Den zasvěcení President Thomas S. Monson První rádce v Prvním předsednictvu „Jako výraz naší lásky k Pánu, neměli bychom podobným způsobem znovu zasvětit své životy a domovy?“ Oblíbená náboženská píseň popisuje jemné pocity mého srdce a duše v tento nádherný den zasvěcení. Myslím, že tato slova popíší také vaše pocity: V tento den radosti a veselí chválíme, Pane, tvé svaté jméno, na tomto posvátném místě uctívání hlasitě prohlašujeme tvou slávu! . . . Jasně a čistě znějí naše hlasy zpívající jásavé písně našemu Tvůrci, Pánu a Králi!1 Charles C. Rich 7. dubna 1863 hovořil o potřebě svatostánku, ve kterém bychom se scházeli. Prohlásil:„Co řeknu ohledně Svatostánku? Můžeme ihned vidět, že se v přítomné době můžeme těšit požehnáním takového domu. Odložíme-li to, kdy bude postaven? Až bude tento dům postaven, potom se budeme moci těšit dobrodiním a požehnáním, která poskytne. Stejnou zásadu lze použít na vše, co bereme do ruky a s čím máme něco do činění, ať již jde o stavbu chrámu, . . . Svatostánku, vysílání spřežení k hranicím, aby shromažďovala chudé, nebo . . . ke konání jakékoli jiné práce, která je od nás požadována. Nic z toho, co je požadováno, nebude vykonáno, dokud se nepustíme do práce a něco sami neuděláme. Nemáme žádné jiné lidi, o které bychom se mohli opřít, a proto zůstává na nás, abychom se pustili do práce a dobře vykonali svůj díl.“2 Oni se pustili do práce! Buď Bohu díky za našeho ušlechtilého proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho, který si s předvídáním vidoucího uvědomil potřebu této velkolepé budovy a který se s pomocí mnoha dalších „pustil do práce“. Výsledek stojí dnes před námi a toto ráno bude zasvěcen. Jako symbol naší vděčnosti, jako výraz naší lásky k Pánu, neměli bychom podobným způsobem znovu zasvětit své životy a domovy? Apoštol Pavel ve své epištole Korintským dodal našemu budovatelskému závazku apoštolský rozměr, když prohlásil: „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?“3 Potřeba osobního zasvěcení a opětovného zavázání se je v dnešní společnosti nezbytná. Pouhý letmý pohled na několik novinových příběhů popisuje vážnost naší situace. Od Associated Press přišlo následující: „Nejvyšší soud ve jménu svobody projevu zrušil federální zákon, který ochraňoval děti před kanály kabelové televize orientovanými na sex.“4 Ze San Jose Mercury News pochází toto: „Německo může být ekonomickým motorem Evropy, ale v neděli se zastavuje. Síly globálního trhu však začínají narušovat tradiční den odpočinku. S americkým stylem nakupování [který se již nabízí -- 7 denní týden] a internetem, který poskytuje 24 hodinový přístup ke světovému zboží, se taková strnulá omezení obchodu ‚podobají hradu z dávného století‘ . . . Aby Berlín mohl soupeřit s jinými světovými městy, musí být agresivnější. ‚Chceme vydělat více peněz.‘“5 Když vidíme ztrátu iluzí, která dnes zachvacuje nespočetné tisíce, učíme se tvrdou cestou tomu, co pro nás napsal dávný prorok před třemi tisíci lety: „Kdo miluje peníze, nenasytí se penězi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku.“6 Ctěný Abraham Lincoln popsal přesně naši vážnou situaci: „Přijímali jsme nejvybranější požehnání nebes, po tato mnohá léta jsme byli zachováváni v míru a prosperitě. Rozrostli jsme se co do počtu, bohatství a moci . . . Ale zapomněli jsme na Boha. Zapomněli jsme na milostivou ruku, která nás uchovávala v míru a která nás rozmnožovala, obohacovala a posilovala, a my jsme si pošetile v klamnosti svého srdce představovali, že všechna tato požehnání byla plodem určité naší vyšší moudrosti a ctnosti. Otráveni nepřetržitým úspěchem jsme se stali příliš soběstačnými na to, abychom cítili nutnost vykupující a ochraňující vděčnosti, příliš pyšnými na to, abychom se modlili k Bohu, který nás učinil.“7 Když je moře života rozbouřené, moudrý námořník hledá klidný přístav. Rodina, tak jak ji tradičně známe, je takovým útočištěm bezpečí. „Domov je základnou spravedlivého života a žádný jiný prostředek nemůže zaujmout jeho místo nebo naplnit jeho základní funkce.“8 Domov je ve skutečnosti mnohem více než jen dům. Dům se staví ze dřeva, cihel a kamene. Domov je tvořen z lásky, oběti a úcty. Dům může být domovem a domov může být nebem, když ochraňuje rodinu. Když budou pravé hodnoty a základní ctnosti podporovat rodiny společnosti, naděje přemůže zoufalství a víra zvítězí nad pochybností. Tyto hodnoty, když se jim budeme učit ve svých rodinách a když tam podle nich budeme žít, budou jako vítaný déšť pro vyprahlou půdu. Bude se rodit láska, bude posílena oddanost svému nejlepšímu já a ctnosti charakteru, bezúhonnosti a dobroty budou pěstovány. Rodina musí zaujímat své přednostní místo v našem způsobu života, protože to je jediná možná základna, na které kdy společnost zodpovědných lidských bytostí shledala do budoucna možným stavět a v přítomnosti udržovat hodnoty, které s láskou opatruje. Šťastné domovy mají různé podoby. V některých spolu v duchu lásky pohromadě žijí otec, matka, bratři a sestry. Jiné se skládají z osamělého rodiče s jedním nebo dvěma dětmi, zatímco jiné domovy mají pouze jednoho obyvatele. Existují však rozpoznávací znaky, které se mají nacházet ve šťastném domově bez ohledu na počet nebo popis členů jeho rodiny. Těmito rozpoznávacími znaky jsou: Vzor modlitby Knihovna učenosti Dědictví lásky Jakob, bratr Nefiův, na tomto americkém kontinentu prohlásil: „Vzhlížejte pevně k Bohu a modlete se k němu s neochvějnou vírou.“9 Přední soudce byl dotázán, co bychom my, jako občané zemí na celém světě, mohli dělat, abychom omezili zločinnost a neposlušnost zákona a do svého života a svého národa přivedli mír a spokojenost. Zamyšleně odpověděl: „Navrhl bych návrat k staromódní praxi rodinné modlitby.“ Ohledně toho, abychom činili ze svého života a svého domova knihovnu učenosti, Pán radil: „Vyhledávejte . . . slova moudrosti z nejlepších knih, bádejte po moudrosti studiem a vírou.“10 Základní písma poskytují knihovnu učenosti, o které hovořím. Musíme být opatrní, abychom nepodcenili schopnost dětí číst slovo Boží a rozumět mu. Jako rodiče máme mít na paměti, že náš život může být tou knihou z rodinné knihovny, které si naše děti budou cenit nejvýše. Je náš příklad hodný následování? Žijeme takovým způsobem, aby syn či dcera mohl říci: „Chci následovat svého tátu“, nebo „Chci být taková, jako je moje matka“? Na rozdíl od knih na polici knihovny, jejichž obsah chrání desky, náš život nejde zavřít. Rodiče, skutečně jsme otevřenou knihou v knihovně učenosti svého domova! Dále, ztělesňujeme dědictví lásky? Ztělesňují ho naše domovy? Bernardine Healyová v proslovu u příležitosti ukončení akademického roku poskytla tuto radu: „Dovolte mi, abych vám jako lékařka, která měla hlubokou výsadu sdílet nejhlubší okamžiky lidských životů, včetně jejich závěrečných okamžiků, prozradila tajemství. Lidé, kteří čelí smrti, nepřemýšlejí o tom, jakého titulu dosáhli, jaké postavení zastávali nebo kolik bohatství nashromáždili. Na čem na konci záleží, je to, kdo vás miloval a koho jste milovali vy. Kruh lásky je vším a je velkým měřítkem uplynulého života. To je dar největší ceny.“11 Poselství našeho Pána a Spasitele bylo poselstvím lásky. Může být jako světlo na naší osobní stezce k oslavení. Na konci svého života se jeden otec ohlížel zpět, jak strávil svůj čas na zemi. Ač vychvalovaný a uznávaný autor mnoha vědeckých děl, řekl: „Přál bych si, kdybych napsal o jednu knihu méně a častěji brával své děti na ryby.“ Čas utíká rychle. Mnozí rodiče říkají, že se zdá, jako by se jejich děti narodily včera. Tyto děti jsou nyní dospělé, možná mají vlastní děti. „Kam ty roky utekly?“ ptají se. Nemůžeme vrátit zpět čas, který uplynul, nemůžeme zastavit čas, který je nyní, a ve svém přítomném stavu nemůžeme zakusit budoucnost. Čas je dar, který nelze odložit do budoucnosti, ale který má být moudře využíván v přítomnosti. Pěstujeme ve svých domovech ducha lásky? President David O. McKay poznamenal: „Pravý mormonský domov je ten, ve kterém by se Ježíš, kdyby tam měl příležitost vstoupit, rád zdržel a odpočinul si.“12 Co děláme pro to, abychom zajistili, že náš domov odpovídá tomuto popisu? Odpovídáme mu my sami? Na pouti po stezce života přicházejí ztráty. Někteří se odchýlí od ukazatelů cesty, které vedou k věčnému životu, pouze proto, aby zjistili, že zvolená oklika nakonec vede do slepé uličky. Netečnost, bezstarostnost, sobectví a hřích, to vše si vybírá svou nákladnou daň v lidském životě. Jsou takoví, kteří z nevysvětlených důvodů pochodují za zvuku jiného bubeníka, aby později poznali, že následovali krysaře bolesti a utrpení. Dnes od tohoto řečnického pultu vychází k lidem na celém světě výzva: Sejdi ze své bludné cesty, unavený poutníku. Pojď k evangeliu Ježíše Krista. Pojď k tomuto nebeskému přístavu jménem domov. Zde objevíš pravdu. Zde poznáš skutečnost Božství, útěchu z plánu spasení, posvátnost manželské smlouvy, moc osobní modlitby. Pojď domů. Ze svého mládí si mnozí z nás mohou pamatovat příběh o velmi malém chlapci, který byl unesen svým rodičům ze svého domova do vzdálené vesnice. Za těchto okolností malý chlapec vyrostl v mladého muže, aniž znal své skutečné rodiče nebo pozemský domov. Jak ale měl domov nalézt? Jak měl objevit svou matku a otce? Kdyby si tak mohl vzpomenout alespoň na jejich jména, jeho úkol by nebyl tak beznadějný. Zoufale se snažil vzpomenout si třeba jen na střípky ze svého dětství. Jakoby zábleskem inspirace si vzpomněl na zvuk zvonu, který každé sabatní ráno vyzváněl z vršku věže vesnického kostela své přivítání. Mladý muž putoval od vesnice k vesnici a všude naslouchal, zda uslyší známé zvonění zvonu. Zvuk některých zvonů se podobal zvuku, který si pamatoval, zvuk jiných se od něho naprosto lišil. Konečně jednoho nedělního rána stál unavený mladý muž před kostelem v typickém městě. Pečlivě naslouchal, když zvon začal vyzvánět. Zvuk byl známý. Nepodobal se žádnému, který slyšel, kromě zvuku zvonu, který vyzváněl ve vzpomínkách na dny jeho dětství. Ano, byl to stejný zvon. Jeho zvonění bylo pravé. Oči se mu zalily slzami. Srdce mu plesalo radostí. Duše mu přetékala vděčností. Mladý muž padl na kolena, pohlédl vzhůru nad věž se zvonem -- až do nebe -- a v modlitbě vděčnosti zašeptal: „Buď Bohu dík. Jsem doma.“ Jako zvonění zapamatovaného zvonu bude pravda evangelia Ježíše Krista pro duši toho, kdo naléhavě hledá. Mnozí z vás jste dlouho putovali při osobním hledání toho, co zní pravě. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů k vám vysílá naléhavou výzvu. Otevřete své dveře misionářům. Otevřete svou mysl slovu Božímu. Otevřete své srdce -- dokonce samu svou duši -- zvuku toho tichého jemného hlasu, který svědčí o pravdě. Jak slíbil prorok Izaiáš: „Ušima svýma [uslyšíš] slovo . . . [řkoucí]: Toť jest ta cesta, choďte po ní.“13 Tehdy i vy, stejně jako chlapec, o kterém jsem hovořil, klečíce na kolenou řeknete svému i mému Bohu: „Jsem doma.“ Kéž jsou takto požehnáni všichni, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Leroy J. Robertson, (1896-1971), „On This Day of Joy and Gladness“, Hymns , no.64. 2. Deseret News Weekly, 20 May 1863, 369. 3. 1. Kor. 3:16. 4. Richard Carelli, „High Court Kills Limits on TV Sex“, Salt Lake Tribune, 23 May 2000, A1. 5. Daniel Rubin, „Global Economy Erodes Ban on Sunday Shopping“, Salt Lake Tribune, 23 May 2000, A1. 6. Kaz. 5:10. 7. James D. Richardson, A Compilation of the Messages and Papers of the Presidents, 10 vols. (1897), 5:3366. 8. Citováno v Conference Report, Oct 1962, 72. 9. Jakob 3:1. 10. NaS 88:118. 11. „On Light and Worth: Lessons from Medicine“, Commencement address, Vassar College, 29 May 1994, 10, Special Collections. 12. Conference Report, Oct. 1947, 120. 13. Iz. 30:21.