Budoucí vedoucí Starší Harold G. Hillam z předsednictva sedmdesátníků Modlím se, abyste si vy, mladí lidé, osvojili úctu k posvátným věcem, úctu k těm, kteří jsou starší než vy, a ochotu dodržovat přikázání. Modlím se, abyste se naučili znát Spasitele. Během poslední generální konference upoutala mou pozornost relativně bezvýznamná věc. Byla to vázanka! Když sbor mladých chlapců a dívek zpíval, jedna z televizních kamer se zaměřila na mladého chlapce ve sboru. Myslel si, že se vidí na televizním monitoru, ale pravděpodobně si nebyl zcela jistý. Tak udělal toto - téměř nepozorovaně zahýbal kravatou a tak poznal - ano - jsem to skutečně já! Tento prostý skutek odstartoval záplavu myšlenek v mé mysli. Když jsem se otočil, abych se na tyto mladé chlapce a dívky podíval, pomyslel jsem si: Tyto děti představují miliony podobných dalších chlapců a dívek na celém světě. Jaká bude tato velká Církev, až dosáhnou věku vedoucích, a jakou roli budou hrát v její pozoruhodné budoucnosti? Které děti budou zastávat povolání ve sborech a kůlech? Je možné, že dnes konferenci poslouchá nebo dokonce zde sedí budoucí člen Dvanácti? Který malý chlapec bude jednou jako president předsedat Církvi, která bude mít mnohem více milionů členů? Jak mi tyto myšlenky dál táhly myslí, uvědomil jsem si, že vy, mladí lidé, se budete muset naučit mnoha lekcím. Budete se muset připravit na své ohromné zodpovědnosti v době, kdy se zdá, že protivník jde neomezován světem ve svém odporu proti všemu, co je dobré a mravné. Budete se muset naučit mnoha lekcím, ale dovolte mi, abych se podělil o tři lekce, které, jak věřím, jsou základní. První základní lekcí je osvojit si pocit úcty k tomu, co je posvátné, a k druhým lidem, zejména k těm, kteří jsou starší než vy. Pán učil Mojžíše o posvátných věcech a místech. Když se Mojžíš přiblížil k hořícímu keři, který nebyl ohněm stráven, Pán přikázal: „Nepřistupuj sem, szuj obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterémž ty stojíš, země svatá jest.“ (Ex. 3:5.) My také máme příležitost stát na svatých místech. Chrámy, církevní budovy a váš domov mají vzbuzovat vaši úctu, protože jsou posvátné. Budete muset uznávat a vážit si všeho, o čem Pán zjevil, že je posvátné. Jednou z nejdůležitějších věcí je posvátná povaha vašeho těla. Apoštol Pavel hovořil o našem těle jako o chrámu, který je nám dán Bohem. (Viz 1. Kor. 6:19.) Jaká by to byla tragédie, kdybyste se připravili o životní příležitosti tím, že byste si vědomě zohyzdili tělo nebo otupili mysl drogami. Neužívejte své tělo k nemorálním skutkům. Oblékejte ho cudně a odvraťte se od nedbalého a bláznivého oděvu. Budete-li mít odvahu oblékat se cudně a vyvarovat se výstřelků v oblečení, zjistíte, že společníkem poslušnosti je sebeúcta a že Pán vám bude pomáhat. To, jak jednáme a jak se oblékáme, odráží to, jak si vážíme toho, kde jsme a kdo jsme. Dovolte mi, abych to dokázal. Jedním z přirozených důsledků misionářské práce je změna nově obrácených, zejména malých chlapců, mladých mužů a otců. Když jdou na církevní shromáždění, chtějí vypadat jako misionáři. To hodně vypovídá o tom, jak je důležité vypadat jako člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Slova proroků, tak jak se nacházejí v dávných Písmech a v novodobých zjeveních, jsou také posvátná. Jsou to slova Pána k nám. Zacházejte s nimi s úctou tím, že jim pečlivě nasloucháte a potom jim přizpůsobíte svůj život. Naléhavě vás, mladé lidi, vyzývám, abyste si osvojili zvyk za všech okolností projevovat úctu, zdvořilost a slušnost svým rodičům i druhým lidem, zejména těm, kteří jsou starší než vy. Můj otec mě učil, že každý člověk v Církvi i mimo ni má nějaké oslovení, například pan, paní, bratr, sestra, biskup, starší nebo president a že má být oslovován s úctou. Když mi bylo šest let, tatínek mi tuto zásadu opětovně zdůraznil, když jsem se dopustil hrozné chyby a oslovil majitele našeho místního obchodu s potravinami jeho křestním jménem. Když jsme opustili obchod, tatínek mě s přísností poučil, že jsem projevil nedostatek úcty tím, že jsem byl tak neformální ke staršímu člověku. Nikdy jsem na tento zážitek nezapomněl a ani po 60 letech jsem nezapomněl jméno majitele obchodu. Stále si pamatuji i jeho křestní jméno. Druhou základní lekcí je naučit se přikázání a být jich poslušni, protože jste se pro to rozhodli. Dříve, než můžete být přikázání poslušni, musíte je znát. Přikázáním se učíte tím, že jste poučováni. To proto jsou rodinné domácí večery, nedělní třídy a seminář tak důležité. Přikázání poznáváte Duchem skrze modlitbu, osobní studium a vlastním osobním zjevením. Musíte udržovat svou mysl čistou tak, abyste mohli rozeznávat tiché našeptávání Ducha a reagovat na ně. Pečlivě si vybírejte informace, kterým dovolíte, aby vstoupily do vaší mysli. Vyvarujte se hlučného zmatku světa. Televize, filmy a zejména internet mohou být otevřeným oknem, kterým se můžete dívat daleko do světa. Mohou vám přinést informace, které jsou povznášející, dobré a inspirující. Pokud jsou ale tyto technologie používány nesprávně, mohou naplnit vaši mysl tak ohavnými myšlenkami, že nebudete schopni slyšet jemná nabádání Ducha. Každý den žijte tak, abyste mohli být v souladu s Duchem stejně jako chlapec Samuel, prorok, a abyste mohli odpovědět Pánu a říci: ,Mluv, [Pane,] nebo slyší služebník tvůj.‘ (1. Sam. 3:10.) Třetí základní lekcí je získat lásku ke Spasiteli. Vědět o Spasiteli je přirozenou součástí našeho náboženského vzdělání. Znát Spasitele vyžaduje osobní poslušnost, modlitbu, blízkost Duchu a zjevení. Chci na okamžik mluvit k vám učitelům - k vám, rodičům, vedoucím kněžství, biskupům, presidentům kůlů a učitelům a učitelkám v Primárkách, Mladých ženách, Mladých mužích a Nedělní škole. Pán každému připomněl, že „cena duše je velká v očích Božích.“ (NaS 18:10.) My všichni jsme zodpovědni za výuku a vedení těchto úžasných mladých mužů a mladých žen a za dotčení jejich života naším příkladem. Jak říká píseň: „Jak to poznají, když jim to [nepovíme]?“ A možná bychom měli dodat: „Jak to poznají, když jim to neukážeme?“ (Children’s Songbook, 182-85.) Každý vedoucí a každý učitel v každé části světa má zodpovědnost učit evangeliu prostřednictvím Ducha. Chlapci a dívky, které učíte, mají potenciál stát se vynikajícími otci a matkami, stejně jako ctěnými církevními vedoucími budoucnosti. Kéž si každého z nich představíte v jejich budoucích povoláních. Některý učitel někde vskutku učí malého chlapce, který bude jednoho dne sedět na těchto sedadlech, když bude sloužit jako Pánův prorok. Jak úžasnou příležitost máte! A nyní k tobě, můj mladý příteli s vázankou, ano jsi to ty. Ty a miliony tobě podobných - pokud se dobře připravíte - budete věrnými matkami a otci v Církvi a budoucími Pánovými vedoucími. Budete učiteli a vedoucími, kteří budou pokračovat v zřizování Církve na celém světě. Pravděpodobně se budete chtít pravidelně dívat do zrcadla a připomínat si velké poslání, které před vámi leží, a možná si budete chtít zahýbat vázankou jenom proto, abyste si připomenuli své důležité budoucí poslání. Kéž stojíte zpříma a vznešeně ve svých povoláních. Modlím se, abyste si vy, mladí lidé, osvojili úctu k posvátným věcem, úctu k těm, kteří jsou starší než vy, a ochotu dodržovat přikázání. Modlím se, abyste se naučili znát Spasitele a aby vaše porozumění Jeho usmíření neustále rostlo. Prosím Pána, aby vám po celý život pomáhal, abyste se mohli připojit ke svědectví dnešních žijících proroků a apoštolů, kteří prohlásili: „Jako Jeho řádně vysvěcení apoštolové vydáváme svědectví - že Ježíš je žijící Kristus, nesmrtelný Syn Boží. Je velkým králem Immanuelem, který dnes stojí po pravici Otce. Je světlem, životem a nadějí světa. Jeho cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě příštím. Buď Bohu dík za nesrovnatelný dar Jeho božského Syna.“ („Žijící Kristus: Svědectví apoštolů“.) Svědčím o tom také a dosvědčuji to ve jménu Ježíše Krista, amen.