President Gordon B. Hinckley
Žádná jiná církev vzešlá z americké pùdy neroste tak rychle ani se tolik nerozšíøila… Je to bezprecedentní úkaz.
Milovaní bratøi a sestry, je úžasné setkat se s vámi opìt na velké svìtové konferenci Církve.
Pøesnì na den pøed sto sedmdesáti dvìma lety se Joseph Smith a jeho spoleèníci setkali v prostém srubu na farmì Petera Whitmera v tiché vesnici Fayette ve státì New York a zorganizovali Kristovu Církev.
Z nejskromnìjších poèátkù vzniklo nìco skuteènì pozoruhodného. Historie tohoto díla je slavná. Naši lidé pøekonali každý druh utrpení. Jejich obìti jsou nepopsatelné. Rozsah jejich práce je neuvìøitelný. Ale z tìchto všech zkoušek ohnìm vzešlo nìco nádherného. Dnes stojíme na vrcholku rokù a rozhlížíme se kolem.
Z pùvodních šesti èlenù vyrostla ohromná rodina vìøících, èítající pøes 11 milionù èlenù. Z této tiché vesnice vyrostlo hnutí, které je dnes rozšíøeno ve160 národech zemì. Stalo se pátou nejvìtší církví ve Spojených státech. To je pozoruhodný rozvoj. Mimo Spojené státy žije více èlenù Církve než v nich. To je také pozoruhodné. Žádná jiná církev vzešlá z americké pùdy neroste tak rychle ani se tolik nerozšíøila. V jejím ohromném objetí jsou èlenové z mnoha národù, kteøí hovoøí mnoha jazyky. Je to bezprecedentní úkaz. Jak se odvíjel gobelín její minulosti, objevil se nádherný obraz. Nachází vyjádøení v životì šastných a úžasných lidí. Je pøedzvìstí úžasných vìcí, které teprve pøijdou.
Když naši lidé pøed 155 lety poprvé pøišli do tohoto údolí, s prorockou vizí spatøili slavnou budoucnost. Nìkdy ale pøemýšlím, zda skuteènì pochopili velikost toho snu, který se mìl naplnit.
Ústøedí Církve je v tomto mìstì, které nedávno hostilo 19. zimní olympijské hry. Uèinili jsme uvážlivé rozhodnutí, že pøi této pøíležitosti toto místo nevyužijeme k získávání nových stoupencù, ale mìli jsme dùvìru, že z této významné události Církvi vzejde úžasná vìc. Velké budovy, které zde máme - chrám, Tabernacle, velkolepé Konferenèní centrum, Pamìtní budova Josepha Smitha, zaøízení rodinné historie, Církevní administrativní budova, Budova úøadu Církve, naše zaøízení sociální péèe spolu s desítkami kaplí v tomto údolí nemohly být pøehlédnuty tìmi, kteøí kráèeli ulicemi tohoto a okolních mìst. Jak mi jednou øekl Mike Wallace: „Všechny tyto stavby vypovídají o èemsi pevném.“
A kromì toho jsme mìli naprostou dùvìru v naše lidi, z nichž mnoho tisíc sloužilo pøi tomto velkém podniku jako dobrovolníci. Byli spolehliví, byli milí, byli informovaní, byli pohostinní. Jedineèná a charakteristická schopnost našich lidí mluvit svìtovými jazyky se ukázala jako ohromný pøínos pøesahující cokoli, co lze nalézt nìkde jinde.
Vše dopadlo dobøe. Návštìvníci pøicházeli po stovkách tisíc. Nìkteøí pøicházeli s podezíravostí a váháním, se starými a falešnými obrazy pøetrvávajícími v jejich mysli. Pøicházeli s pocitem, že by mohli být polapeni náboženskými horlivci v nìjaké nechtìné situaci. Nalezli ale nìco, co nikdy neèekali. Objevili nejenom pøírodní krásu této oblasti, s jejími velkolepými horami a údolími, nalezli nejenom úžasného ducha mezinárodních her v tom nejlepším smyslu, ale nalezli krásu tohoto mìsta. Nalezli zástupy lidí, kteøí byli laskaví, pohostinní a dychtiví jim pomoci. Nepøeji si èinit závìr, že tato pohostinnost se omezuje pouze na naše lidi. Celé spoleèenství se spojilo ve velkém vyjádøení pohostinnosti. Ale z toho všeho pro tuto Církev vzešlo nìco úžasného. Pøedstavitelé sdìlovacích prostøedkù, kteøí jsou tak èasto tvrdí a necitliví, až na skuteènì ojedinìlé výjimky hovoøili a psali v pochvalném a pøesnì popisujícím tónu o jedineèné kultuøe, kterou zde nalezli, o lidech, se kterými se setkali a se kterými jednali, o duchu pohostinnosti, kterého cítili.
Televize pøenášela obraz miliardám lidí na celé zemi. Noviny a èasopisy tiskly èlánek za èlánkem.
Tisíce a desetitisíce lidí prošly Chrámovým námìstím, obdivovaly majestátní Dùm Pánì, sedìly v Tabernaclu a naslouchaly jedineènému zpìvu pìveckého sboru. Další tisíce lidí naplnily toto velké Konferenèní centrum, aby sledovaly úžasný poøad o Církvi a jejím celosvìtovém poslání. Tisíce dalších navštívily Støe- disko rodinné historie. Sdìlovací prostøedky byly hostem v pamìtní budovì Josepha Smitha. Dìlali jsme rozhovory pro televizi, rozhlas a tisk se zpravodaji z mnoha èástí tohoto národa i z celého svìta. Bylo mi øeèeno, že pouze v nìmeckém tisku se objevily ètyøi tisíce èlánkù o Církvi.
Georgie Anne Geyerová, pøední autorka, jejíž sloupky se objevují v mnoha novinách, napsala toto: „Jak mohl pøevážnì mormonský stát udìlat nìco tak odvážného, jako hostit sešlost mezinárodních celebrit? Mohl by svìt ochotnì pøijet do státu, jehož dominantní náboženství po èlenech požaduje, aby se odøíkali alkoholu, tabáku a dokonce kofeinu, tøí hlavních surovin mezinárodních konferencí?“
A potom pokraèuje a cituje Raymonda T. Granta, umìleckého øeditele Olympijského umìleckého festivalu. Hovoøil o úvodním ceremoniálu a øekl: „,Víte, devadesát osm procent všech úèinkujících byli dobrovolníci a to je ohromující èíslo. Vìtšina z nich vlastnì nedostala vùbec zaplaceno. To je mimoøádný pøíbìh a já to spojím pøímo s mormonskou kulturou. Jako katolickému chlapci z New Yorku mi pøipadá zajímavé, že Brigham Young, zakladatel utažského osídlení mormonù, postavil døíve než cokoli jiného divadlo.‘
Pokraèuje nìkolika statistikami. Stát má šest taneèních spoleèností, v Utahu se prodá více pian a harf než kdekoli ve Spojených státech, pìvecký sbor Mormon Tabernacle Choir má [360] èlenù a nejstarší obchodní zastoupení firmy Steinway v Utahu… zahájilo èinnost již v ro-ce 1862. V Utahu jsou jedny z nejnižších výdajù na jednoho studenta - a pøesto se chlubí velkými výsledky u zkoušek. ,Bylo pro mì fascinující poznat tuto kulturu.‘“
Paní Geyerová konèí svùj èlánek takto: „Je to prostì smìs opravdového a poctivého náboženství, rodin, které podporují nejvyšší úroveò kultury a kladou na ni dùraz, spolu s nanejvýš moderní technologií a všeobecnì inteligentní organizací a správou. Zkrátka je to moderní smìs staré Ameriky.“ („Salt Lake City and State of Utah Reveal Themselves to the World,“ Salt Lake Tribune, 15 Feb, 2002, A15.)
Kdyby byl èas, mohl bych vám uvést mnoho citátù od zkušených novináøù z celého svìta, kteøí psali nanejvýš pochvalným zpùsobem.
Došlo na negativní komentáøe? Samozøejmì. Bylo jich ale minimum. Mìli jsme soukromé rozhovory s presidenty státù, s velvyslanci, s vedoucími na poli obchodu i v jiných oblastech.
V roce 1849, dva roky poté, co sem naši lidé poprvé dorazili, a po objevu zlata v Kalifornii, byli mnozí skleslí. Jen stìží se jim daøilo vydobýt živobytí z vyprahlé pùdy. Cvrèci jim požírali úrodu. Zimy byly chladné. Mnozí si mysleli, že pùjdou do Kalifornie a zbohatnou. President Young se pøed nì postavil, povzbudil je, aby zùstali, a slíbil: „Bùh zmírní poèasí a my na tomto místì postavíme mìsto a chrám Nejvyššímu Bohu. Rozšíøíme své osady na východ i západ, na sever i na jih a postavíme stovky mìsteèek a mìst a tisíce Svatých se v nich shromáždí z národù zemì. Toto se stane velkou silnicí národù. Králové a císaøi a ušlechtilí a moudøí, kteøí žijí na zemi, nás zde budou navštìvovat.“ (In Preston Nibley, Brigham Young: The Man and His Work [1936], 128.)
V tìchto nedávných dnech jsme byli svìdky naplnìní tohoto proroctví. Netøeba øíkat, že mám radost z toho, co se stalo. Tito návštìvníci zakusili odlišnou kulturu této komunity. Vìøíme, že tato kultura stojí za zachování. Chválím naše lidi, kteøí se v takovém poètu a tak štìdøe zapojili, i všechny ostatní, již spoleènì pracovali, aby tuto úžasnou a nanejvýš významnou událost uspoøádali, a dìkuji jim.
Nyní si pøeji ponìkud rychle pohovoøit o jedné nebo dvou záležitostech.
Slova o Brighamu Youngovi mi pøipomnìla Stálý vzdìlávací fond, který jsme založili. Je to teprve rok, kdy jsem o nìm poprvé hovoøil na naší generální konferenci. Pøíspìvky štìdrých Svatých posledních dnù pøišly, aby nás ujistily, že tento podnik je nyní na pevném základì. Potøebujeme ještì více, ale již se prokázalo, že z tohoto podniku vzejde obrovské dobro. Mladí muži a ženy v nerovnoprávných oblastech svìta, mladí muži a ženy, kteøí jsou z vìtší èásti bývalými misionáøi, budou schopni získat dobré vzdìlání, jež je pozvedne z beznadìje chudoby, se kterou po generace zápasili jejich pøedkové. Uzavøou sòatek a pùjdou vpøed s dovednostmi, jež je budou kvalifikovat k tomu, aby si dobøe vydìlávali a zaujali místo ve spoleènosti, kde budou moci významnì pøispívat. Podobnì porostou i v Církvi a budou zastávat zodpovìdná postavení a vychovávat rodiny, které setrvají ve víøe.
Mám èas pøeèíst pouze jeden dìkovný list. Je od mladého muže, který byl tímto programem požehnán.
Øíká: „Je tak úžasné, že již nemusím pouze snít o svém vzdìlání nebo budoucnosti. Pán odstranil z cesty pøekážky a já na tom nyní pracuji!
V souèasnosti studuji na velkém technickém institutu ve své zemi, kde se pøipravuji na to, abych byl poèítaèovým technikem… Pøi studiu jsem objevil své schopnosti. Kázeò, kterou jsem si osvojil na misii, mi pomáhá uspìt… Nikdy pøedtím se žádný mladý muž necítil požehnanìjším než já. SVF posílil mou víru v Pána Ježíše Krista. Nyní, více než kdy jindy, cítím zodpovìdnost, kterou na mì klade evangelium, abych se snažil být lepším èlenem, lepším vedoucím a lepším otcem…
Moje drahá matka, která tolik obìtovala, je tak dojatá, že když se veèer modlí, pláèe z vdìènosti Pánu…
V duchu nyní vidím, jak je moje mìsto díky mnì požehnáno. V duchu vidím Církev s vedoucími, kteøí jsou finanènì stabilizováni a kteøí mohou podporovat Pánovo dílo celou myslí, mocí a silou. Vidím prosperující Církev. Dychtím založit vlastní rodinu a uèit ji, že se mùžeme stát sobìstaènými. Musím proto dokonèit své studium. Potom rychle splatím pùjèku, abych pomohl svým bližním… Jsem vdìèný za Spasitelovo milosrdenství. Skuteènì mì podporuje svou láskou.“
A je mnoho takových, bratøi a sestry. Protože se toto velké dílo šíøí po celé zemi, žehnáme nyní asi 2400 mladých lidí. Další budou požehnáni.
Kéž vám Pán žehná, a každému z nás, když se radujeme z naší pøíležitosti být souèástí této velké vìci v tomto úžasném období Pánova díla, o to se pokornì modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.
