Biskup Richard C. Edgley
První rádce v předsedajícím biskupstvu
Budeme naslouchat „Satanovi, který je autorem všech lží . . . ? Nebo budeme věřit milujícímu Nebeskému Otci, který je zdrojem veškeré pravdy a štěstí?“
Jako mladý muž, který právě dokončil první ročník vysoké školy a který si potřeboval vydělat peníze na vytouženou misii, jsem v létě pracoval v nové ubytovně Jackson Lake Lodge v Jackson Hole ve státě Wyoming. Mnoho mladých vysokoškoláků přijelo pracovat do této nádherné, člověkem neposkvrněné oblasti.
Jednou z nich byla Jill, mladá žena ze San Francisca v Kalifornii. Měli jsme s přáteli pocit, že mladá žena z velkoměsta bude asi trochu naivní, co se jejího nového prostředí týče, a tak jsme cítili povinnost seznámit ji s tím, jak to na opravdovém západě chodí. Rozhodli jsme se vzít ji na „lov svěduší“. Malá poznámka pro vás, kteří neznáte lov na svěduše: jedná se o obyčejný žert, jelikož žádné svěduše neexistují, alespoň tedy ne na západě Spojených států. K lovu svěduší je potřeba klacek a látkový pytel. Pak se „lovci“ řekne, aby procházel křovinami, mlátil klackem do keřů a vysokým legračním hlasem naháněl svěduše. Neexistující svěduše jsou tak zahnány do pytle.
Dali jsme Jill pytel a klacek a přidělili jsme jí místo k lovu za kopcem. Podle plánu jsme se měli na výchozím místě sejít za 15 minut a pak spočítat své svěduše.
Když se v určený čas nevrátila, měli jsme velkou škodolibou radost z toho, jak vážně ten lov vzala. Asi po 30 minutách jsme usoudili, že už je na čase ji zachránit, vysvětlit žert, pěkně se tomu zasmát a jít společně na večeři. Ale vypadalo to, že lov na svěduše vzala ještě vážněji, než jsme předpokládali -- na místě, kde měla být, jsme ji nenašli. Po usilovném, ale bezvýsledném hledání jsme začali pátrat v lese, křičeli jsme z plna hrdla, ale marně.
Doufali jsme, že šla zpět do ubytovny, a tak jsme se vrátili a poprosili jsme nějaké mladé ženy, aby se tam po ní podívaly. Ale to bylo také marné. Začalo se stmívat a my jsme začali mít opravdu strach. Do hledání jsme zapojili tolik mladých mužů z ubytovny, kolik jen bylo možné. S baterkami jsme pokračovali v hledání hluboko v lese. Když už bylo opravdu pozdě, rozhodli jsme se oznámit svůj absurdní skutek hlídce parku. Byli jsme vystrašení, ustaraní a z volání jsme ochraptěli. Když jsme stáli před naší ubytovnou a pokoušeli jsme se určit, která že to statečná duše bude mít tu výsadu oznámit Jillinu ztrátu, z ničeho nic se objevila. Nevyšla ovšem ze své ubytovny, nýbrž z ubytovny své kamarádky. S tou byla na večeři (my jsme ji mimochodem propásli) a pak s přáteli strávila příjemný večer. Z jejích prvních slov, když k nám přicházela, bylo vše jasné: „Jak se vám, mládenci, líbí lov na lovce svěduší?“ Tak to by bylo vše, co se týče velkoměstské naivity a také toho, jak to na opravdovém západě chodí. Naletěli jsme my a já jsem od té doby již nikdy neměl chuť na další lov na svěduše.
Všude kolem nás ale probíhá ještě jeden „lov na svěduše“ a my se můžeme stát naivními oběťmi. Nejedná se o žert a neskončí to upřímným smíchem a laskavým přátelstvím. Satan je skvělým podvodníkem, lhářem a nepřítelem všeho dobrého, včetně našeho štěstí a pohody. Jeho velikým přáním je zmařit plán štěstí našeho Nebeského Otce a učinit nás „tak ubohými jako je sám“. (2. Nefi 2:27.) Satan je samotným autorem podvodu a tím, kdo podvádí. Chce, abychom se přidali k jeho lovu na svěduše a naplnili svůj pytel vzrušením, zábavou, oblíbeností a tak zvaným „bezva životem“. Ale jeho sliby jsou stejně vymyšlené a mylné jako neexistující svěduše. To, co ve skutečnosti nabízí, jsou lži, neštěstí, duchovní úpadek a ztráta osobní hodnoty.
Satan nás posílá naplnit si pytle s těmito přesvědčujícími lákavými nabídkami: „Jezte a pijte a buďte veselí, . . . neboť zítra zemřeme“. (2. Nefi 28:7.) Jeho nabídky se mohou zdát lákavé a přesvědčivé. Nefi popisuje jeho metody svádění jako „upokojující“, „lichotivé“ a „konejšivé“, když Satan prohlašuje, že „všechno je dobré“. (2. Nefi 28:21-22.) K dalším věcem, jež by Satan chtěl, abychom si do svého pytle přibalili, patří nemorálnost ve všech jejích formách, včetně pornografie a nevhodné řeči, oblékání a chování. Tyto špatnosti ale často přinášejí utrpení, ztrátu duchovnosti, ztrátu sebeúcty, ztrátu příležitosti sloužit na misii nebo být oddán v chrámu, a dokonce nechtěná těhotenství. Satan by nás také chtěl zotročit tím, že si do svého pytle dáme drogy, alkohol, tabák a jiné zdroje návyků.
Satan nám bude namlouvat, že tyto věci jsou v pořádku a že „to dělají všichni“. Bude nám namlouvat, že přinášejí popularitu a přijetí u druhých lidí. Satanovy lži mohou být velice lákavé, obzvláště v onom kritickém období života, kdy mladí lidé touží po přijetí a popularitě.
Existují však jistá vodítka, která nám pomohou vyvarovat se toho, co si do pytlů dávat nemáme. Tato vodítka poznáte, protože jsou běžná a známá. Jsou to vodítka jako:
„Dělají to všichni.“
„Nikdo se to nedozví.“
„Nikomu tím vlastně neubližuji.“
„Jenom jednou to přece neuškodí.“
„No a co?“
„Pokání můžeš činit později a stále ještě jít na misii a být oddán v chrámu.“
„Kristus usmířil naše hříchy; On ti odpustí.“
Ať už tato ospravedlnění přicházejí přímo od druhých lidí nebo nám jsou jemně našeptávána pokušitelem, jste varováni. Nenaslouchejte jim. Neexperimentujte. Prostě to nedělejte.
Bůh, náš milující Otec, zdroj veškeré pravdy, nás před Satanovými lstmi varoval. Poslechněte si, co Pán řekl skrze své proroky:
Pavel učil Svaté v Korintu: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá? Jestližeť kdo chrámu Božího poškvrňuje, tohoť zatratí Bůh; neboť chrám Boží svatý jest.“ (1. Korintským 3:16-17.)
Jakob varoval Nefity v dávné době: „Avšak běda -- běda těm, kteří nejsou čistého srdce, kteří jsou dnes před Bohem nečistí.“ (Jakob 3:3.)
Svému vzpurnému synovi Koriantonovi Alma ohledně pohlavní čistoty připomněl: „Nevíš, synu můj, že tyto věci jsou ohavností v očích Páně?“ (Alma 39:5.) A dále řekl Koriantonovi, že „hřích nebyl nikdy blažeností.“ (Alma 41:10.)
Abychom si nemysleli, že tato varování se týkala jen biblické doby, poslechněte si, co řekl náš novodobý prorok, president Gordon B. Hinckley: „Nehledě na tak zvanou ‚novou morálku‘, nehledě na tolik diskutované změny v mravních normách, nic nemůže dostatečně nahradit ctnost. O Božích normách se může pochybovat po celém světě, ale Bůh neodvolal svá přikázání.“ („With All Thy Getting Get Understanding,“ Ensign, Aug. 1988, 4; zvýraznění přidáno.)
A tak se sami sebe ptáme: „Komu budeme věřit v hledání štěstí a pohody?“ Satanovi, který je autorem všech lží a podvodů a jehož jediným cílem je nás zničit? Nebo budeme věřit milujícímu Nebeskému Otci, který je zdrojem veškeré pravdy a štěstí a jehož jediným cílem je odměnit nás svou věčnou láskou a radostí?
Můžeme pocházet ze skromných poměrů, mít omezené vzdělání a můžeme ve světě dosahovat výsledků, které nepovažujeme za nějak závratné. A díky Satanovu oklamání se můžeme někdy cítit bezvýznamní, nedůležití nebo neschopní. Ale nezapomeňme nikdy, že jsme byli vybráni, abychom byli nositeli Božího kněžství, jsme Jeho povolaní a ustanovení zástupci a to už něco znamená.
Skrze Jeho kněžství jsme obdrželi moc. Jsme členy královské rodiny. A máme moc rozlišovat mezi Satanovými svědušemi a Božími pravdivými zásadami štěstí.
Jelikož víme, kdo jsme, a protože jsme obdařeni Duchem Svatým a jsme posíleni mocí Jeho kněžství, máme moc říci: Ne. „Ne, Satane, nebudu obětí tvého lstivého, zlomyslného a často smrtelného lovu na svěduše.“ Vydávám svědectví, že „hřích nebyl nikdy blažeností“ (Alma 41:10) a že hřích nikdy blažeností nebude. Dále dosvědčuji, že štěstí a osobní hodnota bude pocházet jedině ze života podle zásad toho, kdo plán štěstí vytvořil. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
