pána. „I pravil Pán k bratru Jaredovu: Co chcete, abych uèinil, abyste mohli míti svìtlo v plavidlech svých?“>11 Odpovìï bratra Jaredova na tuto otázku vyžadovala pilné úsilí z jeho strany: Vystoupil na horu Šelem „a vydobyl ze skály šestnáct malých kamenù“.12 Potom požádal Pána, aby se tìchto kamenù dotkl, a ony tak mohly dávat svìtlo. Jako rodièe a vedoucí musíme mít na pamìti, že „není vhodné, aby [Pán] naøizoval ve všech vìcech“13. Jako bratr Jaredùv musíme i my peèlivì zvažovat potøeby èlenù své rodiny, plánovat, abychom je uspokojili, a potom své plány pøedložit v modlitbì Pánu. To od nás bude vyžadovat víru a úsilí, ale Pán nám pomùže, když budeme vyhledávat Jeho pomoc a èinit Jeho vùli. Bratr Jaredùv po své zkušenosti s Pánem pokraèoval v pilné osobní pøípravì na cestu, která byla pøed nimi.14 Tak také my musíme naslouchat uèení našich prorokù. Žijící proroci nám stále znovu a znovu radí, abychom si dali život do poøádku – abychom se zbavili dluhu, abychom skladovali potraviny a další nezbytné vìci, abychom platili desátek, abychom získali pøíslušné vzdìlání a abychom žili podle pøikázání. Jsme tìchto základních pokynù poslušni? Když se díváme do oèí svých dìtí a vnouèat, vidíme pochyby a obavy naší doby. Kamkoli ve svìtì tito drazí jdou, slyší o nezamìstnanosti, chudobì, válce, nemorálnosti a zloèinu. Pøemýšlejí: „Jak si s tìmito problémy poradíme?“ Aby nalezli odpovìï, hledí zpátky do našich oèí a naslouchají našim slovùm. Slyší, že nehledì na soužení naší doby hovoøíme s vírou a s nadìjí? Potøebují vidìt, že pokraèujeme ve spoleèné modlitbì a studiu písem, že konáme rodinné domácí veèery a rodinné rady, že vìrnì sloužíme ve svých církevních povoláních, že pravidelnì navštìvujeme chrám a že jsme poslušni svých smluv. Když uvidí naši stálost v dodržování pøikázání, jejich obavy pominou a jejich dùvìra v Pána vzroste. Když v soužení ukazujeme víru, ujišujeme je, že zuøivost protivníka není nic, co bychom nepøekonali. Ježíš se za nás modlil k Otci: „Neprosím, abys je vzal z svìta, ale abys je zachoval od toho zlého.“15 Tato modlitba bude zodpovìdìna v èase a v období, které urèí Nebeský Otec, a podle naší víry. Mezitím mají naše pozemské pøekážky význam a smysl. Uvažujte o proroku Josephu Smithovi: celý život èelil zastrašujícímu protivenství – nemoci, úrazu, chudobì, nepochopení, falešným obvinìním a dokonce pronásledování. Èlovìk by mohl být v pokušení ptát se: „Proè Pán svého proroka pøed takovými pøekážkami neochránil, neposkytl mu neomezené zdroje a nezavøel ústa jeho obžalovatelù?“ Odpovìï zní: každý z nás musí projít urèitými zkušenostmi, abychom se stali podobnìjšími Spasiteli. Ve škole smrtelnosti je uèitelem èasto bolest a soužení, ale zámìrem lekcí je vytøíbit nás, požehnat nám a posílit nás, nikoli nás znièit. Pán vìrnému Josephovi øekl: „Synu mùj, mír tvé duši; Tvé nepøíjemnosti a zkoušky potrvají jen malinko.“16 „Do hlubin kdyby tì potopili, aby tì vlny pohltily, a zuøivé vichøice by se proti tobì postavily a oblaka tmou se zastøela a všechny živly by se spojily, aby se ti postavily do cesty;  . . .  vìz, synu mùj, že všechny tyto vìci ti dají zkušenosti a slouží k tvému dobru.“17 Nehledì na mnohá soužení, která v životì zakusil prorok Joseph, uskuteènil velké vìci pro znovuzøízení evangelia v tìchto posledních dnech. Joseph pochopil a uèil nás, že když se potýká s nìjakou pøekážkou, Pán ho nenechá zahynout. Podobnì i zkoušky naší víry jsou neocenitelnými pøíležitostmi k tomu, abychom objevili, jak hluboce se Mistr stará o blaho naší duše, aby nám pomohl vytrvat do konce. V naší dobì k nám Pánova posilující ruka dosahuje skrze obøady Jeho svatých chrámù. Prorok Joseph prvním Svatým v Nauvoo øekl: „Bratøí, potøebujete obdarování, abyste mohli být pøipraveni a abyste byli schopni pøekonat všechny vìci.“18 Jak velkou mìl pravdu! Požehnání chrámovými smlouvami a obdarování mocí Svatým posledních dnù umožnily, aby s vírou pøekonali utrpení. Sarah Richová si na konci své pionýrské pouti zapsala: „Kdyby to nebylo pro víru a poznání, které nám bylo udìleno v onom chrámu, . . .  naše pou by byla jako . . .  krok do temnoty.“19 Jsem dojat rozsahem utrpení, která zažil Spasitel. Pøestože byl Jednorozeným Otce, lstiví lidé se Ho od úplného poèátku snažili pøipravit o život. Bìhem celé Jeho služby, kamkoli šel, Ho následovala bouøe pomluv, lží a pronásledování. Obzvláštì na mne pùsobí, když uvažuji o týdnu pøed Jeho smrtí: pøední knìží zpochybòovali Jeho pravomoc, snažili se Ho polapit a dvakrát osnovali, že Ho zabijí. V Getsemanech, zatímco Jeho uèedníci spali, trpìl za høíchy celého lidstva a krvácel z každého póru. Byl zrazen, zatèen, vyslýchán, políèkován, popliván a bièován. Po výslechu pøed vládnoucí radou se mu vysmíval Heródes a nakonec byl vzat k Pilátovi, kde byl postaven pøed rozzuøenou lùzu. Byl bièován a korunován trny a donucen nést svùj køíž na Golgotu. Jeho ruce a nohy probily høeby. Jeho tìlo bylo vztyèeno mezi obyèejnými zlodìji. Vojáci metali los o Jeho pozemské vlastnictví a k utìšení žíznì mu podali ocet. Po šesti hodinách20 poruèil svého ducha do rukou Otce, vypustil ducha a zemøel. Když pozorujeme poslední týden Spasitelova života ze své pozemské perspektivy, naším prvním dojmem mùže být utrpení a znièení. Mùžeme vidìt pouze Spasitelovu matku a další, jak pláèí u køíže, vystrašené vojáky, zemi ve velikém pohybu, rozlámané skály, chrámový závoj roztržený vedví a tøi hodiny temnoty pokrývající zemi. Podobná scéna bouøe a znièení se rozevøela i v Novém svìtì. Zkrátka vidíme zuøivost hrozné bouøe. Podívejme se ale znovu – tentokrát oèima víry. Pomyslete na to, že v onìch posledních týdnech Jeho života, naplnìných nejvìtším utrpením, Ježíš uèil, pozvedal, žehnal a posiloval lidi kolem sebe a vydával jim svìdectví. Vzkøísil Lazara z mrtvých, uèil o svém Otci, zavedl poøádek v chrámu, uvedl nìkolik podobenství, byl svìdkem toho, jak vdova obìtuje svùj šart, pouèil uèedníky o znameních svého druhého pøíchodu, navštívil dùm Šimona malomocného, zavedl svátost, umyl nohy apoštolùm a uèil své uèedníky, aby se mìli rádi. Svìdèil o své božskosti jakožto Syna Božího a uèil o Utìšiteli – Duchu Svatém. Ve své velké pøímluvné modlitbì se modlil k Otci za své apoštoly a za všechny, kteøí uvìøí v jejich slova, „aby mìli radost [Jeho] plnou v sobì“.21 V Jeho nejtemnìjší hodinì svìtlo pokoje a radosti neskomíralo. Záøilo jasnìji! Po své smrti se zjevil Marii Magdalénì. Jakou radost museli cítit v ono ráno, když se šíøila novina „ . . . vstal jest“!22 Za nìjaký èas pøišel k ženám na cestì, ke Kleofášovi a uèedníkovi, kteøí putovali do Emaus, k apoštolùm v horní místnosti, k Tomášovi, který pochyboval, a k dalším. Opìt zde byla radost a veselí z usmíøení a vzkøíšení.23 To ale nebylo všechno. President Joseph F. Smith – prorok, vidoucí a zjevovatel – spatøil ve vidìní Spasitelovu návštìvu v duchovním svìtì: „A bylo shromáždìno na jednom místì nesèetné množství duchù spravedlivých, vìrných ve svìdectví o Ježíši ve smrtelném stavu  . . .  Ti všichni opustili smrtelný život pevni v nadìji v slavné zmrtvýchvstání  . . .  [a] byli naplnìni radostí a nadšením a radovali se spolu, ponìvadž den jejich vysvobození byl blízko. Byli shromáždìni oèekávajíce pøíchod Syna Božího do duchovního svìta, aby jim zvìstoval jejich spásu od smrti.“ Tito vìrní duchové vìdìli, že zakrátko „prach jejich spících tìl mìl být obnoven do dokonalé podoby, kost ke kosti a k šlachám a svalùm na nich, duch a tìlo mìly být spojeny, aby již nikdy nebyly oddìleny, tak aby mohly získat plnost radosti. [A] zatím co toto množství èekalo a mezi sebou hovoøilo v radostném oèekávání hodiny jejich osvobození z pout smrti, zjevil se Syn Boží a vyhlásil svobodu všem zajatým, kteøí byli vìrni“.24 Bratøi a sestry, jakkoli temná se mùže jevit dnešní situace ve svìtì, jakýmkoli bouøím èelíme osobnì, ve svých domovech a rodinách, mùžeme mít nyní tuto radost. Nìkdy nerozumíme smrti, nemoci, duševnímu a tìlesnému postižení, osobním tragédiím, válce a dalším konfliktùm. Nìco z toho je nezbytnou souèástí naší smrtelné zkoušky. Jiné, jak to pøedvídal Enoch, je souèástí pøípravy na Spasitelùv druhý pøíchod, kdy „mají se nebesa zatemniti a clona temnoty pokryje zemi a nebesa se budou chvìti a také zemì; a veliké soužení bude mezi lidmi, avšak,“ pravil Pán, „lid svùj zachovám“. A když Enoch toto vše spatøil, „byl naplnìn velikou radostí“.25 Dnes ráno, bìhem tohoto období Spasitelova narození a vzkøíšení, vydávám s radostí a veselím zvláštní svìdectví o tom, že pøišel na tento svìt, trpìl za naše høíchy a že se opìt vrátí. Naše víra v Nìho a poslušnost Jeho pøikázání pøinesou „dokonalou radost nadìje“26 a rozptýlí temnotu a chmury tìchto bouølivých èasù. Ten, který má moc utišit zemské živly, má moc utišit naši duši, poskytnout nám útoèištì pøed bouøí: „Umlkni, a upokoj se“.27 O tom svìdèím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Marek 4:37-38. 2. Matouš 8:26. 3. Marek 4:39. 4. Viz James E. Talmage, Jesus the Christ, 3rd ed. (1916), 309. 5. Marek 4:41. 6. 2. Timoteovi 3:1-2, 5. 7. Marek 13:7. 8. NaS 38:30. 9. Viz 1. Královská 19:11-15. 10. Ether 6:7, 10. 11. Ether 2:23. 12. Ether 3:1. 13. NaS 58:26. 14. Viz Ether 6:4. 15. Jan 17:15. 16. NaS 121:7. 17. NaS 122:7. 18. History of the Church, 2:309. 19. Sarah DeArmon Pea Rich, „Autobiography, 1885-1893“, Family and Church History Department Archives, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 66. 20. Viz Jesus the Christ, 660. 21. Jan 17:13. 22. Matouš 28:6. 23. Viz „Novozákonní doba v kostce – Spasitelùv poslední týden“, Liahona, duben 2003, 26-29. 24. NaS 138:12, 14-18; zvýraznìní pøidáno. 25. Mojžíš 7:61, 67. 26. 2. Nefi 31:20. 27. Marek 4:39.