„Žádný není ostrovem“ Starší Richard H. Winkel Sedmdesátník Noví členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nemohou obstát sami . . . Potřebují nás a my potřebujeme je. Bratři a sestry, jsem velmi rád, že s vámi mohu dnes odpoledne být. Když jsem si připravoval tento proslov, přemýšlel jsem o tom, že toto je má první příležitost, kdy jsem byl požádán, abych promluvil v Tabernaclu - a také, že to bude poslední! Jsem však rád, že zde s vámi mohu být při této historické příležitosti v této památné budově. Nyní bych se s vámi rád přenesl do jiné zeměpisné polohy a vyprávěl vám o jednom dalším nádherném místě. Severní pobřeží Kalifornie je domovem největších stromů na světě. Procházka panenským sekvojovým pralesem může být jedním z nejúžasnějších zážitků, které člověk kdy prožije. Tyto stromy se někdy dožívají více než 2 000 let a mohou dosáhnout výšky 90 i více metrů. Největší sekvoje, o níž existuje písemný záznam, měřila 113 metrů. To je více než délka jednoho fotbalového hřiště a přibližně o jednu třetinu více než je výška chrámu v Salt Lake City. Tyto gigantické sekvoje ční vysoko nad svými jehličnatými a listnatými sousedy - čímž se stávají „Mount Everestem všeho živého stvoření“. „Ano, všechny věci, které pocházejí ze země ve svém období, jsou učiněny pro dobro a užitek člověka, aby byly potěšením očí a radostí srdci. Ano, pro pokrm i oděv, pro chuť i vůni, aby sílily tělo a oživovaly duši. A líbilo se Bohu dát všechny tyto věci člověku, neboť k tomu účelu byly učiněny, aby byly používány s rozvahou, nikoliv s nestřídmostí nebo plýtváním. A ničím člověk tak neuráží Boha a proti nikomu není Jeho hněv roznícen, jako proti těm, kteří neuznávají Jeho ruku ve všech věcech a nejsou poslušni Jeho přikázání.“ (NaS 59:18-21.) Pobřežní sekvoje jsou opravdu pány své říše a představují jedno z nejznamenitějších stvoření našeho Otce v nebesích. Nad ostatní stromy vynikají svou úžasnou výškou a majestátní krásou. Přesto mají tito vznešení obři ještě jednu vlastnost, která je opravdu pozoruhodná, ale většina z nás o ní nejspíše neví. I když dorůstají výšky 90 metrů a mohou vážit i více než 4,5 tuny, mají velmi mělký kořenový systém. Jejich kořeny rostou jen do hloubky 1-2 metrů, ale mohou zasahovat do vzdálenosti i více než 100 metrů. Jak tyto kořeny rostou do šířky, proplétají se s dalšími sekvojemi i jinými stromy. Toto proplétání kořenů působí jako vzpěra. Většina konstruktérů by vám i tak řekla, že takto mělký kořenový systém nemůže sekvoje ochránit před poškozením při silném větru nebo při povodních. Tajemství jejich síly však spočívá v propletení kořenových systémů a z toho se můžeme hodně poučit i my. Nejprve musíme uznat, že tito velkolepí obři by opravdu sami nemohli obstát. Kdyby nebyli spojeni s ostatními členy rodiny a s užitečnými sousedy, nepřežili by. Chtěl bych, abyste se zamysleli nad prvními dvěma verši z písně napsané podle zamyšlení Johna Donnea: Žádný není ostrovem; žádný nestojí sám. Radostí každého potěšen jsem; bolesti každého v srdci mám. Nelze žít jeden bez druhého, ochráním proto směle každého jako bratra svého; každého jako přítele. (John Donne, „No Man Is an Island“ in Bryan B. Gardner and Calvin T. Broadhead, comp., A Collection of Inspirational Verse for Latter-day Saints [1963], 69.) Noví členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nemohou obstát sami. Mohou se nám zdát silní a nezávislí jako sekvoje, ale potřebují nás a my potřebujeme je. President Hinckley v satelitním přenosu letos v únoru citoval příběh ženy, která se stala členkou v minulém roce. Napsala: „Má cesta do Církve byla zvláštní a velmi obtížná. Tento poslední rok byl pro mě tím nejtěžším rokem v mém dosavadním životě. Ale byl to také nejhodnotnější rok. Jako nová členka musím čelit obtížím každý den.“ Dále píše, že když vstoupila do Církve, necítila, že by se jí od vedoucích ve sboru dostávalo podpory. Zdálo se jí, že biskup o ni jako o novou členku nemá zájem. Cítila se odmítnutá, a proto se opět obrátila na presidenta misie, který stál na začátku její cesty. Říká, že „členové Církve nevědí, co to je být novým členem Církve. Proto je téměř nemožné, aby věděli, jak nás mohou podporovat.“ (Gordon B. Hinckley, „Vyhledávejte beránky, paste ovce“, Liahona, červenec 1999, str. 122.) Potřebují naši lásku a podporu. Ať jsme si toho vědomi nebo ne, obracejí se k nám o podporu, stejně jako se kořeny sekvoje obracejí o podporu k douglasce tisolisté, k jedlovci kanadskému, k smrku ztepilému a dalším druhům. Musíme těmto novým členům nabídnout pomocnou ruku a posilovat je v růstu, neboť jsme opravdu jejich bratři a sestry. Nedaří se nám všem lépe, když nás podporuje, posiluje a miluje naše rodina a přátelé? I stromům se daří lépe, když rostou blízko sebe v hájích. Jsou vyšší, rovnější, silnější a mají lepší dřevo. Když strom roste sám, vyhání mnoho větví. Tyto větve vytvářejí suky, které mohou strom oslabit a zhoršit kvalitu jeho dřeva. Možná si vzpomínáte, že když Kristus zorganizoval svou Církev, povolal k službě mnohé - apoštoly, proroky, patriarchy, biskupy, jáhny, učitele, kněze atd. V Jeho království byli k službě povoláni mnozí. Tato povolání byla udělena pro posilu členů, pro lepší organizaci Církve a pro požehnání života Božích dětí. Když Spasitel povolal Petra, Jakuba, Jana a ostatní, měli zkušenosti? Ne, ale řekl jim, že je bude učit, že z nich učiní rybáře lidí. Dopouštěli se Jeho apoštolové a učedníci chyb? Samozřejmě, že ano, ale dostali příležitosti a učili se. Stejně tak se budou učit a porostou i naši noví bratři a nové sestry, budeme-li se s nimi přátelit, udělíme-li jim povolání a budeme-li je vyživovat dobrým slovem Božím. Jedním z mnoha dalších druhů rostoucích pod baldachýnem sekvojí je málo známý listnatý strom, který se jmenuje „Lithocarpus densiflorus“. Je to určitý druh dubu, který patří do stejné čeledi jako skutečný dub, ale trochu se od něj liší. Mezi těmito známými sekvojemi jich rostou miliony a mají mnoho dobrých vlastností, ale téměř nikdo si jich nevšímá a nevyužívá je. Jaká je to škoda a tragédie, když si uvědomíme, jaké možnosti tento dub má! Mnoho spotřebitelů dřeva si říká: „Naše současné zdroje nám stačí, tak proč bychom měli něco měnit?“ Nesmíme přehlížet možnosti nebo podceňovat talenty našich nových členů. Pamatujme si: „Zve všechny, aby přišli k němu a stali se podílníky jeho dobrotivosti; i nebrání nikomu k němu přijíti, - černým jako bílým, svazkem poutaným jako volným, mužům jako ženám; a má na mysli i pohany; a všichni jsou si před Bohem rovni, obojí, židé i pohané.“ (2. Nefi 26:33.) Jsem vděčný za vzpěru přátelství, která mě vyživovala po celý život, za to, že jsem se narodil dobrým rodičům, za své bratry a sestry a za širší rodinu. Obzvláště jsem vděčný za lásku a podporu své skvělé manželky Karen a našich stejně nádherných a milujících dětí. Také bych rád řekl, že se cítím velmi požehnaný tím, že jsem měl po všechna ta léta mnoho dobrých přátel, jak v Církvi, tak mimo ni. Jsem vděčný, že jsem mohl být v nedávné době ve společnosti vynikajících misionářů ve Španělsku, a také jsem vděčný za nádherné členy v této zemi. Bratři a sestry, vím, že máme laskavého a moudrého Nebeského Otce, a vydávám svědectví o Jeho Synu, Ježíši Kristu, a o Jeho smírné oběti, která se dotýká každého z nás. Vydávám také svědectví, že Církev je dnes vedena velkým prorokem, Gordonem B. Hinckleym. Prosím Pána, aby nám všem žehnal, abychom mohli cítit větší vzájemné spojení a lásku, obzvláště nyní, když vstupujeme do nového období růstu Církve a do tohoto úchvatného nového tisíciletí, ve jménu Ježíše Krista, amen.