Starší Bruce H. Stucki
Sedmdesátník
Když nám dnes zjevuje a prostřednictvím našeho žijícího proroka k nám hovoří, že musíme dělat více . . . potom musíme udělat krok vpřed a říci: „Aj já, pošli mne.“
Chtěl bych vám vyprávět o malém ptáčeti, které leželo na vozovce parkoviště. V bouřlivé noci ho silné větry shodily z hnízda. Zřejmě se vylíhlo před pouhými několika dny, mělo jen několik peříček, ale to stačilo, aby se dalo poznat, že je to obyčejný vrabec.
Jak tam tak leželo a čekalo, jaký ho potká osud, uviděla ho jedna mladá žena, která šla přes parkoviště ke svému autu, a sebrala ho. Měla s tímto bezmocným ptáčetem soucit a vzala ho domů, aby se o něho starala. V košíku s jemnými ubrousky, které často vyměňovala, aby ptáče mělo čisté a pohodlné lůžko, připravila hnízdo.
Každý den ho často krmila a sledovala, jak získává sílu. Během několika dnů ptáče otevřelo oči a poprvé prohlédlo. Vidělo dívku, která ho krmila, a rodinu, která žila v domě. Slyšelo zvuky kolem sebe, seznámilo se s nimi a nebálo se.
Jak dny ubíhaly, bylo schopné poskakovat a bylo vyndáno z košíku a přemístěno do čisté ptačí klece.
Důvěřovalo dívce i rodině, když chtělo jídlo, zacvrlikalo a rychle zatřepalo svými rostoucími křídly, a když se otevřela dvířka klece, vyskočilo dívce na ruku a trpělivě tam sedělo, zatímco ona ho krmila.
Sedělo jí na ruce, když chodila po domě, a dokonce i když vyšla ven. Aby mu pomohla seznámit se s venkovním světem, kde bude muset brzo žít, brávala ho na trávník, kde sedávala se sestrou pod stromem a povídaly si, zatímco ptáče se rozhlíželo a pozorovalo vše kolem.
Nastal čas, aby dívka i její sestra odjely do dívčího tábora, a tak ptáče jelo s nimi a strávilo s dívkami týden na Cedar Mountain. Tam se snažilo poprvé létat a vylétlo dívce z ruky do nízkých větví nedalekého stromu.
Bylo rádo, že se vrátilo zpět do známé ruky a do bezpečí dívčiny lásky, a ačkoli se učilo létat, neulétlo. Když dívčí tábor skončil, ptáče se vrátilo s dívkami domů a pokračovalo v lekcích létání.
Dívka si uvědomovala, že se ptáče musí brzy vrátit ke svému vlastnímu druhu, vzala je na přední trávník a povzbuzovala je, aby odlétlo pryč. Přeletělo přes trávník k malé borovici, kde se posadilo a rozhlíželo se kolem. Dívka ho tam nechala, domnívala se, že se nyní připojí k dalším ptákům, a vrátila se domů.
Netrvalo dlouho a venku před domem bylo slyšet cvrlikání. Když dívka vyšla, aby se podívala, proč ptáče cvrliká, vylétlo ze stromu a přistálo jí zpátky na ruce o ona ho krmila.
Prvních několik nocí se ptáče vracelo k domu a chtělo na noc dovnitř k rodině. Brzy však začalo zůstávat venku s nově nalezenými přáteli, kteří žili na stromech poblíž domu. Když dívka vyšla ven a zahvízdala, ptáče odpovědělo, vrátilo se a přistálo jí na ruce a moje dcera Trinilee ho krmila.
To malé ptáče a moje dcera mě naučily velké lekci o víře a důvěře. Ačkoli měřilo pouhý zlomek velikosti své lidské přítelkyně a pobyt mezi lidmi představoval velké ohrožení jeho života, důvěřovalo jí a mělo víru, že se mu nic nestane a že ona ho nakrmí - a reagovalo na její zavolání.
Bratří, přemýšleli jste někdy o víře? Máme tento druh důvěry a víry v Pána? Odpovídáme na Jeho zavolání sloužit a být nasyceni v Jeho ruce?
Máme se snažit být v Jeho přítomnosti a reagovat na jeho volání, a přesto mnozí z nás postrádají víru a důvěru, aby přišli k Pánu, když zavolá. Dnes nás volá, abychom byli věrní a důvěřovali Mu, že nás může nasytit.
„A Kristus pravil: Máte-li víru ve mne, máte míti moc činiti vše, co je mi příjemné.“ (Moroni 7:33.)
„Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Matouš 28:19.)
Ve všech národech a mezi všemi lidmi se musí vykonávat naléhavá a důležitá práce. Existuje mnoho úžasných mladých mužů i žen, starších sester i manželských párů, kteří byli povoláni na misii a kteří odpověděli a věrně slouží misii pro Pána.
Je velice zapotřebí více misionářů, včetně manželských párů, jak řekl 21. února 1999 v satelitním vysílání president Hinckley: „Jestliže sjednotíme své úsilí, jestliže si každý z nás uvědomí svou zodpovědnost, která na něj jako člena Církve padá, a jestliže se při tom budeme upřímně modlit k Pánu o pomoc, mohli bychom . . . zdvojnásobit“ počet křtů obrácených.
„Neboť hleďte, pole je již připraveno ke žním, a kdo bude žít s plným úsilím, ten shromáždí zásobu, aby nezahynul, nýbrž získal spásu pro svou duši.“ (NaS 4:4.)
Žádná práce, kterou bychom v této době mohli dělat, není důležitější, ani nepřináší větší radost a odměnu.
Spasitel prostřednictvím proroka Josepha Smitha hovořil k Johnu Whitmerovi a řekl: „A nyní viz, pravím tobě, že věc, která bude mít pro tebe největší cenu, bude: kázati pokání tomuto lidu, abys přivedl ke mně duše, abys mohl s nimi přebývati v království mého Otce. Amen.“ (NaS 15:6.)
Bratří, věřím našemu Nebeskému Otci a důvěřuji mu, a když nám dnes zjevuje a prostřednictvím našeho žijícího proroka k nám hovoří, že musíme dělat více a že více z nás se musí zapojit do díla přivádění duší ke Kristu, potom musíme udělat krok vpřed a říci: „Aj já, pošli mne.“ (Iz. 6:8.)
Cituji z oblíbené náboženské písně:
Pojďte vy všichni synové Boží, kteří jste přijali kněžství,
jděte všude šířit evangelium a shromažďujte jeho lid.
(„Come, All Ye Sons of God“, Hymns, č. 322.)
A po jejich křtu s nimi musíme kráčet cestou k oslavení a podpírat je, dokud nebudou mít pevný základ a svědectví, aby pokračovali skrze čas a do věčného života.
Skutečně miluji Nebeského Otce a našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista, a jsem vděčný za mnohá požehnání a příležitosti, které mi dali. Z celého srdce a duše se modlím, abych dokázal splnit plány, které pro mě mají, ať jsou jakékoli.
Modlím se, abychom my všichni projevovali stejnou víru a důvěru v Pána, kterou projevoval malý vrabec v mou dceru, a abychom reagovali na Pánovo volání.
Modlím se, abychom to vskutku všichni společně dělali, ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
