Obohacování domova, rodiny a jednotlivce Virginia U. Jensenová První rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení Dychtíme po tom, aby se každá sestra duchovně posilovala a aby si osvojila dovednosti, které budou rozhodující, až budeme čelit problémům a úkolům, které leží před námi. Když Pomocné sdružení slavilo dne 17. března 1892 své padesáté narozeniny, sestry v odbočkách, sborech a kůlech po celé Církvi, stejně jako zde v Salt Lake City, se sešly, aby se spojily v současně pronášené modlitbě. Joseph F. Smith, který byl tehdy rádcem presidenta Wilforda Woodruffa, pronesl modlitbu, která obsahovala tato slova: “Žehnej . . . členkám Pomocného sdružení na celé zemi . . . Buď s nimi svým duchem, abys jim žehnal, a tak způsobil, aby se jejich srdce před tebou radovalo.” (Zápis z generální rady Pomocného sdružení, 17. březen 1892, Archivy Historického oddělení, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, 233-34.) Po více než sto letech jsme se dnes večer shromáždily, abychom se radovaly. Mé srdce je naplněno radostí a vděčností za velké požehnání, které vy i já máme, že jsme členkami této úžasné Církve a že známe plán spásy vypracovaný naším Nebeským Otcem. Raduji se z úžasných požehnání, která k nám přicházejí, když se učíme a rosteme prostřednictvím programů Církve. Výslovně se dnes večer raduji z programů Pomocného sdružení. Raduji se z toho, co pro nás udělaly v minulosti, a z toho, čeho nám pomohou dosáhnout v budoucnosti. President Joseph F. Smith doporučil Pomocné sdružení k našemu prospěchu, když o něm hovořil jako o “božsky učiněném, božsky oprávněném, božsky zavedeném [a] božsky ustanoveném Bohem”. (Zápis, 17. března 1914, 54.) Starší Ezra Taft Benson nám připomněl: “Církev byla do značné míry vytvořena, aby pomáhala rodině, a dlouho poté, co Církev splní své poslání, [rodina] bude stále fungovat.” (“Strenghtening the Family”, Improvement Era, Dec. 1970, 46.) Ráda bych pohovořila o budování domovů, kde každá z nás individuálně - ať již vdaná nebo svobodná, mladá nebo starší - může růst a dosáhnout svého nejvyššího potenciálu a kde se členové rodiny mohou učit všemu, co potřebují znát, aby následovali plán spásy, který je plánem Nebeského Otce pro každého z nás, abychom nalezli cestu zpět k Němu a do našeho nebeského domova, až skončí tato zkušební doba smrtelnosti. Má slova jsou ozvěnou zápalu presidenta Davida O. McKaye, který řekl: “Věřím z celého srdce, že . . . nejlepším místem pro přípravu na věčný život je domov.” (“Blueprint for Family Living”, Improvement Era, Apr. 1963, 252.) A přesto Písma varují, že ve všech věcech musí být protiklad. (Viz 2. Nefi 2:11.) Vskutku president Boyd K. Packer nám říká: “Nejvyšším cílem protivníka . . . je rozložit, narušit a zničit domov a rodinu.” (“The Father and the Family”, Ensign, May 1994, 19.) Letos na jaře si na mé zahrádce postavily hnízdo dvě různé ptačí rodinky. Malá pěnkava si pro své hnízdo vybrala růžový keř na vnitřním dvorku. Každou chvíli létala tam a zpět a v zobáčku nosila stébla trávy a malé větvičky. Opatrně prolétávala skrze trny růží a ukládala stavební materiál na vybrané místo. Pracovala bez oddechu, dokud nebylo hnízdečko hotovo. Byla jsem překvapena, jak pečlivě byla stébla spletena, aby vytvořila silnou a pevnou strukturu. Téměř mě dojalo k slzám, když jsem na dně hnízda spatřila čtyři malé kousky bavlny umístěné přesně na správném místě, aby tvořily měkké lůžko pro její maličké. Druhým ptákem byla červenka. Ta se rozhodla, že vybuduje své hnízdo na průčelí mého domu poblíž okapu, tak vysoko, aby na něj nedosáhli pozemní dravci. Protože je větší, bylo větší i její hnízdo a kromě toho, že bylo větší, byl jeho vnějšek slepen blátem, které drželo trávu a větvičky pohromadě a které ho přidržovalo v ohybu okapu. Uvnitř byla jednotlivá stébla spletena do jemného tvaru, který se podobal kalíšku a který tvořil pro ptáčata dokonalou kolébku. Když byla hnízda hotová, oba ptáci nakladli vajíčka a začalo každodenní bdění kvůli ochranně a krmení. Hodinu za hodinou, den za dnem seděli tito ptáci na svých vejcích. Když se ptáčata vylíhla, matka celou dobu pracovala, aby nasytila své hladové děti. Jednoho obzvláště horkého dne jsem si všimla, že červenka sedí na svém hnízdě a otevřeným zobákem lapá po dechu. Na žhnoucím slunci jí evidentně nebylo dobře. Přemýšlela jsem, proč zůstává na místě. Potom jsem si uvědomila, že nesedí tak hluboko v hnízdě, jako tomu bylo, když svá ptáčata zahřívala. Místo toho se pečlivě roztáhla nad vrcholem hnízda a vytvořila ochranný přístřešek, aby ochránila svá neopeřená mláďata před spálením od slunce. Začala jsem číst o ptácích a o velkých bolestech, které podstupují, aby vybudovali domovy pro své rodiny. Víte, že vlaštovka, aby postavila hnízdo, musí podniknout více než 1200 letů pro bláto? Bylo zjištěno, že jedno jediné hnízdo žluvy se skládá z 3387 různých kusů materiálu. Zdá se mi, že ptáci investují vše - svůj čas, svou energii, své prostředky, vlastní pohodlí - aby zhotovili domov a vychovali své mladé. Není to priorita, kterou dávají na druhé místo nebo které se vyhýbají. Vyžaduje první místo. Protože jsem pozorovala ptáky na své zahrádce, přemýšlela jsem, kdo tyto ptáky naučil, co mají dělat. Jak poznali, jak mají stavět hnízdo a jak mají ochránit svá ptáčata před sluncem? Ptáci se řídí instinktem, aby pečovali, chránili a sytili. Toto jsou Bohem dané instinkty, a když o nich přemýšlím, chce se mi zvolat spolu s žalmistou: “Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine!” (Žalmy 92:6.) My jsme také požehnané Bohem danými instinkty. Instinktivně si toho tolik přejeme pro ty, které máme rády, a všimla jsem si, že právě proto, že jsme lidé, čelíme mnohem většímu množství problémů než ptáci. V dnešní společnosti je mnoho těch, kteří zpochybňují význam tradičního domova a rodiny. Někteří si myslí, že existuje důležitější využití času a talentů ženy, než je rodina. Ale proroci jsou neústupní v hlásání toho, že role tvůrce domova je jednou z nejposvátnějších a nejsmysluplnějších záležitostí, kterým se muž nebo žena může věnovat. Sestry ve všech životních situacích mají příležitosti posilovat a vychovávat druhé v rámci sféry svého vlivu. Když se vy i já učíme více o plánu spásy Nebeského Otce, jsme ujištěny, že vytváření bezpečného a výchovného prostředí pro ty, které milujeme, má bez ohledu na okolnosti našeho individuálního života nejvyšší význam. Starší Neal A. Maxwell řekl: “Domov je obvykle tím místem, kde je založena a kde roste většina naší víry . . . Jak je proto smutné, že některé domovy jsou pouhými zastávkami, když mají být přípravnou školou pro celestiální království.” (Lord, Increase Our Faith [1994], 117.) Když bojujeme s negativními vlivy světa a zápasíme, abychom budovali domovy, které jsou “přípravnou školou pro celestiální království”, mějme na paměti, že naše pozemské činnosti mají duchovní základ a celestiální závěr. Jako generální předsednictvo Pomocného sdružení si přejeme znovuupevnit své cíle a oddanost poslání Pomocného sdružení, kterým je pomoci sestrám a jejich rodinám, aby přišly ke Kristu. Přejeme si zajistit, aby Pomocné sdružení bylo pomocí a požehnáním pro každou sestru v Církvi, bez ohledu na její situaci. Dychtíme po tom, aby se každá sestra duchovně posilovala a aby si osvojila dovednosti, které budou rozhodující, až budeme čelit problémům a úkolům, které leží před námi. Z tohoto důvodu vám se souhlasem Prvního předsednictva a kvora dvanácti apoštolů s potěšením oznamujeme následující: S účinností od 1. ledna 2000 se mění název schůzky vytváření domova. Nový název zní schůzka pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce. Účelem nového názvu je jasně sdělit, co je záměrem této důležité schůzky Pomocného sdružení v týdnu a čeho má dosáhnout. Dalším účelem nového názvu je pomoci každé z nás, aby znovuzaměřila svou pozornost na posilování sebe samé a potom, s touto narůstající silou, na posilování členů své rodiny, přátel, sousedů a společnosti tak, aby každý mohl být přiveden blíže k Nebeskému Otci a k Jeho Synu Ježíši Kristu. Během 15 minutové části této schůzky, která je určena pro lekci, učitelky přednesou nějaké duchovní téma. Během 60 až 90 minutové části vyhrazené pro činnost nebo akci se budeme učit praktickým dovednostem založeným na duchovním tématu. Těmito praktickými dovednostmi by mohlo být něco jako údržba domova a domácí opravy, zahradničení nebo šití. Také bychom se mohly rozhodnout, že se zúčastníme činnosti služby, která požehná a posílí druhé. Tato schůzka má obohatit a zlepšit život každé z nás. V evangeliu se nacházejí odpovědi, které svět potřebuje, aby vyřešil problémy, které jsou všude kolem nás. Prostřednictvím evangelia Ježíše Krista získáváme znalost a prostředky, abychom založily domov síly, míru, lásky a víry. Nemusíme to dělat samy. Programy Církve nám mohou pomoci. Také potřebujeme pomoc, kterou nám Otec v nebi dychtí poskytnout. V Žalmu 127:1 jsme varovány: “Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej.” Můj přítel Richard se nedávno vracel domů z práce a nalezl malou holčičku, jak sedí na obrubníku před jeho domem a pláče. Zeptal se jí, zda jí může pomoci. Mezi vzlyky mu vysvětlila, že se ztratila. Řekl jí, že toto je jeho dům a že jeho žena je uvnitř. Řekl jí, že ví, že nemá chodit s neznámými lidmi, ale pokud by se jí chtělo jít dovnitř, budou se s jeho ženou snažit najít její domov. Vešli do domu a jeho žena Linda začala děvčátko utěšovat: “Už se neboj,” řekla. “Bála jsem se,” odpovědělo děvčátko, “dokud jsem na vaší zdi neuviděla obrázek Ježíše. V tu chvíli jsem poznala, že jsem v bezpečí.” Po celém světě se ztratilo mnoho Božích dětí. My známe pravdu, která jim může pomoci. Můžeme jim ukázat model silného domova a spravedlivých členů rodiny. Můžeme jim pomoci, pokud máme ve svých domovech Spasitele - nejenom Jeho obrázek na zdi, ale také Jeho učení, Jeho Ducha a Jeho lásku. Navzdory instinktům, kterými jsme byly požehnány, tento druh domova nenastane automaticky. Potřebujeme duchovní sílu a praktické dovednosti, abychom budovaly domov, kde je přítomen Duch Páně. Schůzka pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce je místem, kde máme sdílet sesterství, získávat znalosti, učit se dovednostem a prohlubovat svědectví. Tato schůzka je také místem, kde máme znovuzasvětit samy sebe svým domovům a rodinám a poskytování služby, kdekoli je to potřeba. Pokud se vedoucí Pomocného sdružení a každá členka chopí vize schůzky pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce, bude pro ni nadšená a bude s tímto nadšením jednat, porosteme ve svědectví a v duchovní síle. Přiblížíme se více našemu Spasiteli a poznáme, jak máme budovat domovy, ve kterých On může přebývat. Potom, cituji presidenta Thomase S. Monsona: “Sám Pán, náš stavební inspektor, nám bude moci říci to, co řekl Šalomounovi, který byl kdysi také stavitelem: ‚Posvětil jsem domu toho, kterýž jsi vystavěl, aby přebývalo tam jméno mé až na věky, a byly tu oči mé i srdce mé po všecky dny.‘” (1. Král. 9:3; Pathways to Perfection [1973], 250.) Pomocné sdružení je organizace božského původu. Spočívá v ní moc posilovat sestry i jejich rodiny a vytvořit celosvětovou rodinu sester. Ve jménu Ježíše Krista, amen.