Co to znamená být dcerou Boží President James E. Faust Druhý rádce v Prvním předsednictvu Oddanost a zasvěcení sester této Církve je od počátku úžasnou a posilující součástí. Milované sestry, jsem pokořen tím, že jsem ve vaší přítomnosti. Dnes večer jsme obzvláště poctěni přítomností presidenta Hinckleyho a presidenta Monsona. Zpěv tohoto vynikajícího sboru byl povznášející. Sladká modlitba sestry Butterfieldové byla pozváním, aby nás navštívil Duch Páně. Byli jsme inspirováni poselstvím sestry Jensenové, sestry Dewové a sestry Smootové, které hovořily na téma této konference: “Prozpěvuj a vesel se, dcero Sionská; nebo aj, já přijdu a budu bydliti u prostřed tebe, praví Hospodin.”1 Každá z vás, jako dcera Sionu, vyzařuje víru a dobrotu. Můj obdiv a úcta k vám, úžasným sestrám, mladým i starším, přesahuje možnost vyjádření. Přijměte prosím naše poděkování za vaši víru, oddanost a příklad spravedlivosti. Oddanost a zasvěcení sester této Církve je od počátku úžasnou a posilující součástí Církve. Vaše dnešní problémy a náročné úkoly se liší od těch, které měli vaši předkové, nicméně jsou reálné. Dnes večer hovořím o tom, co to znamená být dcerou Boží. Nové prohlášení Pomocného sdružení začíná: “Jsme milované duchovní dcery Boží.” Být dcerou Boží znamená, že jste potomky Božství, doslovnými potomky Božského Otce, a že jste zdědily božské vlastnosti a možnosti. Být dcerou Boží také znamená, že jste se znovuzrodily, změnily z tělesného a padlého stavu do stavu spravedlivosti.2 Jedna mladá žena si začala více uvědomovat úžasný vztah, který máme s Nebeským Otcem, když kvůli studiu na vysoké škole poprvé opustila domov. Otec jí dal požehnání a řekl, že ji má rád. Ona potom píše: “Držela jsem se jeho slov lásky a podpory, když jsem se těžce rozloučila se svou rodinou. Cítila jsem se osamělá a vystrašená v těchto neznámých vodách. Než jsem toho rána opustila byt, poklekla jsem, abych poprosila o pomoc. Zoufale jsem naléhala na Nebeského Otce, aby mi dal sílu, abych byla schopná úplně sama čelit vysokoškolskému světu. Den předtím jsem opustila svou rodinu a přátele a vše, co jsem důvěrně znala, a věděla jsem, že potřebuji Jeho pomoc. Moje modlitby byly zodpovězeny, když jsem si vzpomněla na to, co mi otec předchozího dne řekl. Když jsem si uvědomila, že jsem na vysokou školu nepřišla pouze s požehnáním svého pozemského otce, zalila mě vlna útěchy. Toho dne, není to tak dávno, jsem náhle pocítila, že mě Nebeský Otce držel pevně v náručí. Pravděpodobně mi poskytl slova rady a povzbuzení a řekl mi, že mi důvěřuje, stejně jako to udělal můj pozemský otec. V tom okamžiku jsem věděla, že nejsem nikdy bez dokonalé lásky a nekonečné podpory svého Otce v nebi.”3 Členství v Pomocném sdružení, které je výsadou pro každou dospělou ženu v Církvi, poskytuje domov, kde se můžete družit s druhými, které sdílejí stejné přesvědčení a hodnoty, zatímco jste vzdáleny nebeskému domovu. Nedávno jsem o tom přemýšlel, když jsme byli v historickém městě Nauvoo. Navštívili jsme malou budovu, kde bylo 17. března 1842 zorganizováno Pomocné sdružení, které mělo pouhých 18 členek. O několik dnů později, 28. dubna 1842, prorok Joseph Smith prohlásil: “Toto sdružení má získávat poučení [prostřednictvím] řádu, který založil Bůh - prostřednictvím těch, které ustanovil k tomu, aby vedli.” Potom přišlo významné a dalekosáhlé prorocké prohlášení: “A nyní vám ve jménu Božím předávám klíč a toto sdružení se má radovat a od této doby bude k vám proudit poznání a inteligence - toto je počátek lepších dnů tohoto sdružení.”4 V případě obou chrámů, Kirtlandu i Nauvoo, ženy odpověděly rozbíjením svého drahocenného čínského porcelánu na kousky, které byly použity na stěny chrámu. Toto sdružení od počátku vyvíjí ohromné úsilí a dosahuje nekonečných výsledků. Co je to Pomocné sdružení? Jeho zaměření se podle mého názoru soustřeďuje na čtyři základní pojmy: Zaprvé je to božsky ustanovené sesterství. Zadruhé sdružení je místem učení se. Zatřetí je to organizace, jejíž základní výsadou je pečovat o druhé. Jejím motem je: “Pravá láska nepomíjí.” Začtvrté Pomocné sdružení je místem, kde mohou být uspokojovány touhy žen po společenském styku. Účast v Pomocném sdružení může pomoci jak mladším, tak starším sestrám, aby se staly lepšími dcerami Božími. Vy, mladší sestry, můžete mít pocit, když se scházíte se svými matkami a babičkami, že toho nemáte mnoho společného. Avšak, jak poznamenala devatenáctiletá Bethany Collardová: “Pomocné sdružení pokračuje v budování a udržování toho, . . . co začaly budovat Mladé ženy.” Začala “vidět dobré skutky, které konají členky Pomocného sdružení,” protože dobré skutky jsou společné sestrám každého věku. Vskutku existují vlákna, která váží sestry dohromady bez ohledu na věk nebo situaci. Jak řekla Bethany: “Všechny tyto věci jsou charakteristickými vlastnostmi božské ženy, která je spravedlivou dcerou Boží.”5 Jak v náboženské písni, kterou zpíváme, napsala Emily H. Woodmanseeová: Poselství andělů je všem ženám darem, k němuž se jak sestry vždycky hlásit chcem: Cokoliv lidského jemného udělat, ve jménu lidskosti těšit, a žehnat.6   Některé starší sestry se mohou ptát: “Neslyšela jsem všechny lekce Pomocného sdružení? Jaký má pro mě smysl, abych každý týden chodila do Pomocného sdružení?” Nejlepší odpovědí na tyto otázky může být příběh mladého studenta hry na klavír. Jeho matka, která ho chtěla povzbudit, “koupila lístky na vystoupení velkého polského klavíristy Paderewského. Nadešel večer koncertu a matka a syn zaujali svá místa v přední části koncertní síně. Zatímco se matka zdravila s přáteli, chlapec potichu zmizel. Nadešel čas, kdy mělo vystoupení začít, a najednou jediný bodový reflektor prořízl temnotu koncertní síně, aby osvětlil velký klavír na pódiu. Teprve potom si obecenstvo všimlo malého chlapce na stoličce, jak nevinně brnká ‚Třpyť, třpyť se hvězdičko‘. Matka zalapala po dechu, ale než se stačila pohnout, objevil se na pódiu Paderewski a rychle se blížil k nástroji. Zašeptal chlapci: ‚Nepřestávej. Hraj dál.‘ A potom se mistr naklonil, levou rukou sáhl dolů a začal hrát basový part. Pravou rukou brzy dosáhl na druhou stranu a obepjal dítě, aby přidal rychlé obbligato. Starý mistr i mladý začátečník společně způsobili, že obecenstvo bylo fascinováno. V našem životě, i když můžeme být nevybroušeni, nás obklopuje Pán a znovu a znovu nám šeptá do ucha: ‚Nepřestávej. Hraj dál.‘ A když to činíme, rozšiřuje a doplňuje, dokud není vytvořeno dílo ohromující krásy. Je přímo u každého z nás a znovu a znovu nám říká: ‚Hraj dál.‘”7 Pokud jste opravdu “to všechno již slyšely”, pak určitě potřebujete, aby vám to někdo připomenul. Kromě toho, jak řekl president Hugh B. Brown: “Zatímco teologie se v první řadě odvolává na intelekt, náboženství se dotýká srdce . . . Teologie může být pouhá dikce, zatímco náboženství vyžaduje akci.”8 Akce je nezbytná k tomu, abyste uskutečnily své moto “Pravá láska nepomíjí”. My všichni máme velký dluh vděčnosti vůči Evě. V zahradě Eden byla s Adamem poučena, aby nejedla ze stromu poznání dobra a zla. Bylo jim však také připomenuto: “Můžeš pro sebe sám voliti.”9 Ve skutečnosti šlo o volbu mezi pokračováním jejich pohodlné existence v Edenu, kde nebudou nikdy činit pokrok, nebo okamžitým vstupem do smrtelnosti s jejími protiklady: bolestí, zkouškami a fyzickou smrtí v kontrastu k radosti, růstu a potenciálu pro věčný život. Je nám řečeno, že při rozjímání o této volbě: “ . . . žena viděla, že strom je k jídlu dobrý . . . a stromem velmi žádoucím, aby ji učinil chytrou, vzala plodů jeho a jedla a dala též i muži svému a on jedl.”10 A tak začala jejich pozemská zkouška a rodičovství. Poté, co bylo učiněno rozhodnutí, Adam vyjádřil svou vděčnost takto: “Chváleno buď jméno mého Boha, neboť pro přestupek můj byly oči mé otevřeny a já budu míti radost v tomto životě a uzřím opět Boha v těle.”11 Poté, co opustili zahradu Eden, Eva pronesla dokonce ještě větší prohlášení vizionářské moudrosti: “Kdyby nebylo našeho přestupku, nebyli bychom nikdy měli símě a nepoznali bychom nikdy dobro a zlo, radost z našeho spasení a věčný život, který Bůh dává všem poslušným.”12 Kdyby nebylo Evy, nikdo z nás by zde nebyl. Otec Lehi nám říká: “Hleďte, všechny věci byly vykonány v moudrosti toho, jenž všechno ví. Adam padl, aby byli lidé; a lidé jsou, aby pociťovali radost.”13 President Joseph F. Smith zaznamenal své vidění zástupů zemřelých, při kterém spatřil veliké a mocné, mezi nimi i Adama a Evu. Prostředí, ve kterém viděl Evu, popisuje těmito slovy: “A naše úctyhodná pramáti Eva s mnohými z věrných dcer, které žily po celé věky a uctívaly pravého a živého Boha.”14 Matka Eva zanechala vskutku trvalé dědictví, které přechází věky, aby požehnalo život všech mužů i žen. Nemůžete si představit božský potenciál, který v každé z vás, jako v dceři Boží, je. Tajnou citadelou vnitřní síly ženy je jistě duchovnost. V té se vyrovnáte mužům, a dokonce je i předčíte, stejně jako ve víře, morálce a oddanosti, pokud jste skutečně obrácené k evangeliu. Máte “víc důvěry v Pána [a] větší naději v jeho slovo.”15 Zdá se, že tento vnitřní duchovní smysl vám dává určitou pružnost, abyste čelily bolesti, potížím a nejistotě. Nemůžete si představit dary a talenty, které každá z vás má. Všechny ženy mají rysy přitažlivosti. Nehovořím o přitažlivosti modelek, ale spíše o tom, co vyplývá z vaší osobnosti, vašeho postoje a vašich výrazů. Naléhavě vás vyzývám, abyste obohacovaly přirozené, Bohem dané, ženské dary, kterými jste byly tak hojně požehnány. Žádná z vás nemá být tak spokojená, aby přestala pečovat o to, jak vypadá nebo jak jedná. President Brigham Young ve své době povzbuzoval ženy, aby získávaly vzdělání. To je stále dobrá rada, ale rychle dodávám: při všem svém získávání neztrácejte své sladké ženství. Vy, sestry, neznáte plný rozsah svého vlivu. Vy, sestry, obohacujete celé lidstvo. Ve vás začíná veškerý lidský život. Každá žena přináší rodině i Církvi osobní a jedinečné silné stránky. Být dcerou Boží znamená, že pokud ji hledáte, můžete najít svou pravou identitu. Poznáte, kdo jste. To vás osvobodí - osvobodí nikoli od překážek, ale od pochybností, úzkosti nebo nátlaku vrstevníků. Nebudete si muset dělat starosti: “Vypadám dobře?”, “Zním dobře?”, “Co si o mně lidé myslí?” Přesvědčení, že jste dcera Boží, vám dodává pocit útěchy při svém osobním hodnocení. Znamená, že můžete nalézt sílu v Kristově balzámu. Bude vám pomáhat s vírou a s klidem čelit bolestem srdce a problémům a náročným úkolům. Přemýšlím, zda vy, sestry, můžete plně ocenit vrozené dary, požehnání a obdarování, které máte prostě proto, že jste dcery Boží. Je chybou, když si žena myslí, že život začíná pouze sňatkem. Žena může a musí mít identitu a cítit se užitečná, oceňovaná a potřebná, ať je svobodná nebo vdaná. Musí cítit, že může pro někoho jiného udělat něco, co nemůže udělat nikdo jiný, kdo se kdy narodil. Proroci Boží opakovaně ujišťovali věrné neprovdané ženy, že mohou být oslaveny. Po uchazečkách o oslavení se vyžaduje, aby přijaly obřady a pečeticí požehnání, což samozřejmě znamená, že budou v příštím životě připečetěny ke způsobilému nositeli kněžství a budou se těšit ze všech požehnání manželství. Moje prateta Ada se nikdy nevdala. Možná věřila filosofii: “Když mě trápí tento svobodný život, který, jak se zdá, je mým osudem, pomyslím na všechny ty muže, jejichž ženou bych nikdy nechtěla být.” Každopádně byla jednou z prvních doktorek medicíny ve státě Utah. Když jsem byl malý chlapec, spával jsem se svými bratry venku na ohrazené zadní verandě našeho malého domu. Jednoho dne jsem skákal na posteli a snažil jsem se zjistit, jak vysoko vyskočím. Skočil jsem příliš blízko u zdi a roztrhl jsem si tvář o hřebík, který vyčníval ven. Musím přece mít nějakou omluvu pro to, jak vypadám! Zavolali tetu Adu, aby přišla a zašila ránu. Jindy, když nám nebylo dobře, nás krmila ricinovým olejem a magnéziovým mlékem. Když jsme byli nachlazení, přišla s hořčičnými plackami a vypálila nám hruď. Když mě něco bolí dnes, což je, jak stárnu, čím dál častěji, přeji si, aby zde byla teta Ada a udržovala mé zdraví. Pokaždé, když se podívám do zrcadla a vidím jizvu - trvalou památku na mé střetnutí s hřebíkem - vědomí se mi zalije velkou láskou k tetě Adě. Plnila drahocennou a láskyplnou úlohu v mém životě. Z celého srdce naléhavě nabádám vás, sestry, které jste přijaly vlastní obdarování, abyste usilovaly o požehnání, mír a útěchu chrámu. Způsobilost ke vstupu do chrámu poskytuje velkou duchovní ochranu i pro sestry, které nemají pravidelný přístup k požehnáním chrámu. Pán ve své nekonečné moudrosti vyžaduje, aby způsobilí bratří, kteří vstupují do chrámu, byli oděni pláštěm kněžství, ale sestrám to dovoluje pouze na základě jejich osobní způsobilosti. Před několika lety jedna sestra po první návštěvě chrámu napsala: “Jak slavné je to požehnání, být v tomto domě! Oči, uši a srdce se mi doširoka otevřely, aby vstřebaly jeho učení. Každým vláknem a kostí těla jsem cítila skutečnost každé uzavřené smlouvy. Pokaždé, když jsem s Pánem uzavírala smlouvu, jsem cítila, že stojím přímo před Ním. Vliv Pána byl tak velký, že jsem po skončení zasedání neměla touhu opustit chrám. Tehdy se pro mě stalo jistou skutečností, že jsem ve světě, ale nikoli z něho.” O čtyři týdny později prošla chrámem v zastoupení své matky a napsala: “Byl to další nádherný zážitek. Když jsem procházela zasedáním pro obdarování, cítila jsem přítomnost své matky, a když bylo pro mé rodiče vykonáno zpečetění manželství, doslova jsem cítila jejich přítomnost u oltáře. Vliv Ducha Svatého v místnosti byl tak silný, že když jsem byla připečetěna k rodičům, rozplakala jsem se. Zažila jsem skutečné sjednocení s nimi. Od toho dne cítím jejich přítomnost tak blízko, až se mi zdá neskutečné, že odešli.”16 Jak stojí v prohlášení Pomocného sdružení, jste milované duchovní dcery Boží. Kromě toho je nám ve zjevení daném prostřednictvím proroka Josepha Smitha řečeno, že “všichni, kteří přijmou mé evangelium, jsou syny a dcerami v mé říši.”17 A jako dcery v Jeho království můžete být účastny všech požehnání evangelia. Od počátku této dispenzace mnoho sester přispělo této svaté věci skutečně velkolepým způsobem. Vydávám vám, sestry, svědectví, že nikdy v historii světa nebylo více zapotřebí vaší spravedlivosti, vašeho příkladu a vašich dobrých skutků, aby se toto svaté dílo pohnulo vpřed, než je tomu nyní. Milované sestry, modlím se, aby božské dary, které jsou v každé z vás, mohly naplno rozkvést. Kéž vaše hojná ženská obdarování duchovní síly, dobroty, něhy, milosrdenství a laskavosti dojdou svého plného vyjádření. To se stane, když budete sloužit Pánu, svým rodinám a svým spolubližním. Kéž vám Bůh žehná, abyste tak činily, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. POZNÁMKY 1. Zach. 2:10. 2. Viz Mosiáš 27:25. 3. “Leaving Home”, Caroline Hinckley, New Era, May 1999, 35 4. Zápis Pomocného sdružení v Nauvoo, 28. duben 1842; citováno v Andrew F. Ehat a Lyndon W. Cook, comps., The Words of Joseph Smith (1980), 118. 5. Poznámky z proslovu proneseného Bethany Collardovou, Idaho Falls. 6. “Jak sestry v Sionu”, Zpěvník náboženských písní a písně pro děti 2, č. 94. 7. Výňatky z proslovu proneseného Ann Woodlandovou, Idaho Falls. 8. Conference Report, Oct. 1962, 41. 9. Mojžíš 3:17. 10. Mojžíš 4:12. 11. Mojžíš 5:10. 12. Mojžíš 5:11. 13. 2. Ne. 2:24-25. 14. NaS 138:39. 15. “More Holiness Give Me”, Hymns, no. 131. 16. “The Glorious Moments”, Sipuao Matuauto, Ensign, Aug. 1974, 64. 17. NaS 25:1.