Rostoucí svědectví President James E. Faust Druhý rádce v Prvním předsednictvu „Když se ohlížím na svůj život, uvědomuji si, že existuje jeden zdroj jedinečné síly a požehnání. Je to mé svědectví a znalost, že Ježíš je Kristus.“ Moji milovaní bratři a sestry a přátelé, žiji již dlouho. Když se ohlížím na svůj život, uvědomuji si, že existuje jeden zdroj jedinečné síly a požehnání. Je to mé svědectví a znalost, že Ježíš je Kristus, Spasitel a Vykupitel veškerého lidstva. Jsem hluboce vděčný za to, že během celého života jsem měl prostou víru v to, že Ježíš je Kristus. Toto svědectví se mně potvrdilo mnohokrát. Je to vrcholné poznání mé duše. Je to duchovní světlo mé bytosti. Je to základní kámen mého života. Jako jeden z nejmenších mezi vámi, avšak ve svém povolání jako jeden z Jeho apoštolů, svědčím o Kristu jako o našem Spasiteli a Vykupiteli světa. Vzhledem k tomu, že toto svědectví vznikalo díky celoživotním zkušenostem, je nezbytné, abych se podělil o zkušenosti, které mají velmi osobní charakter. Avšak mám toto svědectví a cítím, že Spasitel ví o tom, že já vím, že žije. První základní kámen mého svědectví byl položen dávno. Jednou z mých raných vzpomínek je ta, když jsem měl jako malé dítě strašidelné noční můry. Stále si na to živě vzpomínám. Asi jsem v noci vykřikl hrůzou. Moje babička mě vzbudila. Plakal jsem a ona mě vzala do náručí, objala mě a utěšila mě. Donesla mně misku mého oblíbeného rýžového nákypu, který zbyl od večeře, a já jsem jí seděl na klíně a ona mě krmila. Řekla mi, že doma jsme byli v bezpečí, protože nad námi bděl Ježíš. Cítil jsem, že je to pravda, a stále tomu věřím i nyní. Byl jsem utěšen na těle i na duchu a šel jsem klidně spát, ujištěn božskou skutečností, že Ježíš nad námi skutečně bdí. Tento první zážitek, na který si vzpomínám, vedl k dalším mocným potvrzením, že Bůh žije a že Ježíš je náš Pán a Spasitel. Mnohé z nich přišly ve formě odpovědi na upřímnou modlitbu. Jako dítě jsem se naučil, že když jsem něco ztratil, jako například svůj vzácný kapesní nůž, tak pokud jsem se modlil dostatečně usilovně, dokázal jsem ho obvykle najít. A vždy jsem byl schopen najít ztracené krávy, které jsem měl na starost. Někdy jsem se musel modlit vícekrát, ale zdálo se, že mé modlitby byly vždy zodpovězeny. Někdy byla odpověď záporná, ale většinou byla kladná a potvrzující. Dokonce i v případě, že byla záporná, jsem poznal, že podle Pánovy velké moudrosti sloužila odpověď, kterou jsem obdržel, k mému dobru. Tak, jak k základnímu kamenu přibývaly stavební cihly, má víra neustále rostla, řádek za řádkou a předpis za předpisem. Je jich příliš mnoho na to, abych se o nich jednotlivě zmiňoval; některé jsou příliš posvátné na to, abych o nich hovořil. Tato první semínka víry dále vyrašila, když jsem jako mladý chlapec, nositel Aronova kněžství, z první ruky obdržel potvrzení o úžasném svědectví tří svědků ohledně pravdivosti Knihy Mormon. Mým presidentem kůlu byl Henry D. Moyle a jeho otec byl James H. Moyle. V létě navštěvoval bratr James H. Moyle svou rodinu a přicházel k nám na shromáždění do našeho malého sboru na jihovýchodě od údolí Salt Lake Valley. Jednou v neděli nám bratr James H. Moyle vyprávěl o jedinečném zážitku. Jako mladý muž šel studovat práva na univerzitu do Michiganu. Když končil své studium, jeho otec mu řekl, že David Whitmer, jeden ze svědků Knihy Mormon, ještě žije. Navrhl svému synovi, aby se na zpáteční cestě zastavil v Salt Lake City, aby se mohl setkat s Davidem Whitmerem tváří v tvář. Bratr Moyle měl v úmyslu zeptat se ho na jeho svědectví o zlatých deskách a o Knize Mormon. Během této návštěvy bratr Moyle řekl Davidovi Whitmerovi: „Pane, jste starý muž a já jsem mladík. Studuji o svědcích a o svědectvích. Řekněte mi prosím pravdu o vašem svědectví jako jednoho ze svědků Knihy Mormon.“ David Whitmer pak tomuto mladíkovi odpověděl: „Ano, držel jsem zlaté desky ve svých rukou a ukázal nám je anděl. Mé svědectví o Knize Mormon je pravdivé.“ David Whitmer již nebyl členem Církve, avšak nikdy nepopřel své svědectví o návštěvě anděla, o tom, že držel zlaté desky, ani o pravdivosti Knihy Mormon. Když jsem na vlastní uši slyšel tento úžasný zážitek přímo od bratra Moyleho, mělo to mocný, potvrzující účinek na mé rostoucí svědectví. Vzhledem k tomu, že jsem toto slyšel, jsem cítil, že mě to zavazuje. Jeden ze základních kamenů mého svědectví byl položen, když jsem jako mladík sloužil na své první misii v Brazílii. V té době naše práce nenesla ovoce a byla obtížná. Nedokázali jsme si ani v duchu představit velké vylití Ducha Páně, které od té doby nastalo v této zemi a v sousedních zemích Jižní Ameriky, Střední Ameriky a Mexika. Před šedesáti lety byl ve všech těchto zemích pouze jeden kůl. Nyní je v Latinské Americe 643 kůlů. Myslím, že je to jen začátek. To, co se stalo, se vymyká mým nejdivočejším představám a snům. Je to jeden z mnoha zázraků, kterých jsme svědky. Mám svědectví o tom, že nic z toho všeho by se nemohlo stát bez božského zásahu Pána, který dohlíží na toto svaté dílo nejen v Latinské Americe, ale ve všech zemích světa. Během svého dlouhého života jsem nalezl pokoj, radost a štěstí, které přesahuje mé nejtajnější naděje a sny. Jedním z nejvyšších požehnání mého života je mé manželství s vyvolenou dcerou Boží. Miluji ji celým srdcem a duší. Na vánku jejího ducha byla nesena má křídla.1 Byli jsme oddáni v chrámu v Salt Lake City před 57 lety, když jsem sloužil jako voják ve 2. světové válce a nevěděl jsem, zda se domů vrátím živý. Její pevná, neochabující víra a podpora posilovala mé vlastní svědectví v těžkých a obtížných chvílích. Mé neodvratné věčné putování, pokud se mi dostane tohoto požehnání, bude úžasné s ní po mém boku. Dalším velkým požehnáním mého života byl příchod dětí do naší rodiny, ačkoli jsme se domnívali, že je asi nikdy mít nebudeme. Naše radost se znásobila díky našim vnukům a pravnukům. Toto vše se stalo pouze díky kněžskému požehnání. Spolu s těmito požehnáními jsem však zakusil několik těžkých chvil a trápení. Jsem vděčný za to, čemu jsem se naučil z těchto protivenství. Jako mladý muž jsem žil v době velké krize, kdy krachovaly banky, mnozí ztratili práci a domovy a trpěli hladem. Měl jsem štěstí, že jsem pracoval v konzervárně, kde jsem si vydělával 25 centů za hodinu. To bylo možná vše, za co jsem stál! Pomohlo mi to však získat vzdělání. Během 2. světové války jsem sloužil tři dlouhé roky v armádě. Když jsme se jednou ocitli v nebezpečí, že se naše loď během strašlivé bouře v Pacifiku převrhne, vložil jsem se do Pánových rukou a upřímně jsem mu slíbil, že pokud přežiji, budu se snažit sloužit mu po zbytek života. Občas jsem klopýtl a nedosahoval jsem takové úrovně, jaké bych měl. Každý z nás má zkušenosti s těmito bolestnými, náročnými rozhodnutími, která tříbí náš charakter a která nás vynášejí na vyšší úroveň duchovnosti. Jsou to getsemanské zahrady našeho života, které přinášejí velkou bolest a utrpení. Někdy jsou příliš posvátné na to, aby se o nich hovořilo veřejně. Jsou to rozhodující zkušenosti, které nám pomáhají očistit se od nespravedlivých tužeb po světských věcech. Když jsou z našich očí sňaty šupiny světskosti, vidíme jasněji, kdo jsme a jaké jsou naše zodpovědnosti vzhledem k našemu božskému určení. Pokorně uznávám, že z těchto mnohých zkušeností vzešlo ujištění, že Ježíš je náš Spasitel a Vykupitel. Slyšel jsem Jeho hlas a cítil Jeho vliv a přítomnost. Bylo to jako hřejivý duchovní plášť. Zázračné na tom je, že všichni, kdo se svědomitě snaží dodržovat přikázání a podporovat své vedoucí, mohou do určité míry obdržet tutéž znalost. Výsada sloužit ve věci Mistra může přinést velké uspokojení a vnitřní klid. Spojená svědectví a víra prvních členů Církve je přivedla z Palmyry do Kirtlandu a z Nauvoo do údolí Salt Lake Valley. Tato víra nakonec položí základy tohoto díla po celém světě. Tato síla svědectví a víry žene dílo Boží kupředu zázračným způsobem. Z úžasných událostí dnešní doby je zjevné, že v tomto díle je moc Páně. President Gordon B. Hinckley předsedá pravděpodobně největší skupině věrných lidí, kteří kdy žili na povrchu země. Svědčím o tom, že je skutečně velkým prorokem. Potřebuje věrné následovníky. Velká síla této Církve pramení z našich společných a individuálních svědectví, která se zrodila z našich zkoušek a z věrnosti. Věrnost Svatých umožnila, že mohlo být postaveno toto nádherné Konferenční centrum a že mohlo být v tento historický den zasvěceno jménu Páně. Je to jedinečná budova na světě. Tak úžasné a veliké je dílo Páně v dnešní době. Jako lidé nejsme ještě takovými, jakými máme být -- zdaleka ne. Doufám však, že se budeme usilovněji snažit, abychom se stali spravedlivými lidmi, kteří jsou hodni dále získávat požehnání nebes. Zrychlené tempo výstavby chrámů v dnešní době je úžasné. Díky prorocké vizi presidenta Hinckleyho dnes máme mnoho chrámů, které jsou rozsety po mnoha zemích světa. Tento úžasný počin byl možný díky těm, kteří věrně platí desátek. To na druhé straně umožnilo, aby Pán splnil svůj slib, který vyřkl prostřednictvím Malachiáše: „A zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.“2 Všechny tyto nádherné svaté budovy jsou svědectvím naší víry, že Spasitel zlomil pouta smrti a otevřel cestu k tomu, abychom mohli uzavírat smlouvy, které budou platné v příštím světě. Stejně jako Alma mohu svědčit o tom, že „všechny věci poukazují na to, že jest Bůh; ano, sama země a všechny věci na povrchu jejím, ano její pohyb a také všech planet, které se pohybují ve svém pravidelném řádu, svědčí o existenci Nejvyššího Stvořitele.“3 Ve zjevení daném proroku Josephu Smithovi, o kterém vím, že je pravdivé, svědčí Spasitel sám o sobě těmito slovy: „[Já] jsem to pravé světlo, které osvítí všechny, kteří se zrodí na svět; . . . já jsem v Otci a Otec ve mně jest, a . . . já a Otec jsme jedno.“4 Pán slíbil: „Každá duše, která se zbaví svých hříchů, ke mně přijde, mé jméno bude vzývati, poslechne mého hlasu, bude dodržovati má přikázání, spatří mou tvář a zví, že existuji.“5 Když jsem byl před mnoha lety povolán k tomuto svatému apoštolství, mé pevné svědectví mě inspirovalo k tomu, abych při oné příležitosti svědčil těmito slovy: „Uvědomuji si, že hlavním požadavkem svatého apoštolství je být osobním svědkem Ježíše jako Krista a božského Vykupitele. Snad jen v této věci jsem k tomu způsobilý. Tuto pravdu jsem poznal prostřednictvím nevyslovitelného pokoje a moci Ducha Božího.“6 Od doby přijetí tohoto povolání před mnoha lety bylo mé pevné svědectví značně posilněno. A to díky mému svědectví, které nemohu popřít, že Ježíš je Kristus, Syn Boží. Mým největším přáním je být pravdivý a věrný až do konce svého života na této zemi. O to, abychom takovými byli všichni, se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz 2. Nefi 4:25. 2. Mal. 3:10. 3. Alma 30:44. 4. NaS 93:2-3. 5. NaS 93:1. 6. Conference Report, Oct. 1978, 28; nebo Ensign, Nov. 1978, 20.