Starší Jay E. Jensen
Sedmdesátník
Jsme-li schopni pomoci lidem nejprve porozumět plánu, naleznou hlubší a trvalejší motivaci k dodržování přikázání.
Slova nemohou popsat pocity nedostatečnosti spojené s tímto svatým povoláním, zvláště se zodpovědností být zvláštním svědkem Ježíše Krista na celém světě (viz NaS 107:25). Žádám o vaši víru a modlitby.
Pravda, o které chci hovořit, pochází z Almy. „Proto jim dal Bůh přikázání, když je byl seznámil s plánem vykoupení.“ (Alma 12:32.)
Postup výuky je podle tohoto verše takový, že náš Nebeský Otec nejprve učil Adama a Evu plánu vykoupení, poté jim dal přikázání. V kontextu velkého plánu štěstí mají všechna přikázání věčnou důležitost. (Viz Alma 42:8; 34:9.)
Vím, že tato pravda je klíčem k obrácení, k udržení a k aktivizaci. Jsme-li schopni pomoci lidem nejprve porozumět plánu, naleznou hlubší a trvalejší motivaci k dodržování přikázání.
Jiné vyjádření toho, čemu Alma učil, přišlo díky zkušenosti, o kterou se podělil jeden bratr - generální autorita. Vyprávěl o tom, jak hovořil s jednou, jemu známou sestrou, která se před lety rozvedla. Přišla k němu, aby mu poděkovala za radu, kterou jí dal během jejího nejtěžšího období. Připomněla mu, co jí řekl: „Sestro, neztrácejte svůj věčný náhled. Vždy si uchovejte věčný náhled.“ Řekla, že tato pravda se pro ni stala pilířem síly.
Když rozumíme velkému plánu štěstí, získáváme věčný náhled a můžeme vidět přikázání, obřady, smlouvy a zkušenosti, zkoušky a strasti v jejich skutečném a věčném světle.
Pamatujte však na to, že Satan ztlumí záři naděje a věčný náhled temným, nutkavým pocitem naléhavosti přítomného okamžiku. To je případ těch, o kterých se zmiňuje Kniha Mormon, kteří sešli z cesty (viz Helam. 6:31) a soustředili se na sebe (viz 3. Nefi 1:29).
Laman a Lemuel sešli z cesty a stěžovali si na své strasti, protože neměli svůj majetek, o kterém řekli, že s ním „mohli . . . býti šťastni“ (1. Nefi 17:21). Totéž platilo i pro marnotratného syna. S pocitem lačnosti obdržet své smrtelné dědictví, řekl otci: „Dej mi díl statku, kterýž mně náleží“, vzal ho a „rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.“ (Lukáš 15:12-13.)
Nefi popisuje ještě další lidi, které bude ďábel „vydražďovati . . . ke hněvu proti tomu, co je dobré . . . a kolébati je v tělesném bezpečí.“ (2. Nefi 28:20-21.)
Ti, kdo nemají věčný náhled, nebo ti, kteří ho ztratí z očí, si stanovují vlastní měřítka, která prospívají jim a jejich vlastním sobeckým zájmům. Jejich smrtelný náhled se stává jejich měřítkem a pro některé jejich bohem.
Ammon učil krále Lamoniho, který vždy žil podle světla své smrtelnosti, o Bohu, o božské moci vyšší než král. Král se domníval, že „všechno, co [dělal], je správné.“ (Alma 18:5.) Ammonův příklad a poselství se však dotklo jeho srdce a on se začal neobyčejně strachovat, že „učinil bezpráví“. (Alma 18:5.) Ammon mu pak „vykládal plán vykoupení“. (Alma 18:39.)
Poté, co marnotratný syn všechno ztratil, „přišed pak sám k sobě, řekl . . . vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou“. (Lukáš 15:17-18.) Je příznačné, že uznal svůj hřích proti nebi, neboť nebe skutečně existuje, a v něm milosrdný a spravedlivý Bůh, který tam vládne. On zjevil božský plán, který počítá s konečným soudem vykonaným Jeho Synem, který „nemá služebníka“, a před kterým budeme jednoho dne všichni stát (2. Nefi 9:41).
Budu na věky vděčný za skvělé rodiče a za studium evangelia doma, kde jsem poprvé získal věčný náhled. Tento náhled posílili během mých mladých let vedoucí a učitelé, když jsem chodil na shromáždění a do semináře.
Nejvýznamnější rozhodnutí, které jsem v životě učinil, abych získal věčný náhled a pevné porozumění velkému plánu štěstí, bylo sloužit na misii na plný úvazek. Když jsem každý den studoval Knihu Mormon a učil misionářské diskuse, poznal jsem ze zkušenosti pravdu, které učil apoštol Pavel: „Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš?“ (Řím. 2:21.)Tím, že jsem znovu a znovu vyučoval plánu štěstí, sám jsem se ho učil.
Zatímco mně modlitba, studium Písma a služba v Církvi pomohly učit se Otcovu plánu a získat a rozvíjet věčný náhled, cítím vzrůstající vděčnost za přínos posvátných náboženských písní k obrácení.
Během mého dětství a mládí a zvláště v Primárkách hrály církevní náboženské písně, napsané skutečnými služebníky Božími, významnou roli v mém obrácení se k evangeliu a v porozumění Jeho plánu. President Packer řekl: „Pokud budeme naslouchat, uslyšíme, jak vyučují evangeliu, neboť náboženské písně jsou ve skutečnosti kursem nauky!“ (Conference Report, Oct. 1991, 29; or Ensign, Nov. 1991, 22.)
V úvodu k současnému zpěvníku, který napsali členové Prvního předsednictva, je nám připomínáno, že „inspirující hudba tvoří nezbytnou část našich církevních shromáždění. . . Některá z největších kázání jsou vyslovena zpěvem nábožen- ských písní. Písně nás vedou k pokání a k dobrým skutkům, budují svěde-ctví a víru, posilují vyčerpané, utěšují truchlící a inspirují nás, abychom vytrvali až do konce.“ (Hymns, ix.)
Mnohé náboženské písně odkrývají nauky velkého plánu vykoupení. Některé písně jsou výsledkem velkých obětí, z nichž nejvyšší je smrt, a přinášejí ducha svatosti a zasvěcení, který nás vede k obrácení k Otci a k Jeho plánu.
Vzhledem k letošnímu důrazu na zdokonalování učitelů zdokonalí rodiče, učitelé i misionáři výuku evangelia tím, že se postarají o to, aby sami porozuměli tomuto plánu a aby zpívali náboženské písně, které nesou téhož ducha. Aby je zpívali - doufejme, že ne pouze z povinnosti, ale spíše s úmyslem - zahájit a zakončit shromáždění a v rámci lekce nebo aby uvedli nebo shrnuli myšlenky daných lekcí.
Zakončím slovy této krásné písně:
Vím, že žije Otec můj
a že mne miluje.
Duch Svatý mi to našeptal,
a tak to pravda je.
Bůh poslal mě na svět,
přikázání mi dal.
Duch Svatý mi našeptává,
bych je dodržoval.
(„Vím, že můj Otec žije“, Zpěvník náboženských písní a písně pro děti 1, 94.)
Vydávám svědectví, že velký plán Věčného Boha je pravdivý. Bůh žije. Ježíš je Jeho Božský Syn. Joseph Smith je pravý prorok a toto dílo je řízeno Pánem prostřednictvím 15 proroků, vidoucích a zjevovatelů. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
