Výuka evangelia Starší Dallin H. Oaks z kvora dvanácti apoštolů V našich posvátných povoláních k výuce evangelia není žádné úsilí příliš dobré pro Pánovo dílo a pro růst Jeho dětí. Jeden známý americký autor napsal knihu o svém největším učiteli. Hlavním důvodem, proč tento vysokoškolský učitel měl na svého studenta tak mocný vliv, bylo studentovo přesvědčení, že tento učitel má o něj skutečný zájem a že si přeje, aby se učil a dělal to, co mu pomůže dosáhnout štěstí. Autor svou poctu zakončil otázkou: „Měli jste někdy opravdového učitele? Někoho, kdo ve vás viděl neopracovanou, ale drahocennou věc, šperk, který může být s moudrostí vybroušen ke vznešenému třpytu? Pokud jste měli to štěstí, že jste se k takovým učitelům dostali, budete se k nim vždy vracet.“1 I. Každý člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je, nebo bude, učitel. Každý z nás má eminentní zájem na obsahu a efektivitě výuky evangelia. Přejeme si, aby každý měl skvělé učitele evangelia a aby mu tito učitelé pomohli vrátit se, nejenom k nim, ale i k našemu Nebeskému Otci. Náš zájem o výuku evangelia se neomezuje jen na ty, kteří jsou povoláni jako učitelé v kněžských kvorech, v Primárkách, v Pomocném sdružení, v Nedělní škole, v Mladých ženách a jinde. V Pánově velkém plánu spásy jsou těmi nejdůležitějšími učiteli rodiče, kteří neustále učí své děti příkladem a učením. Každý z nás učí příkladem ty, kteří jsou kolem něho. I děti se učí jedno od druhého. Každý misionář je učitel. A každý vedoucí je učitel. Jak to učil president Hinckley před mnoha lety: „Efektivní výuka je skutečnou podstatou vedení v Církvi.“2 Výuka evangelia je univerzální a důležitá. Opravdu, „žádná větší zodpovědnost nemůže spočívat [na nikom z nás], než být učitelem Božích dětí“.3 Povoláním našeho Spasitele bylo učit. On byl mistr učitel a vyzývá každého z nás, abychom Ho v této velké službě následovali.4 Před několika lety První předsednictvo pověřilo kvorum Dvanácti, aby oživilo výuku v Církvi. Dvanáct ve spolupráci s kvorem sedmdesátníků tento úkol přijalo. Nyní, po letech přípravy, do níž se zapojili vynikající učitelé evangelia, vědci, autoři a další, První předsednictvo vydalo dopis, který v celé Církvi zahajuje úsilí, „které klade důraz na oživení a zdokonalení výuky v Církvi“.5 V dopise se uvádí: „Cílem tohoto obnoveného úsilí je zdokonalit výuku evangelia v domově a na církevních shromážděních a napomoci tomu, aby členové byli živeni dobrým slovem Božím.“ Právě jsme vydali desetistránkovou brožuru Zdokonalování výuky evangelia: Příručka pro vedoucí. Její výtisky jsou distribuovány vedoucím všech jednotek a každému úředníkovi kvora nebo pomocné organizace. Jak tato brožura vysvětluje, náš zájem o „výuku evangelia v Církvi“ se týká každodenní rodičovské výuky v domově, stejně jako práce učitelů v kvorech a v pomocných organizacích. Tento důležitý program „oživení a zdokonalení výuky v Církvi“ se týká tří prvků. Zaprvé zdůrazňuje zásadní zodpovědnost vedoucích pracovat na zlepšení výuky evangelia ve své organizaci. Přejeme si, aby všichni vedoucí povzbuzovali učitele a studenty, kterým předsedají, a aby jim pomáhali. Dále tento program zavádí čtvrtletní schůzky zdokonalování učitelů pro učitele tří odlišných skupin - dětí, mládeže a dospělých - „aby se navzájem poučovali a povzbuzovali“ (NaS 43:8) ohledně zásad, metod a dovedností, které zlepší výuku a studium evangelia. A konečně bude nejméně jednou ročně probíhat kurs 12 lekcí „Výuka evangelia“, převážně během Nedělní školy. Materiály pro tento kurs budou čerpány z nového zkráceného a zlepšeného vydání příručky Teaching, No Greater Call, A Resource Guide for Gospel Teaching (Učení - není většího povolání). Tato kniha se distribuuje do všech sborů a odboček v Církvi. Také jsme znovu vydali Příručku pro výuku, která je určena pro výuku v domově a v menších a rozvíjejících se jednotkách, které nemají dostatek učitelů pro celý program Církve. II. Někteří se možná diví, proč vynakládáme tolik úsilí na zlepšení výuky evangelia. Ti, kteří se diví, musejí mít znamenité učitele, a takových máme v Církvi mnoho. Ostatní budou chápat, proč je takové úsilí třeba, a budou se modlit o jeho úspěšnost. Po mnoho let se snažím poznat, jakým způsobem a jak kvalitně probíhá výuka v různých kvorech a v pomocných organizacích Církve. Zjišťoval jsem to pomocí neohlášených návštěv ve třídách rozličných sborů v různých částech Církve. Dosud jsem navštívil stovky tříd. Omlouvám se, jestliže snad nějaká má návštěva učitele vyděsila. Měl jsem však pocit, že téměř všichni učitelé, které jsem při těchto nečekaných návštěvách pozoroval, byli rádi, že tam je někdo, kdo se chce učit a kdo jim chce vyjádřit vděčnost za jejich úsilí a projevit zájem o jejich studenty. Většina z toho, co jsem při těchto návštěvách viděl, mě uspokojila a uklidnila. Viděl jsem inspirované učitele, jejichž láska k evangeliu a ke studentům byla natolik zřejmá, že mě jejich výuka doslova pozitivně nabila. Také jsem viděl pozorné a uctivé studenty, otevřené vůči jejich poselství a toužící po tom, aby se mohli učit. Avšak nehledě na tyto skvělé příklady, které jsem pozoroval, jsem přesvědčen, že v Církvi jako celku - stejně jako každý z nás jednotlivě - se můžeme vždy zlepšovat. Výzva k pokroku je neoddělitelnou součástí plánu našeho Otce v nebi pro Jeho děti. V našich posvátných povoláních k výuce evangelia není žádné úsilí příliš dobré pro Pánovo dílo a pro růst Jeho dětí. III. Učit lze mnoha různými způsoby, ale každé dobré vyučování je založeno na určitých základních zásadách. Aniž bych chtěl předstírat, že postihnu vše, rád bych upozornil na šest základních zásad výuky evangelia a trochu se o nich zmínil. Zaprvé to je láska. Projevuje se dvěma způsoby. Když jsme povoláni učit, měli bychom své povolání přijmout a učit z lásky k Bohu, Věčnému Otci, a k Jeho Synu, Ježíši Kristu. Kromě toho učitel evangelia má vždy učit s láskou ke studentům. Jsme učeni, že se máme modlit „z celé síly svého srdce, [abychom] byli naplněni touto láskou“ (Moroni 7:48). Láska k Bohu a láska k Jeho dětem je nejvyšší pohnutkou k službě. Ti, kteří učí z lásky, budou zvelebeni jako nástroje v rukou Toho, komu slouží. Zadruhé se učitel evangelia, stejně jako mistr, kterému sloužíme, zcela zaměří na ty, které učí. Jeho jediným zájmem budou potřeby jeho ovcí - dobro studentů. Učitel evangelia se nesoustředí sám na sebe. Ten, kdo této zásadě rozumí, nebude na své povolání pohlížet tak, jako že „přednáší lekci“, protože toto pojetí chápe výuku z hlediska učitele, a ne studenta. Zaměří-li se učitel na potřeby studentů, nebude jim nikdy zastiňovat výhled na Mistra tím, že by jim stál v cestě nebo že by zatemňoval lekce prosazováním sebe sama nebo svých vlastních zájmů. To znamená, že učitel evangelia se nikdy nesmí zabývat kněžským mámením, což znamená, „že lidé káží a před světem se vydávají za světlo, aby dosáhli zisku a byli od světa chváleni“ (2. Nefi 26:29). Učitel evangelia nekáže proto, aby byl „u lidu vážen“ (Alma 1:3) nebo „pro slávu a pro zisk“ (Alma 1:16). Učitel se řídí nádherným příkladem z Knihy Mormon, kdy „kněz nebyl lepší než posluchač a učitel nebyl lepší než žák“ (Alma 1:26). Oba budou vždy vzhlížet k Mistrovi. Zatřetí znamenitý učitel evangelia bude učit z předepsaných učebních materiálů a největší důraz bude klást na výuku nauky a zásad a smluv evangelia Ježíše Krista. To nám přikazuje novodobé zjevení, v němž Pán pravil: „Učitelé této Církve mají učiti zásadám mého evangelia, jež jsou v Bibli a v Knize Mormon, ve které je obsažena plnost evangelia. Mají dbát toho, aby žili podle smluv a zásad Církve, a taková budou jejich učení, jak budou Duchem vedeni.“ (NaS 42:12-13.) Učitelé, kterým je přikázáno, aby učili zásadám evangelia a nauce království (viz NaS 88:77), mají všeobecně upustit od vyučování konkrétních pravidel nebo řešení. Například nebudou učit tomu, jak určit, co je plný desátek, ani nebudou vyjmenovávat seznam toho, co dělat a co nedělat při svěcení dne sabatu. Učitel má učit nauce a s ní spojeným zásadám z Písem a z učení žijících proroků, avšak jejich konkrétní uplatnění a pravidla jsou všeobecně zodpovědností jednotlivců a rodin. Dobře vyučovaná nauka a zásady mají na chování větší vliv než pravidla. Při vyučování nauce a zásadám evangelia můžeme mít nárok na svědectví a vedení Ducha, který naši výuku posílí, a své studenty vyzýváme, aby s vírou usilovali o vedení týmž Duchem, až budou toto učení používat ve vlastním životě. Tématem výuky v kvorech Melchisedechova kněžství a v Pomocných sdruženích během druhých a třetích nedělí v měsíci je Učení presidentů Církve. V uplynulých dvou letech jsme studovali učení presidenta Brighama Younga. V následujících dvou letech budeme studovat učení presidenta Josepha F. Smitha. Knihy, které obsahují tato učení a které dostávají všichni dospělí členové Církve, aby si je zařadili mezi své trvalé studijní materiály, obsahují nauku a zásady. Jsou bohaté a odpovídají potřebám naší doby a jsou znamenitým prostředkem k výuce a k diskusi. Při návštěvách kvor a Pomocných sdružení mě všeobecně potěšilo a udělalo na mě dobrý dojem to, jak jsou tato Učení presidentů Církve prezentována a jak jsou přijímána. Někdy jsem se však setkal s tím, že učitel se o vybrané kapitole zmínil jen letmo a pak učil úlohu a vyzval k diskusi na základě jiných materiálů podle vlastního výběru. Toto není možné. Učitel evangelia není povolán, aby vybral téma lekce, ale aby učil a vedl diskusi na téma, které bylo určeno. Učitelé evangelia mají také úzkostlivě dbát na to, aby se vyhýbali svým oblíbeným tématům, osobním spekulacím a kontroverzním námětům. Pánova zjevení a pokyny Jeho služebníků mluví v tomto ohledu jasně. Máme mít na paměti skvělý návod presidenta Spencera W. Kimballa, aby učitel evangelia byl „hostem“: „Bylo mu uděleno výsadní postavení a získal oficiální souhlas a ti, které učí, se mohou právem domnívat, že díky tomu, že byl náležitým způsobem vybrán a podpořen, zastupuje Církev a že to, co učí, je Církví schváleno. Bez ohledu na to, jak je bystrý a kolik nových pravd si myslí, že objevil, nemá právo zacházet mimo program Církve.“6 Začtvrté učitel evangelia se bude pilně připravovat a bude se snažit využít pro výuku předepsaných lekcí těch nejefektivnějších metod. V tomto úsilí má nepochybně pomoci nový kurs Výuka evangelia a nové schůzky zdokonalování učitelů. Pátou základní zásadou výuky evangelia, kterou bych rád zdůraznil, je Pánův příkaz, zmíněný již výše, že učitelé evangelia mají „učiti zásadám [Jeho] evangelia, . . . jak budou Duchem vedeni . . . A neobdržíte-li Ducha, nemáte učit“ (NaS 42:12-14). Výsadou a povinností učitele evangelia je usilovat o takovou úroveň učednictví, na které bude jeho učení vedeno a potvrzováno Duchem, namísto toho, aby bylo strnule vybráno a předem uspořádáno podle toho, co vyhovuje jemu a jeho schopnostem. Tyto úžasné zásady v oddíle „Výuka evangelia a vedení“ v nové Církevní příručce pokynů obsahují následující: „Učitelé a členové tříd mají usilovat o Ducha během lekce. Osoba může učit hlubokým pravdám a členové se mohou zapojit do podnětných diskusí, ale tyto věci budou mít mocný vliv na duši pouze tehdy, bude-li přítomen Duch . . . Je-li při výuce evangelia přítomen Duch, „moc Ducha Svatého nese [poselství] do srdcí člověčenstva“. (2. Nefi 33:1.)“7 President Hinckley se zmínil o jedné důležité věci, která logicky vyplývá z příkazu učit Duchem a která je obsažena v této výzvě: „Musíme . . . přimět naše učitele, aby mluvili ze srdce, a ne z knihy, aby tím, co říkají, vyjadřovali svou lásku k Pánu a k tomuto drahocennému dílu, a to pak nějakým způsobem zapálí plamen v srdcích těch, které učí.“8 Toto je naším cílem - abychom v srdci těch, které učíme, podnítili „vzplanutí“ lásky k Bohu a oddanosti vůči evangeliu Ježíše Krista. Toto vede k šesté a poslední zásadě, o které se zmíním. Učitele evangelia zajímají výsledky jeho učení a takovýto učitel bude hodnotit úspěšnost svého učení a svědčení podle toho, jaký vliv zanechalo na životě jeho studentů.9 Učitel evangelia se nikdy nespokojí jen s předáním poselství nebo s pronesením kázání. Znamenitý učitel si přeje pomoci Pánovi v Jeho díle přinést Jeho dětem věčný život. President Harold B. Lee řekl: „Povolání učitele evangelia je jedním z nejvznešenějších na světě. Dobrý učitel může mít velký podíl na inspirování chlapců a dívek a mužů a žen k tomu, aby změnili svůj život a naplnili své nejvyšší poslání. Důležitost učitele popsal nádherným způsobem Daniel Webster takto: ‚Opracováváme-li mramor, zanikne; opracováváme-li mosaz, čas ji zničí; pracujeme-li však na nesmrtelných duších, naplníme-li je zásadami a spravedlivou bázní před Bohem a láskou k našim bližním, vyryjeme na tyto tabulky něco, co neztratí na lesku po celou věčnost.‘“10 Svědčím vám, že toto je dílo Boží a že jsme Jeho služebníci, kteří mají posvátnou povinnost vyučovat evangeliu Ježíše Krista, největšímu poselství všech dob. Potřebujeme více učitelů, kteří by byli tohoto poselství hodni. Modlím se, abychom se všichni stali znamenitými učiteli, ve jménu Ježíše Krista, amen. POZNÁMKY 1. Mitch Albom, Tuesdays with Morrie (1997), 192. 2. „How to Be a Teacher When Your Role as a Leader Requires You to Teach“, General Authority Priesthood Board Meeting, 5 Feb. 1969; viz také Jeffrey R. Holland, „Od Boha přišel mistr“, Liahona, červenec 1998, str. 26. 3. David O. McKay, Gospel Ideals (1953), 175. 4. Obsaženo v Boyd K. Packer, Teach Ye Diligently (1975). 5. Dopis Prvního předsednictva, 15. září 1999. 6. The Teachings of Spencer W. Kimball, ed. Edward L. Kimball (1982), 533. 7. Církevní příručka pokynů, Kniha 2: Vedoucí kněžství a pomocných organizací (1998), 300. 8. Teachings of Gordon B. Hinckley (1997), 619-20. 9. Viz Henry B. Eyring, “Moc učení nauky,” Liahona, červenec 1999, 85. 10. The Teachings of Harold B. Lee, ed. Clyde J. Williams (1996), 461.