Pastýři Izraele PRESIDENT GORDON B. HINCKLEY Děkuji Pánovi za dobré biskupy této Církve... Kéž byste mohli poznat onen pokoj, jenž přichází pouze od Boha k těm, kteří Mu slouží. Bratří, dnes večer udělám něco poněkud neobvyklého. Chystám se zopakovat některé prvky proslovu, jejž jsem přednesl před 15 lety na našem generálním kněžském shromáždění. Chystám se mluvit o biskupech a k biskupům Církve, k této znamenité skupině mužů, již jsou v pravém slova smyslu pastýři Izraele. Každý, kdo se účastní této konference, se zodpovídá nějakému biskupovi nebo presidentu odbočky. Břemeno, jež nesou, je obrovské a já vyzývám každého člena Církve, aby učinil vše, co může, aby ulehčil břemeno, pod nímž biskupové a presidenti odboček pracují. Musíme se za ně modlit. Nesou těžké břímě a potřebují pomoc. My je můžeme více podporovat a být na nich méně závislí. Můžeme jim pomáhat každým možným způsobem. Můžeme jim děkovat za vše, co pro nás dělají. Jsme schopni je v krátké době unavit skrze břemena, jež na ně vkládáme. V Církvi máme více než 18 000 biskupů. Každý z nich je mužem, jenž byl povolán duchem proroctví a zjevení a ustanoven a vysvěcen vkládáním rukou. Každý z nich drží klíče předsednictví svého sboru. Každý je vysokým knězem, předsedajícím vysokým knězem svého sboru. Každý nese obrovské zodpovědnosti správcovství. Každý stojí jako otec svých lidí. Žádný nedostává peníze za svou službu. Žádný biskup sboru nedostává náhradu od Církve za svou práci biskupa. Dnešní požadavky na biskupa jsou stejné, jako byly za dnů Pavlových, jenž napsal Timoteovi: „Ale musíť biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení, Ne piján vína, ne bitec [to znamená ne rváč nebo násilník], ... ne svárlivý, ne lakomec, Kterýž by dům svůj dobře spravoval, kterýž by dítky měl v poddanosti se vší poctivostí. (Nebo jestliže kdo domu svého spraviti neumí, kterak o církev Páně pečovati bude?) Ne novák, aby nadut jsa, neupadl v potupení ďáblovo.“ (1. Timoteovi 3:2–6.) V dopise Titovi Pavel dodává, že „biskup má býti bez úhony, jako Boží šafář ... Pilně se přídržící věrné řeči k vyučování dostatečné, aby [mohl] i napomínati učením zdravým, i ty, kteříž odpírají, přemáhati.“ (Titovi 1:7, 9.) Ona slova výstižně popisují dnešního biskupa v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Dovolte mi nyní promluvit přímo k tisícům biskupů, kteří mi naslouchají dnes večer. Především bych vám chtěl říci, že vás mám rád pro vaši bezúhonnost a dobrotivost. Musíte být bezúhonní muži. Musíte být příkladem pro společenství, kterému předsedáte. Musíte stát na vyšším základu, abyste mohli pozvedat druhé. Musíte být naprosto čestní, neboť spravujete prostředky Páně, desátky lidí, oběti, jež přicházejí z jejich půstů, a příspěvky, které věnují ze svých omezených zdrojů. Máte velkou důvěru jako opatrovníci měšce Páně! Vaše dobrotivost musí být pro váš lid jako korouhev. Vaše morálka musí být bez vady. Můžete mít před sebou nástrahy protivníka, protože on ví, že zničí-li vás, může ublížit celému sboru. Při každém svém kontaktu s druhými používejte moudrost, aby si nikdo nemohl myslet, že vaše činy mají nádech morálního hříchu. Nemůžete podlehnout pokušení číst pornografickou literaturu ani nemůžete v ústraní své komůrky sledovat pornografický film. Vaše morální síla musí být taková, abyste, budete-li povoláni zasednout k soudu ohledně problematické morálky druhých, tak mohli učinit bez osobního kompromisu nebo rozpaků. Svůj úřad biskupa nemůžete využívat k tomu, abyste podporovali své podnikatelské zájmy, aby skrze nějakou pozdější finanční nehodu nebylo proti vám vzneseno obvinění těmi, již podlehli vašemu přesvědčování. Nemůžete dělat kompromisy ohledně své způsobilosti zasednout jako všeobecný soudce v Izraeli. Být soudcem lidí je nesmírná a úctyhodná zodpovědnost. Musíte být jejich soudcem v některých případech ohledně způsobilosti být členy Církve, způsobilosti vstoupit do domu Páně, způsobilosti být pokřtěn, způsobilosti obdržet kněžství, způsobilosti sloužit na misii, způsobilosti učit a sloužit jako úředníci v organizacích. Musíte být soudcem toho, zda jsou oprávněni obdržet, když jsou v tísni, pomoc z postních obětí lidí a zboží ze zásobárny Páně. Nikdo z těch, za něž jste zodpovědni, nesmí zůstat hladový nebo bez oblečení nebo přístřeší, i když se mohou zdráhat požádat o pomoc. Musíte vědět něco o situaci každého ze stáda, jemuž předsedáte. Musíte být jejich rádcem, jejich utěšitelem, jejich kotvou a silou v čase trápení a starostí. Musíte být silný onou silou, jež pochází od Pána. Musíte být moudrý onou moudrostí, jež pochází od Pána. Vaše dveře musí být otevřeny, abyste slyšel jejich pláč, a vaše záda silná, aby unesla jejich břemena, vaše srdce vnímavé, aby posoudilo jejich potřeby, vaše božská láska dost široká, aby obsáhla i provinilce a kritika. Musíte být mužem trpělivým, ochotným naslouchat a snažícím se porozumět. Jste jediným, na něhož se někteří mohou obrátit. Musíte být na místě, když všechny ostatní zdroje selhaly. Dovolte mi, abych vám přečetl několik řádek z dopisu zaslaného jednomu biskupovi. „Milý bratře biskupe, je to již skoro dva roky, co jsem vám zoufale volal a prosil o pomoc. Tehdy jsem měl blízko k sebevraždě. Neměl jsem nikoho jiného, na koho bych se obrátil – žádné peníze, žádnou práci, žádné přátele. Přišel jsem o dům, a neměl jsem kde bydlet. Církev byla mou poslední nadějí. Jak víte, v sedmnácti letech jsem odešel z Církve a při svém hledání štěstí a uspokojení jsem porušil skoro každé pravidlo a přikázání. Můj život byl namísto štěstí plný bídy, úzkosti a zoufalství. Neexistovala pro mne žádná naděje ani budoucnost. Dokonce jsem prosil Boha, aby mne nechal zemřít, aby mne vysvobodil z mého strádání. Ani on mne nechtěl. Domníval jsem se, že i on mne zavrhl. Tak to bylo, když jsem se obrátil na vás a na Církev... Vy jste naslouchal s porozuměním, vy jste radil, vedl, pomáhal. Začal jsem se měnit a zlepšovat své chápání a poznání evangelia. Zjistil jsem, že musím udělat některé základní změny ve svém životě, jež jsou hrozně těžké, ale že mám v sobě schopnost a sílu to udělat. Poznal jsem, že když žiji podle evangelia a činím pokání, nemám již strach. Naplnil mne vnitřní pokoj. Mračna úzkosti a zoufalství zmizela. Díky usmíření a skrze Ježíše Krista a Jeho lásku ke mně mi byly odpuštěny slabosti a hříchy. On mi žehnal a posiloval mne. Otevřel mi cestu, ukazoval mi směr, chránil mne před zlem. Když jsem překonával jednotlivé překážky, zjišťoval jsem, že má firma začíná prosperovat a že je podporou pro mou rodinu, a měl jsem pocit, jako bych něco dokázal. Bratře biskupe, v těchto dvou letech jste měl pro mne porozumění a byl jste mi oporou. Nikdy bych nedosáhl tohoto bodu, kdyby nebylo vaší lásky a trpělivosti. Děkuji vám, že jste tím, kým jste, služebníkem Páně, abyste pomohl mně, jeho zbloudilému dítěti.“ Bratři biskupové, stojíte jako strážní na věži sboru, jemuž předsedáte. V každém sboru je mnoho učitelů. Vy ale musíte být mezi nimi tím hlavním. Musíte dbát na to, aby se mezi tento lid nevkrádala žádná falešná nauka. Musíte dbát na to, aby rostli ve víře a svědectví, v bezúhonnosti a spravedlivosti a ve smyslu pro službu. Musíte dbát na to, aby jejich láska k Pánovi sílila a aby se projevovala ve větší lásce jednoho ke druhému. Musíte být jejich zpovědníkem, znajícím jejich nejhlubší tajemství, zachovávaje naprosto neporušenou důvěru vloženou na vás. To, co uslyšíte, je jen pro vás a musí to být chráněno a chováno v úctě před všemi vetřelci. Můžete mít pokušení to říci. Nemůžete podlehnout. To, co se důvěrně dovíte, si musíte nechat pro sebe, ledaže, v případě zneužívání a týrání, zákon výslovně nařizuje oznámení. Církev má poradenskou linku, již máte volat, když se setkáte se zneužíváním a týráním. Vy osobně předsedáte Aronovu kněžství sboru. Ať chcete nebo ne, jste jejich vedoucím, jejich učitelem, jejich příkladem. Jste předsedajícím vysokým knězem, otcem rodiny sboru, který je přivoláván jako soudce při neshodách, jako obhájce obviněných. Předsedáte na shromážděních, kde se učí nauka. Jste zodpovědný za duchovní charakter těchto shromáždění a za roznášení svátosti členům, aby si všichni mohli připomenout posvátné smlouvy a závazky spočívající na těch, již na sebe vzali jméno Páně. Musíte být spolehlivým přítelem vdovy a sirotka, slabého a sužovaného, napadeného a bezmocného. Zvuk vaší trouby musí být jistý a jednoznačný. Ve svém sboru stojíte v čele Pánova vojska a vedete je k vítězství v boji proti hříchu, vlažnosti a odpadlictví. Vím, že ta práce je občas těžká. Nikdy není dost hodin na to, aby byla dokončena. Telefonáty jsou četné a časté. Musíte dělat i jiné věci. To je pravda. Nesmíte okrádat zaměstnavatele o čas a energii, jež mu právoplatně náleží. Nesmíte okrádat svou rodinu o čas, jenž patří jí. Ale jak většina z vás poznává, když usilujete o božské vedení, jste požehnáni moudrostí, jež přesahuje vaši vlastní, a silou a schopnostmi, o nichž jste nevěděli, že je máte. Váš čas lze naplánovat tak, že nebudete zanedbávat ani svého zaměstnavatele, svou rodinu ani své stádo. Bůh žehnej úžasným biskupům Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Občas můžete mít sklon stěžovat si na břemeno svého úřadu. Vy ale také znáte radosti své služby. Ať je břímě jakkoli těžké, vy víte, že toto je ta nejlepší, nejprospěšnější, nejdůležitější věc, kterou jste kdy dělal mimo zdi svého domova. Děkuji Pánovi za vás. Děkuji Pánovi za dobré biskupy této Církve po celém světě. Modlím se za vás, za všech osmnáct tisíc. Prosím vás, abyste byli silní. Prosím vás, abyste byli pravdiví. Prosím vás, abyste nedělali kompromisy ve svém životě a ohledně cílů, jež stavíte před druhé. I když vaše dny budou dlouhé a únavné, kéž by váš odpočinek byl sladký a kéž byste ve svém srdci mohli poznat onen pokoj, jenž přichází pouze od Boha k těm, kteří Mu slouží. Vydávám svědectví o síle a dobrotivosti biskupů této Církve. Vzdávám hold rádcům, již jim pomáhají, a všem, kteří slouží pod jejich vedením tím, že přijímají povolání, jež předávají. Neočekáváme od vás nemožné. Žádáme vás, abyste dělali to nejlepší, co můžete. Delegujte druhým každou oblast práce, kde je to oprávněné. A pak věci ponechejte v rukou Páně. Jednoho dne budete uvolněni. Budou to pro vás chvíle smutku. Vaši lidé vám budou děkovat, a to vám přinese útěchu. Také na vás nikdy nezapomenou. Budou na vás pamatovat, a jak roky půjdou, budou o vás mluvit s uznáním, neboť ze všech církevních úředníků vy jste ti, již jsou jim nejblíž. Byli jste povoláni, vysvěceni a ustanoveni jako pastýři pro stádo. Byli jste obdarováni schopností rozlišovat, soudit a milovat, abyste žehnali jejich životu. V průběhu času vy požehnáte svůj vlastní. Vydávám svědectví o božské podstatě vašeho povolání a o tom, jak velkolepým způsobem ho naplňujete. Kéž byste při své službě dětem Páně byli požehnáni vy, vaši rádcové, vaše manželka a vaše děti, o to se pokorně modlím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.