Rozdělení jazykové ohně President Boyd K. Packer Zastupující president kvora dvanácti apoštolů Duch Boží - Duch Svatý - vede nebo může vést v každém jazyce každého člena Církve. Myslíte, že je možné, aby ti, kteří jsou povoláni hovořit, dokázali odvézt pozornost od této úžasné budovy natolik, že bude pozornost soustředěna na účel, pro který byla postavena? Možná to lze zvládnout jedním podobenstvím a jednou básní. Podobenství: Jistý kupec, který se sháněl po drahocenných špercích, nakonec nalezl dokonalou perlu. Nechal si od toho nejlepšího řemeslníka vyřezat skvostnou šperkovnici a vyložil ji modrým sametem. Vystavil v ní svou drahocennou perlu, aby se mohli i ostatní potěšit jeho pokladem. Pozoroval, jak se lidé přicházejí dívat, zanedlouho však zarmoucen odešel. Lidé obdivovali šperkovnici, ne perlu. Báseň: My slepí jsme, dokud nevidíme, že v plánu, jenž [všeobecně] platí, nic nestojí za to, aby stvořeno bylo, pokud člověka to lepší neučiní. Proč budovat tyto krásné [budovy], Když charakter budován není? Nadarmo [svět] tento stavíme, pokud neroste také ten, kdo staví.1 Když uvažujeme o staviteli, začněme na druhém konci světa a před dvěma tisíci lety - v řece Jordánu s Janem Křtitelem. Jan kázal: „Jáť křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já . . . Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.“2 „Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho.“3 „[Když Ježíš vystoupil] z vody; . . . otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího [Ducha Svatého], sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj. A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“4 Ježíš pak odešel na poušť; Lucifer Ho přišel pokoušet.5 Ježíš odvrátil každé pokušení veršem z Písma. „Psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk.“6 „Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.“7 „Psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš.“8 Pozorně o tom přemýšlejte. Když Pán čelil samotnému synu zatracení, čerpal ochranu z Písem. Ježíš mezi svými učedníky vybral 12, které vysvětil jako apoštoly: Petra, Jakuba a Jana; Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Tomáše, Matouše, Šimona, Jakuba, Judu a Jidáše. Byli to obyčejní muži, které farizeové popsali jako „neučení a prostí.“9 Dvanáct Ho následovalo. On je učil. Přikázal jim, aby učili všechny národy a křtili všechny, kteří uvěří.10 Než odešel, slíbil toto: „Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.“11 Ježíš byl ukřižován. Třetího dne vstal z hrobu. Předal svým apoštolům další pokyny a poté, než vystoupil na nebesa, řekl: „A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete [obdarováni] mocí s výsosti.“12 Tato moc na sebe nedala dlouho čekat. V den letnic bylo Dvanáct shromážděno v domě: „I stal se rychle zvuk . . . jako valícího se větru prudkého . . . I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem svatým.“13 Tím bylo Dvanáct plně obdařeno mocí. Když toho dne promluvili, lidé se divili, neboť každý je uslyšel ve svém vlastním jazyce - v 18 různých jazycích.14 Apoštolové se vydali křtít všechny ty, kteří uvěří v jejich slova. Avšak křest ku pokání nestačil.15 Pavel objevil 12 mužů, kteří již byli pokřtěni Janem Křtitelem, a zeptal se: „Přijali-li jste Ducha svatého . . . ? [Oni odpověděli]: Ba aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý.“16 „Pokřtěni [pak byli] . . . ve jméno Pána Ježíše,“17 a „vzkládal na tyto ruce Pavel a sstoupil Duch svatý na ně.“18 Vzor byl stanoven, stejně jako tomu bylo od počátku.19 Přijetí do Církve Ježíše Krista se děje prostřednictvím „[křtu] pohroužením . . . na odpuštění hříchů“.20 Poté, během samostatného obřadu, je udělen drahocenný dar Ducha Svatého „vkládáním rukou těch, kteří mají plnou moc kázat evangelium a [vykonávat jeho obřady]“.21 Navzdory odporu, Dvanáct založilo Církev Ježíše Krista; a navzdory pronásledování Církev vzkvétala. Avšak jak století plynula, plamen pohasínal a slábl. Obřady byly změněny nebo zrušeny. Linie byla přerušena a pravomoc udílet Ducha Svatého byla ztracena. Svět ovládla temná doba odpadlictví. Avšak, jak tomu bylo od počátku, Duch Boží inspiroval duše, které toho byly hodny.22 Máme obrovský dluh vůči těm, kteří protestovali a reformovali a kteří zachovávali Písma a překládali je. Věděli, že něco se ztratilo. Udržovali plamen tak hořící, jak jen mohli. Mnozí z nich byli mučedníky. Avšak protestování nestačilo, ani reformátoři nemohli znovuzřídit něco, co bylo ztraceno. Postupem doby vzniklo velké množství různých církví. Když bylo vše připraveno, Otec a Syn se zjevili chlapci Josephovi v háji a opět bylo možné zaslechnout slova pronesená u řeky Jordánu: „Totoť jest můj milovaný Syn. Slyš jej.“23 Joseph Smith se stal nástrojem znovuzřízení. Jan Křtitel znovuzřídil „kněžství Aronovo, které chová klíče služby andělů, evangelia pokání a křtu pohroužením na odpuštění hříchů“.24 Petr, Jakub a Jan znovuzřídili úřad apoštola spolu s vyšším kněžstvím. Jeho prostřednictvím přišla pravomoc udílet nadpozemsky drahocenný dar Ducha Svatého.25 6. dubna 1830 byla zorganizována Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Bratří se vydali učit a křtít. O devět měsíců později přišlo napomenutí, zjevení: „Křtil jsi vodou k pokání, oni však neobdrželi Ducha svatého. Ale nyní ti dávám přikázání, že budeš křtíti vodou a pak oni obdrží Ducha svatého vkládáním rukou jako apoštolové starých dob.“26 O měsíc později bylo toto přikázání zopakováno: „Na všechny, které pokřtíš ve vodě, vložíš své ruce a oni obdrží dar Ducha svatého.“27 Tento dar je určen všem, kteří činí pokání a jsou pokřtěni - chlapcům, stejně jako dívkám, ženám, stejně jako mužům. Žijeme v neklidné době - ve velmi neklidné době. Doufáme v lepší dny a modlíme se za ně. Avšak tak tomu nebude. Proroctví nám to sdělují. Jako lidé, jako rodiny ani jako jednotlivci nebudeme osvobozeni od zkoušek, které mají přijít. Nikdo nebude ušetřen zkoušek, které jsou společné pro domov a rodinu - práce, zklamání, zármutek, zdraví, stárnutí a nakonec smrt. Co tedy máme dělat? Tato otázka byla položena Dvanácti o dni letnic. Petr odpověděl: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého.“28 Řekl jim: „Vámť zajisté zaslíbení to svědčí a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou.“29 Tatáž otázka - „Což máme činiti?“ - byla položena proroku Nefimu. Odpověděl stejně jako Petr: „[Vezměte] křtem na se jméno Ježíšovo . . . pak přijde křest ohněm a Duchem Svatým.“30 „Nevzpomínáte si, že jsem vám řekl, že můžete mluviti jazyky andělskými, když jste byli přijali Ducha Svatého? . . . Andělé mluví z moci Ducha Svatého; proto mluví slova Kristova. Proto jsem vám pravil, [hodujte na slovech Kristových]; neboť vizte, slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti. Mluvil-li jsem tedy tato slova a vy jste jim nerozuměli, pak je to proto, že se netážete a také nezaklepáte; proto nebudete přivedeni na světlo, nýbrž musíte zahynouti v temnotě. Neboť vizte, pravím vám opět, nastoupíte-li pravou cestu a přijmete-li Ducha Svatého, pak vám ukáže všechny věci, které máte činiti.“31 Nemusíme žít ve strachu před budoucností. Máme mnoho důvodů k radosti a málo důvodů ke strachu. Budeme-li následovat vnuknutí Ducha, budeme v bezpečí, ať přinese budoucnost cokoli. Bude nám ukázáno, co máme dělat. Kristus slíbil, že Otec „[pošle] jiného Utěšitele . . . Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude“.32 Je nás velmi mnoho, kteří jsme jako ti, o kterých Pán řekl, že přišli se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem a „v době obrácení jejich [byli] pokřtěni ohněm a Duchem Svatým, a oni toho nevěděli“.33 Představte si to: „A oni toho nevěděli.“ Není nic neobvyklého, že člověk obdrží dar, ale ve skutečnosti o tom neví. Obávám se, že tento nadpozemský dar je zastíněn programy, akcemi, pracovními rozvrhy a příliš mnoha schůzemi. Je tolik míst, kam můžeme jít, tolik věcí, které můžeme v tomto hlučné světě dělat. Může se stát, že jsme příliš zaneprázdněni, než abychom věnovali pozornost vnuknutím Ducha. Hlas Ducha je klidný, tichý hlas - hlas, který lze spíše cítit než slyšet. Je to duchovní hlas, který přichází do mysli jako myšlenka, která je nám vložena do srdce. Po celém světě obyčejní muži, ženy a děti žehnají své rodiny, vyučují, kážou a slouží s Duchem, který je v nich, aniž by si byli zcela vědomi toho, že tento dar mají. Duch Boží - Duch Svatý - vede nebo může vést v každém jazyce každého člena Církve. Každý je zván, aby přišel, činil pokání a byl pokřtěn a obdržel tento posvátný dar. Navzdory odporu Církev bude vzkvétat; a navzdory pronásledování bude růst. Joseph Smith byl otázán: „Jak se vaše náboženství liší od jiných náboženství?“ On odpověděl: „Vše ostatní, co přichází v úvahu, spočívá v daru Ducha Svatého.“34 Duch Svatý může být probuzen modlitbou a rozvíjen poslušností „zákonů a [obřadů] evangelia“.35 Může být potlačen přestoupením a zanedbáním. A brzy zjistíme, že pokušitel - protivník - využívá mysl a srdce stejným způsobem, aby nás inspiroval ke zlu, lenosti, sporům, a dokonce k činům temnoty. Může získat vládu nad našimi myšlenkami a může nás vést k špatnostem. Avšak každý z nás má svobodu jednání; světlo vždy a stále vládne temnotě. Kněžství je uspořádáno tak, aby zajistilo neporušenou linii pravomoci křtít a udílet Ducha Svatého. Vždy jsou poblíž vedoucí a učitelé, kteří jsou povoláni a ustanoveni, aby nás učili a opravovali. Můžeme se naučit rozlišit vnuknutí od pokušení a následovat inspiraci Ducha Svatého. Žijeme v nádherné době! Nehledě na to, jaké zkoušky nás čekají, můžeme najít odpověď na onu otázku: „Což máme činiti?“ My i ti, které máme rádi, budeme vedeni, opravováni a ochraňováni a dostane se nám útěchy. On řekl: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“36 Tak jistě, jako vím, že jsem zde já a že jste zde vy, vím, že Ježíš je Kristus. On žije! Vím, že dar Ducha Svatého, posvátná duchovní moc, může být trvalým společníkem každé duše, která ho obdrží. Modlím se, aby vám svědectví Ducha Svatého toto svědectví potvrdilo, ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Edwin Markham, „Man-Making“, in Masterpieces of Religious Verse, ed. James Dalton Morrison (1948), 419. 2. Matouš 3:11. 3. Matouš 3:13. 4. Matouš 3:16-17. 5. Viz Matouš 4:1-11. 6. Matouš 4:4. 7. Matouš 4:7. 8. Matouš 4:10. 9. Skutkové 4:13. 10. Viz Matouš 28:19. 11. Jan 14:26. 12. Lukáš 24:49. 13. Skutkové 2:2-4. 14. Viz Skutkové 2:7-11. 15. Viz Skutkové 2:38. 16. Skutkové 19:2; viz též Teachings of the Prophet Joseph Smith, sel. Joseph Fielding Smith (1976), 263, 336. 17. Skutkové 19:5. 18. Skutkové 19:6. 19. Viz Mojžíš 6:65-66. 20. Čl. v. 1:4. 21. Čl. v. 1:5. 22. Viz 1. Nefi 10:17-19. 23. JS - Ž 1:17. 24. NaS 13:1. 25. Viz NaS 27:12-13. 26. NaS 35:5-6. 27. NaS 39:23. 28. Skutkové 2:38. 29. Skutkové 2:39. 30. 2. Nefi 31:13. 31. 2. Nefi 32:2-5. 32. Jan 14:16-17. 33. 3. Nefi 9:20; zvýraznění přidáno. 34. History of the Church, 4:42. 35. Čl. v. 1:3. 36. Jan 14:27.